(9.40 hodin)
Poslanec Pavel Pustějovský: Děkuji za slovo. Já bych navázal na slova pana ministra. Hospodářský výbor projednal návrh hlasovací procedury a přijal stanoviska k pozměňovacím návrhům v tisku 870/6. Co se týče tisku 870/7, který obsahuje proceduru, tak jsme při následné kontrole na odboru legislativy, ať už Sněmovny, nebo Ministerstva průmyslu a obchodu, našli nějaké nesrovnalosti. Já jsem vám v minulém týdnu do vašich e-mailů poslal protinávrh hlasovací procedury včetně zdůvodnění těch nejdůležitějších změn.
Takže potom avizuji, pane předsedo, že budu navrhovat protinávrh k proceduře hospodářského výboru. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Holomčík, připraví se pan poslanec Jurečka.
Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl pohovořit o jedné dílčí agendě, kterou tento tisk, respektive jeden z pozměňovacích návrhů nebo skupina pozměňovacích návrhů, o kterých budeme hlasovat, nese, a to je v podstatě implementace směrnice RED II, která dopadá mimo jiné na obnovitelné zdroje v dopravě.
Na úvod bych rád řekl, že je trošku škoda, že ten zákon, byť asi chápu ty důvody, projednáváme teď, protože mám avízo, že dneska, jestli se nepletu, ve 14 hodin proběhne tisková konference zástupců Evropské komise, na které bude předložen návrh směrnice RED III, to znamená dalšího rámce, o kterém se bude jednat nejprve na úrovni Evropy, potom samozřejmě v budoucnu, pravděpodobně v příštím volebním období, to přijde i na implementaci k nám. Je to trošku škoda, protože teď se vlastně bavíme o něčem, o čem tušíme, že se zase v následujících letech ještě změní, a mohlo by to určitě ovlivnit třeba přístup k některým z těch návrhů podle toho, jak uvidíme, jestli toto řešení má, nebo nemá budoucnost.
Ale teď zpět k tomuto projednávanému tisku. Chápu potřebu implementovat RED II. Velmi mě mrzí, že to nešlo standardní cestou, a to z několika důvodů. Tím hlavním důvodem je v podstatě nějaké důkladnější posouzení dopadů. Mě by zajímalo - já asi ty dotazy budu klást později, protože pan ministr je teď v družném rozhovoru. Tak to, co nám vadí na tom způsobu, jakým přistupujeme k implementaci těch budoucích závazků nebo k roku 2030, je to, že to v podstatě nerespektuje to, na co celou dobu poukazujeme. Poukazuje na to řada odborníků a v podstatě dál budeme přešlapovat ve stavu velmi podobném tomu z roku 2008.
Naše pojetí biopaliv a plnění těch závazků je velmi smutné ze tří důvodů. Za prvé popírá vlastně ekonomickou i ekologickou logiku využívání biopaliv. Biopaliva mohou být velmi žádoucím nástrojem, pokud jsou využívána s důrazem na lokálnost, to znamená, že vzdálenost toho, kde vznikne produkt, který potom zpracováváme, nebo surovina, kterou potom zpracováváme na biopaliva, a samotné místo zpracování a potom spotřeba jsou k sobě nejbližší. Model, který jsme si vybrali v roce 2008, to znamená, že se všude pěstuje všechno, pak se to nějak na pár místech zpracuje a pak se to zase plošně distribuuje, odmazává benefity, které - a to si řekněme na rovinu - i u biopaliv první generace prostě nejsou nebo jsou velmi slabé. Takže tady tu špatnou technologickou realitu, špatnou kvalitu, ještě více pošlapáváme tím nevhodným distribučním modelem.
Druhá věc, která také s tímto souvisí, je nepoměr nebo nedostatečný důraz na využívání odpadních surovin, nějaké zbytkové produkce. Bohužel se u nás stalo, že energetické plodiny - a samozřejmě se to netýká jenom biopaliv, je to i záležitost bioplynek - se staly výraznou součástí našich polí. Mluví se o podílu více než 20 %. Já si myslím, že to prostě není správně. My jsme před časem na zemědělském výboru diskutovali o budoucnosti ekologického zemědělství a tam zaznívaly obavy, že ekologické zemědělství nemá takovou produktivitu a my budeme potřebovat v budoucnu strašně moc potravin. Nechám stranou, že debata o produktivitě ekologického zemědělství je už zase někde jinde, ale přijde mi zvláštní, že na jednu stranu se bojíme ekologického zemědělství, že nebudeme schopni vyprodukovat dostatek potravin, na druhou stranu dál tlačíme tu cestu, která znamená zvyšování podílu energetických plodin na našich polích. To prostě nedává úplně logiku, a i právě proto mě mrzí, že implementace neproběhla řádným způsobem tak, aby to prošlo připomínkovým řízením, aby třeba Ministerstvo zemědělství mohlo posoudit, jakým způsobem zvolené řešení souvisí a je v souladu se strategií zemědělského agrárního sektoru, a tohle prostě neproběhlo, to nám tam chybí.
Třetí věc, která sice je poslední, ale mně vlastně vadí úplně nejvíc, je to, že my tím, že z části technologií, z části přístupů děláme ty privilegované, ty, které upřednostňujeme, tak tím porušujeme princip technologické neutrality. Je to problém a tenhle přístup je nešťastný, protože si tím zavíráme dveře nějakému smysluplnému rozvoji. Když se podíváte na různé modely, predikce a předpoklady, které kolem biopaliv v dopravě nebo kolem obnovitelných zdrojů v dopravě jsou, tak vlastně ve všech, co jsem viděl, se předpokládá, že plnění cílů a využívání obnovitelných zdrojů energie v dopravě bude postaveno na pestrém mixu různých přístupů, různých technologií, různých paliv. My se vydáváme tou cestou, že zase privilegujeme určitý přístup, demotivujeme tím inovativní byznys a je to vlastně v přímém rozporu s tou logikou. Protože ano, každá ambiciózní politika stojí peníze, to tak prostě je, a my bychom se měli snažit o to, aby, když už to ty peníze stojí - a nejsou to jenom peníze z rozpočtu, ale jsou to samozřejmě i peníze z kapes daňových poplatníků přímo při nákupu pohonných hmot - tak bychom se měli snažit o to, aby ty peníze byly investovány, použity co nejlépe a abychom směřovali k nějakému co nejintenzivnějšímu rozvoji. Popíráním principu technologické neutrality, popíráním toho, že by ten mix měl být co nejpestřejší, jdeme přímo proti tomu.
Zároveň pokud tady akcentujeme biopaliva první generace - on ten termín už se moc nepoužívá, ale pro zjednodušení je to asi správně - pokud tedy akcentujeme biopaliva první generace, vlastně jdeme i proti smyslu, jak se o tom hovoří. Nevím, jestli jste viděli, v roce 2016 - myslím, že to bylo v roce 2016 - vyšel původní návrh Evropské komise k RED II. Tam se počítalo s tím, že se biopaliva první generace omezí na polovinu oproti současnému stavu. Potom v té směrnici jsme v podstatě na stejném stavu jako teď. Ale ty tendence, pokud někdo sledujete diskuse, prostě jsou a budou směřovat k tomu, že s biopalivy první generace se vlastně už moc nepočítá. Pokud my si nastavíme ten plán do roku 2030 - což je necelých devět let nebo osm a půl roku - a budeme akcentovat biopaliva první generace, tak vlastně v roce 2027, v roce 2030, se dostaneme do problémů. Protože prostě budeme zase potom implementovat další politiky, ve kterých už jako logicky to bude zcela jinak. Už ani velká část odborné veřejnosti vlastně s biopalivy první generace nepočítá.
To znamená, co se chystáme teď schválit, tak nám v budoucnosti zadělá na obrovský problém. Bude nás to stát peníze a bude to prostě nepříjemné i z hlediska řešení toho problému z hlediska implementace a kroků, které bude nutno provést. ***
