(12.30 hodin)
(pokračuje Jana Pastuchová)
Unesou úspory rezervní a provozní fondy? Je třeba podotknout, že na rezervních fondech, které jsou podle zákona o VZP a o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách určeny ke krytí schodků základního fondu a ke krytí hrazených služeb v případech výskytu hromadných onemocnění a přírodních katastrof - a teď nevím, jestli mám tady to číslo přesné, protože se to možná posunulo délkou projednávání, já si myslím, že ne, ale v tuto chvíli tady mám napsáno, že je tam něco přes 4,8 miliardy korun.
Provozní fondy se pak používají k úhradě nákladů na činnost pojišťoven. Hlavním zdrojem těchto fondů jsou stanovené příděly ze základního fondu, které se odvíjejí hlavně od počtu pojištěnců dané pojišťovny, nicméně v průměru činí něco málo přes 3 % příjmu základního fondu, což je, jak uvádí Ministerstvo zdravotnictví na svém webu, v porovnání s provozními náklady zdravotních pojišťoven v jiných evropských zemích hluboko pod průměrem. V Německu to bylo v roce 2014 6,8 %, v Belgii 4,5 %, na Slovensku 3,5 %. Na konci loňského roku bylo dohromady na provozních fondech skoro 17,4 miliardy, z nichž je ovšem třeba platit zhruba 6 200 zaměstnanců, kteří v pojišťovnách pracují, energie, které nám teď neskutečně stoupají, opravy, nájmy, IT, propagace, vybavení, provozní náklady a další služby.
Například VZP, která měla na konci loňského roku na provozním fondu skoro 12 miliard, sice ve svém zdravotně pojistném plánu pro letošní rok opět plánuje úsporu ve výši 1,9 miliardy, u zaměstnaneckých pojišťoven už je situace jiná. Původně se na letošní rok počítalo s deficitem 14 miliard, který by fondy pojišťoven ještě pokryly s tím, že by na konci roku na účtech zůstalo 9 miliard. Větší část zůstatků by pak navíc již jen kryla dosud nesplatné závazky za rok 2022. Dalších 14 miliard poklesu už ale zůstatky pokrýt nemohou a část nezaplacených nákladů se přenese do dalšího roku.
Teď přeskočím, abych už dala prostor i ostatním, ale přesto si ještě dovolím říct, že toto vše se uvádělo ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, kvůli které do České republiky dle odhadů se dostalo téměř 340 000 - nevím to číslo, možná je to už víc - ukrajinských uprchlíků, kterým ve velké míře hradí zdravotní pojištění stát. Já naprosto rozumím a souhlasím s tím, že je potřeba a je nutné těmto lidem pomoci, ale ať se dnešní vláda nediví, že je občany kritizována, když za ukrajinské uprchlíky přebíráme plnou finanční odpovědnost, tak je to správně, ovšem na českých poplatnících chce šetřit.
Proti snížení se prostřednictvím otevřeného dopisu postavilo i Sdružení ambulantních specialistů, na něž i tato uprchlická krize bude mít teď největší dopad, a nevím, kde ty specialisty vezmete, protože zde máme uprchlíky, kteří mají opravdu problémy. Já jsem to už tady říkala, nechci se tím nějak - ale mám ubytovanou uprchlickou rodinu od 9. března, řeším s nimi samozřejmě i zdravotnictví, vím, jak tam zdravotnictví je hrazeno, co si tam platí, kapky na šedý zákal zde bohužel nebo bohudík nemohu sehnat v České republice, protože to zde řešíme operací, zaplať pánbůh za to, jak se mají naši čeští občané, ale teď zde mám vlastně ženu z ukrajinské rodiny, která nechce jít na operaci, nechce využívat náš systém jako uprchlík, ale ty oční kapky prostě neseženu, protože na to tady žádné nemáme. Tak se asi chceme objednat na oční oddělení, ale čekací doba je neskutečná. To nemluvím o tom, že jde o ukrajinskou ženu, tam je neskutečná doba i pro nás, české občany. Jenom to dávám jako k diskusi, že říkáte, že se to nikoho nedotkne, a čekací doby se navyšují.
Sdružení ambulantních specialistů, jehož členy jsou lékaři pracující mimo velké nemocnice, provozující vlastní soukromou praxi, se také prostřednictvím otevřeného dopisu postavilo za ten váš návrh... proti tomu návrhu. Podle Sdružení nedostatek financí postihne právě především soukromé poskytovatele zdravotní péče. Vlivem vyšší ceny energií jim stoupají režijní náklady. Čelí také náporu pacientů, kteří se po rozvolnění vracejí do ordinací. O svá vlastní zařízení se stát bude schopen finančně postarat jinou cestou, zatímco ambulance tuto možnost nemají. Vrátíme se tak před rok 2019, kdy Ministerstvo zdravotnictví finančně významně preferovalo státní poskytovatele zdravotních služeb, zatímco ordinace specialistů stále více živořily. To byla citace Zorjana Jojka, kardiologa a předsedy Sdružení ambulantních specialistů.
Návrh Ministerstva financí navíc přichází v období, kdy ordinacím specialistů dále rostou náklady na provoz, především inflace, a zvyšujících se energií. Myslím si, že teď je to úplně - tento projev jsem si psala zhruba před čtrnácti dny, takže to jede dál a pojede to dál. Jde o vývoj, s nímž během dohadovacího řízení na letošní rok nikdo nepočítal, ale finanční stabilitu poskytovatelů a kvalitu a dostupnost péče začíná ohrožovat. Finance nastavené úhradovou vyhláškou pro rok 2022 tedy stačit nebudou. Týká se to zejména všech chirurgických oborů, kterým rostou náklady na spotřební materiál - obvazy, sádra, dezinfekce -, zvýšení cen energií pak pociťují zejména obory technické, například kardiologie a gastroenterologie, což dodává také pan doktor Zorjan Jojko.
Další, kdo se vyjádřil na adresu vlády, je v komentáři pan Martin Čaban, který mluví o tom, že se vláda snaží pomocí škrtů vylepšit si svůj obraz. Cena za to, že si ministr financí Zbyněk Stanjura škrtem pera vylepšil bilanci nového rozpočtu pro letošní rok o 14 miliard korun, nebude malá. Na jedné straně skutečně dojde k drobné úspoře na straně veřejných financí. O oněch 14 miliard nevzroste státní dluh, což v důsledku sníží náklady na dluhovou službu, takže tahle padesátimiliardová rozpočtová kapitola ušetří dejme tomu nějakých 200 až 300 milionů korun, přesto v novém návrhu rozpočtu oproti návrhu exministryně Aleny Schillerové narostly náklady na státní dluh kvůli rostoucím úrokům o 5 miliard.
Celých 14 miliard korun ale za úsporu v pravém smyslu rozhodně označit nelze. Ty peníze zdravotnictvím tak jako tak protečou, proto se vláda může tvářit, že se úspora v uvozovkách nedotkne platů zdravotníků ani rozsahu poskytnuté péče, jen je tam v roce 2022 nalijí zdravotní pojišťovny ze svých rezerv. Jenže v roce 2023 budou, pokud nemají klesnout úhrady péče, tyhle peníze potřeba znova. A v rezervách už nejspíš nebudou. Můžeme se klidně vsadit, i když jsem nikdy nesázela, že se budou hledat opět ve státním rozpočtu.
Strašák platby za státní pojištěnce momentálně je schovaný za oslnivou prezentací rozpočtových úspor, tedy na vládu znovu vybafne už velmi brzo, nejpozději v době, kdy se začne chystat rozpočet na příští rok, který by měl být ještě úspornější než ten letošní. Je nějaká šance se na brzký nástup tohoto strašáka připravit? No, jak se to vezme. Teoreticky ano. ***
