(2.30 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
A jen demonstrativně dále uvádím výčet toho, které další oblasti a místa chce novelou pandemického zákona omezovat mimořádnými opatřeními: hudební taneční kluby, zoologické a botanické zahrady, muzea, galerie, hrady, zámky, veřejné knihovny, hvězdárny, planetária, zotavovací akce pro děti, příměstské tábory.
A samozřejmě jsou tu naprosto zásadní právní a ústavní argumenty pro zamítnutí této novely. Některé zde již zazněly, jiné nikoliv. Jde třeba o to, že novela umožňuje orgánům moci výkonné zakázat konání valných hromad obchodních korporací, čímž může dojít k porušení mnoha souvisejících práv a povinností korporací, což může mít pro Českou republiku dalekosáhlé důsledky, mimo jiné majetkoprávní, a to i s mezinárodním přesahem včetně budoucího placení nemalých sankčních poplatků. Novela obecně tak ukládá k vydání represivních nařízení získat pouze souhlas vlády, ale kromě toho dává příslušným úřadům i možnost v případě nebezpečí z prodlení, což je gumový a velmi vágní termín podléhající úřední libovůli, konat i bez předchozího vládního souhlasu, který teprve pak dodatečně musí do 48 hodin získat. Žádné kontrole ze strany veřejnosti nebude na základě novely čelit ani nový poradní orgán ministra zdravotnictví, který má protiepidemická omezující nařízení tvořit po odborné stránce. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. To byla paní poslankyně Šafránková. Další v pořadí vystoupí pan poslanec Radek Rozvoral v obecné rozpravě a připraví se paní poslankyně Štefanová. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, vážený pane senátore, dovolte mi vystoupit k projednávanému vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19.
Na úvod zmíním hlavní důvod, proč se celá vládní pětikoalice složená z množiny politických subjektů tvořící ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti, čili dvou koalic SPOLU a PirSTAN, snaží tento vládní návrh zákona označovaný jako pandemický zákon, narychlo zpracovaný a předložený ministrem zdravotnictví, tak rychle protlačit, aby začal co nejdříve platit. Poslancům byl tento návrh zaslán dne 20. ledna tohoto roku. V návrhu zákona je v části čtvrté pod názvem Účinnost v čl. V uvedeno: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po jeho vyhlášení." Vláda tak chce mít k dispozici platný zákon, na jehož základě si bude neomezeně prosazovat svá rozhodnutí. Současně platná právní úprava má pozbýt platnosti uplynutím dne 28. února tohoto roku, a proto se navrhuje, aby tento návrh novely začal platit co nejdříve. Tato narychlo předložená novela zákona k projednání je pro hnutí SPD zcela nepřijatelná, neboť ve skutečnosti se jen jedná o rozšíření nouzového stavu a z něj vyplývajících opatření, která budou moci nadále realizovat vládní představitelé zastoupení v čele vybraných úřadů. Konkrétně se jedná o Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice nebo Hygienickou stanici hlavního města Prahy. Těm budou dány ještě větší kompetence, pomocí kterých bude moci například ministr zdravotnictví omezovat plošně ústavní práva všech občanů, a to jen na základě běžného zákona, aniž by byly splněny podmínky nouzového stavu v České republice. To se nám jeví jako protiústavní.
Hnutí SPD bylo jediné ze všech poslaneckých klubů zastoupených v minulé Poslanecké sněmovně, které hlasovalo proti přijetí pandemického zákona, jejž v té době prosadila minulá vláda Andreje Babiše z hnutí ANO. Současná vláda pod vedením premiéra Petra Fialy v projednávané novele takzvaného pandemického zákona rozsah omezení občanů ještě rozšiřuje, navrhuje jeho prodloužení, a navíc například zvýšila sankce pro případ jeho porušení.
Důvodů, proč všichni naši poslanci takto navržený takzvaný pandemický zákon nepodpoří, je celá spousta. Nelíbí se nám například, že zavádí na našem území dlouhodobě, tedy bez jakékoliv revize v čase, stav pandemické pohotovosti na rozdíl od nouzového stavu, který stanovuje povinnost jeho revidování pro jeho výjimečnost každý měsíc v Poslanecké sněmovně. Tím si vrcholní představitelé výše zmíněných subjektů - Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice nebo Hygienická stanice hlavního města Prahy - mohou do praxe zavést, ironicky řečeno, vše, co je napadne. Například stav pandemické pohotovosti, pro který mimochodem nejsou stanoveny žádné podmínky, například počty nemocných či hospitalizovaných, by za platnosti daného zákona na našem území trvale byl, i kdyby už de facto nebyl. Proto nechceme připustit, aby byl přijat jakýkoliv nouzový stav bez určených podmínek, bez revize v určitých časových úsecích, a už vůbec ne přímo zákonem. Ten by měl stanovovat jen podmínky, za kterých je možné jej vyhlásit.
Za zamyšlení stojí i fakt, že v České republice máme mnoho nefunkčních zákonů, které pouze přináší rozporné právní výklady a nejednotnost v jejich určení. Nově navrhovaný pandemický zákon se zařadí mezi ty, které vnáší do dané oblasti, kterou upravuje, takový chaos, že s jeho pochopením, a především aplikací mají problém i zkušení právníci. Dlouhodobě prosazujeme, že danou oblast má upravovat stále platný zákon č. 258/ 2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a ne právní norma, která se jednou aplikuje přímo, jindy se na zákon o veřejném zdraví odkazuje a k tomu ještě mění mnoho dalších zákonných norem, předpisů a vyhlášek. To vše je zneužitelné vůči lidem, protože zákony a všechny právní kroky na jejich základě mají být především srozumitelné, jasné a určité. Řada lidí tak ztrácí víru v náš právní stát, a vlastně někdy i nevědomě se dopouští porušování zákona. Lidem musí být každý krok zasahující do omezování jejich základních práv řádně vysvětlen a vždy musí být v souladu s ústavním pořádkem, především ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů, a dále pak usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Nesmí tak být v tomto ohledu zjištěn žádný rozpor.
Vymezením nově upravovaných mimořádných opatření nesmí dojít k razantnímu plošnému omezení základních lidských práv a svobod ve smyslu úplného zákazu provozování nebo výkonu vybraných činností, k čemuž by však s ohledem na judikaturu správních soudů mělo obecně docházet, zejména v době nouzového stavu, vyhlášeného postupem podle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Všechny orgány státní správy oprávněné podle pandemického zákona postupovat tak mohou při aplikaci všech nově upravených mimořádných opatření přistoupit pouze k omezení dané činnosti nebo ke stanovení podmínek pro její provozování či výkon.
Pro nepřijetí navrhované novelizace zákona č. 94/2021 Sb., zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů takzvaného pandemického zákona, nás též vyzývá celá řada občanů, mezi které patří přední odborníci působící ve zdravotnictví, právníci, učitelé, státní zaměstnanci a příslušníci bezpečnostních sborů. ***
