(20.10 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Já jsem dokonce ani neřekl, že by nebyly nestranné a nezaujaté. Já jsem řekl, že z definice věci pro mě finanční arbitr a mimosoudní orgány jsou nezávislé a nestranné. Já jsem nekomentoval, jestli jsou nestranné a nezávislé ombudsman ČAPu nebo ombudsmani jednotlivých bank, to bych si nedovolil. Já jsem si na to fakt dal pozor, takže vím, co jsem přesně řekl. Já jsem komentoval nezávislost, nestrannost mimosoudních orgánů. Nekomentoval jsem nezávislost, takže jsem to neřekl, takže bylo vyvráceno něco, co jsem neřekl. A můžeme klidně jít do stenozáznamu. Zrovna u tohohle jsem si dělal poznámku a fakt jsem to dělal velmi pečlivě, takže tam žádná lež nebyla.
To, že ty případy, které začínají u mimosoudního orgánu, končí před soudem v drtivé většině v momentě, kdy spotřebitel u něj vyhraje a instituce chce využít všech právních možností, které jí umožňuje český právní řád, to je pravda. To se zeptejte všech mimosoudních orgánů, finančního arbitra, ČTÚ, ERÚ, to tak je, takže oni beztak už dneska končí tak jako tak před soudem. To tak je, a zase na tom není žádná lež. Ano, není tam ten znalecký posudek, ale o tom jsem já také nemluvil, takže nevím, v čem zase byla ta vyvrácená lež. Takže tady ode mě žádná lež nepadla. Mě to mrzí, protože jsem myslel, že to bude právě v té věcné rovině, a zase se to otevřelo s tím, že tady člověk jakoby lže.
Můžete mi říct, pane ministře, a vás nemusím oslovit prostřednictvím nikoho, co by z toho člověk měl? To je prostě téma nějaké ochrany spotřebitele. Finanční arbitr, stejně tak jako jiné orgány, jsou za mě nezávislé neutrální orgány. Ne ve všem třeba fungují dobře, ale dovedu si představit, že člověk třeba lže, kdyby tady lobboval za nějaké soukromé věci, soukromé zájmy, ale to se v tomhle případě rozhodně neděje. A já jsem tam nezaznamenal jedinou vyvrácenou lež. Takže mě tohle fakt mrzí, protože z té věcné roviny to přešlo do tohoto. Vy jste to mohl otevřít dobrý den, pan Haas by vystoupil a mohlo to všechno skončit. Takhle je tady v povětří, že jeden poslanec musí vyvracet lži jiného poslance, což se neděje. A já za tím na kývání hlavy pana poslance Haase, prostřednictvím paní předsedající, vidím, že žádné moje lži nevyvracel, protože jsem žádné neměl. Děkuju. Nebo jsem žádné nesdělil.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy už nikdo do rozpravy přihlášen není, já tedy rozpravu končím.
Protože už závěrečné slovo, alespoň tedy pana předkladatele, zaznělo, tak se ale přece jenom ptám, jestli chce ještě závěrečné slovo využít? Nikoliv, paní zpravodajka taktéž nikoliv.
Zazněl návrh na zamítnutí, tedy návrh, který musíme hlasovat. Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí. Zaznamenala jsem žádost o odhlášení, tak vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se opětovně přihlásili svými kartami.
Jakmile se počet přítomných ustálí, budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto zákona.
Počet přihlášených už vypadá být ustálen, tudíž zahajuji hlasování o předloženém návrhu na zamítnutí této novely zákona. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování číslo 71 přihlášeno 144 přítomných, pro 79, proti 65, návrh byl přijat a tento návrh jsme tímto zamítli. Proto končím projednávání tohoto bodu.
Nyní otevírám bod, kterým je
31.
Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Jana Hrnčíře a dalších
na vydání ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky
/sněmovní tisk 8/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 8/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedl pan poslanec Tomio Okamura. Pan poslanec Hrnčíř bude zastupovat předkladatele. Prosím tedy, aby vystoupil pan poslanec Hrnčíř. (V sále je obrovský hluk a velmi špatná slyšitelnost.)
Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já se pokusím, až se tady trošku uklidní sál.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Poprosím kolegyně a kolegy, aby se utišili a přesunuli své debaty do předsálí, aby mohl pan navrhovatel vystoupit v důstojné atmosféře. Prosím.
Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Já tedy v krátkosti zkusím uvést náš návrh, který předkládáme už opakovaně, protože skutečně referendum tato Sněmovna projednává už mnoho let a stále jsme se ještě nedostali ke schválení tohoto důležitého zákona.
Jako předkladatelé navrhujeme tento zákon s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu povede ke kvalitnější demokracii v České republice. Podmínkou je, aby otázka v referendu byla co nejméně omezená a možnosti přímého rozhodování občanů byly co možná nejširší. Od 1. ledna 1993 Česká republika postrádá zákon o obecném referendu, ačkoliv k němu čl. 2 odst. 2 Ústavy nepřímo vyzývá. Česká republika je přitom jednou z mála evropských zemí, které ve svém právním řádu obsažen zákon o obecném referendu nemají. Ústavní listina z roku 1920 sice institut referenda znala, ale zákon o obecném referendu, který měl § 46 Ústavy z roku 1920 provést, byl jako vládní návrh zákona Národním shromážděním zamítnut.
Vzhledem k tomu, že zákon, který Ústava z roku 1920 předpokládala, nebyl nikdy schválen, nemohlo být ani žádné obecné referendum realizováno. Určitý prostor pro uplatnění přímé demokracie v podobě referenda poskytlo až ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho reálným naplněním se stal ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu, podle něhož mohly být v referendu občanům České a Slovenské Federativní Republiky předloženy k rozhodnutí jen zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky, přičemž o návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky bylo možno rozhodnout jen referendem. Referendum mohlo být tehdy vypsáno jen v tomto jediném a velmi specifickém případě, přičemž tato právní úprava nakonec nebyla realizována.
Podstatou nyní navrhované právní úpravy je, že je jejím předmětem referendum, a nikoliv plebiscit, jak je znám především z francouzské praxe Napoleona III. a Charlese de Gaulla. Zatímco plebiscit se omezuje na zásadní otázky věcí politiky, tedy výkonu státní moci, jako je ústava či suverenita, referendum je širší a jeho předmětem jsou všechny politické otázky. Referendum má být proto předem neomezené, vyjma základních povinností státu vnitrostátních i mezinárodních.
Návrh zákona vychází z přirozeného práva i z ústavního principu, že suverénem v České republice, jako i v každé demokracii, jsou občané, kteří buď svou moc delegují na své zástupce, nebo ji vykonávají přímo. Stávající systém to dnes občanům neumožňuje. Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat. Ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar. Je možné ho darovat pouze dobrovolně. Dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešným, ukradeným mandátem. ***
