(9.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Za uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou ani obchodní povahu, je třeba považovat také činnosti, jejichž zajištění je úkolem státu či územních samosprávních celků, obcí a krajů. Tyto činnosti sice mohou být vykonávány případně na podnikatelské bázi za účelem dosažení zisku v podmínkách určité hospodářské soutěže, avšak v konkrétním případě není primárním cílem dosahování zisku, ale zajištění služeb pro obyvatele a jejich poskytovatele, který nepostupuje jen jako soutěžitel. Typickými příklady takových činností může být poskytování sociálních služeb, školství, odvoz a likvidace odpadu, zdravotnictví a podobně. Tyto činnosti však stávající definici povinného subjektu dle nového návrhu zpravidla nenaplní. Část transpozice směrnice již byla provedena v rámci zákona č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, který novelizoval mimo jiné i zákon o svobodném přístupu k informacím. Touto novelou byla zavedena povinnost plošné publikace veřejně dostupných informací přítomných v registrech, které jsou vedené ze zákona v kvalitě otevřených dat, neboli standardní zveřejňování otevřených dat. Některé změny obsažené v nynějším návrhu pak na tuto změnu přímo navazují.
Dovolím si k tomu teď dát svoje stanovisko po tomto obsahovém shrnutí a chci říct, že s návrhem zákona lze s ohledem na jeho transpoziční povahu vyslovit souhlas. Lhůta pro jeho provedení uplynula skutečně v červenci 2021, To znamená, jeho rychlé přijetí jakožto minima daného směrnicí je nezbytné.
K možné diskusi na plénu je však otázka, proč přistoupilo Ministerstvo vnitra ke změně definice povinného subjektu, která je nyní užší než definice předložená minulou vládou ve sněmovním tisku 1194, a vypadnou z ní tak některé subjekty zřízené nebo založené za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pakliže nenaplní podmínky podle definice stávající. To znamená, nepůjde o služby v oblasti dopravy, energetiky nebo těžařství. Je zřejmé, že návrh nyní textově odpovídá minimu, které požaduje směrnice, nicméně neřeší stávající některé interpretační a aplikační problémy spojené s pojmem veřejné instituce podle infozákona. Judikatura obecných soudů, ale i Ústavního soudu k tomuto pojmu je rozkolísaná a v současnosti představuje těžko překonatelné obtíže, které se velmi těžko posuzují, zda například obchodní společnost poskytující veřejné služby v oblasti zdravotnictví nebo kultury s kvalifikovaným vztahem ke státu nebo jiné veřejnoprávní korporaci má podle infozákona povinnost poskytovat informace o své činnosti. Tím je také ohrožen výkon práva veřejnosti na informace zaručené listinou základních práv a svobod. Sněmovní tisk 1194 si kladl za cíl popsané interpretační a aplikační problémy do značné míry odstranit, když rozšiřoval definici povinných subjektů o právnické osoby zřízené nebo založené za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu při splnění samozřejmě dalších podmínek ve smyslu výše citovaného písmene d). Stávající návrh však od tohoto záměru upouští, což představuje problém nejen pro orgány aplikační praxe, ale právě také z hlediska ústavních požadavků na efektivní uplatňování práva na informace.
Nový návrh volí cestu, která je sice pro předkladatele komfortnější, když se vyhýbá složitému dialogu a hledání správného věcného řešení, to znamená redefinování povinného subjektu, která je však ve výsledku prohrou pro všechny angažované občany. V případě § 8 c), který je rovněž v podstatě novým ustanovením oproti sněmovnímu tisku 1194, lze namítat, že může představovat kolizi s ústavním pořádkem. Judikatura Ústavního soudu, především takzvaný platový nález, spisová značka 4US1378/16, dosud požadovala provádění takzvaného testu proporcionality pro poměřování práva na soukromí příjemce veřejných prostředků na straně jedné a práva veřejnosti na informace na straně druhé pro případy v zásadě všech skupin těchto příjemců.
Ústavně přípustnou výjimkou mohly být případy, kdy je již prima facie zřejmé, že by test proporcionality vyšel v neprospěch subjektu údajů. Tomu odpovídala původní dikce obsažená v sněmovním tisku 1194, kdy nebylo mezi kategoriemi zaměstnanců nijak rozlišováno, a v souvislosti s judikaturou Ústavního soudu tak byl v praxi test proporcionality prováděn vždy. Navrhovaná právní úprava však vylučuje provádění testu proporcionality mimo jiné pro všechny veřejné funkcionáře podle zákona o střetu zájmů. To zahrnuje nejenom vrcholné představitele státu, u nichž by taková úprava mohla být opodstatněná, ale také například nijak vysoce postavené vedoucí úředníky státní správy a samosprávy. V případě těchto osob se má informace o výši příjmu osoby poskytnout bez dalšího, to je bez provádění textu proporcionality a bez toho, aby žadatel prokazoval veřejný zájem na poskytnutí informace. Je velmi sporné, zda by takto plošné poskytování informace o příjmech všech kategorií veřejných funkcionářů podle zákona o střetu zájmů skutečně v testu proporcionality, byl-li by proveden, obstálo. A v každém případě takový mechanismus na první pohled neodpovídá požadavkům vyjádřeným Ústavním soudem v platovém nálezu, neboť provádění testu proporcionality nahrazuje automatismem, který neumožňuje individuální posuzování existence a závažnosti veřejného zájmu na poskytnutí informace, a vede proto nutně v některých případech k nespravedlivým důsledkům. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, paní zpravodajko.
Ještě zase technikálie. S náhradní kartou číslo 27 hlasuje poslankyně Věra Adámková.
A dorazila žádost o omluvu poslankyně Taťány Malé dnes mezi 11 a 22 hodinami do konce jednacího dne z důvodu návštěvy lékaře.
Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem přihlásil pan předseda poslaneckého klubu Jakub Michálek. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Po dlouhé době je do Poslanecké sněmovny předkládána první novela, která skutečně povede k posílení průhlednosti tak, jak to vláda slíbila ve svém programovém prohlášení. Základní směry té novely jsou: za prvé větší jistota u poskytování informací o platech, což je věc, která byla dlouhodobě kritizována, že i v případě vysokých státních úředníků se ty informace neposkytovaly, že se vedly soudní spory. Viděli jsme to například na Kanceláři prezidenta republiky. A mrzí mě, že v zpravodajské zprávě, kterou jsme teď slyšeli, paní zpravodajka se domnívá, že by mělo zůstat individuální posuzování s testem proporcionality i u všech veřejných představitelů. Naopak my jako předkladatelé jsme se přiklonili k tomu řešení, že zvýšíme míru jistoty, a že u těch osob, na které se vztahují pravidla podle zákona o střetu zájmů, na statutární, dozorčí a podobné další orgány, tak tam skutečně bude docházet k tomu, že ty informace se budou poskytovat. Považujeme to za transparentnější, než aby se nadále používal test proporcionality. Ten zůstane pouze u subjektů, které nejsou výslovně vypočteny v zákoně. ***