(20.00 hodin)
(pokračuje Karel Sládeček)
V roce 2000 byl přijat institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení prostřednictvím novelizace jednacího řádu. Navrhovatel může současně s návrhem zákona navrhnout Sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Odůvodnění takového návrhu musí být uvedeno v důvodové zprávě. V případě, že důvodem je provedení závazků vyplývajících ze smluv, kterými je Česká republika vázána, předloží předkladatel k návrhu český překlad úplného znění těch právních norem, které mají být provedeny. Vyslovení souhlasu v prvním čtení je podstatně radikálnější omezení řádného legislativního procesu než legislativní nouze. Legislativní nouze omezuje jednání a rozpravu ve Sněmovně, ani ve výboru, ani sněmovní, ani výborové v podávání pozměňovacích návrhů a jednání o nich. Na rozdíl od institutu legislativní nouze institut přijetí zákona v prvém čtení znamená významné omezení všech řádných postupů legislativního procesu. Poslanci v něm zcela ztrácejí možnost podávat pozměňovací návrhy, a to jak ve výborech, tak ve Sněmovně. Tento institut zcela eliminuje výbory, druhé i třetí čtení v Poslanecké sněmovně. Existuje jen obecná rozprava v prvním čtení a hlasování o tom, že bude institut využit, a poté podrobná rozprava, oprava legislativních chyb a hlasování o zákoně jako celku. Tím je projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně skončeno, s výjimkou možného návratu zákona ze Senátu nebo od prezidenta republiky.
Institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení je omezením hlasu opozičních poslanců, i když menšina opozičních poslanců musí být menší než 50 poslanců a musí zahrnovat méně než dva poslanecké kluby. Sněmovní menšiny jsou chráněny právem odmítnout použití tohoto institutu nejméně 50 poslanců nebo alespoň dvěma poslaneckými kluby. Tento urychlovací nástroj měl umožnit snadnější implementaci unijního práva do právního systému České republiky. Měl nahradit institut nařízení vlády s mocí zákona k provedení závazku ke sbližování práva vyplývajícího z Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče, včetně dodržení času, který vám byl vyměřen. Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Vladimír Zlínský. Má zde dvě přihlášky, tedy deset minut. A po něm se připraví pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, zbytky vlády, paní ministryně, jsem také přesvědčen, že podmínka mimořádných okolností v § 99 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb. k vyhlášení stavu legislativní nouze, jak zde zmínili mí předřečníci, není v případě novely pandemického zákona splněna. Předkládaná novela, jak vyplývá z důvodové zprávy, vychází zejména z předchozí epidemiologické situace a pracuje s variantou delta, i když u nás, jakož i v celé Evropě převažuje varianta koronaviru omikron, která má jednoznačně menší patogenitu a se svým průběhem u většiny nakažených je srovnatelná s chřipkovým onemocněním, a tedy nevyžaduje taková tvrdá plošná opatření. Na druhou stranu účinnost těchto opatření čelit předchozímu šíření viru SARS-CoV-2 se jeví retrospektivně jako velmi pochybná, což dokazuje mnoho zahraničních studií, jejichž seznam uveřejnil na stránkách Brainstorm Institute klinický epidemiolog, specialista na vědeckou metodiku, poradce v oblasti na důkazech založeného medicínského výzkumu, absolvent oxfordské univerzity doktor Paul Alexander.
Zeptal bych se našich vládních představitelů: Proč chcete, abychom tak důležitou novelu zákona projednali v takovém spěchu? To, že platnost pandemického zákona skončí 28. 2. 2022, bylo známo celou dobu. To, že pandemie covid-19 neskončí k tomuto datu, se dalo předpokládat s velkou pravděpodobností na základě průběhu předchozích vln covid-19 a na základě informací, jakým způsobem probíhala pandemie v zahraničí a tato nová vláda měla dost velký časový prostor pro to, podat tuto novelu včas, abychom ji mohli projednat v řádném nebo mírně zkráceném termínu. Nejsme ani v situaci, kdy by hrozilo, že se stav epidemie v brzké době rapidně nepříznivě změní. Spíše se dá očekávat, jak predikují mnozí naši odborníci, pokles počtu pozitivně testovaných a nemocných ve velmi brzké době. I nyní je dost času, abychom mohli o zákonu rozhodnout ve zkráceném řízení patnácti dní, protože jsem přesvědčen, že o této novele je třeba dále diskutovat, byť díky vaší nečinnosti jen poměrně krátkou dobu. Vaše snaha o urychlené schválení tohoto zákona vyvolává velké pochybnosti v podstatné části naší společnosti a zvyšuje již tak mimořádné celospolečenské napětí a rozpory. Je důvodem vašeho těžko pochopitelného tlaku, aby tato napjatá struna praskla a mohli jste protlačit další zákony, které budou směřovat ke kompletnímu zavedení totalitních praktik a represivního režimu?
Naše společnost se pomalu, ale v současné době stále rychleji propadá do stadia chronické degenerace našich svobod a demokracie. V listopadu 1989 vyšla řada lidí do ulic a zvonili klíči v naději, že se prozvoní do lepší, svobodné společnosti, kde budou moci svobodně vyjádřit své názory, kde nebudou muset mluvit jinak doma a jinak na veřejnosti, a mnozí uvěřili i tomu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. A přiznám se, i včetně mě. Jenže místo toho jsme se prozvonili v současné době do společenské situace, kdy arogance moci dosahuje neuvěřitelných dimenzí. Kdy bílá je špatná a černá je zakázané slovo. Když se překrucují dějiny a chystá se zákon, na jehož základě některé jiné než schvalované informace budou prohlášeny za dezinformace a jejich nositelé budou perzekvováni. Což se nakonec již děje v mediálním prostoru, kdy se občané bojí veřejně se hlásit k tomu, že podporují některé parlamentní strany nebo hnutí. Postupně se ukrajuje z našich svobod pod pláštíkem ochrany demokracie, a světe div se, našich svobod, pod krytím domnělých i skutečných přifouklých nebezpečí, a naopak skutečné hrozby jsou hodnoceny jako domnělé, směšné či zcela nepravděpodobné. Tím vším se blížíme k nové totalitě a následně k případnému nechtěnému kolapsu. K tomu má přispět i novela pandemického zákona, tlačená násilím v režimu legislativní nouze.
Nedoufám, že se vláda a vládní koalice poučí z citátu anglického autora v oblasti kolapsů civilizací jménem Glubb. Není to moc známý autor. Ale ta věta je zajímavá. Jeho citát: "Jediné poučení, které plyne z historie, je, že se z ní člověk nikdy nepoučí." Nicméně jsem si ho dovolil tady uvést a očekávám za vaší vlády jeho rychlé naplnění, jelikož politická a společenská situace akceleruje jak u nás, tak i ve světě.
Já si dovolím ještě zmínit tady jednu knihu. Je to kniha pana profesora Miroslava Bárty, což je náš jeden z nejlepších egyptologů. Poslední kniha, kterou sepsal, se jmenuje Sedm zákonů. Těch Sedm zákonů popisuje stav, kdy lidské společnosti dospívají do kolapsu. Já tady nebudu zmiňovat všech sedm zákonů, k těm se možná časem taky ještě dostanu, a zmíním tady čtvrtý a pátý zákon. ***
