(20.00 hodin)
(pokračuje Kobza)
Tady jde o to, že vlastně projekty zahraniční rozvojové pomoci jsou vykonávány nepřímo. To znamená, nevykonává je přímo ministerstvo, ale vykonává ji prostřednictvím ponejvíc neziskových organizací. A je pochopitelné, že už ta účast toho prostředníka efektivitu rozvojové pomoci, i když by byla cílená a rozumná, tak ji nesmírně prodražuje. A snaha o to, aby pomoc státům, které ji rozhodně potřebují a které je povětšině tedy nedostávají, jako třeba Jordánsko, tak z těchto peněz právě ti prostředníci, ty neziskovky, si utrhují poměrně značný podíl a tu pomoc velmi prodražují.
Navíc ještě jde o to, že rozvojová pomoc, aby fungovala, aby to mělo nějaký efekt pro nás, tak to musí plynule navázat na komerční vztahy, má to umožnit, aby se v té zemi seznámili s českými produkty, já nevím, zavlažovací čerpadla například, a aby potom z toho daru plynule navázaly odbyty náhradních dílů, dalších subjektů a takových. To je poznámka, kterou já považuju za velice důležitou. Vyplynulo to z jednání, které jsem měl s jordánským králem před dvěma lety, kdy právě on říkal, že má problém s tím, že když už dostane nějakou pomoc, tak z ní dostává právě jenom zlomek.
Takže když vidíme, že na jednu stranu naše vláda rozhazuje peníze, na druhé straně jsou to peníze, které nemá, protože prohlubující se schodek státního rozpočtu znamená, že ty peníze si musíme někde půjčovat na to, abychom je mohli rozdat, tak mně to přijde nemístně velkorysé a samozřejmě s tím se těžko můžeme ztotožnit.
Je spousta cest, jak ušetřit. Můžeme otevřít znova zdroje financí, které by nám mohly pomoci, které budou formou zdanění dividend zahraničních firem, které odcházejí do zahraničí. Můžeme začít přemýšlet o tom, jak zahraniční firmy, které tady čerpaly investiční pobídky, že by část svého zisku měly povinně reinvestovat do dalšího rozvoje tady u nás, aby zajistily další pracovní místa a další pracovní příležitosti. Ale pro naše lidi, ne pro zahraniční dělníky, které si sem přivedou.
Zkrátka dobře, naše vláda nesmí fungovat jako feldkurát Katz a rozhazovat peníze, které si půjčí. My bychom měli přemýšlet nad tím, jak peníze ušetřit, jak peníze vydávat s rozmyslem a opatrně, a hledat zdroje, které jsou dosud ještě neotevřené. Takže cesta zvyšování daní, jak vidíme například v pirátském programu, to určitě není. Ale nemůžeme hospodařit tím způsobem, že budeme rozdávat do ciziny peníze na nesmyslné projekty, na které si musíme půjčovat.
To jsou moje výhrady jenom na tento úzký segment vlastně, který jsem si vybral pro dnešní příspěvek. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Marian Jurečka, připraví se poslankyně Monika Jarošová. Prosím, pane předsedo, máte dvě minuty.
Poslanec Marian Jurečka: Sedí tady ministr zahraničních věcí. Já bych čekal, že on se teď zvedne a půjde říct, proč má rozvojová pomoc smysl a že ty peníze jsou investovány smysluplně. Neudělal to, jdu to udělat já. Protože jsem jako ministr minulé vlády Bohuslava Sobotky měl možnost vidět užitečné projekty rozvojové pomoci České republiky v zahraničí. Nevím, kolik jich viděl pan Kobza v reálu, s kolika lidmi z těch lidí, kteří konkrétně ty projekty dělají v těch zemích, jste měl možnost mluvit. Já jsem jich měl možnost navštívit hodně.
Mluvil jsem s lidmi, které jsem osobně znal, kteří zasvětili té práci svůj život, byli už třeba deset, dvanáct let v zahraničí. Podívejte se třeba na příběh Tey Tihounové z Charity Česká republika, která v Zambii před rokem a půl zemřela. Vy o těchto lidech tady mluvíte, že jsou to ti, kteří si někde něco vzali jako prostředníci a že z toho nějakým způsobem jako benefitují. To jsou opravdu lidi, kteří jsou srdcaři. Lidi, kteří jezdí do těch zemí pomáhat obnovovat zemědělství, aby se ti lidé mohli živit sami. Budovat nějaké základní věci v oblasti zdravotnictví, případně sociální péče nebo školství.
Ty peníze mají smyl proto, že pokud chceme mluvit o migraci a chceme, aby migrace se řešila v místech, kde vzniká, tam má smysl rozvojový projekt. Tam přece pomáháme tomu, aby ti lidé se mohli uživit sami, aby měli bezpečné místo pro život, aby byli vzdělaní a aby neodcházeli k nám tady do Evropy, aby mohli ať už na východě, nebo na jihu, kdekoliv v Africe, živit sami sebe, své rodiny, uspokojovat sami potřeby v tom místě. To je smysl rozvojové pomoci.
A Česká republika dává částku, která je spíše nižší, než dávají země okolo nás, včetně Polska nebo Visegrádské čtyřky. Ale má to smysl, má to hluboký smysl, tyto peníze do toho investovat. Pokud to děláme dobře. (Upozornění na čas.) A já myslím, že to děláme dobře.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Jiří Kobza. Vaše dvě minuty.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom rád vaším prostřednictvím zareagoval na pana Jurečku. Protože nevím, na kolika projektech rozvojové pomoci pracoval on. Já jsem v tom strávil poměrně dost času. Právě že jsem se na těch projektech podílel, protože jsem jeden čas také pracoval s neziskovou organizací v Africe, kde jsem na africkém venkově strávil rok a půl. Takže opravdu o tom něco vím. A viděl jsem těch projektů dost i na svých cestách, které třeba nesouvisely přímo s touto pomocí, protože jsem měl jinou práci. Ale byl jsem v kontaktu s těmi lidmi a mluvil jsem nejenom s těmi, kteří je provádějí, ale i s těmi, kteří ji dostávají. A konkrétně třeba v tom Jordánsku to bylo velmi poučné. Takže vycházím v drtivém množství případů z vlastních zkušeností a z toho, co jsem viděl a zažil a prožil. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ještě jedna faktická poznámka. Poslanec Václav Klaus. Vaše dvě minuty prosím.
Poslanec Václav Klaus: Vážení kolegové, já už moc nevystupuji. Ale je skoro osm hodin večer a trávit tady čas, že pan Jurečka vaším prostřednictvím reaguje na pana Kobzu o rozvojové pomoci, když řešíme nedůvěru vládě, mi přijde naprosto fantasmagorické. Tak vás jenom prosím, nějak se vzpamatujte a pojďme to táhnout k tomu hlasování. Jestli vás nějak hrozně baví si spolu povídat, tak běžte někam do hospody si o tom mluvit, ale já už to opravdu těžko snáším, tohle.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslankyně Monika Jarošová a připraví se poslanec Martin Baxa. Prosím.
Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Dobrý večer, vážené dámy a pánové. Dnes máme rozhodnout, zda tato vláda se ještě těší důvěře této Poslanecké sněmovny. SPD tuto vládu nepodpořilo už při jejím vzniku, neboť pro nás nepředstavovala někoho, kdo by dokázal účinně a efektivně hájit zájmy této země, zvláště když součástí této vlády je sociální demokracie. Jak nazvat vládu, která na nejdelší dobu v Evropě uzavřela školy, a tím zejména těm nejmenším významně narušila jejich sociální začleňování, zavřela je doma u počítačů, bez možnosti pohybu? Co si myslet o vládě, která produkuje jedno chaotické nařízení za druhým, a aby toho nebylo málo, která její ministři pak sami porušují? Jak nazvat vládu, která i díky papalášství svých členů v kritických dobách mění ministry zdravotnictví častěji, než se mění roční období. A konečně jak nazvat vládu, která zaměnila boj s koronavirem za boj proto vlastním občanům, které paralyzovala nekonečnými lockdowny bez výrazných výsledků? ***
