(23.20 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Lhůta, která je stanovena pro jednání, je 21. hodina. Dochází tam ke smíšení dvou lhůt. Často někteří kolegové kritizují, že ten návrh byl hlasován až po 19. hodině. Skutečně, bavíme se tady o jednání, nikoliv o hlasování o zákonech, protože hlasování o zákonech potom probíhá v režimu legislativní nouze, který jsme schválili, a na ten se dané ustanovení vůbec neuplatní. Takže ani v tomto ohledu nedošlo k porušení jednacího řádu. Jenom pro kompletnost bych chtěl uvést, že si dokonce myslím, že ten návrh byl podán před 19. hodinou, pouze nedošlo na jeho hlasování z toho důvodu, že pan předseda Okamura zde měl nepřetržitý téměř šestihodinový projev.
Nyní bych se dostal ke třetí části, kde se budu věnovat tomu, co novele pandemického zákona vytýkají její odpůrci. Tyto výhrady bych oddělil do dvou částí. Za prvé jsou to výhrady, které jsou naprosto legitimní součástí diskuse, zejména mám na mysli stanoviska, která byla přednesena v rámci Senátu Parlamentu České republiky, kdy proběhla kultivovaná a věcná diskuse. Zejména mám na mysli stanoviska, která jsou uvedena v dokumentu legislativního odboru Kanceláře Senátu. Musíme ovšem od těchto výhrad odlišit určitou úroveň strašení a přihřívání stranické polívčičky. To jsme tady viděli, to je bohužel to, co z velké části v některých svých výrocích předvádějí někteří kolegové z SPD. K tomu má blízko i ten diskurz, který pozorujeme ve veřejném prostoru, ve kterém jsou šibenice a ve kterém ti lidé se vyjadřují jako demokrati pouze verbálně, ale se skutečnou demokracií to nemá mnoho společného.
Ten první argument spočívá v tom, že novela pandemického zákona nám v podstatě vrací omezení, která jsme tady měli. Není tomu tak, skutečně - připomeňme si, pandemický zákon i jeho novela pouze vymezují hřiště, v rámci kterého Ministerstvo zdravotnictví může vydávat svá opatření. My jsme dokázali jako vláda svými činy, že rozvolňujeme, rozvolňujeme co nejrychleji, ale stále bezpečně. Rozvolňujeme na základě toho, a taky jsme i řekli tu veřejnou projekci, že pravděpodobně v březnu, možná nejpozději v dubnu skončí pandemická pohotovost, tedy že Sněmovna na návrh vlády ten zákon vypne a zákon nadále bude mít roli pouze pojistky, která může být účelově zapnuta znovu, pokud se objeví nějaká nebezpečná situace pro naše občany. Já bych chtěl citovat pana kolegu Okamuru, který řekl: "Jenom hlupák se nepřipraví na situaci, o které ví, že předem přijde."
Druhá zásadní výhrada se týká samoizolace čili situace, ve které někdo má pozitivní antigenní test. Tam si myslím, že je zcela logické a morální, že takový člověk si dojde na PCR test, aby to bylo co nejrychleji potvrzeno nebo vyvráceno, a do té doby se zdržuje odděleně. Druhá situace je, pokud se občané vracejí ze zahraničí. Tam se bavíme o případu možného zavlečení nebezpečných mutací, ať už jsme měli tu zkušenost s deltou, nebo s africkou mutací, nebo s tím, co může ještě přijít. Bavíme se o tom, že sem někdo může přivléct přes letadla mutaci viru, na kterou náš systém není připraven, a je potřeba učinit určitá opatření, připravit se na to, získat čas, připravit různé složky záchranného systému, krizového štábu a tak dále. V té situaci, kdy by se toto stalo, tak samozřejmě první, kdo bude křičet, bude opozice. Bude křičet: Jak to, že vláda nic nedělá? Čili je naprosto logické a správné, že se připravujeme i na takovou situaci a že i v takové situaci je možnost vlády velmi rychle nařídit, že osoby, které přilétají z některých afrických států, kde se zrovna šíří některá nebezpečná mutace, mohou být podrobeny tomuto opatření.
Srovnejme si to ovšem s tím, co se dělo v realitě. Minulé prázdniny jsme zde měli nařízené opatření vlády, které přikazovalo každému člověku, který se vracel z dovolené například v Řecku, aby na pět dní zůstal doma, a to dokonce i v případě, kdy měl negativní PCR test. Pokud to srovnáme s tímto opatřením, které zde historicky platilo na základě dosavadních zákonů, tak si myslím, že ta úprava v novele pandemického zákona je mnohem vyváženější, protože je tam limit 72 hodin, a pokud má člověk negativní PCR test, tak se skutečně nemusí podrobit té samoizolaci, ale může se vrátit do společenského života.
Nyní bych se věnoval dalšímu znaku, který byl zmíněn v Senátu, a to povinnosti zdržovat se odděleně. Bylo kritizováno, že není jasné, co se tím vlastně míní. Já zde upozorňuji, že ten termín "zdržovat se odděleně" je v podstatě obsažen už v platných ustanoveních zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Samozřejmě, celý náš správní řád je potřeba vykládat jako jednotu, a pokud jsou použity pojmy, které jsou obdobné, tak je potřeba je vykládat analogicky. I v tomto případě mohou být stanoveny podmínky, jakým způsobem má samoizolace probíhat, a neznamená to, že člověk, který má nařízenou karanténu, nechá v uvozovkách svoje dítě umřít, že se o něj přestane starat, pokud nemá zajištěnu náhradní péči, že umře hlady, protože si nemůže nakoupit. Ale v takových případech je potřeba dodržovat mimořádná hygienická opatření, být opatrný a tak dále, a pokud možno vyvarovat se takových případů a zajistit je pomocí náhradní osoby. Ne vždy to ale samozřejmě bude možné, ale i v právu jsou různé hierarchie hodnot a tímto způsobem je nutné to vykládat.
Další připomínka z opozice a ze Senátu byla, že není v důvodové zprávě dostatečně vyloženo, jaké jsou meze toho ustanovení a do jaké míry je možné zasáhnout do svobody pohybu podle čl. 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Skutečně, důvodová zpráva nemusí být ve všech částech úplně kompletní, a je tedy na nás, abychom posoudili, zda jsou splněny podmínky, ve kterých je možné podle Listiny práv a svobod omezit svobodu pohybu. Za prvé tedy čl. 14 vyžaduje, aby to omezení bylo na základě zákona, což v tomto případě samozřejmě splněno je. Za druhé vyžaduje, aby šlo o omezení, které je nezbytné z důvodu ochrany zdraví nebo ochrany svobod a druhých. I v tomto případě se jedná o opatření, které se týká ochrany zdraví jiných osob, a zprostředkovaně samozřejmě i jejich dalšího života i jejich práv. Samozřejmě vzhledem k tomu, že zde testujeme pouze ústavnost v podstatě zmocňovacích ustanovení, tak pokud je vydán akt na základě těchto zmocňovacích ustanovení, obdobnou optikou je nutné testovat splnění těch předpokladů i u konkrétního mimořádného opatření, což naštěstí je dosaženo díky tomu, že jsme - jak už jsem o tom mluvil - tady v Poslanecké sněmovně nastavili velmi dobře přezkum opatření Nejvyšším správním soudem. Je to nejlepší přezkum, který v našem právním řádě máme.
A poslední záležitost: je potřeba se zamyslet nad tím, jestli v souladu s čl. 4 odst. 1 a 3 jsou stanoveny meze, v rámci kterých je možné svobodu pohybu omezovat. I v tomto případě tam jsou stanovena jasná pravidla, která vyplývají z absolvování různých typů testu, a je tam i maximální doba 72 hodin, aby, pokud z nějakého libovolného důvodu tam dojde ke zdržení, nedocházelo k disproporčnímu omezování svobody pohybu. Takže domnívám se, že na základě těchto úvah navržený pandemický zákon, zejména ta ustanovení, která se týkají samoizolace, vyhovují podmínkám, které jsou stanoveny Listinou základních práv a svobod pro svobodu pohybu. ***
