(19.50 hodin)
(pokračuje Foldyna)
A nakonec snad to nejdůležitější. Svoboda slova. Tato základní svoboda, kterou každému občanu garantuje Ústava České republiky, byla dnes zmrzačena do stavu, kdy už nejsou stíhány jen nepohodlné politické názory, ale dokonce již jen konstatování nepohodlného, avšak prokazatelného faktu. Něco takového je pro společnost smrticí. Ještě nedávno jsme vedli spory o tom, zda svoboda slova znamená i svobodu lhát. Dnes, po čtyřech letech této vlády, bychom už byli šťastni jen za to, kdyby svoboda slova znamenala alespoň svobodu říkat pravdu. A to je smutné a zároveň i nebezpečné.
Pokud tedy nepodpořím tuto vládu, tak to nebude za činnost premiéra a hnutí ANO, ale mnohem víc za jejich nečinnost, nerozhodnost a ústupky těm, kdo to s naší zemí a naším národem nemyslí až tak dobře. A protože takovou agendu prosazuje především koaliční partner hnutí ANO, tak moje nedůvěra primárně nepatří hnutí ANO, ale jeho koaličnímu partnerovi. To byly také důvody, proč jsem sociální demokracii po 30 letech opustil. Jsou totiž prakticky stejné s tím, co jsem tady uvedl.
A na závěr mi dovolte ještě říct jednu věc. Ekonomické škody jdou napravit poměrně snadno. Oprava, nebo lépe řečeno vyléčení pochroumané duše, zlomeného srdce a ohnutých zad je mnohem a mnohem těžší. Já jsem ale pevně přesvědčen, že český národ je natolik silný, že to dokáže. I když si mnozí, a to dokonce i někteří tady ve Sněmovně, přejí pravý opak.
Takže já jsem tady uvedl důvody, proč nepodpořím tuto vládu, a doufám, že jste pochopili, proč jsem tu věc chtěl tady takto říct. Děkuji za pozornost. Díky.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: S faktickou poznámkou vystoupí poslanec předseda klubu ČSSD Jan Chvojka. Tak prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, hezký podvečer. Já jsem chtěl jenom fakticky reagovat na pana kolegu předřečníka Foldynu, prostřednictvím vás, pane místopředsedo.
Já mám tu smůlu, nebo štěstí, že kolega Foldyna se mnou seděl několik let v mé poslanecké frakci a znám ho a mám ho rád. Bohužel naše názory se v určité době rozešly. Ale určitě si pamatuji na to, že to, co říkal k zákonu o střetu zájmů, není pravda. Já jsem v tom minulém funkčním období hodně stál o to, aby se zákon střetu zájmů novelizoval, dal jsem důležité pozměňovací návrhy nejdříve jako poslanec, potom jsem tento zákon měl v gesci jako ministr pro legislativu. A zákon o střetu zájmů nikdo nehodnotí v té podobě, jak byl schválen v tom roce 2017, jako špatný. Nehodnotí ho takto ani čeští politici, mimo možná politiky hnutí ANO, nehodnotí ho jako špatný ani Evropská unie. Ten zákon reagoval na to, a nebylo to nic proti panu Babišovi, jak se některým médiím podařilo prodat veřejnosti, ale reagoval obecně na to, že prostě kdokoliv, ať už je to premiér, ministr, či někdo jiný, by neměl zároveň být ten, kdo rozhoduje o tom, jestli někam poslat dotace, anebo ten, kdo ty dotace přijímá, že by premiér - byly tam i pokusy o to, že by to měl být třeba hejtman nebo starosta - neměl vlastnit média, protože to je samozřejmě to, co nějakým způsobem deformuje politickou soutěž a mediální trh. To, že někdo nepochopil duch zákona, že se říká: vy nemůžete vlastnit firmy, které pobírají veřejné zakázky například, nebo se zúčastní veřejných zakázek a pobírají dotace, ale už se do toho zákona nedalo napsat: ale vaše - neměl by v té firmě být ani váš bratr nebo vaše maminka nebo sestra nebo dcera (upozornění na čas), tak to už je samozřejmě obcházení zákona. Ale do toho zákona se to takhle napsat nedalo. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Libor Hoppe a připraví se poslanec Jiří Kobza. Tak pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Libor Hoppe: Vážený pane předsedající, vážení poslanci, vážená vládo, mnohé zde již bylo řečeno, ale ještě jednou a jen velmi krátce z pohledu člověka, který je zde ve Sněmovně jenom krátce. Celé období této vlády jsem mohl sledovat spíše z pozice obyčejného občana. Hlavně v poslední době, kdy svými rozhodnutím za doby pandemie doslova zlikvidovala část soukromníků, z občanů svým chaosem a rozhodováním si doslova dělala srandu. Nebudu zde vše uvádět. Jen proč ještě dnes děti, které testujeme, a učitelé, kteří jsou naočkovaní, musí pořád nosit roušky? Úspory domácností, jak zde o nich hovořil premiér, rostou. Ale už neřekl, že vše bylo zavřené. Že bude letos opravená D1, to je zázrak. Už měla být opravena dávno. Nesmyslně se zavíraly i malé provozovny. To, že byly otevřené markety a boty si v malém obchodě prostě člověk nemohl koupit, byla jedna velká tragikomedie. Chápu, že v době pandemie je nezbytné udělat opatření. Myslím si ale, že s pomocí nějakých testů mohly tady ty malé obchůdky a jiné provozovny fungovat. Už neříkám to, že třeba autosalony byly zavřené také, kde do toho autosalonu určitě nepřijde sto lidí. Lidé nejsou hloupí a jich se přímo dotýká to, co vláda dělá de facto denně.
Vážení přátelé ANO, nemyslím tím vás, poslanci ANO, prostě pro vás jen do budoucna možná taková poznámka. Přemýšlejte o změně návrhu, že byste se přejmenovali na NE, protože plno i konstruktivních návrhů opozice jste hlasovali většinou ne. Ano, je třeba vyslovit vládě nedůvěru. Dneska komunisté asi odjeli na výlet, tak přestože vyslovíme nedůvěru, se to asi prostě nepodaří. Nicméně já bych měl ještě jednu věc, takovou odlehčenou do budoucna. Možná by nebylo špatné, kdybychom vládě zaplatili lístek na kolotoče s labutěmi a jezdili by tam až do těch voleb. Děkuji vám. (Nesouhlasné reakce mimo mikrofon z vládních lavic.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vystoupí poslanec Jiří Kobza a připraví se poslankyně Monika Jarošová. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych tady nerozebíral celý široký záběr věcí, kvůli kterým nesouhlasím s tím, co se děje ve vládě a jakým způsobem vláda jedná. Já bych se držel jednoho směru, a sice to, jakým způsobem vláda konkrétně v případě zahraniční politiky v podstatě plýtvá penězi, které nemáme, které si musíme půjčovat. Jde o to, že naše vláda prostřednictvím Ministerstva zahraničí poskytuje poměrně velké prostředky na takzvanou zahraniční rozvojovou a transformační spolupráci, a v další kapitole, kde jsou příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím, jsou skoro 2 miliardy korun. Takže jen tak na okraj, já se budu snažit být stručný, protože doba postoupila, je hokej a budu se držet maximálně věcného projevu.
Takže například pro Radu Evropy na Cenu Václava Havla je věnováno tři čtvrtě milionu. Akční plán pro Ukrajinu - milion, ale bůhví, co se pod tím skrývá. Radiu Svobodná Evropa jsou věnovány 2 miliony, Asijsko-evropská nadace - 600 tisíc. Svěřenecký fond pro Afriku - 222 milionů. Svěřenecký fond pro Kolumbii - čtvrt milionu. Smlouva o Antarktidě - milion 200 tisíc. Univerzita v Kalifornii, University of California - 7,5 milionu. Akční plán OECD pro cíle udržitelného rozvoje - milion 500 tisíc.
Potom ale jsou zajímavější projekty, například: Rozvoj brokolicového řetězce v arménském regionu Lori s účastí žen - čtvrt milionu. Vybudování vodního systému a kapkového zavlažování plantáže s organickými fíky v Bosně a Hercegovině - půl milionu. Podpora oživení řemeslného lovu měkkýšů a komunitární turistiky v Ekvádoru - skoro půl milionu. Hudba pro Etiopii - 300 tisíc. Česká škola pro gambijské dívky - čtvrt milionu. Zlepšení dovedností dívek zemědělských oblastí v krejčovství a vyšívání na strojích v Indii - necelých 400 tisíc. Vůbec nechápu, proč tyto peníze nedostanou naši občané.***
