To znamená, tady už (byla) nějaká situace, kdy jsme měli legislativní nouzi, a bylo to smeteno ze stolu. Když si vezmu ohledně té legislativní nouze, opět budu citovat: Ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. A já teď marně přemýšlím, kde máme například ten válečný stav. I když zase na druhou stranu možná, že někteří váleční jestřábi, kteří jsou zde přítomní, tak možná vědí více než my, možná už se připravují na věci budoucí. Nevím, netuším.

Každopádně nevidím tady důvod dál k udržování stavu legislativní nouze. Ta legislativní nouze byla vytvořena na základě pandemického stavu. Obecně vidíme, že všude už se rozvolňuje, a například i Dánsko, které patřilo k těm státům s největšími restrikcemi, tak dneska oznámilo, že od těchto restrikcí naprosto a úplně upouští. Takže opravdu já ten důvod, proč to nadále udržovat, nevidím. Pokud tedy opravdu potřebujeme nějaký takový zákon, nerozumím tomu v okamžiku, kdy spousta renomovaných právníků - já jsem učitel, nejsem právník, ale předpokládám, že ti lidé jsou uznávanými právníky, takže asi vědí, co říkají, a oni ten zákon, který chceme probírat v rámci té legislativní nouze, cupují na maličké kousíčky. Takže si říkám, proč to tlačit přes legislativní nouzi? Co nám brání - protože tady je stále řečeno, že to bude potřeba někdy na podzim, my máme dostatek času - abychom se na to zaměřili, a mimo stav legislativní nouze za normálního stavu věcí, abychom skutečně do hloubky se nad tím zamysleli, abychom mohli vytvořit pracovní skupiny, abychom nevytvořili zase nějaký legislativní zmetek, který bude dělat neplechu. Nebylo by to ani poprvé a bohužel si myslím, že by to nebylo ani naposledy.

A jen tak mimochodem, slyšel jsem, že nová vládní pětikoalice chce lidi sjednocovat, že chce být pro všechny občany. Takže na základě tohoto, co se tady děje, předpokládám, že ty občany, kteří proti tomu protestují a dávají vám najevo svoji nelibost, předpokládám, že asi nepovažujete za občany České republiky. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí paní poslankyně Lucie Šafránková a připraví se pan poslanec Radovan Vích. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo, při hodnocení oprávněnosti aplikace stavu legislativní nouze na danou konkrétní situaci, na projednání konkrétního návrhu zákona, je dobré a důležité i z celkového pohledu základních principů parlamentarismu, přičemž parlamentarismus lze chápat jako soubor hodnot, institucí a procedur. Jeho existence je založena především na určitých pravidlech hry, která budou respektována, ať již ve volbách zvítězí kterákoliv z politických stran či koalic. Zároveň platí, že čím je větší aktuální převaha vládní většiny, tím méně se projevují typické nástroje parlamentarismu. Současně to také souvisí s úrovní politické kultury, která je výsledkem dlouhodobých tradic, ne pouze výsledkem jednoho volebního období.

Hodnoty a principy jako konsenzus, pluralita, princip většiny, ochrany menšiny, vláda na čas, reprezentativní mandát a tak dále se promítají i do institucionální roviny existence parlamentarismu a hlavně v duchu principu předvídatelnosti a legitimního očekávání se dodržování těchto principů promítá do ochoty občanů dodržovat právní řád a do jejich loajality ke státu a jeho politickému režimu. Mějme toto na paměti právě dnes, kdy chce vládní většina bezprecedentním způsobem porušit ústavní pravidla legislativního procesu.

Důležitým pojmem a principem je i takzvaná autonomie parlamentu. Ta je zachována pouze tehdy, pokud používané zvláštní legislativní procedury nenarušují demokratická pravidla, ale pouze tehdy, urychluje-li legislativní proces za situace, kdy opoziční poslanci mají možnost se k věci vyjádřit, a to v hlasování, v rozpravách nebo formou pozměňovacích návrhů. To v případě aplikace stavu legislativní nouze na novelu pandemického zákona naplněno není.

Ústavní soud svými rozhodnutími stanovil závazné mantinely pro politická rozhodnutí, a to i pro futuro, když restriktivně vymezil situace, za kterých by měl být napříště institut legislativní nouze použit. Tato restriktivní rozhodnutí jsou hranice, kterými Ústavní soud vyjádřil nadřazenost ústavy nad všemi ostatními okolnostmi ovlivňujícími takové rozhodování. Ústavní soud jasně řekl, že projednávání návrhu zákona v režimu legislativní nouze s omezením parlamentní diskuze je vyhrazeno pouze pro mimořádné okolnosti - ty nyní nenastaly, v souvislosti s dnes projednávanou novelou neexistují - a upozorňuje, že tato okolnost může znamenat, a v minulosti už také znamenala, jasný důvod pro následné zrušení celého takto procesně projednávaného zákona Ústavním soudem. Podle Ústavního soudu je nutné důvody vyhlášení stavu legislativní nouze také posuzovat s ohledem dobu rozhodování a množství informací, které byly v době rozhodování k dispozici. Je nutné přihlížet také k intenzitě důvodů k vyhlášení stavu legislativní nouze ve srovnání s omezením dotčených ústavních principů. Tyto důvody však nesmějí být svévolné a musí být postaveny na konkrétně vyčíslené výši škod, pokud by navrhovaný zákon nebyl co nejdříve přijat.

Navrhovaný zákon, jehož projednávání ve zkráceném legislativním procesu vláda navrhuje, musí být vhodným prostředkem k odvrácení hrozících škod či ohrožení veřejného zájmu, což v případě novely pandemického zákona ani v případě pandemického zákona samotného naprosto neplatí. Překážkou zneužití institutu legislativní nouze je pouze zákonné vymezení důvodů, na jejich základě lze tento stav vyhlásit. Tyto důvody musí být podle Ústavního soudu v souladu s ústavou a musí být přezkoumatelné. K vyhlášení stavu legislativní nouze tedy nestačí konsenzus parlamentu, byť dosažený napříč politickým spektrem zákonodárného sboru.

Ústavní soud také neuznal obstrukci opozičních poslanců za mimořádnou podmínku ve smyslu § 99 odst. 1 jednacího řádu Sněmovny. V tomto případě jde o ochranu práv parlamentní opozice, to je menšiny. Pokud opozice vznáší námitky proti nedodržování standardní zákonodárné procedury při přijímání nových zákonů, nelze v těchto námitkách spatřovat žádný prvek mimořádnosti. Opozice podle Ústavního soudu v tomto případě jen využila své právo k ochraně svých práv v souladu s jednacím řádem.

Dámy a pánové, zneužití stavu legislativní nouze, které dnes sledujeme v přímém přenosu, je suspendací a degradací dolní parlamentní komory, všech jejích poslanců, nejen nás v opozici. (Předsedající: Čas!) Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Paní poslankyně, každopádně chválím vás za to, že jste se držela skutečně tématu rozpravy. Nyní vystoupí pan poslanec Radovan Vích a připraví se paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Pane poslanče, vašich druhých pět minut. Prosím.

Poslanec Radovan Vích: Ano, děkuji. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já dokončím své předcházející vystoupení, takže budu pokračovat volně.

Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny doporučil novelu pandemického zákona s účinností do listopadu 2022. Ale to je takové podle mého názoru šalamounské řešení, vždyť na podzim je zcela běžné, že jsou rozjetá chřipková onemocnění, a to by bylo, aby se tam nenašla nějaká další mutace covidu, třeba zéta, o kterou se opře podpůrná argumentace pro prodloužení tohoto pandemického zákona. Takže nebezpečná je i varianta prodloužení pandemického zákona až do listopadu 2022.

Daleko přesvědčivější by bylo, kdyby vládní pětikoalice nebo výbor pro zdravotnictví navrhly účinnost tohoto zákona ukončit k datu, kdy lze předpokládat ukončení současné vlny covidu, teď tedy pod názvem omikron, tedy zřejmě ke konci února, respektive návrh tohoto bodu zákona podle mého názoru by bylo vhodné stáhnout z dnešního projednávání a pandemický zákon v současném znění by potom pozbyl platnosti k 28. únoru. To je podle mého názoru logické. Protažení pandemického zákona na neurčito je šílené, do listopadu 2022, to je spíš úplně podobně podezřelé, a navíc ho projednávat ve stavu legislativní nouze. Spíš to vypadá, že pětikoalici zachutnala moc a chce si ji užít bez z jejich pohledu zbytečného omezování jinými orgány státu, jako třeba Poslaneckou sněmovnou. Zde mají teoretickou většinu, ale jen v případě vzorné docházky. Na rozdíl od poslanců SPD, kteří mají docházku do Sněmovny vzornou, až na případy zdravotních potíží nebo opravdu neodkladných záležitostí. Zato pětikoalice si evidentně není docházkou svých poslanců jistá a už jednou se jí to nevyplatilo při projednávání stavebního zákona, a byl to podle mého názoru trapas. Prostě nechodí do práce. ***