(6.40 hodin)
(pokračuje Oldřich Černý)
V návrhu jde i o to, aby daňoví poplatníci s těmi nejnižšími příjmy měli hmatatelný užitek z posledního zvýšení slev na poplatníka, aby jej reálně pocítili ve formě svého vyššího měsíčního čistého příjmu, a to v plné výši jejich nároku. To za současné podoby zákona o daních z příjmů není totiž možné, protože slevu na dani lze uplatnit pouze maximálně do výše samotné vypočtené daňové povinnosti, tedy že v nejlepším případě má příslušný daňový poplatník, co se týká odvodu daně z příjmu, nulovou daňovou povinnost. Na rozdíl od takzvaného daňového zvýhodnění na vyživované děti, kdy pokud je toto zvýhodnění vyšší než předepsaná daňová povinnost poplatníka po uplatnění slevy na dani, vzniká tomuto poplatníkovi nárok na takzvaný daňový bonus, který je mu následně vyplacen, ať už v měsíční, nebo roční periodicitě.
Mnoha renomovanými ekonomy je právě zvyšování slev na dani, zejména slevy na poplatníka, považováno za nejlepší nástroj k dosažení čistých příjmů občanů s nejnižšími mzdami a platy. Tento krok, to znamená zvyšování daňových slev, ovšem nemá pro nízkopříjmové občany prakticky žádný faktický smysl a dopad, pokud nebude doprovázen umožněním uplatnit daňový bonus tehdy, bude-li jejich vypočtená celková daňová povinnost nižší než sleva na dani nebo součet jednotlivých slev na dani, na které mají nárok. Pokud k tomu nedojde, tito lidé zvýšení slevy na poplatníka na úrovni svého čistého příjmu nijak nepocítí.
Uvedu jednoduchý příklad. Po zvýšení minimální hrubé mzdy na 15 200, což bylo v době podání tohoto zákona, je měsíční daňová povinnost pracujícího člověka pobírajícího tuto částku 2 280 korun. Tehdejší měsíční výše slevy na poplatníka byla ovšem 2 320 korun, tedy na úrovni daňové povinnosti tohoto poplatníka, který tak zvýšení slevy včetně dalšího zákonem předpokládaného zvýšení slevy na své čisté mzdě od letošního roku 2022 vůbec nepocítí. Zaměstnanci a živnostníci s hrubým měsíčním příjmem zhruba do 19 000 korun tedy nemohou, nebudou moct vůbec tu slevu na poplatníka využít ve své plné výši na rozdíl od daňových poplatníků s vyššími měsíčními příjmy. Podle navrhovatelů zákona se jedná o neodůvodněnou a neudržitelnou diskriminaci, kterou je třeba odstranit.
Předkládaná právní úprava je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Respektuje taktéž obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Tato navrhovaná právní úprava není také v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými Česká republika vázána.
V případě daní z příjmu na úrovni Evropské unie platí, že pravomoc stanovit a vybírat daně spadá do výlučné kompetence členských států Evropské unie. I z tohoto důvodu se orgány Evropské unie, pokud jde o daně, věnují zejména úpravě výběru daní nepřímých - spotřební daně DPH, a to zvláště těm jejich aspektům, které mají mezinárodní charakter a které jsou obhajitelné z hlediska projektu evropského vnitřního trhu, například zákaz daňové diskriminace, otázka dvojího zdanění, boj proti daňovým podvodům a podobně. Tato navrhovaná právní úprava není v rozporu s právními předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie ani s obecnými zásadami legislativy Evropské unie. Přímý finanční dopad této navrhované novely na státní rozpočet České republiky nelze přesně a beze zbytku odhadnout a formulovat. Na jedné straně je jisté, že v důsledku navrhovaných opatření stoupnou veřejné příjmy státu v oblasti výplat daňových bonusů. V důsledku nárůstu čistých příjmů jednotlivců a domácností a jejich rodin, v důsledku navrhované právní úpravy lze ale jednak očekávat částečné snížení objemu vyplacení dávek sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a ještě významněji by dopady navrhovaného opatření na výdaje státního rozpočtu mohl kompenzovat vyšší výběr nejrůznějších nepřímých daní - DPH, spotřební daň.
V návrhu jde i o to, aby daňoví poplatníci s nejnižšími příjmy měli hmatatelný užitek z posledního zvýšení slev na poplatníka, aby jej reálně pocítili ve formě svého vyššího měsíčního čistého příjmu, a to v plné výši jejich nároku. očekávaný díky zvýšení koupěschopné poptávky. Pokud bychom měli učinit rámcový propočet dopadů návrhu, a vyjdeme-li například ze statistických dat materiálu společnosti Profesia, dle kterých má asi desetina českých pracujících občanů hrubou mzdu nižší než 21 066 korun, a od tohoto údaje abychom se odrazili při odhadu nárůstu veřejných výdajů v důsledku zvýšení objemu vyplácení daňových bonusů, budeme se pohybovat na úrovni v případě aplikace navrhovaného opatření umožňujícího možnost překlopení daňové slevy do daňového bonusu okolo 2 miliard korun ročně vyšších nároků na výdaje státního rozpočtu. A pokud bychom zohlednili i dopad zrušení minimální hranice měsíčního a ročního příjmu pro uplatnění nároku na daňový bonus, který lze vzhledem k okolnostem, například neexistenci oficiální evidence osob pracujících na dohody o pracovní činnosti a na dohody o provedení práce, učinit jen velmi těžko, budou celkové důsledky všech navrhovaných změn na státní rozpočet maximálně na úrovni 5 miliard, velmi pravděpodobně však níže.
Co se týče přímých dopadů navrhovaných změn na rozpočty krajů a obcí, neměl by být v praxi žádný, měl by být téměř nulový, protože by vyvolaly nároky pouze na výdajovou stranu státního rozpočtu. Pro podnikatelské prostředí by toto navrhované opatření znamenalo stimul - v první řadě ve smyslu očekávaného zvýšení poptávky na zboží a služby, sekundárně například i tím způsobem, že by u některých občanů stoupla ochota nastoupit do standardního zaměstnaneckého poměru, a byla by tak určitým způsobem uspokojena poptávka některých zaměstnavatelů po pracovní síle.
Tato navrhovaná právní úprava bude mít příznivé sociální dopady zejména pro mnoho nízkopříjmových pracujících a podnikavých občanů a jejich rodin, bude znamenat i dost významné zvýšení jejich disponibilních příjmů. Mnoho občanů díky jejímu zavedení nebude muset nadále žádat o sociální dávky. Pomůže také i občanům v takzvaných dluhových a exekučních pastech tím, že znatelně zvýší jejich schopnost splácet finanční závazky, respektive splatit je rychleji než dosud. Tato navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní a podpůrný dopad na rodiny tím, že zvýší jejich čisté příjmy.
Předpokládaná úprava také významně finančně pomůže sociálně slabým a pracujícím osobám se zdravotním postižením uplatňujícím slevu na dani. Ve zvláštní části k tomuto navrhujeme: Pokud bude daňový poplatník uplatňovat daňové zvýhodnění na děti formou slevy na dani poplatníka na slevu na dani a bude-li tato sleva vyšší než vypočtená daň, bude vzniklý rozdíl daňovým bonusem s nárokem na jeho výplatu poplatníkovi. Na roční daňový bonus bude mít nárok každý daňový poplatník, jehož součet daňových slev a zvýhodnění bude vyšší než jeho vyměřená daňová povinnost bez ohledu na výši jeho ročních příjmů. Proto se navrhuje, aby v případě, kdy je měsíční daňová povinnost poplatníka nižší než součet daňových slev, na které má nárok, tomuto poplatníkovi byl vyplacen i měsíční daňový bonus. Na měsíční daňový bonus bude mít napříště nárok každý daňový poplatník, jehož součet daňových slev a zvýhodnění bude vyšší než jeho vyměřená daňová povinnost bez ohledu na výši jeho měsíčních příjmů. Také se navrhuje, aby byl v případě, bude-li ročním zúčtováním záloh a daňového zvýhodnění nárok na slevu na dani a na daňové zvýhodnění vyšší než vypočtená daň, poplatníkovi vyplacen příslušný daňový bonus.
Takže, jak jsem již uvedl na začátku, žádám vás tedy tímto o předřazení bodu 53, sněmovní tisk 52, za bod, který uvedl můj předřečník. Děkuju za pozornost. ***
