(20.10 hodin)
(pokračuje Vladimír Zlínský)
Zákon sdílených hodnot a vizí je číslo čtyři: Každá společnost a civilizace je založena na společně sdílených hodnotách, vizích a implicitním, tedy nepsaném právu. Zároveň zvyšující se komplexita moderních společností vede k raketovému růstu zákonů, jejich novel, vyhlášek, regulací, jejichž viditelná nepřehlednost a nesmyslnost potom vede k propadu legitimity těch, kdo tyto zákony vydávají a vymáhají, a tím dochází ve společnosti k rozpadu sdílených hodnot a vizí, o implicitním právu ani nemluvě.
Zákon pět - zákon společenské smlouvy: Každá civilizace a společnost potřebuje pro svou stabilní existenci funkční společenskou smlouvu založenou na vzájemné spolupráci jednotlivých částí společnosti. Na její kvalitu a charakter mají zásadní vliv představitelé takzvaných elit. Zatímco leadership znamená mimo jiné schopnost vést, udávat směr a nastavovat aktuální společenskou debatu o skutečných prioritách občanské společnosti, společenská smlouva znamená schopnost společnosti jako celku zabývat se zájmy jednotlivých členů a skupin, dbát na rovnost příležitostí a dodržování našich povinností u vědomí si našich práv, stejně tak funkční společenská smlouva znamená, že ve společnosti se udržuje vysoká hladina spravedlnosti, vymahatelná v reálném čase, kde se jednotlivec nemusí cítit jako oběť tupého systému předpisů a paragrafů. Společenská smlouva, funkčnost elit, jejich spolupráce s většinovou populací a silná občanská společnost jsou naprosto klíčovými pro zvládání obtížných situací. A pokud neexistují nebo jsou oslabené, máme mnoho důvodů očekávat problémy.
A na závěr pan profesor tvrdí: Pokud někdo nemá autoritu a znalosti, uchyluje se k autoritářskému využívání moci a strašení. Společnost, kde elity ve vedení země inklinují stále více k autoritářskému prosazování svých nařízení, nevědomky, v lepším případě, přivádějí zemi k totalitě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v rámci přihlášky s časem pěti minut na vystoupení pan poslanec Foldyna a po něm je řádně přihlášen pan poslanec Kettner. Prosím, pane poslanče. Ještě počkejte, já zastavím časomíru, abych vás neošidil o čas. A prosím, můžete mluvit.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Někdo tady zapomněl brejle, přátelé, takový pěkný, oranžový. ČSSD už tady není, tak to nebude nikoho z ČSSD oranžový a asi to bude někoho jiného.
Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem si nepřipravil nějaký dlouhý text, abych tady obstruoval, já to zkusím říct vlastními slovy. Vlastně ta legislativní nouze je takový váš pokus odstavit Parlament od rozhodovacích procesů. Víte, když jsem četl to vládní prohlášení a viděl jsem první kroky té nové vlády, tak jsem trošku začal mít strach. Vy nejenom že chcete odstavit Parlament a vytvořit si tady legislativní nouzi, ve které budou tři ministři vlastně rozhodovat o všem. Vy jste se rozhodli, že tu demokracii vykastrujete. Vy jste se rozhodli, že uděláte korespondenční volbu, okoukali jste to v té Americe, když v tom jednom státě volili ti lidi, kteří měli věkový průměr 124 let, doufám, že tady moc Čechoslováků nebude, kteří mají občanství, že nebudou volit a nebude jim 124 let. Mě to trošku děsí, tyhlety snahy zjednodušit ten rozhodovací proces, byť je to v souladu s nějakým takzvaným zákonem nebo jakousi normou. My jsme už byli svědky několikrát, že v té České republice a tehdejším Československu vždycky ten dobře míněný zákon se obrátil proti lidem. Byli jsme svědky, že v minulosti se bolševici učili jezdit do Moskvy, aby zakroutili krkem demokracii, teď se vaši kolegové rozhodli, že se lítají na druhou stranu světa učit nějaké podobné finty, zřejmě to vychází asi kvůli té korespondenční volbě, aby měli lepší průpravu.
Prostě přišel jsem sem jenom říct jednu věc. Děsí mě to, že bychom přijali usnesení o legislativní nouzi a nechali vás vládnout bez tohoto Parlamentu. Myslím si, že to není dobré pro občany České republiky. A samozřejmě, a nemyslím teď na vás, v dobrým jako - ale nebude to dobrý ani pro vás, protože oni ti lidi už jsou opravdu naštvaní a myslím si, že vám to dají také najevo. Samozřejmě vnímám to početné rozdělení sil 108, teda 107, protože ten jeden je na tom školení ve Státech, předtím lítali ti druzí na tu druhou stranu, vy teď lítáte na tu druhou stranu. Já jsem rád, že SPD je takový český fenomén, české národní hnutí vlastenecké, že vlastně si tady ty národní zájmy hájíme už v podstatě jenom my, a teď jsem rád, že se k tomu přidalo i hnutí ANO. Oni se možná přidají i ti ostatní, co ještě neprošli tím Parlamentem, a nebylo jich málo.
Já samozřejmě vnímám tu strategii, kdy pravicová Občanská demokratická strana konzervativní sedí vedle politické odnože Antify, vedle Pirátů, že ministrem zahraničních věcí je pan Lipavský, který patří do té politické odnože Antify. Takže máme obavu o to, že ta legislativní nouze se promění v něco jiného, než jenom zákonodárce uvažoval, tak jak to definoval v tom zákoně. Proto jsem přišel říct, že pro tento zákon spolu s celým hnutím SPD hlasovat nebudu. Děkuju, nechci vás dál zdržovat.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče, i za dodržení času. A nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Kettner a připraví se k vystoupení paní poslankyně Lucie Šafránková. Prosím, pane poslanče, vašich pět minut.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji, pane předsedající. Trošičku se nestačím divit. Myslím si, že člověk, ale především politik by měl být konzistentní a čitelný ve svých názorech, a obzvlášť to platí pro politiky. Co se týká pandemického zákona, tak se nestačím divit. Současná vládnoucí pětikoalice, když byla opozice, tak v rámci předvolebního boje všechno vsadili na jednu kartu a teď začínám mít pocit, že to byla karta falešná. A myslím si, že tu konzistenci v názorech by si zasloužili i jejich voliči.
Ohledně pandemického zákona. Žijeme v době elektronických dat, všechno je dohledatelné, všechno je zjistitelné velice snadnou cestou, nepotřebujete na to složitý aparát, který vám v knihovnách bude hledat pergameny a svitky. A já bych tady chtěl citovat něco, co jsem objevil z 1. 3. 2011: Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 1. 3. 2011 dle čl. 87 odst. 1 písm. a) ústavy v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů vyhovělo návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a uplynutím dne 31. 12. 2011 zrušilo zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Podstatou návrhu bylo tvrzení, že napadený zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem, konkrétně navrhovatelé namítali, že vládní většina při přijímání zákona jednala zcela nepřiměřeně a svévolně, když zneužila institut legislativní nouze, atd. atd.***
