Změna číslo pět, ta si myslíme, že je možná tím nejpodstatnějším, ale ne jediným - proto říkám, jdu chronologicky, ne podle priorit. Změna číslo pět - byl to jeden z bodů, který byl předmětem mezirezortního připomínkového řízení jako jeden z nejvýznamnějších bodů. Kdo jste se sněmovním tiskem 55 a s vládním návrhem seznámen, víte, že nakonec se finanční náhrada ze strany výrobců směrem k obcím postavila na principu soukromoprávní náhrady, která by měla plynout ze smluv uzavíraných mezi výrobci, respektive provozovateli kolektivních systémů, a obcemi. Nešlo se nakonec cestou poplatků, byť to byl jeden ze silných pointů v mezirezortním připomínkovém řízení. Respektovali jsme tuto cestu, kterou ministerstvo považuje z nějakých důvodů za lepší, čili neměníme princip zesmluvnění. V původním vládním návrhu byla relativně krátká lhůta jednoho roku, do kdy mělo na území České republiky dojít k zesmluvnění 90 % obcí, ale pozor, pokrývajících 90 % obyvatelstva České republiky, což by znamenalo, že pokud by z jakýchkoli důvodů, debat - teď to uvádím jenom jako příklad, ne že bych takové signály měl - se tak zvaně šprajcla Praha nebo šprajclo hlavní město Praha, tak by tato povinnost nikdy nemohla být splněna, a byla tam opravdu relativně velmi krátká lhůta jednoho roku. Vezměte si počet obcí v České republice, 6 200, 6 300 obcí - nechytejte mě, prosím, úplně přesně za tu číslovku - takže tuto povinnost zesmluvnění samozřejmě v souladu se směrnicí v zákonu necháváme, ale pod pozměňovacím návrhem ji rozkládáme do tří let a do tří hodnotových milníků. Do jednoho roku 30 % obcí pokrývajících 30 % obyvatelstva, do dvou let 60 % obcí pokrývajících 60 % obyvatelstva a ve třetím roce dosažení cílového milníku 90 % obcí pokrývajících 90 % obyvatelstva.

Změna číslo šest, původní vládní návrh - a to se může zdá jako víc správní pravidlo, ale ono opravdu věcně ve vládním návrhu chybělo - takže změna číslo šest spočívá v tom, že musíme samozřejmě počítat s tím, že svět se vyvíjí, což je dobře, že se vyvíjí, přicházejí noví výrobci s novými plastovými výrobky, tak jsme museli do zákona doplnit výslovné pravidlo, jaká časová a hodnotová kritéria mají platit pro výrobce, kteří budou vstupovat na trh se svými novými výrobky po nabytí účinnosti zákona. Takže tou změnou číslo šest v pozměňovacím návrhu vkládáme vlastně časové pravidlo pro tyto výrobce nebo nové výrobce uvádějící - nebo oni to asi nebudou noví výrobci - spíš uvádějící nové výrobky, které budou podléhat jako vybrané výrobky této legislativě, tak nové pravidlo a pro ně ty milníky budou platit od prvního uvedení výrobku na trh.

Změna číslo sedm: aby smluvní proces - pokud jsme se v zákonu vydali principem nikoli veřejnoprávního poplatku, ale soukromoprávní platby na základě smlouvy, tak smlouvu vždycky musí uzavřít minimálně dva. Může jich být i víc, ale minimálně dva, to holt smlouva jinak uzavřít nejde. Jestliže na jedné straně mám výrobce, respektive provozovatele kolektivního systému, tak jsme do zákona doplnili - zvažovali jsme i s legislativou MŽP, zda tam dát smluvní povinnost obcí. Teď všechny zástupce obcí - a já myslím, že téměř každý z nás je v nějaké roli v municipalitě - můžu uklidnit, že nakonec jsme zvolili asi nejvhodnější kompromisní řešení spočívající v tom, že pokud návrh smlouvy, návrhy smluv v nové legislativě, budou připravovat výrobci, tak pokud návrh smlouvy ze strany výrobce - respektive vždycky si tam doplňte provozovatele kolektivního systému zastupujícího více výrobců - bude odpovídat ve všech obsahových parametrech této nové legislativě, to znamená: výrobce si tam nemůže vymyslet nic špatného navíc pro obce. Pokud zejména výpočet náhrad, to znamená, to podstatné pro obce, to finanční plnění, bude odpovídat pravidlům - a za chviličku se k tomu dostaneme - stanoveným tímto zákonem, k nim má i Evropská komise vydávat, k těm náhradám podle směrnice a podle zmocnění ve směrnici, konkrétnější metodiku. Takže pokud návrh smlouvy, který výrobce předloží obcí, bude plně odpovídat tomuto zákonu, tak jsme tam nastavili povinnost součinnosti obcí směřující k uzavírání těch smluv. Jestliže máme tady zákonnou povinnost, že musíme určité procento obcí v této zemi zesmluvnit, tak tam musí být nějaké - řeknu legislativní, v dobrém slova smyslu - pošťouchnutí z obou stran.

Změna číslo osm - navazuji na ty finance: náhradovou povinnost jsme zpřesnili v zásadě ve třech aspektech tak, aby se výrobci - a snažili jsme se opravdu ten model ladit tak, aby konečná podoba zákona byla přijatelná pro všechny aktéry, nemá cenu psát zákon pouze pro jednoho aktéra, to znamená jak pro obce, pro výrobce, tak pro MŽP - tady řeknu, aby se výrobci neobávali toho, že obce budou své požadavky na finanční náhrady nafukovat. Pozměňovacím návrhem jasně stanovujeme, že výše náhrad musí odpovídat - a to je právní terminus technicus, věřím, že právníci v tomto sále by potvrdili, velmi častý, velmi obvyklý - musí odpovídat skutečným a účelně vynaloženým, respektive vynakládaným, abych použil správný vid slovesný, vynakládaným nákladům obcí právě řekněme na odpadovou činnost na území obce. První pravidlo. Druhé pravidlo, to si myslíme, že je velmi důležité zas naopak pro obce, a v původním vládním návrhu nebylo: zavedli jsme povinnost výrobců - protože za stanovení částek a za způsob výpočtu budou odpovídat výrobci, kteří taky způsob výpočtu budou zveřejňovat - tak jsme zavedli povinnost každoroční aktualizace výpočtového modelu tak, aby v zásadě se ty obce nemusely spokojit s tím, že v časovém okamžiku 0 bude jednou stanovena náhrada a ta samá náhrada se pak bez ohledu na reálný vývoj cen v této zemi bude neměnná, takže povinnost výrobců pravidelně minimálně jednou ročně aktualizovat výpočtový model pro náhrady poskytované obcím. A třetí věc, kterou já pracovně si nazývám valorizace - v té pravidelné každoroční aktualizaci budou výrobci povinni zohledňovat vývoj cen v České republice, kde důvodová zpráva k tomu pozměňovacímu návrhu velmi detailně věcně říká, co se míní zohledněním vývoje cen v České republice. Důvodová zpráva jasně specifikuje, že se tím míní právě náklady. Nemohli jsme se odpíchnout od obecné inflace zveřejňované Českým statistickým úřadem, protože ta svým košem, ze kterého se počítá, úplně neodpovídá nákladům, které budou obce hradit, takže v důvodové zprávě jasně vysvětlujeme, že tím zohledněním nebo tou povinností pro výrobce zohledňovat vývoj cen v České republice máme právě zohlednění nákladů, které obce vynakládají na odpadovou činnost týkající se plastových výrobků.

Změna předposlední, devátá, § 15 - zase, vždycky jsem slíbil, že odkážu na paragraf, abyste se mohli orientovat v tom vládním návrhu - § 15, povinnosti provozovatelů kolektivních systémů. Já bych to mohl zúžit do jedné věty, že to, co jsem říkal pro výrobce, protože provozovatelé kolektivních systémů si v zásadě můžeme zjednodušeně představit jako jakési zástupce výrobců nebo skupin výrobců, tak pro provozovatele kolektivních systémů v § 15 v zásadě děláme významově totožné změny jako pro výrobce. Takže když to shrnu, rozložení povinnosti zesmluvnění do tří let, zase se stejnými milníky 30 %, 60 %, 90 % v prvním, druhém, ve třetím roce pro zesmluvnění. Povinnost součinnosti obcí zase v poskytování údajů pro provozovatele kolektivních systémů a v součinnosti pro uzavření smlouvy mezi obcí a v tomto případě provozovatelem kolektivního systému. A zase pravidla pro stanovení náhrad, která - ta náhrada - když bude tokem přes provozovatele, bude plynout od něj. Takže zase skutečné účelně vynakládané, povinnost každoroční aktualizace. A ta třetí věc, zohlednění cenového vývoje v České republice, to znamená to, co já nazývám pro obce valorizace náhrad.

Změna poslední, desátá, možná víc politická než pro praxi, a já si myslím, že ten signál je důležitý, a jsem taky rád, že s ministerstvem jsme nalezli kompromis. To je výše - omlouvám se za zadrhnutí - to je výše pokut. Směrnice používá typické unijní ptydepe, že pokuty musí být v národním transpozičním předpisu dostatečně jak represivní, tak preventivní. My se snažíme za skupinu poslanců dívat na české právo a rozlišovat trošičku to, jestli konkrétní právní předpis přináší více - a teď to slovo neříkám hanlivě - byrokratické povinnosti, nebo jestli to je právní předpis, který chrání nějakým způsobem opravdu taková ta nosná práva. Omlouvám se, že teď použiji příměr úplně typu trestního zákoníku nebo něčeho takového, opravdu takové té stěžejní normy. ***