(10.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od pana kolegy Jana Volného z důvodu nemoci. Nyní paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová, také s faktickou poznámkou. Máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já také chci ještě vystoupit samostatně, ale upřímně řečeno, mě ta poznámka pana poslance Luzara také zvedla ze židle, protože je nejhorší, když se někdo domnívá, že něco, co fungovalo před padesáti lety, a měli jsme pocit, že dobře, tak vzhledem k tomu můžeme říci, že i dnes je vlastně to dobré zachovávat a je to žádoucí pro ty, kterých se to přímo týká. Panu Luzarovi bych přála, aby si vzal třeba rok na to, aby skutečně v tom ústavu on sám strávil, aby viděl, jak to je v praxi. A myslím si, že nikdo z nás, když jsme byli dítětem, bychom si nepřáli jít od rodičů nebo od milujících lidí, kteří se o nás individuálně starají.
Jsem přesvědčena o tom, že ti lidé tam dělají maximum možného, vůbec je nechci hanit a nikdo to tady podle mě nedělá. Ale oni nemohou při vší dobré svojí vůli zkrátka nahradit to, co může udělat právě pečující rodič nebo pěstoun, protože když se střídáte na směny, tak s tím dítětem nejste 24/7, jak tomu právě v rodinách a v pěstounských rodinách též je. A to není v silách nikoho. To není možné. A proto není možné to brát tak, že ti lidé jsou dehonestováni. To poznání zkrátka šlo dál. Šlo dál v mnoha ohledech, v mnoha věcech, i v těch, kterým se určitě pan Luzar věnuje. Také jsme před padesáti lety spoustu věcí dělali jinak. A proč bychom zrovna v téhle se také neměli posouvat?
Jsem přesvědčena o tom, že to těm dětem dlužíme a že každý den, kdy jsme neudělali ty kroky, které teď můžeme udělat, jsme uškodili stovkám, tisícům z nich, byť možná ne úplně vědomě, ale zcela reálně to dopady do jejich životů po mnoho let má.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, skončil váš čas k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Aleše Juchelky. Připraví se k další faktické poznámce Olga Richterová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Jenom úplně v krátkosti doplním. Ten pozměňovací návrh, který jsme dali společně s kolegyněmi Válkovou a Richterovou a s dalšími, tak ten má výjimku, a to jsou děti zdravotně postižené ve třetím a čtvrtém stupni postižení a sourozenecké skupiny. To jen aby bylo jasno vždycky na tu otázku, kam je umístíme.
Za druhé tady odmítám samozřejmě slova Leo Luzara, protože když si vezmeme hypotetickou rodinu, která nemá ráda dítě, to dítě se jí odebere, dá se do ústavní péče, kde Leo Luzar říká, že je to také tam lepší, samozřejmě to nějakým způsobem lískat bez lásky, bez nějakých vztahů, aby se potom vrátilo zpátky a mohlo tu lásku prožít v té rodině, kde to dítě bylo odebráno, tak já jsem proti, protože tomu dítěti hlavně ubíhají měsíce, léta toho, aby skutečně poznalo úplně v základech svého žití od nula do tří let nějaký attachment, nějakou citovou vazbu, někoho, kdo se o něho stará, kde má jistotu a bezpečí, tak jako jsme to prožili většinou my v našich rodinách. Takže já odmítám nějakou ústavní péči bez lásky.
Také odmítám absolutně to, že je tady vyhozen nějaký balonek k tomu, že tady část Poslanecké sněmovny dehonestuje práci všech těch, kteří pracují v dětských domovech do tří let. To vůbec není pravda. Naopak, jejich práce si vážíme. A moje novela zákona o zdravotních službách, která bohužel se možná nedostane vůbec na plénum Sněmovny v tomto volebním období, právě řeší všechny tyto odborníky v rámci transformace na centra komplexní péče. A už i náš dětský domov do tří let Domeček v Ostravě se transformoval a nabízí v rodinném prostředí právě péči těchto odborníků, kteří v Ostravě jsou.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane poslanče. I vám skončil čas k faktické poznámce. Kolegyni Puntovou ještě požádám o posečkání, protože po faktické poznámce Olgy Richterové budou následovat faktické poznámky Marka Výborného a Patrika Nachera. To jenom abychom věděli pořadí. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Moc děkuji za slovo. Myslím, že tady pořád dochází k nepochopení, a sice nepochopení toho, že - řečeno trošku lapidárně - za ty peníze, za těch 70 000 měsíčně na lůžko v kojeneckém ústavu, jsme prostě schopni jako společnost dát mnohem lepší péči, kterou přes všechnu snahu v ústavech čistě z nastavení té instituce není možné dát. Tam se jedinec může snažit, jak chce, a to si myslím všichni uvědomujeme, tam pracuje mnoho milujících lidí, ale prostě těch dětí na jednu tetu je příliš mnoho. A u maličkých dětí s různě problematickou rodinnou historií je potřeba jezdit za specialisty. Ne každý specialista vám přijede do toho zařízení. A to je třeba jeden příklad toho, co od pěstounů vím, jak intenzivně jezdí, navštěvují s tím svým jedním pěstounětem různé terapie. A ne v každém ústavním zařízení je tolik specialistů, kteří docházejí tam, aby to mohli čistě logisticky zajistit. Nebo druhý příklad, za jakoukoli jaksi specializovanější zdravotní péčí se samozřejmě taky jezdí. Stejně jako asi každý z nás jede do nemocnice, když se doma něco stane, tak úplně stejně jezdí buď do nemocnic z kojeneckých ústavů, nebo tam jezdí záchranka. Zase ale už nemají personál, aby mohl s tím dítětem někdo v nemocnici být. Takže pěstounské dítě je v nemocnici se svou pěstounkou velmi často, ale dítě z kojeneckého ústavu tam je samo. Úplně samo.
A poslední věc. Fyzicky třeba není možné ani ty nejmenší děti v kočárku vozit venku, takže tam, kde není dostatek dobrovolníků, se třeba z druhého patra třeba v tom velikém kojeneckém ústavu v Mostě ty maličké děti nedostanou ven. A na tom chci ukázat, to není nic proti těm pracovníkům, ale to je logistické a zázemí instituce, které neumožňuje to, co děti potřebují.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Marka Výborného. Připraví se Patrik Nacher, poté Hana Aulická Jírovcová. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych rád reagoval faktickou poznámkou na diskusi, která se zde vede, a na slova kolegy Luzara a dalších.
Mě trochu mrzí, že se ta debata posouvá od toho, co by mělo být středem jejího obsahu a zájmu, a to je to dítě, zájem toho dítěte, jeho zdravý vývoj, péče o něj, jeho výchova, a že se to posouvá do debaty o kvalitě či nekvalitě ústavní péče a kojeneckých ústavů. Já to považuji za velmi nešťastné, protože tady přece nikdo nezpochybňuje práci všech těch, kteří pracují v kojeneckých ústavech, plně se nasazují, ale jde o zájem toho dítěte, o jeho zdravý vývoj, zdravou výchovu. A tady je naprosto zjevné, zaznělo to tady už od předřečníků, že to může skutečně poskytnout ta pečující osoba v rodině, tam, kde to dítě zůstane v rodinném prostředí. Myslím, že to je velmi důležité. A samozřejmě, a znovu to tady zaznívalo, budou potom případy, a i ten pozměňovací návrh na to pamatuje, kdy to není možné. A potom je ta situace zajištěna.
Čili pojďme prosím pěkně skutečně tou cestou, a já jsem na to hrdý za to, že půjdeme tou cestou, jak je standardní v evropských zemích. A takto bychom měli taky postupovat. A věřím, že takto se k tomu jako Poslanecká sněmovna postavíme.
A věc B. Je to samozřejmě i hozená rukavice příští politické reprezentaci po volbách, protože jestli tady něco chybí, tak je to otázka profesionalizace pěstounské péče, a to i na úrovni legislativní. Ano, tady je potřeba kriticky říci, že Ministerstvo práce a sociálních věcí neudělalo dost a musíme toto napravit v příštích měsících nebo v příštím roce. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Patrika Nachera. Připraví se Hana Aulická Jírovcová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Patrik Nacher: Pěkné dopoledne. Já na tohle nejsem odborník. Určitě to nechám na kolegyni Heleně Válkové a Aleši Juchelkovi. Ale musel jsem zareagovat na slova, která tady zazněla od kolegyně Aulické, případně Leo Luzara.
Já si myslím, že věc nestojí tak, že když někdo chce, aby se ty děti přesunuly z těch kojeňáků do pěstounských rodin, že tím říká, že v kojeňácích pracují lidé špatně. Takhle přece ta věc není. Je to o tom, že když se řekne, že minimálně ve věku dětí do tří let kojenecký ústav není vhodný, nevyplývá z toho, že by ti lidé špatně pracovali, ale to, že to prostě není vhodné. ***
