(14.10 hodin)
(pokračuje Miloslav Janulík)
Tak jenom tak na osvěžení: samozřejmě jsem také zaregistroval, že čtyři pirátští poslanci vytvořili poslanecký klub. Je nám jasné, co jsme tady dlouho, že existence toho klubu je významná pro tu stranu, v podstatě existenciálně, má právo na finanční podporu z rozpočtu Sněmovny, tedy ze státních peněz - to aby voliči věděli, proč je to tak důležité. Je to vlastně další zdroj faktického financování té strany. Už jsem tady zaslechl ty citace, poslouchám je tady osm let.
Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a to je zákon, má dvě minimální hranice počtu poslanců pro vznik klubu. Původně to bylo deset. A jenom takové historické expozé: novelou § 77 odst. 5 jednacího řádu v roce 2006 byla doplněna speciální možnost na začátku volebního období ustavit i klub s nejméně třemi poslanci, ovšem jen za samostatně kandidující stranu ve volbách. Jestli si pamětníci vzpomenou, tehdy to prosadila Strana zelených, samozřejmě s pomocí ODS i lidovců. Jinak by to nešlo, aby vůbec nějaký poslanecký klub měla, protože tehdy bylo zvoleno pouhých šest poslanců Strany zelených, takže tam byla nutná ta novela. Vyšlo se jim vstříc, zaplatili to samozřejmě daňoví poplatníci. A při vší kritice tehdejšího postupu nutno uznat, že v tehdejších volbách v roce 2006 Strana zelených kandidovala jako samostatný subjekt. Proto byl při změně jednacího řádu položen důraz na to, že zákon zde výslovně uvedl slovo "samostatně kandidující politické strany". Čili jsem logicky pro to, aby z této snížené hranice nemohly profitovat různé nevolitelné ministraničky, které by se schovaly do nějakých koalic.
A tady máme ten kámen úrazu. Piráti totiž v říjnových volbách nekandidovali samostatně, ale v rámci koalice se STANem. A teď je to jako... Když nám to vyhovuje, tak se na jednací řád odkážeme, a když nám to nevyhovuje, tak jako by nebyl. Je věcí Pirátů, že zvolili koalici, ale podle mě na to doplatili. Nejenom podle mě, ale asi to vidíme všichni. Jedním z důsledků kandidování v koalici je, že buď ustaví zvolení poslanci společný koaliční klub, nebo mohou ustavit ty kluby zvlášť, ale musí jich být deset. Snížená hranice minimálního počtu poslanců se jich netýká, protože nekandidovali jako samostatná strana.
No a z toho pak už plynou jenom ty důsledky. To je samozřejmě pro právníky, že existence poskytování finančních příspěvků takovému klubu je asi trošku mimo zákon. Je to taková malá domů. A teď je otázka, jak s tím dál, protože ten stav, ten nejasný právní stav trvá. Já, pokud vím... mě tedy učili, že výklad zákona je oprávněn provádět pouze soud. Že tady má legislativní odbor nějaké stanovisko - ze zkušenosti vím, že dva právníci, tři názory a tučná faktura. Ale když už se tedy bavíme o zákoně, musíme se k tomu nějak postavit a voličům to vysvětlovat. A jde o zdravý lidský rozum, protože je opravdu absurdní, když čtyři zvolení poslanci si nárokují placeného předsedu, místopředsedu klubu, místopředsedu Sněmovny, ministry. To prostě... touto optikou kdyby se to vzalo do důsledků, tak jeden místopředseda by musel připadnout na čtyři poslance, a to bychom jich museli mít - jestli dobře počítám - padesát, těch místopředsedů.
Já bych rád, kdyby z toho vzešlo nějaké stanovisko nebo bylo dáno, vzešel nějaký názor, který je opravdu relevantní, ale znovu říkám, že asi oprávněn k tomu je pouze soud. Takže nevím, jak to bude do budoucna dál vypadat, budu samozřejmě se zájmem pozorovat. Ale myslím si, že je to trošku střelba do vlastní nohy. A budu velmi pečlivě sledovat, jak z tohoto problému, do kterého jste se sami chytili, jak z toho vybruslíte. Děkuji za slovo. (Potlesk přítomných poslanců.)
Předsedající Radek Vondráček: Děkuji. Poslanec Patrik Nacher do rozpravy.
Poslanec Patrik Nacher: Pěkné odpoledne, dámy a pánové. Vážená vládo, kolegyně, kolegové. Pokusím se jako vždy - poslanci, kteří mě znají, tak už si na to zvykli, ti noví, těm to takhle řeknu - nabídnout trochu jiný úhel pohledu na ty samotné věci a dát to celé do nějakého kontextu.
První věcí, kterou bych chtěl zmínit, protože jsem s celou řadou z vás byl v různých televizních debatách, kde jsme často mluvili o poměrném zastoupení, a v těch médiích na to není prostor, tak bych tady rád vysvětlil, co to vlastně je a o jakých tabulkách tady hovoříme. Přesně to zní "Tabulka číselných podkladů pro ustavení na volbu orgánů Poslanecké sněmovny podle zásady poměrného zastoupení".
Tentokrát jsou varianty 1 a 2. Jedna je podle klubů, kde je ANO 2011, ODS, STAN, KDU, SPD, TOP 09, Piráti. Varianta dvě: ANO, SPOLU, PirSTAN a SPD. Pro diváky, kteří to pozorují a nevědí, o co jde, tak když vezmu návrh na největší výbory, které jsou, tak to je 25 členů, jestli si dobře vzpomínám, kde mi podle této tabulky, která je prostě daná, je to jednoduchá matematika, tak hnutí ANO, tam spadá devět poslanců, když by to mělo být po klubech, ODS čtyři, STAN čtyři, KDU tři, SPD tři, TOP 09 dva, Piráti nula. Kdyby to mělo být po těch velkých uskupeních, tak je to devět, devět, pět, dva. To znamená SPOLU má devět, PirSTAN devět, SPD dva.
No a samozřejmě úplně stejně ta tabulka vychází i z hlediska počtů do vedení Poslanecké sněmovny. Takže při počtu šest, když bych to vzal po klubech, tak je to šest, což je současný stav, to znamená jeden předseda a pět místopředsedů, tak má hnutí ANO dva, ODS jeden, STAN jeden, KDU jeden, SPD jeden, TOP 09 nic, Piráti nic. Kdyby to mělo být po těch velkých koalicích, tak je to (ANO) dva, SPOLU dva, PirSTAN jeden, SPD jeden. V momentě ale, kdy by těch členů mělo být sedm, to znamená jeden předseda a šest místopředsedů, tak v té chvíli už ty poměry jsou zajímavé - ta tabulka existuje, takže si tady nevymýšlím - tak ANO by mělo tři - to je odpověď na to, když jsem o tom mluvil v televizi, že jsem si to cucal z prstu, necucal - SPOLU tři, PirSTAN jeden, SPD žádný. Kdyby to bylo po klubech, tak tři ANO, ODS jeden, STAN jeden, KDU jeden, SPD jeden, TOP 09 nic, Piráti nic. Tak. Jinými slovy, to je nějaká zvyklost, která se samozřejmě dodržuje u výborů.
Jak jsem teď poslouchal pozorně Honzu Jakoba, tak se netýká vedení Poslanecké sněmovny, kde to není nějaký úzus, ale je to možná nějaká zvyklost, která se dodržovat nebude. Zopakuji tedy ten poměr, který doposud byl 3 : 3, v této chvíli se navrhuje 2 : 5. Co tím chci říct? Tím chci říct, že i podle této matematiky je legitimní a logické, že klub, který má 72 poslanců, navrhuje tři zástupce do vedení v momentě, kdy se řeklo, že ve vedení bude sedm politiků, to znamená jeden předseda a šest místopředsedů. Takže tam podle obou tabulek, ať už se na to budeme dívat podle klubů, nebo podle koalic, tak tam vychází tři. Není to tak, že bychom si tady něco vymysleli, abychom to nějakým způsobem komplikovali, ale je to legitimní způsob, který vychází ze skutečně poměrného systému a z té číselné tabulky.
Pokud jde o úhel pohledu pozice předsedy Poslanecké sněmovny, tak z politického hlediska přece víme z minula, a jsou tady kolegové, co jsou tady neskonale déle než já, že předseda z hlediska politické pozice je tam důležitý v momentě, kdy koalice je nejistá nebo kdy je to půl napůl a v zásadě hrozí třetí pokus, který už je na předsedovi Poslanecké sněmovny. To ale v této chvíli také nenastává. Je tady koalice, která deklarovala 108. Je tady prezident, který potvrdil, že bude co nejrychleji jmenovat nového premiéra, a také tak učinil. To znamená, že už tady nejsou žádné překážky. Jinými slovy, předseda Poslanecké sněmovny v této chvíli není tou osobou, na které by se to lámalo, kde by ta koalice měla strach, že se vyčerpají ty dvě možnosti a pak je to na předsedovi Sněmovny. ***
