(6.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan poslanec Radek Rozvoral a připraví se paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, dovolte mi předřadit bod číslo 30, sněmovní tisk 7, Ústava České republiky, přímá volba starostů a hejtmanů, a to jako 20. dnešní schůze. A teď bych v krátkosti zdůvodnil, proč tento bod chci zařadit. (Poznámka ministra Stanjury.) Předřadit. Děkuji, pane ministře.
Hnutí SPD navrhuje tuto novelu ústavy s přesvědčením, že následné přijetí prováděcích předpisů o přímé volbě starostů a hejtmanů povede ke kvalitnější demokracii a obrodě správy věcí veřejných v České republice. Od přímé volby je současně předjímáno zdůraznění osobní odpovědnosti osoby primátora, starosty nebo hejtmana a vyšší stabilita systému v obecních a krajských zřízeních. Navíc dojde k podstatnému posílení důvěry občanů, kterým se tak vrátí nutný pocit a zájem, že se podílejí na správě věcí veřejných a skutečně o nich sami rozhodují, což by mělo podstatně zvýšit i volební účasti.
Návrh zákona vychází ze tří analýz, které byly zpracovány na vládní úrovni, a četných odborných pojednání týkajících se výkonu přímé demokracie.
První analýzou je analýza zavedení přímé volby starostů. Zde bylo jasně řečeno, že přímá volba starosty musí být spojena i s posílením jeho pravomocí, jinak by změna byla jen formální. Splněním tohoto požadavku dojde ke zvýšení osobní odpovědnosti starosty k voličům v obci. Bude mít vyšší rozsah pravomocí, neboť by měl disponovat pravomocemi, které si nebude moci zastupitelstvo vyhradit.
Dále bylo konstatováno, že je žádoucí změnit ústavu zejména proto, že ústava nezmiňuje jiný orgán obce než zastupitelstvo. Rovněž jsou označeny přínosy spočívající v nejširším zapojení občanů do správy obce a ve vyšším stupni odpovědnosti starosty. Analýza zároveň upozorňuje na možnost vzniku konfliktu mezi přímo voleným starostou a přímo voleným zastupitelstvem, čemuž je nutné se vyhnout správným rozdělením kompetencí. V předmětné analýze je pojednáno analogicky i o přímé volbě hejtmanů, kdy významným příkladem je předmětné zakotvení v Ústavě Slovenské republiky a v zákoně č. 302/2001 Z. z., o samospráve vyšších územných celkov. V analýze slučitelnosti návrhu legislativních změn nezbytných pro přímou volbu starostů v malých obcích ve volbách v roce 2014 s ústavním pořádkem České republiky se dochází k závěru, že pokud by měl mít přímo volený starosta na základě zákona vyhrazen okruh věcí, o kterých by tak nemohlo rozhodovat zastupitelstvo, muselo by před přijetím takové zákonné úpravy dojít ke změně čl. 101 odst. 1 a čl. 104 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky, které dnes počítají v územní samosprávě s rozhodující úlohou zastupitelstva obce, které má rozhodnout o všech věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu kraje.
Třetí materiálem je mezinárodní srovnávací analýza přímé volby starostů a věcný záměr ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tento věcný záměr předpokládal změnu čl. 101, 102 a 104 Ústavy České republiky. Nezbytnost ústavních změn byla podle něho dána skutečností, že na základě čl. 101 odst. 1 a čl. 104 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky by zastupitelstvo mělo mít možnost rozhodovat v jakékoliv otázce spadající do samostatné působnosti. Pokud by tedy byly zavedeny vyhrazené pravomoci přímo voleného starosty, měla by s tím Ústava České republiky v těchto ustanoveních počítat.
Pokud jde o pravidla způsobu přímé volby starosty, dochází analýza k závěru, že před přijetím zákonné úpravy by bylo třeba změnit čl. 102 Ústavy České republiky, který dnes počítá pouze s přímou volbou členů zastupitelstev. Dnešní právní řád říká, že starosta nebo hejtman jsou voleni zastupitelstvem obce či kraje z řad členů těchto zastupitelstev podle § 84 odst. 2 písm. m) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a § 61 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích. Současný model řízení obcí a kraje jsou tak založeny na občany volených zastupitelstvech. Zastupitelstva poté volí ze svého středu starostu a radu obce, respektive hejtmana a radu kraje. Tento princip je na území České republiky používán již od poloviny 19. století. Pro samosprávu jako takovou je tedy charakteristickým znakem kolektivní způsob rozhodování, kdy na tomto nemá voličský elektorát žádný podíl a jím vyjádřená vůle v podobě preferenčních hlasů žádný vliv, neboť již v daném případě rozhoduje toliko uzavřená skupina - členové příslušných zastupitelstev obce, města či kraje.
Současný právní stav je tak zcela nevyhovující, neboť podporuje kolektivní neodpovědnost. Starosta či hejtman mohou být uvláčeni požadavky členů zastupitelstev či rady, které však za ně nenesou viditelnou politickou, ale ani faktickou odpovědnost. K nešťastné situaci navíc přispívá proporcionální volební systém, který se však vinou panašování tváří jako většinový. Tato osnova chce proto vytvořit prostor pro zavedení přímé volby starostů a hejtmanů, které by tyto problémy řešilo, a to tak, že bude na zákonodárci, zda a kdy přímou volbu zavede, neboť ústava mu pro to dá prostor. Nepřímo volení starostové a hejtmani nemusí mít vždy podporu veřejnosti na území příslušného územního celku. Starostou nebo hejtmanem se může stát někdo, koho občané nechtějí, a do čela obce či kraje je nasazen pouze z politických důvodů a na základě neprůhledných dohod. Nastávají tak případy, kdy nepřímo zvolený starosta či hejtman mají jen velmi slabý mandát a nemohou přistoupit a realizovat potřebné změny ve veřejném zájmu. Příkladem takového stavu je Zastupitelstvo hlavního města Prahy a primátor Prahy. Během jednoho volebního období došlo ke dvojí změně vládnoucí koalice, ve které se vyměnily všechny tři nejsilnější strany. V důsledku toho byl i odvolán původní pražský primátor a nahrazen novým. To vše se dělo bez toho, aby obyvatelé Prahy měli na tuto situaci jakýkoliv vliv.
Nepřímo volený starosta či hejtman musí zároveň vykonávat mandát tak, aby se zavděčil členům zastupitelstva, kteří jej do funkce odhlasovali. Nemá tak dostatečně silný mandát pro kroky, které by místní obyvatelé sice uvítali, ale zastupitelstvo s nimi nesouhlasí. Občané jsou rovněž velmi často znepokojeni se svým nízkým zapojením do chodu obce či kraje a mají tak naprosto mizivou šanci na to, něco reálně ovlivnit a mít tak možnost jakkoliv ovlivňovat správu věcí veřejných ve svém nejbližším okolí. Negativem současného stavu je také to, že starostové a hejtmani dosti často svalují neplnění volebního programu na zastupitelstvo, které jim jeho splnění nedovolí. Naproti tomu přímo volený starosta by šel do přímé volby s jasně daným programem, jehož plnění by bylo možno velmi jednoduše kontrolovat. PhDr. Petr Jüptner, Ph.D., ředitel Institutu politologických studií, říká, že lidé si od zavedení přímé volby slibují kromě posílení své participace na správě věcí veřejných také odstranění neduhů spojených s politizací místní správy, nízkou transparentností, malou rozpočtovou odpovědností nebo klientelismem. ***
