(10.30 hodin)
(pokračuje Puntová)
Co se týče těch odměn, ano, souhlasím, ale myslím si, že většina pěstounů, pokud se takhle rozhodne, tak určitě to nedělá jenom pro ty peníze, ale je to především z lásky k těm dětem a touhou jim pomoci. Přála bych všem dětem, aby žily v milující rodině s mámou a s tátou a prožily šťastné dětství. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Puntové a nyní pan poslanec Aleš Juchelka s řádným přihlášením, připraví se Marian Jurečka.
Poslanec Aleš Juchelka: Já moc děkuji. Budu jenom velmi krátký. Chtěl bych poprosit ctěnou Sněmovnu o podporu svých pozměňovacích návrhů, ať už se týká odměn pěstouna, které jsou napojeny samozřejmě valorizační mechanismus tak jako drtivá většina dalších pozměňovacích návrhů, a dále co se týče kolizního opatrovnictví, umisťování dětí do zdvopů atd., jenom bych poprosil, abychom byli možná trošičku rychlejší a zdrženlivější, protože máme před sebou 76 hlasování, což vychází zhruba tak na 90 minut, abychom to ještě stihli, poněvadž před námi jsou další dva důležité tisky - zákon o sociálních službách a zákon o hmotné nouzi. Děkuji moc.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Juchelkovi. Nyní pan Marian Jurečka s řádnou přihláškou, připraví se Petr Beitl. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne ještě jednou. Já tedy nyní přicházím v řádné rozpravě, abych komentoval tento návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, zároveň také i abych se vyjádřil k pozměňovacím návrhům, které jsme tady za klub KDU-ČSL podali a které vnímáme jako velmi důležité.
Tady se hodně mluví problematice umisťování dětí do kojeneckých ústavů. Jak jsem říkal už ve své faktické poznámce, byl bych rád, abychom se na tu problematiku dívali opravdu optikou dnešních možností, protože kojenecké ústavy přinesly v tom přístupu k sociální ochraně dětí před zhruba devadesáti, sto lety obrovský progres. To je fakt, o tom se nemusíme tady přesvědčovat. Historickou a faktickou úlohu plnily, splnily a vlastně v mnoha ohledech i do budoucna se počítá s tím, že plnit budou. Takže není tady žádný nějaký negativní nádech vůči kojeneckým ústavům, vůči těm, kteří tam pracují a odvádějí svoji práci s velkým nasazením, dávají do toho kus svého života, kus své osobnosti nad rámec toho, že to jenom nějaké zaměstnání. Pro mnoho z nich je to životní povolání a poslání. Před tím se patří smeknout a poděkovat.
Ale bavíme se o tom, že dneska jsme schopni rozvíjet ten přístup o rozvoj a péči o dítě i právě tou individuální formou právě díky využití pěstounů buďto přechodných, nebo trvalých. A dneska vnímáme, že ano, došlo k rozvoji pěstounské péče. Je tady velké množství lidí a rodin, kteří se rozhodli nabídnout tuto možnost a podělit se o své já s někým ještě dalším mimo svých třeba biologických dětí. Osobně ve svém okolí znám spoustu takovýchto rodičů a obrovským způsobem před nimi smekám. Ale narážíme tady na určité limity, které souvisí i s finančním oceněním práce pěstounů. A proto je tady návrh mé kolegyně Pavly Golasowské, která chce poměrně jasným způsobem zvýšit ocenění ať už přechodné pěstounské péče, nebo dlouhodobé pěstounské péče, a chce to navázat například i na minimální mzdu a určitými násobnými koeficienty jasně stanovit to ocenění pěstounské péče. Chce tam také umět odlišit to, aby byl ten příspěvek odlišován podle počtu dětí, ale třeba i podle případného stupně hendikepu. Je důležité, aby finančně tito lidé v okamžiku, kdy jdou do pěstounské péče, se nedostávali na nějakou existenční hranu, ale aby naopak byli oceněni dostatečným způsobem. Takže proto tento návrh Pavly Golasowské, která jasným způsobem říká, jak by se měl zvýšit příspěvek na pěstounskou péči ať už pro přechodné pěstouny, nebo pro trvalé.
Ono to souvisí s tím, co tady před chviličkou říkal kolega poslanec Aleš Juchelka, který mluvil o určitých valorizačních mechanismech. To je také potřeba, ale je potřeba dohnat to, co tady osm i více let vlastně se vůbec neměnilo, nevalorizovalo. Takže nejenom že potřeba valorizace do budoucna, ale je potřeba teď zvýšit tu částku, která pro tyto rodiče by měla být vyplácena proto, aby dokázali zvládnout všechny ty nároky, které s tím souvisejí, a aby třeba i pro mnoho z těch, kteří od té nabídky mít děti v pěstounské péči právě z těch ekonomicko-existenčních důvodů odešli.
Samozřejmě z hlediska pěstounství je důležitá trvalá osvěta, ocenění těch lidí. Jsou kraje, které to dělají perfektním způsobem. Třeba Moravskoslezský kraj, náměstek hejtmana Jiří Navrátil, který má tu oblast, dlouhodobě se tomuto problému věnuje, snaží se tyto rodiny nejenom na společných setkáních, ale i formou oceňování prezentovat, propagovat u společnosti, a je důležitá opravdu kontinuální kampaň vůči společnosti a vůči oslovování pěstounských rodičů do budoucna a zároveň i ocenění těch, kteří už v tom systému dnes kus svého domova, kus svého srdce nabízejí. Takže to je jedna rovina - umět se věnovat dlouhodobě práci s pěstouny, vyhledávat potenciální pěstouny, naslouchat jim, pomáhat jim nejenom tou finanční podporou, ale i jinými způsoby z hlediska nás jako společnosti, z hlediska kompetentních úřadů, které tady k tomu jsou.
Potom bych vás a vaši pozornost chtěl upoutat k dvěma pozměňovacím návrhům, které jsem si dovolil podat k tomuto tisku. Ty dva pozměňovací návrhy se drobně liší v jedné části úpravy, ale oba dva cílí jedním směrem, a sice cílí k problematice valorizace výživného. V České republice máme přes jeden milion dětí, které mají určeno výživné, určeno výživné soudem. Ale když se dneska podíváme na tu situaci, tak to průměrné výživné je někde kolem tří tisíc korun. Řekněme si na rovinu, kdo jste rodiče, nebo kdo jsme rodiče, známe náklady na výchovu, vzdělání dětí, na kroužky. Za tři, potažmo za šest tisíc korun toto zvládnout není vůbec jednoduché, a to už se nebavím třeba o nějakém startu do života, o nějakém stavebním spoření a podobně, což se snažíme většinou v rodinách také nějakým způsobem pro ty dospívající děti řešit.
A když se podíváme na tu situaci, tak ta je opravdu dlouhodobě neřešená. Výživné v České republice je problém, který se tady řešil jenom z hlediska náhradního výživného. Ano, v této věci se v tomto volebním období udělal posun, ale pořád tady chybí podívat na otázku výměry a způsobu vyměřování výživného. Mnoho rodičů na ten systém dneska doplácí. Potom je tady velký problém ve výši minimálního výživného. Pro mě ty příběhy rodičů, kteří se na mě obraceli třeba s tím, že bylo vyměřeno výživné 100 korun měsíčně - 100 korun měsíčně vyměřeno výživné! Dneska ráno mi psal tatínek, který má děti ve své péči, a bývalá partnerka, maminka, dostala výživné 350 korun na dítě, které je už v pubertě. To jsou prostě částky, které potom pro rodiče, kteří mají tu péči o dítě na starost, jsou opravdu směšně nízké. Není možné za takovou částku pokrýt základní náklady na jídlo, ošacení, na energie, na bydlení. A nebavíme se o dalších věcech, které se týkají třeba nějakého vzdělávání ve volnočasových aktivitách, jako je třeba otázka různých kroužků, základní umělecké školy a podobně.
Takže bych byl rád, abychom i této věci věnovali pozornost. Bohužel v tomto volebním období už mnoho nestihneme, ale minimálně ten můj pozici návrh, který tady je, říká, že výživné by se mohlo automaticky valorizovat o inflaci, která by podle zveřejnění Českého statistického úřadu mohla probíhat automaticky. To znamená, vyřešili bychom tím to, že dneska pokud chce rodič valorizovat výživné vyměřené soudem, tak musí jít, musí požádat, otevřít u soudu řízení o výši výživného, soud to celé musí přehodnotit, musí dojít ke komunikaci s tím druhým z partnerů nebo rodičů a pro mnoho z těch samoživitelů a samoživitelek je třeba už jenom vedení té komunikace dost často traumatizující z důvodu třeba SMS zpráv, vyhrožování, nepatřičného vyjadřování a tak dále, a tak mnoho rodičů to radši skrečne a řekne: Já do toho nepůjdu. Jsou prostě dneska samoživitelky a samoživitelé, kteří třeba několik let vůbec nepožádali o to zvýšení výživného, o nějakou minimální valorizaci a nechávají to raději být tak. A to je nezodpovědné nejenom vůči těm rodičům, ale je to nezodpovědné především vůči těm dětem. ***
