(13.10 hodin)
(pokračuje Klaus)
My z tohoto, z těchto vážných debat, ale nečiníme nic. Děláme tady pokrytecké triky, protože logicky poslanci neboli občané prostřednictvím poslanců ovlivňují Českou televizi, to není soukromý subjekt, čili my tady zavádíme nějaké mezistupně, kde ti mazanější se tváří, že jsou úplně nezávislí, takoví ti trošku naivnější to občas někde probleskne, ale to přece je naprosto komické.
A takhle my se tady chováme k energetice, která je před kolapsem, k inflaci a k rozhazování státních prostředků a třeba i k problematice České televize. Já bych přece čekal, že ODS jako pravicová strana bude hájit, ať je co nejvíc soukromých subjektů a že nepotřebujeme tolik státního. Nic, jo? Z druhé strany bych rozuměl, že si přejí, aby bylo všechno státní, a mají mít sedmnáct týdnů dovolené a všechny tyhle nesmysly. O. K., to je politický střet, ale nic se tady z toho neodehrává a je to naprosto komická debata o tom, kdo měl roušku, neměl roušku a o jedné paní radní. Já na tom nemám žádný zájem, oni mě dost kritizují s tou paní Bobošíkovou, ale na druhou stranu jako občan - znali jste někdy nějakého radního České televize, kteří tam jedli chlebíčky, brali ty peníze a všechno tomu managementu odkývávali? Teď konečně je jeden, dva, tři radní, kteří občas na něco upozorní, ať už zcela správně, nebo trošku nesprávně, a plní kontrolní roli. A z toho tady už mají někteří psotník.
Ale to hlavní je skutečně - bavme se o meritu, kolik to má stát, kolik potřebujeme programů. Potřebujeme - já nevím - státní internet a státní noviny ještě nějaké založit, jo, aby občané měli nějaké dostatečné pořádné informace? To také nemáme. Čili k čemu ta Česká televize a rozhlas je, co od ní chceme? Já to nemyslím hyperkriticky, já se často na Českou televizi dívám, má řadu kvalitních programů a ani v tom zpravodajství nejsou všichni zločinci. Ale na druhou stranu, skutečně lidé si teď vezmou telefon, mají on-line zprávy, to už není tak, jak to bylo, že se čekalo do půl osmé, aby se lidi dozvěděli, co se stalo. Čili ta debata je naprosto legitimní, ale tady v České republice ji nikdo nevede. Taková ta partička, co z toho má komerční zájmy, tak ta se hlavně stará, aby do toho nikdo nešťournul, někdo to tady zase přepjatě kritizuje, ale vůbec se nevede ta základní věcná debata. A to je takový odkaz toho, co se tady odehrává ty čtyři roky.
Ještě řeknu pár slov tady k největší politické straně. Víte, to, že nejsou dovoleni ti další čtyři, pět členů Rady, kteří by třeba byli kritičtí a méně emočně klidnější než radní Lipovská, to je trošku vaše vina a vašeho pana předsedy Babiše, protože se vždycky poděláte. Tady ta většina byla a vy jste to nechtěli. Vy raději čekáte a uhnete. Takže to je zase ta česká politika, že takoví ti Piráti jdou do Bruselu jako přímo a vy tam jdete jako takhle, ale víceméně k těm všem věcem dojdete úplně nakonec stejným a tady je odhlasujete.
To bylo vidět i u těch senátních vratek. Takže teď bych řekl Patrikovi a dalším: No, tak neplačte na tom hrobě, jo, až vás tam budou nahánět v těch veřejnoprávních médiích po volbách, jestli třeba prohrajete nebo nebudete mít většinu, tak si za to můžete i částečně sami, ale ta výpověď o stavu toho, co tady dohlížíme, je skutečně taková tristní.
Abych skončil něčím pozitivním, tak mě zrovna nic konkrétního nenapadá, ale přeju všem hezký den.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Marian Bojko. Je přihlášen dvakrát, takže dvakrát 10 minut. Tak prosím.
Poslanec Marian Bojko: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom říct, že tady, když jsem tu před čtyřmi lety do Sněmovny vstoupil, tak jsem si tady málem klekl na kolena, co to je za svatostánek, a pochopil jsem, že v mé bývalé profesi báňského záchranáře jsou úplně jiní lidé než tady. Tam pohled do očí, podání ruky bylo závazné. Tady někomu podáte ruku a bodne vás do zad. Takže asi tak, co si o ctihodné Sněmovně myslím.
Co se týče toho případu Hany Lipovské, tady obstruujete, když to jde, obstruujete, obstruujete, nedovolíte Radu České televize. Všichni se na tom podílíte, všichni, protože všichni v té televizi chcete být. Všichni chcete mít ty svoje obličeje v té televizi. Veřejnoprávní, to určitě, takže jste pokrytci. Tady se obstruovalo, když se řešily církevní restituce, tak to bylo týden. To byly obstrukce, a zase jste ukázali, jací jste. Tady celý týden nikoho nezajímalo, jestli tu někdo mluví den, dva, tři, ale objeví se tenhle bod a zase jste nám omezili řeč, zase jste nám nasadili náhubky. To o něčem svědčí.
Takže orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize, je Rada České televize. Rada České televize a její činnost je proto zákonem určena jako průsečík občanské společnosti a vůle lidu. Je volena Poslaneckou sněmovnou a jejím úkolem je zastupovat veřejnost a naplňovat zákon o České televizi. Rada České televize tedy nehájí zájmy ani České televize, ani jejích zaměstnanců včetně generálního ředitele a managementu, ani tvůrců. Podle zákona o České televizi do působnosti Rady České televize náleží kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku České televize, schvalovat rozpočet České televize, přehled pohledávek, závazků a účetní uzávěrku České televize. Jak uvádí Nejvyšší kontrolní úřad, jediný, kdo může kontrolovat hospodaření České televize s jejím vlastním majetkem, je Rada České televize. Nejvyšší kontrolní úřad může kontrolovat pouze hospodaření s televizními poplatky, a to buď z vlastního rozhodnutí, nebo pokud o to požádá Poslanecká sněmovna či některý z jejích orgánů. Sama Rada České televize o kontrolu NKÚ požádat nemůže.
Pokud by Rada České televize ale kontrolu podle zákona o České televizi nevykonávala, může být Poslaneckou sněmovnou odvolána. Je to logické. Česká televize hospodaří s téměř 6 miliardami korun z peněz koncesionářů. Další 1,1 miliardy korun nepocházejí z televizních poplatků, což odpovídá objemu řady kapitol státního rozpočtu. Nejedná se o finanční prostředky managementu, zaměstnanců, tvůrců, ale o peníze občanů.
Ačkoliv je působnost a odpovědnost Rady České televize v oblasti hospodaření velmi rozsáhlá, zákonodárce zřejmě podle principu bona fides předpokládal součinnost managementu s Radou České televize. Nevybavil totiž Radu přesně vymezenými nástroji a pravomocemi, které by jí umožnily přístup k informacím o hospodaření v okamžiku, kdy management spolupracovat nechce a uchýlí se k obstrukcím s odvoláním na doslovnou dikci zákona. Příkladem je odmítnutí žádostí členů Rady České televize o poskytnutí závěru zprávy interního auditu ve věci správy a evidence nemovitostí. Ty podle informací generálního ředitele odhalily nevyjasněné majetkové vztahy u některých nemovitostí v používání České televize. V souvislosti s tím Rada žádala o poskytnutí celé zprávy, aby mohla zodpovědně zkontrolovat, zda management České televize přistupuje k nemovitostem s péčí řádného hospodáře, a to ve všech aspektech, jak finančních, tak právních. Tento požadavek byl reakcí některých členů Rady České televize na nutnost rychlého odkupu pozemků, na nichž se nachází budova studia České televize v Ostravě, za cenu výrazně převyšující znalecký odhad. O problému s pozemky se v České televizi vědělo minimálně 10 let, ale nebyl řešen. Generální ředitel však bez ohledu na předběžnou opatrnost odmítal se závěry zprávy Radu České televize seznámit jinak než na základě usnesení, a to ještě jen prostřednictvím dozorčí komise. Až do začátku letošního roku se Rada České televize musela spoléhat výlučně na zprávu o hospodaření České televize, rozpočet České televize a dlouhodobé plány programového, technického, personálního a ekonomického rozvoje České televize. Vznikla tedy paradoxní situace, kdy zákon Radě České televize ukládá povinnost kontrolovat hospodaření, ale zároveň jí s výjimkou zřízení dozorčí komise nedává přístup do interních účetních dokladů. ***
