(15.50 hodin)
(pokračuje Maláčová)

A kdyby bylo po mém, tak ty zákony jsou projednávány mnohem rychleji. Mnohem rychleji. My jsme jako ministerstvo měli už několik desítek za ty poslední tři roky - já budu ministryně na konci července tři roky teprve - tak my jsme zvládli desítky zákonů, a kdyby to tady šlo rychleji - a říkám to na rovinu - tak jsme možná stihli i ostatní. Máme tady přes deset neprojednaných a já doufám, že se nám podaří dotáhnout třeba ty důchody, které dneska projednáváme, novelu OSPOD a novelu zákona o dětských skupinách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě jedna faktická poznámka, pan poslanec Jiří Bláha, a je připraven Jakub Michálek. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Bláha: Já se vám omlouvám, že zdržuji, ale prostě na tohle musím reagovat. Paní ministryně se tady chlubí, že ona zachránila nás, podnikatele, ale ono je to všechno úplně jinak. Kdyby Ministerstvo práce a sociálních věcí nevstoupilo s jasným požadavkem, že takhle jedině se budou dotovat zaměstnanci, tak tady byly navržené úplně jiné programy. Jednoduché, podle toho, kdo co odvádí do státní kasy, tak by ti podnikatelé dostali, bez nějakých zdlouhavých žádostí, které pak díky tomu musely přijít. Protože prostě Ministerstvo práce a sociálních věcí vstoupilo do jednání, kdy Ministerstvo průmyslu mělo připravený jasný směr, jak odškodnit podnikatele a jejich zaměstnance, aby je udrželi, a Ministerstvo práce a sociálních věcí to celé pohřbilo. Takže jenom tak pro vysvětlenou. Díky tomu jsme museli vyplňovat tisíce žádostí a čekat, jestli milostivě nám něco přijde. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda klubu Pirátů Jakub Michálek, a než dorazí k mikrofonu, přečtu dvě omluvy.

Paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová se omlouvá od 14.30 do 16 hodin z pracovních důvodů a paní poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková z dnešního jednání od 14.30 a následně čtvrtek celý den z pracovních důvodů.

Tak prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, možná už jste to někteří zapomněli, ale budu navazovat na svého předřečníka pana Jurečku k tématu úpravy důchodů, které se týkají osob, které byly postiženy komunistickým režimem.

Zejména jsem chtěl tedy uvést, že pokud neprojde pozměňovací návrh, který předložil pan Jurečka - a já jsem rád, že ho předložil - my jsme vlastně hned po tom, co to bylo schváleno na Slovensku, uvažovali o tom, že bychom také převzali tu slovenskou úpravu. Nebyli jsme si jisti, zda to zvládneme zcela správně legislativně zpracovat, a proto já budu i rád, pokud si to ministerstvo projde a zajistí, že pozměňovací návrh je legislativně technicky správně, případně budou připraveny legislativně technické úpravy, pokud jsou tam nezbytné. Ale pokud by ten návrh neprošel, byly k němu z nějakého důvodu věcné výhrady, tak jsem připravil návrh doprovodného usnesení ke sněmovnímu tisku 1230, kterým by Poslanecká sněmovna vyjádřila svůj názor, že považuje za nemorální situaci, ve které bývalí představitelé zločinného, nelegitimního a zavrženíhodného komunistického režimu v Československu v období od roku 1948 do roku 1989 nadále požívají nezasloužené výhody, například v podobě vyššího důchodu v porovnání s oběťmi komunistického režimu, které byly tímto režimem perzekuovány a v důsledku nižších příjmů pobírají tedy nyní nižší důchody, a proto vyzývá vládu, aby do konce září 2021 připravila návrhy právních předpisů, které by zajistily narovnání této nemorální situace.

Všichni jsme informováni o tom, že máme platný zákon č. 198/1993, o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, podle kterého byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu, zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný, stejně tak Komunistická strana Československa. Samozřejmě potlačoval lidská práva a tak dále a je potřeba, aby tato záležitost byla napravena.

Možná můžete klást otázku, proč se tak děje 30 let po tom, co skončil komunistický režim, ale určitě se svým rozhledem znáte odpověď na tuto otázku, není to nic, co bylo neobvyklého. Velmi podobně se to dělo v Německu, když přišel Willy Brandt a dokončovala se denacifikace, když v tehdejších vysokých funkcích stále seděli pracovníci NSDAP, a i u nás v České republice máme v řadě vysokých funkcí bývalé představitele komunistické strany, takže je zcela logické, že ta společenská změna nějaký čas trvá a není možné ze dne na den změnit situaci, když jsme zde v roce 1989... (Odmlčuje se...) se přihlaste do rozpravy, paní ministryně... Takže v situaci, kdy jsme tady měli skutečně víc jak milion členů komunistické strany, tak není možné ze dne na den to přehodit a nějakým způsobem všechno za jeden den napravit, zejména pokud je členy této jedné vládnoucí strany prolezlý nebo tehdy byl prolezlý celý administrativní aparát, seděli ve všech funkcích, měli polovinu ve vládě a podobně. Takže tehdy došlo k jakémusi narovnání, ale část těch křivd byla samozřejmě odčiněna například v důsledku restitucí a podobně, ale některé ty nerovnosti, byť jsou třeba nevýrazné, zůstávají a myslím si, že je férové usilovat o jejich narovnání tak, jak to udělala celá řada středoevropských států.

Takže kromě tohoto doprovodného usnesení jsem předložil ještě dva pozměňovací návrhy, na které upozorňovali odborníci, experti v této oblasti, které narovnávají několik dílčích nespravedlností. A možná, že se může zdát, že jsou to opravdu drobnosti, ale přece jenom si myslím, že se to týká osudu lidí, kteří si tu spravedlnost, byť s časovým odstupem, zaslouží.

Takže první z těch návrhů se týká středoškoláků, kteří dneska, ačkoliv byli třeba protiprávně vyloučeni v důsledku toho, že nesympatizovali s tehdejším komunistickým režimem, a následně byli rehabilitováni, tak ztrácejí nárok na to, aby se jim započetla doba vyloučeného studia, ačkoliv u vysokoškoláků tato možnost existuje. zatímco středoškoláci byli postiženi ještě mnohem více. Já tady uvedu několik příkladů, o které se jedná, byť je to relativně malá skupina osob, čili to může být zajímavé pro Ministerstvo financí, že ten návrh nebude mít výrazné finanční dopady.

Tak například Karel Brabec, ročník 1937, byl v roce 1957 vyloučen z První vyšší průmyslové školy strojnické v Brně, protože neposkytoval záruky za správný poměr k lidově demokratickému zřízení naší republiky. Podle sdělení Ministerstva školství a tělovýchovy z roku 2000 bylo toto rozhodnutí zrušeno automaticky ze zákona dnem 1. 4. 1991.

Michal Mišove, narozen 1941, byl v roce 1958 vyloučen ze Střední lesnické technické školy v Banské Štiavnici, protože jeho rodiče neměli kladný vztah k lidově demokratickému zřízení. V roce 1991 konstatoval ředitel školy neplatnost rozhodnutí z roku 1958 a následným dekretem bylo zmíněné rozhodnutí prohlášeno od samého počátku za neoprávněné a neplatné.

Štefan Žibrún, narozen 1969, byl v roce 1985 vyloučen ze Středního odborného učiliště hornického, protože odmítl uctít památku zesnulého tajemníka KSSS soudruha Černěnka. Podle sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR z roku 2002 byla výpověď z učebního poměru pana Žibrúna ex lege zrušena ustanovením § 21 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích.

Takže tato rozhodnutí byla zrušená jako nezákonná podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, ale současně nedošlo k adekvátní nápravě v rámci důchodového systému tak, aby platila stejná ustanovení jako v § 24 odst. 5 zákona, kdy za účelem zmírnění křivd se započítá doba vysokoškolského studia jako dva roky zaměstnání.

Druhý návrh se týká odškodnění osob, vůči kterým byl komunistickým režimem zneužíván takzvaný ochranný dohled. V tomto případě navrhuji, aby se jim vyplatila kompenzace 50 korun k důchodu za každý započatý měsíc uloženého ochranného dohledu. Ochranný dohled byl institut, který sloužil k šikaně občanů v komunistickém Československu. Byl to represivní nástroj k omezování jeho odpůrců. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP