(9.40 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Další zásadní změna je rozšíření skupiny povinných subjektů. Zde předkladatelé skutečně vycházeli z toho, co už funguje, co je obsaženo v judikatuře Ústavního soudu, v judikatuře Nejvyššího správního soudu. V podstatě se jedná o implementaci nálezu Letiště Praha, který bude dál pokračovat, čili budou se hodnotit splnění jednotlivých kritérií tak, jak to upřesňuje Nejvyšší správní soud ve své judikatuře. Zůstává to, co je dnes, že stoprocentně vlastněný subjekt, který je vlastněný v podstatě veřejným sektorem, zůstává povinným subjektem podle stošestky. A pokud se bavíme o subjektech, které jsou vlastněny z menšího procenta, ale jsou ovládány, tak u těch se bude posuzovat splnění kritérií veřejného podniku podle ustanovení v zákoně, respektive směrnice. Samozřejmě v okamžiku, kdy jsme rozšířili skupinu povinných subjektů, jsme se museli věnovat i tomu, aby zůstala ochráněna konkurenceschopnost obchodních společností, které podnikají na trhu, a proto tam je vložena i ta pojistka, že povinnými subjekty jsou pouze v oblasti činnosti, která se netýká, která je nemůže ohrozit v konkurenční soutěži.
Další část zákona se týká posílení funkčnosti infopříkazu, protože z hlediska aplikace infopříkazu, který jsme schválili v minulém volebním období, vyšlo najevo, že nefunguje úplně tak ideálně, protože umožňuje povinným subjektům, které nechtějí poskytovat informace v podstatě bezdůvodně, aby způsobily stav nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, a tomu se teď předchází tím, že se stanoví možnost odvolacího orgánu vydat výzvu, na základě které povinný subjekt bude povinen uvést všechny důvody, ze kterých by žádost měl odmítnout, a tudíž se vyhneme situaci nepřezkoumatelnosti. Pokud nebude té výzvě vyhověno, máme tady správní řád a standardní nástroje, jak situaci řešit. Takže tím bychom se měli dostat do situace, kdy odvolací správní orgán, většinou Úřad pro ochranu osobních údajů, bude mít veškeré informace k tomu, aby mohl rozhodnout spravedlivě a případně vydat informační příkaz, pokud jsou pro to splněny podmínky podle zákona, a nikoli pouze rušit rozhodnutí a vracet zpět k dalšímu řízení, což by způsobovalo ten takzvaný administrativní ping-pong.
Další záležitost, které jsme se věnovali v zákoně, jak jsme to v podstatě i slíbili v minulém volebním období, kdy to byl konsenzus koalice a opozice, je, že jsme se věnovali problematice zneužívání práva na informace. Ta úprava, kterou obsahuje návrh zákona, je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a řeší případy, které bohužel jsou - jsou ojedinělé, ale jsou - kdy je právo na informace zneužíváno a samozřejmě potom to vede i k tomu, že úřady tak úplně nemilují stošestky, a tímto řešením jim vycházíme vstříc a bude standardní zákonný důvod. Bude to instruktivní v zákoně, to, co už bylo dnes dovozeno judikaturou Nejvyšším správním soudem.
Zákon obsahuje i několik dalších změn, ať už jde o ochranu kritické infrastruktury, která je zavedena mezi takzvanými fakultativními důvody. To znamená, že v případě, že bude ohrožena, že by byla poskytnutím informace ohrožena ochrana kritické infrastruktury, povinný subjekt bude moci tu žádost odmítnout. Současně v odůvodnění bude v souladu s judikaturou muset vysvětlit, proč využil tento důvod, proč převažuje nad veřejným zájmem. Bude muset zvážit, jestli skutečně jsou splněny podmínky. Takže naopak tady automatismus není a bude potřeba to posoudit tak, abychom se nedostali do situace, kdy třeba i povinný subjekt by chtěl poskytnout určitou informaci z důvodu transparence, ale protože by se týkala kritické infrastruktury, která je vymezená poměrně široce a zahrnuje i různé pozemní komunikace a další podobné stavby, nebude nucen vydat rozhodnutí o odmítnutí, ale bude to na jeho uvážení, což považujeme za lépe vyhovující principu proporcionality.
Další změna se týká výročních zpráv. Ta si myslím, že je důležitá k tomu, abychom získali opravdu objektivní informace, podle kterých můžeme aplikaci zákona pravidelně vyhodnocovat, abychom skutečně viděli, jaká je zátěž na povinné subjekty, jaká je funkčnost odvolacího mechanismu v zákoně, takže to nám do budoucna pomůže získat více relevantních informací pro případné změny zákona a jeho zefektivnění.
A několik posledních změn, o kterých jsem chtěl kratičce pohovořit, je zavedení nové výjimky pro arbitráže, soudy a další řízení, kde není úplně v zájmu České republiky a povinných subjektů, abychom některé informace poskytovali a zveřejňovali dříve, než jsou uplatněny v arbitráži, abychom si tím nezhoršili procesní situaci. Je potřeba ovšem zde zdůraznit, že se bavíme o informacích, které můžou ohrozit rovnost účastníků v arbitrážním, soudním nebo jiném správním řízení, což ale není neomezeně dlouho, to není po celou dobu vedení arbitrážního řízení. Je to například v prvním stupni, kdy skutečně účastník řízení uplatňuje svoje podklady, důkazy, analýzy a tak dále, ale pokud jde o další fáze toho řízení, tak je potřeba to zase citlivě hodnotit, jestli v dané fázi řízení jde například o novou informaci, která vznikla v průběhu toho řízení, jestli to není informace, která měla být z hlediska koncentrace soudního řízení uplatněna v určité fázi, a tak dále. Takže tohleto jsou úvahy, které by měl povinný subjekt zohlednit v případě, že bude využívat tu výjimku, aby se nestalo, že výjimka bude nadužívána.
Jedna věc, kterou považuji za ne úplně šťastnou, je zahrnutí poměrně široké výjimky profesních komor do zákona tak, aby se povinnost poskytovat informace vztahovala pouze na oblast veřejné správy, která je ovšem u veřejných komor vymezena velmi úzce, protože původně ten zákon počítal s tím, že informace poskytují všechny veřejné instituce, a soudy dovodily, že tou veřejnou institucí je i každá veřejnoprávní korporace. Čili i profesní komora, která je veřejnoprávní korporací, poskytovala ty informace v plném režimu a dnes tady dochází k určitému zúžení. Nicméně je potřeba říci, že ty komory poskytují informace nadále svým členům podle svých vnitřních předpisů, takže osoby, jichž se činnost komor, které nakládají s majetkem, který často třeba získaly z příslušných organizací z minulého režimu, tak členové těchto komor, těchto veřejnoprávních korporací, mají nadále zachována práva podle jejich interních předpisů.
Já si myslím, že zákon skutečně pomůže při řešení řady problematických případů. Myslím si, že zákon směřuje k větší průhlednosti než obdobný předpis, který byl předložen v minulém volebním období, kdy bohužel minulá vláda předkládala v návrhu zákona, který uváděl pan ministr Hamáček, i takové věci, jako že by se omezilo nebo zkomplikovalo poskytování informací z hradní kanceláře. Tato úprava, která byla předložena, směřuje skutečně k vyvážené úpravě a chtěl bych poděkovat Ministerstvu vnitra za obrovské množství spolupráce a úsilí, které jsme vložili do toho, že jsme tento poměrně komplikovaný předpis vyjednali, sestavili a dali dohromady tak, aby na jedné straně posiloval přístup veřejnosti k informacím, posiloval veřejnou kontrolu tam, kde je to zapotřebí, ale současně poskytl i pojistky k tomu, aby právo na informace nebylo zneužíváno k jiným účelům, než na které ho ústavodárce zamýšlel. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní do rozpravy řádně přihlášená paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Prosím, paní poslankyně, ujměte se slova.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážení zástupci vlády, kolegyně, kolegové, sněmovní tisk číslo 222 novelizuje zákon o právu na informace o životním prostředí, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o podpoře výzkumu a vývoje, ale to všechno už tady konstatoval předkladatel, pan ministr. Pomocí této novely dochází k provedení transpozice směrnice 2019/2024 o otevřených datech a opakovaném použití informací ve veřejném sektoru. Jde o novou směrnici, která je spojena se svobodným přístupem k informacím. ***
