(9.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní ministryně ale chce ještě reagovat. Prosím, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Zanalyzováno to máme, pane poslanče, všechna čísla máte v té písemné odpovědi z listopadu minulého roku, můžu to poslat ještě jednou, asi je nebudu tady předčítat. A já s vámi nesouhlasím. Ti zaměstnanci jsou vysokoškolsky vzdělaní, z velké části mají, nebo když jsme nastupovali do funkce, tak měli něco málo přes 20 000, a já si myslím, že to je nedostatečné finanční ohodnocování. Souhlasím s tím, že 65 nebo 64 případů v průměru na jednoho pracovníka je příliš mnoho. Jsou tu různé případy, statistika je nesrovnatelná. Jak jsem říkala, jsou tam jednorázové úkony, ale jsou tam i dlouhodobé problematické opakující se případy, kdy je potřeba skutečně intenzivního výkonu a je potřeba, aby ta práce mohla být kvalitní a mohla být účinná, snižovat počet rodin na jednoho pracovníka. Takže vedle celé řady systémových změn, které jsem v předchozích odpovědích vyjmenovala, si myslím, že je potřeba zapracovat na zkvalitnění personálního standardu. Určitě uvítáme na Ministerstvu práce a sociálních věcí vaši podporu v této věci.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Protože nebylo navrženo usnesení, mohu tuto interpelaci ukončit.
Pokračovat budeme tiskem 1124, to je interpelace pana poslance Lipavského na Andreje Babiše ve věci ekonomického poradce prezidenta republiky Martina Nejedlého. Byla přerušena do přítomnosti předsedy vlády. Usnesení platí.
Další je interpelace Pavla Žáčka ve věci ochrany utajovaných skutečností v Kanceláři prezidenta republiky na předsedu vlády Andreje Babiše, byla přerušena do přítomnosti předsedy vlády. Také zde je platné usnesení.
A nyní je další interpelace Olgy Richterové na ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou ve věci pracovní rehabilitace. Jedná se o tisk 1135. Paní kolegyně Richterová je připravena uvést důvody, které ji vedly k interpelaci. Paní ministryně je také jistě připravena. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Jde o věc, která si myslím, že má být jednou z obtížných, ale velice důležitých domén úřadu práce, a sice zprostředkovávání příležitostí pro pracovní rehabilitaci lidem se zdravotním postižením, aby se pak mohli uplatnit na otevřeném pracovním trhu. Je to hodně otázka aktivní podpory a v zemích, které to dělají, se to vyplácí, lidé jsou více začleněni do společnosti a ve finále můžou být všichni spokojenější. U nás, paní ministryně, realizujete projekt rozvoj systému podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce, kde vlastně navazuje i na předchozí projekt. Tady ten konkrétní je od půlky roku 2017. Já to jenom takhle rekapituluji, protože jsem tím, že to začalo v červnu 2017, tak jsem v červnu 2020 dala konkrétní věcné otázky, abych měla představu, jak se ten projekt vyvíjí. Přijde mi velmi důležitý, tak jak je naplňován. Odpovědi mě příliš neuspokojily, takže po více než roce od odeslání původních otázek se tady konečně můžeme o tom osobně pobavit.
A proto připomenu alespoň základní osu otázek. Zajímalo mě zkrátka, jaký počet lidí se sníženou pracovní schopností, ta může být samozřejmě velice rozmanitá u lidí se zdravotním postižením, využil služeb pracovní rehabilitace a také poté uspěl na otevřeném trhu práce a jak úřady práce konkrétně pomáhají a zprostředkovávají takovouto práci lidem s postižením, jak rozlišují různé druhy postižení a podobně. Zajímalo mě, jaká probíhají pracovní setkání k pracovní rehabilitaci a právě zapojení zaměstnavatelů v regionech otevřeného pracovního trhu. A samozřejmě jsem už popisovala v interpelaci to, jak to dnes funguje či spíše nefunguje a jaké konkrétní podněty z praxe mám, že skutečně to u nás není ideální.
Potom co se týče té odpovědi, tak jsem ji podrobně zanalyzovala s týmem a dovolím si nyní už konkrétně zareagovat na pár věcí, na kterých se ukáže, že v tom chvályhodném cíli není dosahováno nijak velkých pokroků. Co se týče čísel, tak by mě třeba zajímalo, jestli vám, paní ministryně, připadá, že vlastně zhruba 670 lidí se zdravotním postižením, kteří se v letech 2016 až 2019 uplatnili skrze pracovní rehabilitaci na otevřeném trhu práce, ze zhruba 37 000 osob se zdravotním postižením, které byly v evidenci ÚP k červenci 2020, je dostatečné. Chci ukázat nepoměr mezi desítkami tisíc osob s nějakým zdravotním problémem různého typu, které jsou v evidenci a měly by nárok na tuto podporu, s maličkým počtem několika stovek lidí, kteří se skrze tu podporu uplatnili na otevřeném trhu práce, což mi přijde prostě velice malý výsledek.
A další věc: jaká jsou konkrétní opatření, konkrétní metodiky, konkrétní podpora na pobočkách úřadu práce? Jakým vzděláváním procházejí pracovníci, kteří se mají lidem se zdravotním postižením speciálně proškoleni věnovat? To mi z té odpovědi taky není vůbec jasné, jaké tam jsou postupy.
Dám ještě dvě konkrétní otázky. Jedním z nástrojů, jedním z řešení má být odborná pracovní skupina právě při pobočce úřadu práce, a to jsou jasné zpětné vazby z terénu. V té odborné pracovní skupině se vždycky scházejí zaměstnanci nebo zaměstnankyně úřadu práce a často se omlouvají zástupci organizací zaměstnávajících více než 50 % osob se zdravotním postižením, takže takzvané chráněné dílny, a už vůbec se neúčastní zaměstnavatelé z otevřeného trhu práce. Takže to je další věc. Pokud chce úřad práce, a já se domnívám, že chce, to jsou ty deklarované cíle, budovat sítě partnerské spolupráce a zvyšovat kvalitu a dostupnost v oblasti sociální a pracovní rehabilitace, tak proč se nezaměřuje na spolupráci se zaměstnavateli z otevřeného trhu práce, na obce, na další subjekty lokální podpory? Ty se v těch odborných pracovních skupinách vůbec nevyskytují. Tuhle otázku bych vyzdvihla. Proč v těch odborných pracovních skupinách nejsou právě zástupci dalších územních aktérů a zaměstnavatelů z otevřeného trhu práce, se kterými úřad práce se nějakým způsobem snaží spolupracovat? Ale ty výsledky jsou prostě malé.
A to, jak se snaží, uvedu druhou konkrétní otázkou, že vlastně vyplňovali zaměstnavatelé takzvané jobmatchingové dotazníky, aby uvedli, jak jsou bezbariéroví, koho jsou ochotni přijmout, jak by to mohlo fungovat. Dám už poslední větu, číslo. Uvedla jste mi, paní ministryně, v odpovědi, že v období 2017 až únor 2020, což je také důležité si říci, že samozřejmě od té doby pak byl covid, takže to bych pak dál nepočítala, ale v tomto období, které je relevantní, bylo zaměstnavateli ochotnými zaměstnávat lidi se zdravotním postižením vyplněno 4 293 takovýchto jobmatchingových dotazníků a že 883 jich bylo využito k přímému zprostředkování práce pro osoby se zdravotním postižením. Takže ze všech vyplněných dotazníků necelých 21 % jste využili k přímému zprostředkování práce. Ale jak pracujete s těmi zbývajícími téměř 80 % zaměstnavatelů, kteří ten dotazník vyplnili? A k čemu jsou ty ostatní dotazníky používány, pokud ne ke zprostředkování práce? ***
