(14.00 hodin)
(pokračuje Pastuchová)
A pak je tu ještě Jana Pastuchová jako máma a babička. Neumím si představit - a je to noční můra snad každé mámy, každého rodiče - že by někdo mé dceři nebo mé vnučce Josefíně tímto způsobem ublížil. My jako rodičové, konkrétně já mám dceru, a kdo si to prožil, tak asi ví. Když naše pubertální dcery chodily na diskotéky a v noci se nám vracely domů, já jsem do příchodu své dcery neusla v klidu nikdy. Ale ty pocity říkám zná asi každý rodič, nebudu říkat jenom matky, protože jsou to i otcové.
Často se objevují otázky, proč dívky znásilnění ihned neoznámí na policii nebo se nesvěří někomu dříve. I podle odborníků, ale i měla jsem možnost s těmi oběťmi mluvit, je to stud, obava, strach, co to mu řeknou kamarádi, kolegové, v práci, v okolí. Jak říkám, na traumatický zážitek vynuceného pohlavního styku reaguje každá žena úplně jinak. Cílem dnešní debaty by tedy z mého pohledu mělo být to, že vzbudíme emoce, že debatu o tom, co je sexuální násilí, jsme otevřeli, že dáme najevo, že "ne" je prostě "ne" a že mlčení nemusí znamenat souhlas, že ten, kdo jde přes "ne", je násilník.
Jako máma, babička, zdravotník, ale i jako žena budu opravdu podporovat všechny právní úpravy, které zpřísní tresty za tyto činy. Vím, že obětem jejich trauma nesmažeme, ale alespoň tímto jim pomoci musíme a za sebe i chci. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená paní ministryně, budeme pokračovat. Děkuji paní kolegyni Pastuchové, nyní paní poslankyně Olga Sommerová, připraví se paní kolegyně Zuzana Ožanová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Sommerová: Pane předsedající, dámy a pánové, předem chci říct, že vítám usnesení, které tady na začátku schůze přednesla paní poslankyně Kořanová. Jak víme, každý rok je u nás znásilněno 7 000 žen. Jedná se tak o nejrozšířenější porušování lidských práv. Ráda bych tu promluvila o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, vydané v roce 2011. V platnost vstoupila 1. srpna 2014. Za Evropskou unii ji 13. června 2017 podepsala eurokomisařka Věra Jourová.
Úmluvu v roce 2018 ratifikovalo 33 států, všechny ty od nás na západ, odmítají některé od nás na východ. Česká republika podepsala tuto úmluvu v roce 2016 jako jedna z posledních. Ratifikace smlouvy měla proběhnout v roce 2018, ale dodnes ratifikována není. Prevenci spatřuje hlavně v boji s genderovými stereotypy, které ženy společensky profilují jako slabší a submisivní vůči mužům. Prosazuje podniknout veškerá opatření k ochraně obětí před násilím ze strany pachatele.
A co je důležité, úmluva nově definuje některé trestné činy a požaduje po státech, aby je zavedly do svého trestního řádu. Je to fyzické týrání, psychické týrání, nebezpečné pronásledování, sexuální násilí, znásilnění a sexuální obtěžování. Přes 70 % dotázaných u nás si myslí, že současná situace v oblasti násilí na ženách je v Česku problém. Navzdory tomu ten problém odmítají někteří politici a dogmatické církevní kruhy. Argumentují tím, že úmluva je údajně útokem na tradiční podobu rodiny, že prý definuje třetí pohlaví, což by kazilo mládež na školách. Tato smyšlenka v těchto kruzích stále znovu a znovu obíhá, ač v úmluvě není o třetím pohlaví ani zmínka.
Nepochopitelně se také děsí pojmu gender. Gender je přitom jeden ze základních sociologických pojmů, jehož používání má ve společenských vědách význam a dlouholetou tradici. Pro přijetí je naopak naše největší protestantská církev, Českobratrská církev evangelická. Ráda bych připomněla, že jejími členy byla Milada Horáková a Jan Palach.
Najednou se ukazuje, že spor o tento dokument je jako u mnoha jiných sporů dnešních dnů politikum, že je sporem o naši přináležitost k Západu nebo k Východu, že je sporem mezi svobodomyslnou částí společnosti a některými konzervativními silami. Přitom naprostá většina lidí v Čechách, v Česku, je přesvědčena, že násilí na ženách je problém. Až v Parlamentu ratifikujeme úmluvy o potírání násilí na ženách, bude to významným signálem pro společnost, že stát bere násilí na ženách vážně, že se s ním nechce smířit.
Nerozumím odpůrcům této úmluvy v Parlamentu, protože nevím, jestli tradiční rodina, kterou se ohánějí, znamená, že v ní rovnost mužů a žen neexistuje. Byla bych ráda, kdyby si tito odpůrci, většinou muži, představili, že někdo beztrestně znásilní jejich kamarádky, kolegyně, manželky a dcery. Nerozumím tomu, když ideologie vítězí nad životem, nad láskou a soucitem s bližním. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Olze Sommerové. Nyní paní poslankyně Zuzana Ožanová, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, než začnu hovořit o tom, co jsem chtěla, byla pro mě překvapivá dneska jedna věc - jestli jste si všimli na tabuli, kolik žen je přihlášeno k tomuto tématu. Vezmeme-li, kolik je poslankyň a kolik se jich nyní hlásí, je zjevné, že toto téma zajímá podstatně více ženskou část Sněmovny než mužskou. Nicméně toto téma se týká nás všech - mužů, žen, všech.
Takže nyní k samotnému tématu. Já bych se nezajímala pouze o násilí na ženách. Násilí je na všech - mužích, ženách i dětech. A navíc si přiznejme, že toto sexuální násilí není ohraničeno ani věkem, je to od batolat po seniory. Je třeba si toto připomenout, že kdokoliv může být terčem sexuálního násilí.
Nedávno byl v televizi uveden dokument V síti. Já jsem se na něj podívala. Bylo to pro mě hodně překvapivé, protože mám vnučku ve věku 10 let, a bylo to pro mne i hrozné, když jsem se dívala, jak muži mého věku manipulují s dětmi, ve své podstatě je i vydírají. A co bylo horší, zrovna jsem se na to dívala v té době, dívala jsem se na internet a četla jsem si, jaké dostali sankce za své činy. Ona ta podmínka za to, co jsem viděla v televizi, opravdu nebyla odpovídající sankcí. Domnívám se, že se opravdu musíme bavit i o tom, zda nezvýšit spodní hranici a zda je vůbec vhodné, aby byly dávány podmíněné tresty za ohrožování našich dětí. ***
