(12.00 hodin)
(pokračuje Josef Kott)
Takový odběratel se automaticky dostane do pozice odběratele se významnou tržní silou s nejvyšším pásmem obratu takového odběratele a bude muset neprodleně vůči dodavateli striktně dodržovat zákon o významné tržní síle. Přitom dodávky zemědělských produktů k další výrobě mají zcela odlišné obchodní zvyklosti než dodávky potravin pro konečného spotřebitele. V našich podmínkách se nekalé obchodní praktiky při dodávkách zemědělských produktů k další výrobě prakticky nevyskytují. Podle oné definice jsou zemědělskými produkty také produkty, které nejsou uvedeny v příloze, i smlouvy o EU, ale jsou zpracované pro použití jako potraviny s využitím látek, výrobků nebo zboží uvedené v této příloze.
Třetí taková věc je, jak se s tím vypořádali na Slovensku. Tam přijali transpozici směrnice o nekalých obchodních praktikách a vypořádali se tak, že vydali zákon č. 91/2019 Z. z., o nepřiměřených obchodních praktikách v obchodu s potravinami. V tomto zákoně vůbec neřeší, jaká pásma, výpočty obratu pro porovnání obratu dodavatele, odběratele, a dokonce ani nezapracovali do tohoto zákona kromě potravinářských výrobků zemědělské produkty, jak stanoví směrnice. Tento zákon tak na Slovensku chrání všechny dodavatele potravin při dodávkách do obchodních řetězců. Nedokážu posoudit, jestli Slovenská republika je v rozporu s evropskou směrnicí, ale vzhledem k tomu, že ten zákon tam přijat byl a nějakým způsobem funguje, tak se domnívám, že to asi je jedna možná forma cesty. Co se týče zakázaných nekalých praktik, v zákoně jich mají vyjmenovaných několikanásobně více, než to máme my v České republice, a též více praktik vyjmenovaných ve směrnici o nekalých obchodních praktikách, což je v praxi vhodnější, neboť vždy je lepší mít konkrétní praktiky, aby nemuselo být složitě dokazováno, zda nějaká praktika spadá pod obecnou klauzuli, která může být sjednávání nebo uplatňování smluvních podmínek, které vytvářejí výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch dodavatele. Zákon je také v některých pasážích přísnější než samotná směrnice. Například explicitně stanoví, že platnost ceny je 20 dní od doručení faktury, nejpozději 30 dní od dodávky. Stanoví také, že požadování garantované ceny lze maximálně do 60 dní. A takových věcí je v té směrnici, kterou přijali na Slovensku, samozřejmě více.
Poslední připomínka v rámci toho prvního dopisu je, že z novely také vypadly některé zakázané praktiky, jejichž zákaz se v praxi ukázal jako vhodný a který zafungoval, a je samozřejmě v dodavatelsko-odběratelských vztazích využíván, a to je například maximální doba garance ceny - to v novele zákona o významné tržní síle už vůbec se neobjevuje. V té stávající je garance ceny maximálně tři měsíce.
Takže to je první záležitost, se kterou jsem vás chtěl seznámit. A teď už kratší reakce, proč si myslíme, že ochrana některých dodavatelů potravin do obchodních řetězců proti obchodním praktikám zcela odpadne. Takže v důsledku transpozice směrnice číslo 2019/663, o nekalých obchodních praktikách v zemědělském a potravinářském řetězci, někteří dodavatelé ztratili zcela ochranu proti nekalým obchodním praktikám, a to na rozdíl od dosavadního zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů. Jedná se zejména o dodavatele potravinářských výrobků do obchodních řetězců.
Za druhé, stávající zákon o významné tržní síle poskytoval ochranu všem dodavatelům. Nyní vládní návrh změny zákona o významné tržní síle již s ochranou velkých dodavatelů nepočítá, a to v důsledku zastropování ochrany dodavatelů na ročním obratu 350 milionů eur. Obrat se přitom vypočítává za celou skupinu propojených osob, a to bez ohledu na to, zda to bylo dosaženo prodejem potravin, či jiných naprosto odlišných výrobků. To jsem se zde snažil už okomentovat. A myslím si, že je to skutečně nespravedlivé vůči těm, kteří portfolio své zemědělské a potravinářské výroby rozšířili. Ochranu tak vlastně ztratí dodavatelé, kteří dosáhli obratu 350 milionů eur, což je při nejnižším kurzu 8 625 750 000 korun. Rovněž ve směrnici je ochrana dodavatelů zastropována, ale směrnice pracuje při zákazu nekalých obchodních praktik s konceptem vyjednávací síly, to je síly v určitém konkrétním vztahu kupujícího a dodavatele, a také s tím, že tyto zakázané obchodní praktiky mohou být jednostranně vnuceny jedním obchodním partnerem druhému. Mohou prosazovat neodůvodnitelný, nepřiměřený přenos hospodářského rizika z jednoho obchodního partnera na druhého anebo mohou vytvářet výraznou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi obchodního partnera tak, jak je to nyní nastaveno.
Podle směrnice jsou odběratelé s významnou tržní sílou vůči svým dodavatelům rozděleni do několika pásem, počínaje odběrateli s obratem přesahujícím 2 miliony eur a konče 350 miliony eur. Směrnice vychází z toho, že nekalé obchodní praktiky jsou uplatňovány ze strany většího subjektu vůči menšímu. Směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky, k nimž dochází v souvislosti s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků a jsou směrnicí zakázány. Směrnice však také počítá s tím, že některé praktiky, ačkoli jsou v rozporu s poctivým obchodním jednáním, nejsou zakázané, avšak pouze za podmínky oboustranné dohody smluvních stran.
Problém je ale také v tom, že novela zákona o významné tržní síle dále pracuje s konceptem významné tržní síly na rozdíl od směrnice, která pracuje s konceptem takzvané vyjednávací síly. Směrnice vychází z toho, že větší subjekty mají větší vyjednávací sílu a nepotřebují ochranu, subjekty s určitou velikostí, které nejsou zranitelné. Proto směrnice stanoví kategorie subjektů, a to na základě obratu. Do novely zákona o významné tržní síle bylo převzato ze směrnice téměř vše, jen s tím rozdílem, že návrh novely zákona o významné tržní síle dále pracuje s termínem významná tržní síla. Toto, významná tržní síla, byla pevně spojena s určitým obratem odběratele vůči určitému obratu dodavatele. Odběratel přesahující 350 milionů eur se ale nemusí obávat, že by byl postižen za nekalé obchodní praktiky vůči svým dodavatelům s obratem vyšším než 300 milionů eur, protože se předpokládá, že odběratel s obratem větším než 350 milionů eur je schopen se ubránit díky své vyjednávací síle proti nekalým obchodním praktikám. Toto bohužel neodpovídá realitě v České republice. Dodavatelé, kteří jsou součástí zemědělského a potravinového řetězce, nejsou schopni se ubránit nekalým obchodním praktikám, a to z jednoho prostého důvodu, že obchodní řetězce jsou na ně hlavním distribučním kanálem, který nejsou schopni nahradit. Vyjednávací síla je tedy přes dosažený obrat jednoznačně na straně odběratele. ***
