(9.30 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
V posledním případě to byl Nejvyšší správní soud, který vydal zlomový judikát, který je velmi nedávný a kterým otevřel širší možnosti pro kompenzaci nemajetkové újmy i majetkové újmy, která není dostatečně pokrytá v rámci výkladu, který zastává, ve správním řízení o tom rozhoduje paralelně Ministerstvo spravedlnosti. Neříkám, že rozhoduje chybně. V podstatě se nám tady vytvořila dvojkolejnost, což je vždycky špatně už jenom z hlediska ekonomického a časového. Běží tady správní řízení a trestní řízení a Nejvyšší správní soud na základě jednoho případu - a já vám stručně jenom řeknu, o jaký případ šlo, abyste si uvědomili, o jakou problematiku jde, vždycky na těch konkrétních případech je to lepší. Nezletilé dítě zneužívané, pohlavně zneužívané vlastním otcem minimálně dva roky, v sedmi až devíti letech, zřejmě delší dobu, jenže díky chybám v trestním řízení se nepodařilo důkazně to delší zneužívání prokázat. Tentýž otec zneužíval i sestřenici tohoto dítěte, také nezletilou. Byl odsouzený pravomocným rozsudkem trestního soudu na šest let, ale s ohledem na nouzový stav, na pandemii, se všechno strašně dlouho táhlo, takže to dítě by přišlo jak o lhůty, které jsou teď špatně nastavené v § 30 odst. 2 zákona o obětech trestných činů, tak i o část kompenzace toho, co se projevilo bohužel až v jeho patnácti, šestnácti letech - těžké posttraumatické poruchy. Četla jsem i znalecké posudky, které jsou obsahem velmi podrobného klíčového, zlomového judikátu z 8. října 2021. Skoro se mi chce říci, že děkuji předsedovi senátu panu doktoru Jakubu Camrdovi, že tomu věnoval tolik pozornosti, a myslím si, že by si to zejména úředníci na Ministerstvu spravedlnosti měli dobře přečíst ještě jednou. Ten judikát naprosto odpovídá našim mezinárodním závazkům. Na druhé straně chápu, že je někdy velmi takové svádějící, a to pokušení je značné, využít novelizace trestních zákonů a zbavit se problému. To zbavení se problému bylo velmi jednoduché. V tomto případě se týkalo vypuštění § 28 odst. 2 zákona o obětech trestných činů, které v současném znění - a já vám ho raději přečtu - v podstatě umožňuje, aby soud, který rozhoduje v trestním řízení, a posléze na něj navazují další řízení, bohužel, teď v současné době je to duplicitní správní řízení, tak aby v tom § 28 odst. 2 rozhodl tak: "Jestliže o náhradě škody nebo nemajetkové újmy bylo již rozhodnuto pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody nebo nemajetkové újmy zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení peněžité pomoci v rozsahu, v jakém již bylo o náhradě škody nebo nemajetkové újmy rozhodnuto." Protože pokud o tom rozhodl, a v případě, o který tady šlo, rozhodl, a tuším, že tam bylo asi 350 000, které přiznal tomu dítěti, a přiznal mu i ty lhůty, takže už nedošlo k promlčení, nedošlo k prekluzi, ke zmeškání té lhůty, protože tam jsou ještě nastavené v tom § 30 odst. 2 ve vztahu k takto poškozeným nezletilým obětem nesmyslné lhůty, nesmyslně krátké. Takže tento odstavec byl vypuštěn. My jsme ho tam vrátili na ústavně-právním výboru, nicméně s ohledem na další jednání s Ministerstvem spravedlnosti, s ohledem na čas, který nás tlačí a i potřebu tu implementaci konečně úspěšně dokončit a přijmout ten zákon, jsme nakonec souhlasili s určitou modifikací, kterou jsme tam vložily s paní zpravodajkou tisku, mojí milou kolegyní poslankyní Malou, která tam navrhuje, v tom našem pozměňovacím návrhu vloženém do systému pod číslem 474, jiné znění. Nicméně musím říci, že nejsem z toho úplně nadšená, a tady jsem právě využila svého vystoupení k tomu, abych řekla, že určitě se tím budeme zabývat na podvýboru pro problematiku sexuálního násilí a také doufám na ústavně-právním výboru znovu při nejbližší příležitosti. Až se bude novelizovat trestní zákoník, tak se k této problematice opět vrátíme, protože se obávám, že pokud schválíme - a paradoxně teď ten návrh, který jsme tam vložili, 474 - tak fakticky soudy budou mít ztíženou situaci a nebudou moci ukládat náhradu škody a kompenzace, zejména toho bolestného, nemajetkové újmy, v takovém rozsahu - zase to říkám zjednodušeně - jako dosud. Je pravda, že z hlediska čistoty právního řádu to bude lepší, protože tady bude odstraněna jednak nejasnost, jednak dvoukolejnost, ale zase nesměla bych být ministryní spravedlnosti aspoň těch třináct měsíců - a nevěřím, že se to tam tak výrazně změnilo - mít (?) delší lhůty, a nejvíce stížností vždycky šlo, jak dlouho trvá odškodňování například těch, kteří byli neprávem odsouzeni a žádají o náhradu škody. Je tam přetížený ten příslušný odbor, ti lidé to nestačí zpracovávat. Ptala jsem se i na ústavně-právním výboru, jak je to s odškodňováním obětí trestných činů. Máme úpravu, v rámci které se každý peněžitý trest a další finanční sankce převádějí do fondu na pomoc obětem trestných činů. Bylo mi řečeno, že z tohoto fondu se tyto věci neproplácejí, přitom se tam musí hromadit milionové sumy, a co s nimi děláme? Koncem roku je převádíme do státního rozpočtu, kde se rozplynou jistě na jiné, užitečnější věci. Teď to říkám úmyslně s nadsázkou a ironicky. Čili opět dobrý úmysl, který v praxi nefunguje.
Takže já jsem i sama kvůli sobě potřebovala tady vystoupit, a jak se říká, odhalit ledví a říci, že to, co teď navrhujeme, změna § 30 odst. 2, kdy zavádíme speciální režim, který se bude týkat právě nezletilých obětí trestných činů, a ta specialitka je v tom, že se tam doplní jedna jediná větička, že žádost nezletilé oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti lze podat u ministerstva nejpozději do dvou let ode dne, kdy nabyla zletilosti, anebo do pěti let, jestliže skončila ta lhůta později, jinak to právo zanikne. Bude mít stejně jako oběť v Rakousku, Německu, v jiných evropských zemích a stejně v souladu s našimi mezinárodními závazky ta oběť - já jsem se dívala do německého zákoníku a zjistila jsem, že to tam také takhle mají, takže to opravdu můžu potvrdit - nárok na to, aby mohla třeba ta sedmiletá oběť, která byla zneužívaná dva roky, jako to bylo v tomto případě, minimálně dva roky tam píšou, a potom od těch čtrnácti, patnácti, šestnácti se začala projevovat ta psychická újma a posttraumatická porucha, tak aby měla možnost vůbec požádat o tuto pomoc.
Ale je to vykoupeno, otevírám to zcela otevřeně, tím, že tam vkládáme pozměňovací návrh 474, který nám to ustanovení, které tak krásně svým judikátem otevřel soudce Nejvyššího soudu pod číslem jednacím 5AS189/2020-61, částečně zužujeme tu pomoc.
Takže já končím svoje vystoupení, že tentokráte s těmi svými pozměňovacími návrhy, nebo našimi, nejsme stoprocentně spokojené. Udělaly jsme maximum možného. Předpokládám, že i oběti pochopí, že jsme tady volily cestu, protože potřebujeme kladné stanovisko Ministerstva spravedlnosti, konkrétně ministra spravedlnosti, potřebujeme, aby většina Poslanecké sněmovny zvedla ruku, a myslíme si, že je neodpustitelné, aby dětské oběti jenom kvůli tomu, že se na ně dosud aplikoval režim jako pro dospělé, neměly možnost dosáhnout ve stejném rozsahu na kompenzaci újmy, kterou bolestivě utrpěly v letech, kdy třeba ani nevěděly, že o újmu jde. V pěti letech zneužívané dítě nebo tříleté, měli jsme i ty případy, spolupracuji s těmi advokáty, kteří zastupují tyto oběti, tak říkají, že i tříleté dítě, které je delší dobu zneužívané, velice často ve dvanácti, ve třinácti letech má problémy a velké problémy, což jsem třeba netušila. ***
