(18.50 hodin)
(pokračuje Luzar)
Co je ale problém a s čím jsme se setkávali a na co jsem upozorňoval, je velký problém bioplynových zdrojů, protože to je nový trend, který se razí. Tady upozorňuji na jednu věc. Bioplyn, aby byl uznatelný z pohledu Evropské unie, by měl být takzvaně čistý. Rozdíl čistý - špinavý, možná se zasmějeme, ale ono čistý znamená, že není používán z jiných zdrojů, které jsou samy znečištěny. Čili tady by měla být nějaká záruka, aspoň doufáme, že nebudou používány k výrobě bioplynů zdroje, které by mohly třeba sloužit k výrobě potravin, aby tady byla ta náhrada. Dneska tady mnohdy debatíme a používáme výraz řepkový byznys a podobné záležitosti, ale já se bojím, že by tady mohl nastat třeba kukuřičný byznys jenom proto, že kukuřice je dobře v rámci siláže a dá se používat energeticky. Dneska, četl jsem si to i v technickém médiu zajímavém, kde hovořili o tom, že dneska zemědělcům se vyplatí svoji profesi, zemědělství dělat jenom proto, že to, co vyrobí, vyrábí jako elektřinu a prodávají ji. Že to není, že by zemědělec klasicky choval dobytek, protože chce maso, mléko, měl obilí, protože chce chléb. On toto všechno chová, aby měl bioplyn, protože ten bioplyn vydělává víc, než by získal prodejem těchto produktů. Je to velký problém. My žijeme sice v bohaté části světa, nemusíme na to až tak dalece hledět, ale měli bychom to zohledňovat i v naší politice, dotační politice, podpory politice.
Byla debata, která se objevovala, a je to součástí těch materiálů: umísťování těchto staveb v krajině. Hovořilo se o tom, že by se neměly povolovat zábory velkých ploch. Bohužel už se stalo, už ty solární zdroje, které jsou na plochu náchylné, jsou umístěny v krajině, ale dneska se už objevují tendence dávat solární panely vertikálně, a ne horizontálně a mezi nimi je možno pěstovat. Dokonce ty pokusy na jižní Moravě jsou, kdy se začíná projevovat budování těchto solárních zdrojů třeba ve vinohradech. Aniž bych to věděl, byť milovník vína, tak vinná réva nesnáší přílišné slunce a solární panely právě dělají určitý stín, který víno potřebuje, aby nevyschlo, aby půda držela lépe. Je to druhý zdroj, který by se dal uvažovat jako možný perspektivní. (Hluk v jednacím sále přetrvává a stupňuje se.) Otázka zní - přijatelnosti společností.
Chci tady upozornit ještě na jednu věc, s kterou jsem se setkal teď nedávno, a to jsou větrníky. Větrníky, které mají problém akceptace ve společnosti. Někde bylo psáno, že dokonce ekologové počítají s tím, že při vysoké akceptovatelnosti společností, používají tento termín, ten termín se pohybuje od 95 %, což je absolutně nereálné, nebo dokonce 96 %, což je absolutně nereálné...
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já bych vás požádal o klid. Vydržme to, máme ještě sedm minut. Žádám Sněmovnu o klid, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Tak prosím.
Poslanec Leo Luzar: 96 % je absolutně nereálné číslo akceptovatelnosti větrníkové společnosti. (Hluk v jednacím sále přetrvává.) To si řekněte sami, jak dalece toto vnímáte. Z druhé strany se objevuje čím dál větší odpor společnosti právě pro podporu těchto zdrojů. Sám jsem se účastnil veřejné debaty obce, kde měly vyrůst čtyři větrníky a kde ti lidé ve své většině byli proti, těžce proti, dokonce tak, že měli většinu a mohli vyhlásit místní referendum, které by odporovalo a nesouhlasilo tady s tímto projednáváním a umístěním těchto větrníků.
A ten návrh zákona postrádá úplně ten smysl, postavit ty lidi do té informační zóny, aby věděli, proč se to dělá. To tady absolutně chybí a my to bereme a automaticky se vymlouváme na Evropskou unii. To je to, co já považuji za velký problém, který tady ze Senátu, ale bohužel i ze Sněmovny přišel. To znamená, ta určitá výmluva, to, co je tam ne přímo napsáno, ale skryto, že vlastně jsme donuceni, že musíme, že Evropská unie nás donutila a že nemáme jinou šanci. A já si tady troufám říct, že tu šanci máme. My tu šanci máme, abychom šli českou cestou, protože nejsme sami. Ten problém má většina evropských států, řekněme nových evropských států, abych to odlišil. I ten problém přijatelnosti a akceptace ve společnosti má.
Před týdnem se mě dotazovali novináři, co říkám na to, že elektřina zdraží o jednu pětinu, a jak se na to jako politická strana díváme. Slyšel jsem i vyjádření ostatních kolegů z politických stran a nikomu to nebylo přijatelné. Nikdo nejásal a neříkal: Je to přesně to, co jsme chtěli. Ale přesto tady tímto materiálem mnohdy právě akceptujeme to, že ta elektřina pro občany podraží, že energie podraží. A s tím se prostě nemůžeme smířit. Je to problém a v tom problému je drobný detail. My, jak jsme prosazovali jednotné procento IRR, tak v původním vládním návrhu byla tabulka, která byla převzata z evropských materiálů, která stanovovala rozdílné sazby IRR na jednotlivé zdroje energie. Debatou jsme se snažili dospět k stavu, kdy i vláda asi uzná, že by bylo možná rozumné to dát na jednotnou úroveň, a nabyl jsem dojmu, jak šel tento materiál do Senátu, že právě v Senátu se podaří najít shodu mezi jednotlivými odvětvími. Byl jsem ale překvapen, že odvětví, která by se měla podílet, jsou silně nejednotná a každý prosazuje své vlastní zájmy, aniž by zohledňoval zájem celku, aniž by zohledňoval zájem společnosti a aniž by prosazoval zájmy České republiky. Prostě většina těchto odvětví, která u nás působí, jsou ve vlastnictví svých matek, které sídlí za našimi hranicemi, oni dostávají befel Evropské unie, dostávají befel z Bruselu, a proto prosazují své a zájmy českých občanů na přijatelnosti energií postrádají.
Návrh, který je v Senátu a který bohužel je i ve sněmovní verzi na podporu IRR pro bioplynky, považuje KSČM za velký problém v rámci možného dalšího, ale nyní už plynového tunelu, který by mohl do budoucna být možná ještě větším problémem než solární tunel. (Hluk v jednacím sále přetrvává.) Bioplyn má svá rizika, protože souvisí s nedostatkem surovin, souvisí s tím, že může tady nastat velký problém v překupování a získávání surovin k výrobě bioplynu. Tento problém se již dneska jeví závažný, protože souvisí s emisními povolenkami, které firmy musí přebírat, musí nakupovat, a pokud chtějí ušetřit, musí začít pálit zdroje dneska obvyklé, právě biozdroje, to znamená štěpku a další záležitosti. V souvislosti s kůrovcovou kalamitou můžeme říci, že momentálně Česká republika by měla mít dostatečně zdrojů, aby se mohla s tímto problémem vyrovnat. Bohužel se ukazuje, že většina dřeva je vyvážena, aniž by tady byla zpracována. To je jenom boční problém, který se objevuje v rámci tohoto návrhu, že vlastně my počítáme s nějakou surovinou, která by se dala výhodně použít jako zdroj energie, ať již k výrobě elektrické energie, výrobě tepelné energie, popřípadě bioplynové energie, ale my vlastně v kubických metrech, aniž bychom s tím počítali, vyvážíme do zahraničí. A je to docela velká ostuda České republiky, že přistoupila ke kůrovcové kalamitě z pohledu byznysu, co nejvíc toho vyvézt a nezískat pro Českou republiku z této kalamity dostatek prostředků a zdrojů, aby mohla rozvíjet právě energetiku a právě tyto věci. ***
