(14.10 hodin)
(pokračuje Ožanová)
Jinak bude reagovat na takovéto násilí žena ve věku 50 let, dokáže si s tím pravděpodobně poradit, ale dítě nebo děvče ve věku 20 let nedokáže reagovat, ještě neví, že se může prostě zachovat trošku jinak. Mějme na mysli právě naše dcery, syny a nechtějme, aby se na nich někdo dopustil sexuálního násilí. I já se bojím o svého syna, nejenom o svou vnučku.
Připomeňme si ještě jeden případ z nedávné doby, o němž se zmiňovalo mnoho médií. Tragický případ se stal v Belgii. Holčička měla 14 let. Spáchala následkem zveřejnění jejího znásilnění sebevraždu. Rodiče nepoznali, že se něco stalo. Takový argument většiny lidí je, že přece by to mělo jít poznat, že přece mají něco na těle, že jsou zraněné ty ženy. Na této holčičce nepoznali nic vlastní rodiče, akorát ta holčička, když viděla, co se stalo - nejenom že si zažila znásilnění, zažila si také internetovou šikanu. Mimochodem, domnívám se, že s tímto tématem souvisí i tato oblast, a je to oblast, co všechno se dává na sociální sítě a zveřejňuje na internetu. Opravdu mnoho lidí se domnívá, že je to přijatelné, dokud se to netýká jich samotných. Až potom zjistí, že se jim to nelíbí a že jim to vadí. Ale stalo se svým způsobem společenskou normou někoho ponižovat a dávat o tom záznam na internet.
Domnívám se, že se to týká opravdu i tohoto tématu. Vím, že do konce volebního období této Sněmovny se nestihneme zabývat touto věcí, ale domnívám se, že rozvířit odbornou debatu bychom mohli, aby budoucí členové této Sněmovny se zabývali i tímto násilím na internetu.
A já bych chtěla ještě říct jednu věc. Opravdu si myslíte, že ve vašem okolí není žádná žena či muž, na nichž by se dopustil někdo sexuálního násilí? Bylo by zajímavé, kdybychom udělali anonymní anketu i ve Sněmovně. Já se domnívám, že minimálně 10 % lidí by odpovědělo, že to v životě zažilo. Ale proč to nikomu neřekli? Protože by je za to odsoudili. Neodsoudili by násilníky, byly by odsouzeny oběti za to, že si dovolily večer někam vyjít. Domnívám se, že to je velmi špatně. Já sama nechci sedět doma, chci se volně pohybovat. Kolik mužů a žen chodí do práce například na noční směny? Je noc, jdou do práce. Proč by nemohly jít do práce? Pak se řekne, proč tam chodily, kdyby tam nešly, nebyly by znásilněny. Prosím vás, tak to ne!
Kolegyně a kolegové, jít po ulici, do obchodu či na společenskou akci prostě neznamená souhlas s násilím. Nechci sedět doma, chci se volně pohybovat. Domnívám se, že dehonestace obětí opravdu je možná ještě větší problém než samotné násilí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Ožanové, nyní paní poslankyně Helena Válková se svým vystoupením, připraví se Věra Adámková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, mám takovou ambici nebýt moc dlouhá. Je obtížné po tom, co jsem tady všechno slyšela, nekomentovat, ale zůstanu u svého předsevzetí.
Rozdělila bych tu problematiku na tři oblasti. První z nich je faktická, jaké je to skutečně, jak je pravda, že je 7 000 - jenom, nebo tolik - znásilněných v ČR za rok, kdo nám poskytuje a v jaké míře hodnověrné údaje a statistiky, jak ten stav, který tady byl popisován myslím velice dobře na těch příkladech, které tady uváděli poslanci, vaším prostřednictvím, Janulík, ale i paní poslankyně Malá, teď jsme to slyšeli v jiné podobě od paní poslankyně Ožanové, čili jaká je ta skutečná realita. Odpověď na to je, že ať máme svoje osobní příběhy, zkušenosti, emoce, což je naprosto legitimní, tak vždycky bychom měli vycházet ze statistik a z výzkumů, v tomto případě kriminologických i jiných, sociologických, psychologických, které nám dávají objektivnější dispozice k našemu rozhodování, objektivnější data. A ta nám ukazují, že vůbec nevíme, kolik a v jakém rozsahu dochází v České republice k tomuto jevu v širším slova smyslu, k sexuálnímu obtěžování a nátlaku, tedy podle trestního zákoníku k sexuálnímu nátlaku, a v tom užším, takovém tom dramatičtějším, jak to všichni vnímají a správně vnímají, znásilnění. Latence u těchto sexuálně orientovaných trestných činů je extrémně vysoká z důvodů, které tady již byly velmi dobře prezentovány.
Čili Institut pro kriminologii a sociální prevenci, který je součástí, organizační složkou Ministerstva spravedlnosti, by jistě měl dostat - a myslím si, že i má v programu, jsem členkou jejich vědecké rady - nejenom domácí násilí, ale specificky sexuální trestnou činnost s tím, že by nejen měla mapovat rozsah problému, ale zjistit pro nás poslance, i když tohle už bude pro poslance příští Poslanecké sněmovny, do jaké míry jsou účinné tresty, které se ukládají pachatelům této trestné činnosti. Jinými slovy řečeno, jestli po výkonu uložených trestů opravdu dochází k tomu, že už takový pachatel se nedopouští recidivy, ať už tedy speciální, stejný trestný čin, nebo obecné, jiný trestný čin. Pokud zjistíme, že stačí mírnější trest, je kulturou evropského právního státu vystačit s mírnějším trestem, pokud nikoliv, tak je to pro nás objektivní signál, že ty ukládané tresty jsou skutečně příliš mírné. Takové statistiky zatím nemáme, speciálně k sexuální trestné činnosti. I proto vítám, že se toto téma otevřelo a jistě by to měl být úkol právě pro Ministerstvo spravedlnosti, respektive jeho Institut pro kriminologii a sociální prevenci.
Pokud jde o tu druhou rovinu, legislativní, nemyslím si, že ji máme úplně ideálně. Byla jsem součástí týmu, který připravoval již zmiňovaný nový trestní zákoník z roku 2009, který je stále platný, nabyl účinnosti v roce 2010, a nemyslím si, že je to optimální skutková podstata § 185 a 186. Něco se povedlo lépe, něco hůře. Rozhodně by si zasloužila revizi, dokonce k tomu jsme i svým způsobem celkovou atmosférou nuceni. Neříkám, že teď a hned a příští týden, nicméně je to naprosto legitimní požadavek veřejnosti, abychom se nad tím zamysleli a zkusili formulovat... Já tady chci poděkovat paní ministryni, že dala k dispozici svůj legislativní tým, a my jsme celý minulý týden relativně intenzivně pracovali na tom, abychom v tom velice krátkém časovém období přišli s určitými návrhy, které můžeme diskutovat v konkrétnější podobě.
Máte je vložené už i do systému v rámci projednávání zákona, který je stále otevřený, bude ve druhém čtení, je to sněmovní tisk 699, který ale má nejenom mezinárodní justiční spolupráci. Vím, o čem mluvím, protože jsem všechny pozměňovací návrhy převzala po Dominiku Ferim, které jsem musela nastudovat, ale kde jsou i novely trestního zákoníku a trestního řádu, a nikoliv malé - tři velké implementace. Tam už máme dokonce i ty lhůty za námi, respektive ty lhůty, které když jsme měli implementovat, tak už uplynuly 31. května tohoto roku, a jednak již teď s tím bezprostředně nesouvisející. Čili tady je otevřená možnost, pokud by se vám líbil některý z pozměňovacích návrhů, a já tedy jsem tam vložila návrh, který tady nebudu představovat a který je takové to minimum možného, a uvidíte i, jestli to minimum možného bude to, co byste si přáli, jakým způsobem byste chtěli zdokonalit, respektive zpřesnit a konkretizovat tu skutkovou podstatu či nikoliv, či jestli to opravdu necháme na příští Sněmovnu.
Čili ta legislativní rovina není úplně optimální a za tím si jako trestní právník stojím bez ohledu na to, že si s tím relativně dobře - relativně dobře - poradila praxe, konkrétně soudy, jejichž judikatura jasně vymezila, co je to třeba donucení, zahrnula pod to násilí, bezbrannost judikovala. ***
