(14.30 hodin)
(pokračuje Adámková)
Důvod: Podívejme se na profil pachatele. Upozorňuji znovu, že to je obecné a je to opravdu velmi obecně možné chápat. Vždycky ten pachatel je nějakým způsobem nejistý sám se sebou. Buď je to úspěch v práci, který je relativní, nebo to je vzhled nebo něco jiného, a má určitou nadřazenou roli vůči té oběti. Takhle ty oběti opravdu chodí. A to nemusí být prosím vás jenom otázka vzhledu nebo otázka postavení v práci. Něčím takovým toto vždycky je. Málokdy jsem se setkala s tím, že by došlo k nějakému takovému, buď násilí, nebo k sexuální šikaně, ale říkám, jsou to dominantně ženy, ale máme i muže v ordinaci, byť to není tedy opravdu to gros. A opravdu nepamatuji se, a to už pracuji dlouho, že by to bylo tak, že by to byl neúspěšný člověk, naopak ve většině případů, jestliže tedy nedochází k jiným věcem. Čili já bych byla velmi ráda, kdybychom děti učili už v prevenci, že ony jsou samostatné entity, které mají velký důraz klást na vlastní já.
Důvodem, proč se ptáte potom těch obětí: Proč jste nepřišli dříve? Někdy je tam prodleva pouze několika hodin - čin se stal v sedm a přivezou tu dotyčnou ve dvanáct v noci nebo podobně. Tak naše společnost - a myslím to teď úplně vážně - straní spíše tomu pachateli. Ty oběti se většinou bojí, protože jsou považovány za to, že ony to podnítily, přesně to, co už tu zaznělo: Ty jsi tam chodila, ty jsi se napila. Prosím vás, pouze svatí na obraze jsou svatí. To za prvé.
A za druhé, každý člověk má právo na svobodný život, čili i ty děti to takhle mají. A bohužel, bohužel jsem byla účastna i některých vyšetření u starších dětí, naštěstí to nebyly mladé děti. Ale to je tam, že jim není jasně vštěpováno, že mají říci "ne" za cenu čehokoliv - křiku, kopání a tak dále. Takže ta prevence je tu zanedbávána v tomto směru a my musíme změnit ten postoj. Prostě: Ne, já mám pravdu, a ten člověk, co ode mě cokoliv takového chce, je ten špatný, ne já. A abyste nemysleli, že je to jenom u dětí, tak případ jeden za všechny a který... kolegové říkali příklady, také řeknu příklad.
Paní, 50 let. Odstěhovali se na chatu kousek za Prahu. Sportovkyně, takže zezadu vypadala opravdu výrazně mladší, než byla, a odešla na maliny. Byla bohužel obětí velkého násilí člověka, který byl trestán, bydlel ob dvě vesnice. Takže dopadlo to tak, že on tedy byl nějak potrestán - to ano, a tato paní se musela odstěhovat, protože v té vesnici prostě nevydržela. Takže to je prostě úplně špatně. Musím říci, že máme naprosto pokřivený postoj k tomu. Já bych byla velmi ráda, kdyby se napravil, protože ta oběť je oběť a pachatel je pachatel. Nemůžeme to míchat dohromady a dělat tam nějaké kondicionály: Kdybyste tam nešla, kdybyste něco nedělala. Ano, kdybychom sem dneska nešli, tak tu nikdo není. To samozřejmě je také jedna z variant. Kdybychom měli jiný názor, budou ty debaty vypadat také jinak. To je naprosto legitimní, ale prostě je to tak, jak to je.
A já bych byla velmi ráda, kdyby ještě se udělala jedna věc, a to tedy apeluji na kolegy právníky, protože oni vědí, jak to mají naformulovat. Naprosto tristní pro ty oběti je, že opravdu v tom dokazovacím řízení - a já říkám, chápu a ctím presumpci neviny, čili musíme každému něco dokázat - je opakované, velmi podrobné vyptávání na detaily velmi, bych řekla, pro ně velmi buď ponižující, nebo velmi prostě těžkých chvil. Samozřejmě nevím, jak to zlepšit po právní stránce, ale velmi na to apeluji, kdokoliv se tomu bude dále věnovat, tak samozřejmě aby na to bral ohled, protože některé drobnosti, které neskončily, řekněme, velkým ublížením na zdraví nebo něčím podobným, tak opravdu i z tohoto důvodu nejsou hlášeny, protože ta oběť si řekne, že nebude podstupovat to strašné martyrium, kdy naopak všichni o tom budou vědět, bude se to přetřásat, a že alespoň tímto způsobem se jakoby ochrání. Je to ovšem za cenu toho, že pak nám plní ordinace zejména psychologů anebo somatických nemocí a my se posléze dozvídáme, že vlastně to je důsledek nějaké té šikany nebo i znásilnění, které je.
Pro představu: samozřejmě je tady ještě věc, a to je ta oběť. Každá podle svého se brání a je pravda, že v těch 18, 19 letech, zejména pokud je to nadřízený, a to buď přímý, nebo člověk, který je postavením nepoměrný s tou osobou, se ti lidé víceméně neumí bránit. A pak je tam jedna věc, a to dělají ti pachatelé úplně vážně: oni znevažují tu osobu, kterou si vyhlédli jako oběť. Takže jestliže ta žena přijde a řekne, že on ji obtěžoval - a byla jsem toho svědkem mnohokráte - tak se ozve: A co bych asi na tobě viděl? Tak prosím pěkně, už toto je věc, za kterou se má velmi tvrdě jít, neboť se bagatelizuje: A vždyť se nic nestalo. No, stalo, nestalo, samozřejmě.
Věk vás naučí, že facka může sednout velmi dobře, ale ne každý je toho schopen. Někdy to je ta nejúčinnější prevence, ale tu těžko budeme dávat do nějakého zákonného řádu. Čili já velmi vítám toto, že o tom hovoříme, byť tomu předcházely věci, které uvidíme, jak se rozuzlí. A opravdu velmi budu apelovat na všechny, aby prevence se vším všudy byla opravdu výraznější, abychom se jí více věnovali, a možná i některými jinými způsoby dávali více do terénu, protože tito lidé opravdu se cítí býti pak neschopni čehokoliv, ale je to i v tom, že mají pocit, že jim nikdo nebude věřit anebo že budou naopak muset dělat velmi ne úplně vhodné věci. Takže já za to velmi děkuju. Děkuju za možnost té konverzace a tady těch příspěvků a myslím si, že prevenci musíme určitě do toho začlenit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Věře Adámkové. Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, připraví se Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, pěkné odpoledne, paní ministryně. No, já bych nejprve chtěl reagovat na některé věci, které tady zazněly v debatě, a pak bych k tomu řekl nějaký svůj pohled. Za prvé jsem tady zaslechl něco o tom, že se zneužívá jeden případ k nějakému politickému upozorňování na tu věc nebo něco podobného. Já bych toto chtěl důrazně odmítnout. My jsme nesvolávali ani mimořádnou tiskovou konferenci, ani po jednom článku, ani po dvou článcích, ani po deseti článcích, my jsme nesvolávali ani mimořádnou schůzi k tomu tématu, nebo k tomu jednomu jménu, já ho tady nebudu schválně toho poslance nebo bývalého poslance ani jmenovat, abych právě - a nikdo neřekl - nezneužíval té pozice. Ten bod, jak vidíte, se jmenuje zpřísnění trestů za násilné chování vůči ženám a nepodmíněné tresty. Takže my jsme toho skutečně nezneužili a je potřeba to tady znova několikrát podtrhnout.
Jako druhý bod, na který musím reagovat, je, že se tady několikrát objevila Istanbulská úmluva. Tady si myslím, kolegyně, kolegové, že to - aspoň za mě - nesouvisí. My se teď tady bavíme o sexuálně motivovaných trestných činech, o násilí na ženách, zatímco pod pláštíkem tohoto - ta Istanbulská úmluva řeší i věci týkající se nějaké genderové... genderových otázek, genderového stereotypu, výchovy a podobně. To jsou dvě úplně odlišné věci. My také, když už tady o tom budeme debatovat, tak je potřeba jít pod povrch. Tohleto je úplně jiná záležitost, takže bych tu Istanbulskou úmluvu a její ratifikaci sem do toho vůbec nemontoval.
A teď tu samotnou věc. Už jsem to říkal na několika fórech, já se na tu celou záležitost dívám úhlem pohledu, jako že mám dceru a syna - což tedy ve skutečnost mám shodou náhod - dceru, která je obětí nějakého násilného trestného činu znásilnění, ale zároveň i syna, který je obětí křivého obvinění. Takhle se na to musím umět dívat a pohybujeme se v těchto mantinelech. To znamená to znásilnění a to, co k tomu vede. Proč to někdo nenahlašuje, k tomu já se potom ještě vyjádřím, ale zároveň i k tomu, že tady existují případy křivého obvinění, protože i pak ten obviněný je vlastně v roli oběti. Takhle se na to dívám a podle mě v těchto mantinelech my se pohybujeme.
Za mně platí samozřejmě, že "ne" je "ne". Takhle by to mělo za normálních okolností fungovat a to, že projev nesouhlasu nemusí být na základě nějaké fyzické rvačky nebo hlasitého opakovaného nesouhlasu, ještě neznamená, že to není znásilnění. Tady už ty příklady byly, já to nebudu zdržovat. Těch důvodů je celá řada. Někdy je to proto, že ta oběť chrání další osoby, například vedle v pokoji spící děti, prarodiče a podobně. Nebo je v nějakém stavu bezbrannosti, bezvědomí či případně nějakého alkoholového opojení a podobně. O tom ztuhnutí neboli zamrznutí, to asi známe všichni, kteří někdy zažili nějakou autonehodu nebo třeba rvačku na ulici. Každý na to reaguje úplně jinak a nemůže to být důvod toho, říkat, že nejde o znásilnění, protože tam nedošlo ke rvačce, k fyzické obraně a podobně. ***
