Ty problémy, které vidím, jsou opravdu v tom oznamování, v esemeskách, protože jak jste jistě zaznamenali, psalo se o tom, že to byli jenom kolegové z koalice, že jim přišla esemeska, konkrétně 28. 1., že jsou vytrasováni, tak mně přišla taky. A já jsem to nehodnotil tak a nepoužíval politicky, ale já jsem měl velký problém, protože 28. 1. byl pátek, přesně to bylo někdy o půl třetí odpoledne, a já jsem měl sloužit, teď měl jsem pracovat ve špitále a nebyl, kdo by za mě pracoval. Měl jsem jedinou možnost, že jsem zavolal na hygienu, protože jsem znal šéfku hygieny, a zjišťovali jsme, jestli to číslo je pravé, jestli to je někdo, kdo to opravdu nahlásil, jestli to je opravdu hygiena. Tady ta kontrola není jednoznačně zajištěna. Z hlediska tohohle toho vidím jako velký problém i sdělování těchto úředních záležitostí pro jednotlivé občany.

A proto to je pro mě velký problém podpořit pandemický zákon v té podobě, jak je, a z tohoto pohledu i děkuju, jakým způsobem se zachovali senátoři.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To bylo vaše vystoupení, nevyužil jste celých deset minut - pan poslanec Kasal. Další v pořadí je paní poslankyně Šafránková. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám všem hezké brzké ráno. K novele pandemického zákona zde zaznělo už mnohé. Já jsem zde na této půdě k němu obsahově už vystoupila. Dovolte mi ale ještě jedno shrnující vystoupení a vyjádření, které bude reflektovat poslední vývoj v této záležitosti.

Pandemický zákon není ničím jiným než nástrojem pro prodloužení plošných omezujících opatření do podzimu letošního roku. Server Echo24 jej velmi případně označuje za brutální normu. Kritici zákona o způsobu jeho přijímání, a to napříč politickým i názorovým spektrem, se v souvislosti s tímto návrhem zákona shodují na jednom: největším faulem, a to faulem vyloženě protiústavním, je vládou zvolená procedura jeho projednávání, tedy takzvaný způsob legislativní nouze, jímž vláda dala najevo hrubé pohrdání parlamentem, ústavou a českým právním řádem. Pan ministr Válek vyhrožuje, že pokud novela pandemického zákona nebude nyní schválena, vyhlásí vláda nouzový stav, což nedává kromě klasické mocenské arogance a snahy o politické vydírání žádný logický a věcný smysl. Mimo jiné proto, že vláda podání novely pandemického zákona zdůvodňovala eventuálním návratem infekce koronaviru až na podzim, a o tom, že by měla platit hned po vypršení původního pandemického zákona na konci února, nebyla až do těchto výhrůžek pana ministra Válka ani řeč.

Kdyby nešlo o tak vážné ohrožení svobody a ekonomiky, bylo by to až k smíchu, nebo spíš k pláči, protože ministr takto vyhrožuje v době, kdy stávající omezující opatření jedno po druhém padají do rozhodující míry přičiněním rozsudků Nejvyššího správního soudu. Výhrůžka pana ministra Válka nouzovým stavem je proto kombinací uražené ješitnosti.

Zopakujme zde ještě jednou: vláda Petra Fialy - tedy ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátská strana - od svého nástupu investuje absolutně největší a v podstatě jen jedinou snahu a úsilí do protlačení autoritářského pandemického zákona, který je mnohem, nesrovnatelně restriktivnější než ten současný v jeho aktuální podobě, která je ovšem pro hnutí SPD rovněž absolutně nepřijatelná. Jeho novela totiž dovoluje vládě uplatňovat významně tvrdší opatření a tvrdší zásahy do svobody a práv občanů, než je tomu teď.

Museli to otevřeně přiznat i senátoři vládních stran, aby následně tuto hanebnou novelu zamítli. Jaký ještě silnější signál potřebuje vláda k tomu, aby tuto novelu a s ní i celý tento antidemokratický zákon poslala k ledu? Namísto nepravdivých výmluv a pokrytecko-alibistických řečí o tom, že se snaží novelou pandemického zákona předejít nutnosti nastolit rovnou nouzový stav, a namísto vytváření falešného a skutečnosti neodpovídajícího dojmu, že takzvaný pandemický režim je něčím mírným a neškodným na rozdíl od restriktivního nouzového stavu. Vláda Petra Fialy se tak v podstatě snaží o vzbuzení zdání, že je ve vztahu k omezujícím opatřením v souvislosti s epidemií něčím naprosto odlišným od vlády Andreje Babiše, která často používala právě nouzový stav. Je to pouhý reklamní trik a je to i čistý, velmi povrchní marketing. Jde totiž o zavádějící a klamavý útěk od reality, nehodný zodpovědné a věrohodné exekutivní politické reprezentace. A jde také o zatemnění skutečné podstaty věci.

Pro občany a firmy je důležité a zásadní to, zda vláda zavře školy, obchody, služby, omezí sportovní, kulturní a další volnočasové aktivity, restaurace, zda bude nutit občany k povinnému testování, vyžadovat certifikáty, covid pasy a podobně. A tady je nutné říct, že novelizovaný pandemický zákon potenciál vlády vydávat restrikce a omezovat životy v podstatě posouvá na rovinu nouzového stavu zcela bez kontroly zákonodárné moci. Zkrátka nouzový stav i pandemický zákon jsou jen právní a procesní formální mechanismy. Podstatné je u nich vždy to, jaké restrikce a omezení v jejich rámci vláda zavede a na jak dlouho.

A my v SPD trváme na tom, aby žádná taková omezení nesměla jakákoli vláda vydávat bez kontroly a přezkumu parlamentu a soudní moci. To je pro nás nepřekročitelná mez. Novela pandemického zákona ji v mnoha směrech nepřijatelně překračuje a porušuje.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, poslankyně a poslanci hnutí SPD od samého počátku jsou odpůrci myšlenky existence speciálního pandemického zákona jakožto nadbytečné a nebezpečné právní normy, která je více než cokoli jiného příslovečným klackem v ruce výkonné moci, bianko šekem pro exekutivu v tom smyslu, jak svévolně omezit práva a svobody občanů. V případě novely tohoto zákona jde rovněž o nepřijatelné a neopodstatněné posílení moci vlády, a zejména moci vybraných správních úřadů, nejen nad občany, ale i vůči dalším orgánům veřejné správy a veřejné moci včetně soudů. To je neakceptovatelné ze samotné podstaty věci, protože jde o nepokryté oslabení rovnováhy demokratického systému i systému zastupitelské parlamentní demokracie jako takové.

Pandemický zákon a jeho novela také nejsou tím, za co je vláda někdy vydává, tedy nezbytným legislativním nástrojem pro zvládání epidemie. Nikoli, pro tyto účely, jak nesčetněkrát prokázali příslušní experti, nám plně postačují zákon o krizovém řízení a zákon o ochraně veřejného zdraví. Pandemický zákon je tudíž pouze materií, která zvyšuje moc vládních úřadů nad občany a která drakonickým způsobem zvyšuje finanční sankce za porušování nejrůznějších, zčásti nesmyslných vládních omezujících opatření a nástrojem šikany a šíření strachu ve společnosti. Jde v podstatě o to, že vláda chce mít v ruce nástroj, který by jí umožňoval chovat se neomezeně dlouho tak, jako by byla země v nouzovém stavu, ovšem bez toho, že by byl tento nouzový stav standardně a legálním způsobem vyhlášen. Je to totální vládní zbabělost a neslýchané obcházení ústavy. V praxi to ukazuje především jedno: současná vláda není, jak o sobě prohlašuje, seskupením liberálních demokratů, ale mnohem spíše aliancí autoritářských subjektů, kterým jsou občanská práva ukradená.

Je i zcela nepochopitelné, že vláda touto novelou chce v době, kdy epidemie a její dopady jednoznačně ustupují, získat pomyslný bič na všechny provozovny dle živnostenského zákona - a nejen na ně. Vláda si chce novelou uzurpovat i právo omezovat umělecké činnosti, tedy aktivity, kde místem jejich výkonu není ani samotná provozovna. Jde tak o jasný útok na svobodu myšlení a umělecké tvorby. Vláda chce dále mít možnost regulovat všechny typy sportovišť včetně venkovních, což je dosud možné jen podle zákona o ochraně veřejného zdraví, respektive v rámci nouzového stavu. To je něco tak nepřijatelného - chtít dále omezovat občanům už v podstatě poslední aktivitu, kterou mohou, i když v omezené míře, ještě provozovat a která je společensky i zdravotně jednoznačně pozitivní a prospěšná. Úplně mimo veškeré chápání je pak vládní úsilí o získání moci vydávat mimořádná omezující opatření pro všechny typy školských zařízení i pro děti od tří let věku včetně dětských skupin. Copak už naše děti a jejich rodiče a rodiny nebyly za poslední dva roky poškozeny více než dost? Nechme už konečně naše děti a jejich rodiče žít, ctěme jejich právo se vzdělávat, sportovat, právo na kulturní vyžití, a vůbec právo na plnohodnotný život. ***