(17.40 hodin)
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní poslankyně, páni poslanci, jak zde již řekla paní předkladatelka, v podstatě návrh vyšel z původně vládního návrhu zákona s tím, že tedy není úplný, jak by měl být. Vytáhl jenom ty záležitosti, které předkladatelé považovali za důležité a za hodné projednání a přijetí ještě v tomto funkčním období a co nejdříve.
Tato potřeba byla konzultována většinově s Asociací poskytovatelů sociálních služeb a z toho úhlu pohledu poskytovatelů sociálních služeb je návrh také většinově formulován. To samozřejmě není špatně. Potřebujeme fungující efektivní moderní sociální služby, které poskytnou to, co lidé potřebují. A aspoň u nás ve Zlínském kraji je stárnutí obyvatelstva jedním z největších problémů, takže musíme opravdu vytvářet podmínky k tomu, aby každý, dostane-li se do problémů, ať už zdravotních, nebo prostě potřebuje-li sociální péči jakéhokoliv typu, tak se mu té péče dostalo, ať už v rámci pobytových sociálních služeb, nebo terénními službami či podporou rodiny, která se o toho člověka chce starat. V tomto směru určitě dobře.
Já jsem se ale přece jenom dívala na celý ten návrh více z pohledu takříkajíc klientů nebo těch, kteří jsou konzumenty sociálních služeb, o které se sociální služby, a teď to slovo používám v tom nejširším slova smyslu, starají. Předkládám tedy, mám připraveny tři pozměňovací návrhy, které mají jednoho společného jmenovatele, a to je to, že se na věc dívají více z pohledu těch, kteří tu sociální péči potřebují.
První pozměňovací návrh se týká rozšíření sociální práce. Sociální pracovníci pomáhají na obcích seniorům, zdravotně postiženým, rodinám s dětmi nebo lidem v nouzi. Je to činnost, která je často skryta pro média, možná většinu z vás neviditelná, ale bez sociálních pracovníků by se těmto osobám často nedostalo pomoci nebo rady. Myslím si a doufám, že i většina z nás zde ve Sněmovně ví, že jedním ze základních účelů, proč obce vznikly, je zajišťovat pomoc svým občanům. To se ukázalo i v této situaci a jenom lze vzpomenout, že toto plnily obce prakticky od středověku. Možná si někdo vás při této příležitosti vzpomenete na pojmy jako domovské právo, obecní pastoušky a tak dále. Dnes se ale sociální práce poskytuje primárně na velkých, těch takzvaných trojkových obcích, nicméně i ty jsou někdy hodně vzdáleny potřebným občanům. Nebyla dobře ta reforma nebo reorganizace, kdy se převáděly právě sociální odbory na ty trojkové obce. Proto navrhuji rozšíření sociální práce i na dvojkové obecní úřady, kde se sociální práce dnes vykonává v rámci zákona o pomoci v hmotné nouzi. Pro sjednocení této potřebné práce je vhodné sociální práci dát do jednoho zákona. Současně navrhuji těmto úřadům přidat pouze jedinou novou povinnost, a to hlásit krajským úřadům podezření na nelegální sociální služby. Vzpomeňme si na hrůzné případy, které byly i mediálně prezentovány a jsou označovány za kruté obchodníky s chudobou. Tyto nelegální služby bohužel stále vznikají i přes značnou aktivitu krajských úřadů, nicméně i krajské úřady potřebují informace od obcí o těchto situacích, protože bez těchto informací a zázemí nemohou konat.
Druhá část tohoto pozměňovacího návrhu je již spíše technického charakteru a týká se zrychlení a elektronizace akreditačního procesu vzdělávacích programů na Ministerstvu práce a sociálních věcí a zvýšení poplatku za akreditaci soukromým výdělečným organizacím ze současných 1 000 korun na 10 000 korun. Tento poplatek, připomínám, nebyl od roku 2007 nijak valorizován a má za úkol také podpořit vyšší kvalitu těchto vzdělávacích akcí.
Další pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě, se týkal změny navýšení úhrad sociálních služeb. I o tomto jsme několikrát jednali. Byla tady replika, že MPSV mělo a mohlo úhradovou vyhlášku již několikrát měnit, naposledy tomu tak bylo v roce 2014. Na druhou stranu ale je potřeba zmínit, že dotace ze strany MPSV byla navýšena o více jak 300 %, ze 7 miliard korun na více jak 21 miliard korun. V návrhu, který projednáváme, je návrh, že je nutné křehkým seniorům a zdravotně postiženým, včetně jejich rodin, zvýšit úhradu k pobytovým službám o 20 %. Ale otázka zní, kde jsou ty peníze, které, jak jsem říkala, byly zvýšeny za relativně krátkou dobu vlastně o 300 %. Myslím si, že i k této věci je potřeba přistupovat velmi a velmi citlivě. K tomu se ozývalo i vedení a zástupci Národní rady osob se zdravotním postižením.
Předkladatelé v tom návrhu upozorňují, že za 75 korun nelze uvařit kvalitní oběd. Ano, můžeme to tak vzít, nicméně stát sociální služby dotuje a ta dotace se zvýšila o 300 %, jak už jsem řekla. Ale myslím si, že je potřeba časový posun a posun v cenách potravin a dalších vstupů respektovat. Mezi roky 2014 a 2020 jistě došlo k inflaci, ale nebylo to o 20 %, ale opravdu poctivě přepočítáno pouze o 12 %. Proto předkládám pozměňovací návrh, který opravdu reflektuje míru inflace, a budu ráda, když to v této podobě projde, protože to bude spravedlivé jak vůči poskytovatelům sociálních služeb, tak ale i vůči konzumentům, chce-li klientům sociálních služeb z těch nejkřehčích a nejzranitelnějších lidí.
Poslední pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě, se týká poskytování sociálních služeb a poté asistenčních služeb. Stávající právní úprava umožňuje rozdílné poskytování sociální služby v obou specifických druzích sociálních služeb, a i když zákonná úprava zní podobně a sociální služba je určena podobné cílové skupině, v dílčích službách jsou podstatné, a tudíž i neslučitelné rozdíly. V případě pečovatelské služby si klient objednává určité úkony v rozsahu, který odpovídá jeho dohodě s poskytovatelem v uzavřené smlouvě o poskytování sociální služby. Klient si nevybírá pečovatelku, ale po dohodě s poskytovatelem je takový výběr možný. ***
