(16.30 hodin)
(pokračuje Jana Mračková Vildumetzová)
K tomu bych chtěla říct, že v současné chvíli z toho počtu 360 000 udělení dočasné ochrany víme, že 64 000 se již zapojilo nebo hledá nějakým způsobem zaměstnání, akorát to číslo není přesné, protože pouze 45 % z těch 64 000 je na hlavní pracovní poměr, to znamená, že v tu chvíli odvádí sociální a zdravotní pojištění, a těch 55 % je pouze na dohodu o provedení práce, kde se neodvádí sociální a zdravotní pojištění, takže ten počet není ještě velký. Proto bychom se rádi bavili o tom a chtěli bychom s vámi diskutovat o pozměňovacím návrhu, který by ještě toto změnil, a to číslo jestli by mohlo být popřípadě kratší.
Samozřejmě musím říct, že určitě vítám všechny ty věci, které se v tuto chvíli promítají do lex Ukrajina II. Jsem opravdu přesvědčena o tom, že to mělo přijít daleko dříve, ještě před prodloužením nouzového stavu, a my určitě chceme podpořit tento sněmovní tisk, ale chceme mít zodpovězeny všechny otázky, a zároveň chceme vědět, jestli i z vaší strany, popřípadě pokud vy samozřejmě budete řádně argumentovat, aby se některé naše pozměňovací návrhy, byli bychom rádi, kdyby byly podpořeny.
Myslím si ale, že k lex Ukrajina II je důležitá jedna věc, a to je, pane ministře, ten migrační plán, a ten bohužel do současné chvíle není. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní místopředsedkyně, a dalším přihlášeným do diskuse s přednostním právem je pan ministr Lipavský. Pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dámy a pánové, budu víceméně stručný a okomentuji ty aspekty projednávané normy, které mají vztah k Ministerstvu zahraničních věcí a k agendě, kterou vyřizují naše zastupitelské úřady.
Dobře víme, že ozbrojená agrese Ruska na Ukrajině trvá více než tři měsíce a od počátku invaze Česká republika vyjadřovala zásadní nesouhlas s ruskou agresí proti Ukrajině a také s její podporou ze strany Lukašenkova režimu v Bělorusku. V koordinaci se svými partnery v Evropské unii a v NATO naše vláda prosazuje odpovídající sankce vůči ruskému a běloruskému režimu. Do toho zapadlo i vládní usnesení, které má přímou vazbu na krizové opatření s ohledem na zajištění vnitřní bezpečnosti České republiky, které nyní platí a které znemožňuje občanům Ruska a Běloruska podávat žádosti o oprávnění pobytu na zastupitelských úřadech České republiky. Já bych chtěl říct, že v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině došlo k uzavření generálních konzulátů České republiky v Rusku, veškeré tyto záležitosti musí být vyřizovány případně v Moskvě nebo v Minsku, a nebylo to úplně jednoduché. Co se týče legality celého opatření, je prostě potřeba nutno konstatovat, že to je přímo navázáno na krizový stav, který momentálně platí. Abychom mohli s čistým svědomím dále pokračovat v politice, která bude jasná, čitelná, tento zákon nám přináší možnost, aby vláda, aby Česká republika disponovala nástrojem, že formou nařízení vlády budeme moci dále vydávat obdobná nařízení. Já si uvědomuji, že plošné zamezení pobytových žádostí vůči všem občanům dotčených států může být v některých případech opravdu tvrdé, nicméně v situaci, kdy projde tento návrh, vláda je připravena přijmout takové usnesení, které rozšíří stávající výjimky, značně rozšíří především ve prospěch rodinných příslušníků občanů Ruska a Běloruska vůči těm, kteří již na území České republiky legálně pobývají.
Samozřejmě také velmi detailně zkoumáme možnosti a podmínky přechodu z dočasné ochrany na jiný pobytový titul, ale to by měl řešit takzvaný přechodový zákon, to je látka jiná.
Jinak dovolte mi ještě zmínit jednu asi důležitou věc, o které se příliš nemluví. My si velmi dobře uvědomujeme roli opozice v Rusku a v Bělorusku a i to, v jaké se nachází situaci, jaké jim hrozí nebezpečí. A v tomto případě jsme i společně s Ministerstvem vnitra a nevládními organizacemi připravili program, který se jmenuje Občanská společnost. Tento program prošel vládou a slouží přímo na ochranu těchto konkrétních lidskoprávních aktivistů, kteří díky tomu mohou poté, co projdou úspěšně tím programem, jak je specifikován, v České republice pobývat a působit. Já se tedy domnívám, že česká vláda tuto otázku řeší poměrně detailně a přijetí dnes projednávané normy nám v tom velmi pomůže. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře, a vzhledem k tomu, že jsou vyčerpána všechna přednostní práva, nikdo se nehlásí s přednostním právem, můžeme přejít k ostatním přihlášeným do rozpravy. Jako první se přihlásil pan poslanec Milan Brázdil. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Brázdil: Pane předsedající, já vám děkuji za slovo. Milé dámy, vážení pánové, členové vlády, dobrý den. Úvodem bych asi začal takovou větou, a myslím si, že snad nikdo nebude protestovat. Stát je největším dlužníkem zdravotnictví. Kdokoli pracuje, odvádí do zdravotnictví víc než ten, za něhož platí stát, to jsou děti, matky doma a tak dále. Mimo jiné jsou to taky Ukrajinci, kteří se k nám dostali - a my jim rádi pomůžeme - a tito Ukrajinci do této doby, než byla předložena tato novela, sněmovní tisk 221, po dobu jednoho roku vlastně byli státními pojištěnci a mohli čerpat péči jako každý z nás. Není výjimka mezi vámi nebo Ukrajincem, prostě jakoukoliv, i tu elektivní, odkladnou, ale i tu akutní mohli čerpat. A já jsem hrozně rád za to, že vláda - oni asi nestojí o mou chválu - ale přece jenom si řekne, uvědomuje si, že peněz v tom zdravotnictví dost není, a tak přichází s tím, že navrhuje v § 7 odst. 2 změnu a mění vlastně délku z jednoho roku - pane ministře, vy jste řekl 120 dní, ale je to 180 dní, ale to je, já vím, však jenom říkám, 180 dní, a uvádíte to jako nejenom - vy tam nezmiňujete peníze do zdravotnictví, ale říkáte, hlavním motem je motivovat tyto lidi, aby se začlenili do pracovního procesu, a čím (víc) budou pracovat, tím (víc) budou odvádět, tudíž přivedou i peníze do zdravotnictví, a já si myslím, že to je správné, proti tomu nic. Mimochodem, ještě dneska na bezpečnostním výboru jsme - sice pan Žáček, zpravodaj, který tady přednesl zprávu, říká: My jsme nepřijali žádné pozměňovací návrhy. No, my jsme nemohli, tam šlo fakt o čas. Mě to mrzí, že to říká, protože jsme tam měli ty pozměňováky, chtěli jsme je načíst, ale domluvili jsme se, že to uděláme až tady na plénu, a já tak činím. A co tedy činím? Chci a přihlásím se potom v podrobné rozpravě, abychom těch 180 dní, tedy půl roku... ***
