(18.40 hodin)
(pokračuje Třešňák)
Co další je rozhodně pozitivní, je opravení solární daně, ten jeden rok navíc. To opět může zase pro změnu přinést další finance do státního rozpočtu.
Tam, kde to už je možná malinko sporné, je ta podpora teplárenství. To na jednu stranu sice kvitujeme, protože to skutečně zabrání například skokovému zdražování tepla, na druhou stranu to je i lehká diskriminace těch, kteří už do obnovy těch provozů investovali.
To, co je asi nejvíce diskutované, je právě vnitřní výnosové procento pro obnovitelné zdroje, které tam tedy Senát navrhl v tom rozmezí, tedy v tom intervalu. Tam u toho vidíme drobné riziko dopadů na státní rozpočet i na peněženky občanů.
My jsme ve třetím čtení načítali k tomu usnesení tak, aby vláda rozhodla technologicky neutrálně, ve prospěch všech zdrojů stejně. To znamená, aby tam bylo jedno číslo pro všechny, dejme tomu v té spodní úvrati 8,4 % Asi nemá smysl načítat doprovodné usnesení k senátním vratkám, nicméně bych to zde uvedl jako takový menší apel, aby skutečně to číslo bylo jednotné pro všechny a bylo pokud možno co nejnižší, stejně tak apel na vládu, aby modernizační fond byl maximálně využit k rozvoji drobných instalací obnovitelných zdrojů, ale především k obnově teplárenství a k dekarbonizaci teplárenství. Za nás takto stručně. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ještě se přihlásil do diskuse pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, blížíme se do finále tisku o podporovaných zdrojích energie. Sám jsem byl překvapen těmi změnami, které v rámci tohoto zákona nastaly. Mohu říci, že v případě projednávání jsme se snažili dobrat se kompromisu, protože tento zákon by měl nastavit parametry do budoucna, ale také se ve své velké části věnuje minulosti. Minulost nás všechny tíží, a jak pan ministr tady správně poznamenal, jedná se hlavně o problém solárů, solárních baronů a této historické záležitosti z minulých let, a nastavení jejich podpory.
Samozřejmě se ale také týká nastavení podpory jiných výrobců energií, které dneska považujeme za ekologické, ať se to týká větru, vody, popřípadě bioplynu a jiných historicky známých zdrojů, které využíváme. My jsme se snažili od začátku k tomu přistupovat řekněme neutrálně, protože ten postoj, vybrat si jeden segment tohoto trhu a říkat: toto je budoucnost, se už mnohokrát vymstil.
Jak si jistě vzpomenete - a my tím budeme ještě dlouho žít - evropský Green Deal nám i v této oblasti mění parametry a snaží se nás vtlačit do určitých rámců, které nejsme schopni dopředu predikovat. Ty rámce jsou dneska silně nastaveny směrem k elektromobilitě a obecně k výrobě elektrické energie v rámci větrníků a v rámci solárních zdrojů. Již méně jsou zaměřeny na výrobu energie z jádra.
Tady byť pan premiér hovoří o velkém úspěchu, že v Evropské unii vzali na milost jádro, já o tom nejsem až tak úplně přesvědčen, protože oni pouze vzali v potaz to, že to tady existuje na tomto území, že to používáme, že fungujeme s jádrem, ale již nám neumožnili toto příliš započítávat, a bojím se, že ani do budoucna nám neumožní započítat obnovené zdroje, to znamená (po) možném dokončení Dukovan, popřípadě Temelína, při náhradách jako ekologické zdroje. Evropa jde trošku jiným směrem. My to považujeme za velkou chybu, ale budiž.
Jinými slovy chci říci, že predikovat nějaké postupy a vhodné směry, které by stát měl podporovat, rozvoj této ekologické náhrady stahování fosilních paliv, je problematické. Hovoříme o tom, že uhlí končí. Uhelná komise nás zásobovala termíny, vláda postupně upravovala termíny. Někdy jsem měl dojem, že pan premiér dostává každý den jiné údaje o budoucnosti uhlí, protože ty termíny a roky měnil podle toho, kde hovořil. Ať to bylo v Ostravě, ať to bylo potom v Praze nebo v Bruselu, pokaždé ty termíny měnili. Nakonec tedy došlo k nějakému termínu možného konce uhlí, který byl akceptovatelný, a brali jsme, že tímto směrem asi půjdeme a že doba uhelná opravdu končí.
Nyní jsme ale ve stavu, kdy soukromí provozovatelé energetických zdrojů závisejících na fosilních palivech, popřípadě těžební společnosti, ohlašují dřívější termíny, které nám brání plánovat, protože samozřejmě když plánujete výstavbu nových zdrojů energie, počítáte alespoň v pětiletých cyklech a návratnost deset let je asi reálná. Nevím, kdo by postavil dneska nějakou paroplynovou, případně jinou elektrárnu jako případný zdroj tepla s výhledem, že za tři, za pět let by už nemusela být efektivní a mohl by ji zavřít. Je to problém, a proto i státní podpora, kterou vlastně tady tento návrh zákona připravuje, je opět diskutabilní, protože my nevíme přesně, kde se vrtnout v této záležitosti.
Co se týče toho zdroje, kde by měl stát dávat podporu, máme jasně ucelený názor, že by to měl být zdroj, který je čistý, zdroj, který je v České republice dostatečně zastoupen, a zdroj, který nebude zvýhodňovat nebo znevýhodňovat jiné zdroje, které se mohou objevit. Proto jsme od začátku přistupovali k tomu nešťastnému možnému procentu podpory, která se v IRR materiálu objevuje, jako k číslu, které by mělo být motivační, ale nemělo by být diskriminační.
Proto jsme navrhovali debaty kolem jednoho čísla. Jedno číslo tady z tohoto pohledu je dle nás nejlepší. Umožňuje všem účastníkům na trhu přistupovat k bankovním garancím, popřípadě investorům, stejným měřítkem. Jak jistě víte, dneska asi není v České republice investor, který by měl doma ve skříni hotovost, kterou by si vzal a řekl: Já si postavím tady nějaký ekologický zdroj tepelné nebo elektrické energie. Dneska se všechno profinancovává v rámci bank. Tyto banky hledí na efektivitu, samozřejmě i budoucí nabyvatelé těchto zdrojů na tu efektivitu hledí.
My jsme se hodně zabývali debatou o solárních baronech. Ono to tady probíhalo jako červená nit. A pokud si vzpomenete na hlasování, které bylo v rámci poslanecké verze tohoto tisku 870, tak tady zaznívaly tyto projevy, že někteří kolegové a kolegyně nemůžou kategoricky souhlasit s tímto návrhem právě proto, že nahrává solárním baronům, že jim umožňuje zisky ještě násobit, posouvat. Tyto argumentace zaznívaly. V kuloárech zaznívaly obavy z reakce Hradu, jak se na to bude dívat. Zaznívaly reakce, co se bude dít, kdyby náhodou.
Toto jsou všechno oprávněné debaty, které samozřejmě vyvolává historie. Musíme si ale říci, že reálně ti solární baroni už snad v České republice dávno nejsou a žijí ze svých, použiji-li výraz, ukradených miliard z této republiky někde na Bahamách nebo v podobných rájích, kde si užívají sluníčka. Většina těch zdrojů, které z tehdejší doby měly tu nejlepší pozici, již dávno vlastní další a další firmy, které do toho investovaly. Mimo jiné momentálně největší firmou, která je na tom trhu, je polostátní ČEZ, který investoval velké zdroje směrem do solární energie a koupil ty baronské - nebo jak to nazvat, ten správný výraz mě nenapadá - ale koupil tyto zdroje a nyní je provozuje. Samozřejmě on je také silně závislý na tom, jaké my určíme to procento. To si řekněme. Tady zcela logicky mu jde o byznys a nemůže si dovolit příliš tratit. Proto také ta debata ohledně toho procenta byla docela velká. ***
