A zase jsme u zákona o obnovitelných zdrojích, který se tady bude dnes řešit, protože jsme navrhli dalším zákonem to, aby zdroje, které tam potečou, tak aby se zavčasu mohly využít ve prospěch právě této podpory. To je první bod, který nás zde bude čekat. Proč zde neřešíme uhlí? Proč zde neřešíme to, že s největší pravděpodobností dojde k prodloužení využívání uhlí? To beru jako důležitý bod. Opět se na něm nemusíme potkat, ale měli bychom alespoň ukázat to, že máme snahu řešit energetickou krizi nejenom okamžitou - což jsou všechny ty podpory, nepodpory, které jsem zde teď zmiňoval - ale i v tom střednědobém horizontu. Záměrně neříkám ten dlouhodobý horizont. Na tom, věřím, že se asi shodneme. To je otázka jádra, otázka obnovitelných zdrojů. Tady myslím, že není v zásadě neshoda. Ale jestliže se máme rozhodnout, jestli uhlí skončí, nebo neskončí, respektive co se bude vypínat, ale hlavně čím ho budeme nahrazovat, tak máme už minutu po dvanácté.

My jsme v rámci uhelné komise toto všechno připravili. Ale nechápu jinou věc. Uhelná komise, která skončila námi, od té doby nebyla svolána, což považuji za skandální záležitost, protože to není politický instrument, uhelná komise, to byl zejména odborný instrument. Když se podíváme, tak tam byla celá řada lidí z branže, energetici, ale byli tam i z mého pohledu rozumní lidé z té politické oblasti a v zásadě jsme se tam shodli na drtivé většině věcí. Proč to dnes neřešíme? Proč se nesešla, proč si neřekneme, jak dlouho ještě bude těžit OKD, když expiruje na konci tohoto roku, v lepším případě v polovině roku příštího? Proč to podceňujeme? Proč zde jako dneska jedinou věc energetiky v rámci obnovitelných zdrojů řešíme čestné prohlášení? To je to, co je z mého pohledu špatně.

Stejně tak plyn. Proč neřešíme to, jakým způsobem změnit zákony pro to, respektive upravit zákony, protože on byl změněn na konci minulého roku, ale zase, netušilo se nic o plynové krizi - tak proč dneska neřešíme úpravu zákonů k tomu, abychom se vypořádali s těmi problémy, které tady dnes jsou? Nic z toho nepřichází na pořad mimořádné schůze. Ale co hůř, nic z toho se neřeší bohužel ani na Ministerstvu průmyslu.

Další oblast, kterou zde dneska máme řešit jako mimořádný, důležitý, bod, který by nám zřejmě utekl, je elektronická evidence tržeb. Ano, zavedli jsme ji, podobně jako jsme zavedli elektronickou dálniční známku, podobně jako jsme zavedli eRecept, podobně jako jsme zavedli elektronickou neschopenku. Určitě, když se k tomuto bodu probojujeme v následujících dnech, tak k tomu bude obrovské množství vystoupení a budeme diskutovat, proč v 21. století, kdy jedna země za druhou přechází na určitou formu elektronizace - neříkám, že všichni mají úplně stejný systém, jako jsme měli my, těch zemí je pouze pár, které mají ten systém, co máme my, ale přechází na elektronizaci, což asi dává logiku -, proč tento nástroj rušíme? Proč ho rušíme navzdory tomu, že to chtějí svazy, asociace, profesní spolky. Proč ničíme jednotný systém, který tomu dával nějaký řád, nějaký systém? Proč nereflektujeme na to, že podnikatelé chtěli férové prostředí, které tento systém umožňuje? Ano, budete argumentovat: my jsme to slíbili. Máte pravdu, vy jste byli vždycky proti tomu a udělali jste politické rozhodnutí, že jste v 21. století zrušili praktický elektronický nástroj, ačkoliv se prokázalo, že nikdo díky tomu nezkrachoval, že si na to zvykli všichni a že i ty svazy a asociace - konečně zítra na to bude velká diskuze - se za to postavily.

Ale rozumím tomu politickému rozhodnutí. To je vaše plné právo. Čemu už nerozumím, je to, že se nenechá ani dobrovolně využívat elektronická evidence tržeb, protože se šetří, protože ten systém se prostě zruší úplně celý. Takže firmy, které si na to zvykly, firmy, které to chtějí využívat, firmy, které na to mají nakoupený software, hardware, které se smířily s tím, že to prostředí nebude tak férové, jak jste slibovali, tak chtějí jednu jedinou věc - a není jich málo, je to většina obchodníků. Chtějí, aby to mohly využívat alespoň dobrovolně, protože to je i nástroj určité interní kontroly a hlavně je to věc, na kterou jsou všichni zvyklí, věc nová. Tak my budeme rušit i toto. Kvůli tomu svoláváme mimořádnou schůzi, ve které máme zařazený tento bod.

Opět jsme u toho, proč neřešíme priority? To je stejné jako u toho prvního bodu - obnovitelné zdroje energie. Místo toho, abychom řešili opravdu energetické problémy, ať už okamžitého charakteru, střednědobého, nebo toho dlouhodobého, tak řešíme naprosto nepodstatné věci a budeme tady sedět možná do pátku. Tak stejně tak je to s podporou podnikání. Proč se nesvolávají mimořádné schůze na to, aby se reálně ukázal problém současného podnikatelského sektoru? Co dneska trápí firmy? Když se povznesu nad to, že se ruší elektronická evidence tržeb, kterou ty firmy chtěly, tak se vůbec nebavíme o tom, jak pracovat, jak podpořit, anebo alespoň jak nastavit systém, aby firmy dokázaly přežít v době, kdy si musí půjčovat za šest, šest a půl, některé i za sedm procent. Protože Česká národní banka zvyšuje neustále úrokové sazby, reposazba je dneska na úrovni pěti procent. Vážně se uvažuje o tom, že se ještě zvýší. Znehodnocení peněz, respektive inflaci, máme na úrovni 13, respektive 12,7 %. Máme třetí nejvyšší v celé Evropě. Inflace se utrhla zcela z řetězu, nikoliv v důsledku naší vlády. Utrhla se od ledna tohoto roku a utrhla se proto, protože se nedělalo vůbec nic s tím, aby se snížil dopad růstu cen energií tak, jako to dělá většina zemí.

Když se podíváme do toho, z čeho inflace sestává, tak energie tam sehrávají velmi, velmi významnou roli. Je to různě v různých zemích. I tady jsem se, tuším, s ministrem financí přel o to, jestli je to u nás 50 %, nebo 30 %, 35 %. Ale v každém případě je to naprosto zásadní částka růst cen energií v meziročním růstu inflace. Na tom se přece shodneme. Ano, pak tam jsou další důležité položky, jako jsou potraviny, jako je bydlení. Mimo jiné i to bydlení je dražší pochopitelně v důsledku cen nových staveb a ty jsou vyšší v důsledku cen za energie, částečně ještě za pohonné hmoty a tak dále. Ale ani s těmi pohonnými hmotami neděláme vůbec nic.

Takže místo toho, abychom dnes diskutovali, jakým způsobem se postavit k tomu, že české firmy jsou zcela v rohu, protože zatímco jejich konkurenti - ať už ze západu, nebo z východu, to je paradoxní - si půjčují za rozumných sazeb, tak my si dneska půjčujeme dvojnásobně, trojnásobně více než před půl rokem nebo před tři čtvrtě rokem a vláda tomu tleská. Nejenom že tomu tleská, ale nesnaží se ani hledat programy, třeba toho záručního charakteru, které nejsou špatné. My jsme v době covidu ten systém záruk nastavili a využilo se 100 miliard korun. Sto miliard korun, které vláda nevydala, ale které vláda připravila jako záruční instrument pro dobu krizovou. Proč se něco takového nezaktivuje nyní? Proč se nevytváří to, co jsme dělali právě v té covidové době, kdy se dávaly záruky mezi 80, 90 procenty? To je třeba to, co by těm firmám dneska pomohlo. Mohly by se ještě vylepšit ty záruky. Já netvrdím, že jsme to měli natavené geniálně, také jsme to odchytávali. Ale tohle jsem předpokládal, že bychom mohli všichni řešit, i třeba v rámci mimořádné schůze Sněmovny.

Proč se neřeší dopad cen energií na podnikatele? Další klíčové položka. Ne, místo toho se tady emotivně hádáme o tom, jestli cena točeňáku a jeho marže je v pořádku, nebo není. Diskutuje se, jestli se zruší slevy, nebo nezruší slevy, místo toho, abychom šli po podstatě věci - protože růst cen je především v důsledku růstu cen vstupů těch výrobců, a zejména energetických vstupů. Co jsme udělali pro to, aby se firmy alespoň trochu nadechly? Když už platí vysoké úrokové sazby, tak ještě platí extrémně vysoké ceny za energie, což by samozřejmě platily i v zahraničí. Problém je v tom, že v zahraničí se jim snaží alespoň částečně vyjít vstříc. Nikdy to nelze zcela.

Co děláme vůči vysokým cenám pohonných hmot? A teď se zase bavím o tom podnikatelském sektoru, neřeším teď domácnosti. Bavíme se o elektronické evidenci tržeb a o tom, co děláme pro podnikatele, v rámci mimořádné schůze, místo toho, abychom tady otevřeli všechny varianty, diskutovali o tom, co může pomoci v rámci cen dopravy. Protože růst cen dopravy je jedním z dalších důvodů, proč nám roste inflace, a samozřejmě to je v důsledku vysokých cen pohonných hmot. Pak se tady přijala víceméně marketingová opatření typu biosložek. Jak to dopadlo, všichni víme. Ještě než to spatřilo světlo boží, tak všichni ti, kterých se to mělo dotknout, to znamená distributoři, řekli, že je tam stejně budou muset přimíchávat. Takže kačka padesát až dvě koruny, které se zde slibovaly, jsou fuč. Ano, uznávám, spotřební daň, to se udělalo po našem obrovském tlaku a po tlaku ČESMADu a ostatních dopravců, tak koruna padesát. Zaplať pánbůh za ni. Ale nevím, jestli v rámci všech cen, které rostou, nás toto úplně vytrhne. ***