(19.10 hodin)
(pokračuje Pikal)
"Posílení korupčních příležitostí. Odpovědnost za rychlé povolování staveb bude náležet Nejvyššímu stavebnímu úřadu a jeho předsedovi, kterého jmenuje a odvolává vláda. Heslo "jedna žádost, jedno razítko a jedno povolení" se tak může v praxi brzo překlopit do "jedna žádost, jedno povolení, jeden úplatek"." Myslím, že i v tomto volebním období jsme měli jisté zkušenosti s tím, jak některé úřady, kde je veškerá moc koncentrována v rukou jedné osoby, nefungují dobře. Takové uspořádání nutně vede ke zvýšenému korupčnímu potenciálu a k dalším nepříjemnostem do budoucna.
"Zákon byl připraven v rozporu s legislativními pravidly. Podle úřadu veřejného ochránce práv a Legislativní rady vlády Ministerstvo pro místní rozvoj projednávaný nový stavební zákon v rozporu s legislativními pravidly vlády, která jsou jako usnesení vlády pro ministerstvo závazná." I když samozřejmě tohle můžeme hodnotit jako nulitní poznámku, protože nakonec se hlavním obsahem tohoto zákona stal poslanecký návrh, ale o to víc myslím platí, že takto zásadní změny v zákonech, podle kterých se řídí velká část naší společnosti, by měly procházet standardním procesem.
Takže to byla výzva k tomu, abychom neprojednávali tento zákon, abychom jeho projednávání zastavili. Já si myslím, že by bylo vhodné ji uposlechnout. Nebudu mít v tuto chvíli žádných procedurálních návrhů, ale myslím si, že je skutečně nevhodné, co se tady chystáme udělat, a mohli jsme tu dobu věnovat zákonům, na kterých by třeba byla větší shoda a nehrozily by takto vysokými náklady a rozvratem naší veřejné správy. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Radek Holomčík a připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, asi bych navázal na včerejší debatu, kterou jsme vedli s panem kolegou Kolovratníkem v rozhlase na téma biopaliva, a stejně jako včera s ním budu nesouhlasit. Ale ještě než řeknu, s čím nesouhlasím, budu to ilustrovat na konkrétních případech, tak bych přece jenom u pana kolegy Kolovratníka chtěl ocenit jistou dávku sebereflexe, kterou jsem z něj teď pocítil, protože než se ten zákon dostal do Senátu, tak on často, když ho komentoval, tak říkal, že je skvělý, že všechno vyřeší, tak teď jsem četl nějaký jeho článek a tak nějak jsem vytušil, že už to komentuje, že ten návrh je dobrý, takže určité zmírnění, sice podle mého názoru nedostatečné zmírnění, ale buďme rádi za ty dary. Já si myslím, že signál, který nám vyslal Senát, nejde ignorovat.
Já se přiznám, že s některými rozhodnutími a postoji Senátu někdy v minulosti jsem nesouhlasil. Řada věcí, které tady řešíme, je otázka pohledu na svět, otázka názorů. Já to respektuji, ale pokud z 65 senátorů a senátorek, kteří a které mají prostě různé odbornosti, různé životní zkušenosti, přišli do Senátu z různých profesí, řada z nich má zkušenosti z komunálu, z kraje, z fungování státní správy, z fungování celé řady úřadů, a pokud se 65 hlasujících nebo přítomných senátorů a senátorek shodne na tom, že ten zákon je špatně, tak bych to prostě neignoroval. A pokud se tady tváříme, že se prostě takhle masivně Senát plete... I kdybych neměl ty připomínky, které jsem tady říkal v rámci standardního projednávání, tak to prostě přece nemůžeme ignorovat.
Takže bych tady chtěl opravdu apelovat - i když je otázka, zda to má smysl - chtěl bych apelovat, abychom nedělali tu chybu, protože takto klíčový zákon takovýmhle způsobem, v podstatě je to taková politika kladivem, tlačíme na poslední chvilku před volbami. Je to velká změna, která podle našeho názoru, přestože se to tady řešilo poměrně dlouho, prostě není vydiskutovaná. Je tam řada otazníků a otázek, které nebyly zodpovězeny a ve mě, a omlouvám se, a samozřejmě berte to trošku s nadsázkou, to vyvolává dojem, že pan premiér zvolil strategii, aby zůstali po volbách u vlády, že prostě naseká takové chyby, že to nikdo normální nebude chtít dělat.
A teď se dostanu k tomu, v čem nesouhlasím s panem kolegou Kolovratníkem. Už jsme o tom diskutovali i předtím, než ten tisk odešel do Senátu. On říká, a nejenom on říká, že v podstatě nedojde k nějaké destrukci ochrany životního prostředí a ochrany celé části složek, které krajinu tvoří. Já bych chtěl na příkladu dvou konkrétních ukázek ukázat, že tomu tak prostě není. Jsou to lesy a je to zemědělská půda. On to naznačoval už předřečník pan místopředseda Pikal. Už jsem se tady o tom zmiňoval, nicméně pro mě je to tak závažná věc, že to zopakuji. Za stavu, kdy tady máme nějakou agendu ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesů, která působí plošně, tak vlastně přicházíme s tím, že část té agendy, která spadá do kompetence těchto orgánů, vytrháváme a dáváme to úplně jinam. Rozhodně nepodezírám a priori úředníky stavebního úřadu z nějakých zlých úmyslů, ale přece smysl činnosti stavebního úřadu jako takového není ochrana zemědělského půdního fondu a není státní správa lesů. My jim vlastně dáváme kompetence, které by v normálně fungujícím státě nikdy neměli mít. A jestliže teď, a říkal jsem to i minule, jestliže teď máme problémy například se záborem zemědělské půdy, a ty problémy skutečně jsou, a není to jenom příklad, který tady opět zmiňoval pan místopředseda Pikal z Olomoucka, kde se bavíme o té úplně nejbonitnější půdě, tak pokud teď máme nějaké výhrady, tak se prostě ptejme, co se za poslední řekněme dvě volební období, kdy tato koalice je - s výměnou jednoho koaličního partnera - vlastně v sedle, co jsme udělali pro to, aby nám fungovala líp státní správa lesů, když nefunguje do té míry, že je potřeba jí její kompetenci odejmout, pozemek určený k plnění funkcí lesa a strčit ho pod stavební superúřad? Co jsme udělali pro to, aby to fungovalo, když to tedy nefunguje? A úplně analogicky se můžu ptát i u ochrany zemědělského půdního fondu.
Tohle skutečně nepovažuji za cestu vpřed a chtěl bych připomenout: tady se diskutuje, co jsme ve Sněmovně, a ta diskuse se samozřejmě vedla i v minulém volebním období, o nějaké protierozní vyhlášce, která má ochránit půdu před určitými negativními projevy změn klimatu, ale i stavu půd, v jakém jsou. To znamená, máme jít cestou toho, abychom půdu, což je prostě nenahraditelné a obtížně se regenerující přírodní bohatství, na kterém závisí naše přežití do budoucna, protože nám dává jednu z nejdůležitějších věcí, a tou je potrava, tak my místo toho, abychom šli logikou: pojďme se bavit, jak ji víc chránit, tak v podstatě tuhletu celou ochranu degradujeme.
Bavíme se tady nebo bavili jsme se tady nějakou dobu o ústavní ochraně vody. Nakonec se to zredukovalo na ústavní ochranu pitné vody. Co se stane, pokud ji nebudeme mít, pokud si půdu a třeba i lesy zplundrujeme ještě víc, třeba i nelogickými zásahy souvisejícími se stavební činností, kterou prostě nebude mít kdo zatrhnout, protože ty kompetence přejdou jinam? Jak jako? Co bude s vodou? No, nebude, protože se chystáme nastavit systém, který půjde přesně opačnou logikou.
Ve vztahu k lesům - ty jsme tady nedávno takovým dost podivným způsobem - doufám že ne zavraždili, ale minimálně zdrželi a zkomplikovali projednávání velmi důležité novely mysliveckého zákona, která má velký vliv i na to, jakým způsobem se budou nebo nebudou obnovovat naše lesy po brutální kůrovcové kalamitě. A místo toho, abychom šli cestou, která zlepší možnosti, které máme, a bude zlepšovat stav našich lesů, tak vlastně v rámci jedné části státní správy lesů ji vytrhneme a dáme ji mimo jakoukoli kontrolu kompetentních orgánů. A opět, není to otázka nebo útok na kompetentnost úředníků stavebních úřadů. Rozhodně nechci jít touhle cestou, ale jejich práce je jinde. Po svém zubaři taky nechceme, aby nám spravil auto. ***
