(19.00 hodin)
Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře - vidím, že se tady změnilo obsazení za mnou - dovolte mi, abych také řekl pár slov k dnešnímu programu schůze k vyjádření nedůvěře vládě. Já musím říct, já jsem opoziční poslanec a prostě jsem vyslovil nedůvěru poprvé vládě, podruhé a nejinak to bude i potřetí.
Dneska jsem zaslechl tady a pak v médiích, že opozice tady dělá sabotáž. No, je to silné vyjádření pana premiéra a já musím říct, že se mýlí. Je to standardní situace v parlamentu, je to standardní situace v obecním nebo krajském zastupitelstvu, když se mění poměry v těch orgánech. Tady Komunistická strana Čech a Moravy řekla, že už dále nebude podporovat vládu Andreje Babiše. To, že dneska odešli a jeli někam na výlet, ukazuje, že to nemysleli úplně tak vážně, že sice smlouvu vypověděli, ale ta podpora víceméně zůstala. Musím říct, že mě mrzí takový ten odpor k tomu, že tady v parlamentu se mluví a že vlastně tady diskutujeme. Já chápu, že možná to panu premiérovi nebo některým z vás připadá, že je to dlouhé, že tady zdržujeme, ale chci říct, že opozice také chce, aby se našim občanům v našem státě dobře žilo, a také chceme rozvoj České republiky. Samozřejmě ty poměry jsou jiné, respektujeme výsledek voleb, a znovu říkám, změnila se situace. Proto je naprosto normální, že jsme vyvolali dnes jednání o nedůvěře vládě. Takže žádná sabotáž to prosím není. Je to prostě normální standardní postup opozice jak v parlamentu, případně i v jiných orgánech, jako je krajské zastupitelstvo nebo zastupitelstvo městské či obecní.
Dneska tady padlo hodně chvály, hodně kritiky. Je to v pořádku. Vláda prezentuje své výsledky, chválí se, opozice kritizuje. Tady k tomu přibylo poslední dobou, poslední léta takové osočování, co kdo kde, jaká strana dělala na počátku tohoto století, a dokonce na konci století minulého. Připadá mi to hodně nefér, protože řada z nás tady v té době vůbec nebyla, ta situace je naprosto jiná a myslím si, že bychom měli prostě se chovat standardně, neosočovat se a že bychom to měli vnímat tak, že nejsme nepřátelé, koalice versus opozice, že jsme političtí protivníci. A to je přece něco jiného. Přece se kolikrát spolu bavíme i mimo Sněmovnu, diskutujeme o těch problémech, které tu máme, a já musím říct, že se ukazuje, že padesát procent těch návrhů zákonů, které procházejí tady Sněmovnou, vlastně schvalujeme všichni. V krajských nebo obecních zastupitelstvech je to dokonce větší procento. A je jasné, že prostě na řadu věcí máme jiné názory, a mě mrzí, že poslední dobou se stalo takovým pravidlem, že když to déle trvá, že tady zazní z koalice, že my obstruujeme. No tak když něco projednává koalice, tak diskutuje. Když chceme projednávat něco my, tak obstruujeme. Já si myslím, že to tak není a že prostě v parlamentu se mluví a je potřeba se s tím smířit. Protože já jsem zažil na svých zahraničních cestách parlamenty, kde se vůbec nemluvilo, ale ty země nebyly demokratické. A když se mluvilo, tak jeden řečník a všichni tleskali - něco mi to připomíná tady někdy - ale prostě nikdo nekritizoval, nikdo se neodvážil říct slovo proti. Dokonce když jste vešli do budovy parlamentu, tak se vám najednou sám o sobě vypnul mobilní telefon.
A teď se podívejme na některé problémy, které jsem tady chtěl zmínit. Dneska už jsme se tady bavili o dopravě. Já už jsem tady rozporoval, že nemá vůbec význam hodnotit, kdo kolik kilometrů v jaké době vybudoval těch dálnic nebo železnic, že vzhledem k tomu, že ta příprava je hrozně dlouhá a trvá šest let, že je lepší se bavit o tom, jak jsou ty věci připraveny, v jakém stavu je legislativa a co všechno je potřeba zlepšit, aby ta doprava se v České republice výrazně posunula k evropským standardům.
Musím říct, že je to trošku problém. Ministerstvo dopravy mělo malinko smůlu na obsazení těch ministerstev, respektive ministrů, kdy bývalo období, kdy ministři se tam střídali velmi často. A když se podíváte na tu situaci, která tady byla v našem volebním období, tak zjistíte, že vlastně došlo také v výměně ministrů. A poslední ministr, pan ministr Kremlík, odešel velmi neslavně ohledně elektronických vinět, respektive dálničních známek, kde absolutně nezvládli výběrové řízení na tuto novinku, a pan premiér Babiš zřejmě z důvodu nějaké personální nouze prostě pověřil ministra průmyslu a obchodu, aby byl zároveň ministrem dopravy. A já si myslím, že je to trošku problém. A není to problém pana ministra průmyslu, obchodu a dopravy ve stávající době, ale je to problém pana premiéra. Protože já vám něco řeknu. Ta doprava je natolik důležitá a tak složitá a Ministerstvo průmyslu a obchodu je ještě složitější, a navíc v době covidové a postcovidové, kde tam, kde je spousta programů pro podnikatele, tam je práce hodně a není možné jeden den plánovat dálnice a druhý den připravovat výstavbu Dukovan. To opravdu si myslím, že možné není a že by to mělo být rozděleno tak, jak jsme prostě byli zvyklí, že bychom měli mít ministra dopravy, ministra obchodu a průmyslu.
Co se týká věcí, které podle mě splněny nejsou a nebudou, tak je to posun v Pražském okruhu, který by měl investovat stát. Všichni jezdíme do Prahy a víme, jaký je problém se prostě do té Prahy dostat. Všichni přijedeme na hranice hlavního města a pak už se jenom divíme, jak dlouho nám trvá se dostat sem do středu Prahy.
Dále je to problém, který pořád se řeší ad hoc, a to je financování silnic druhých a třetích tříd. Já si myslím, že toto se musí dostat úplně do jiného systémového režimu, kdy tyto finance prostě budou v rozpočtovém určení daní, případně nějaký jiný systém, ale já preferuji rozpočtové určení daní, tak aby ty kraje s tím počítaly každoročně v rámci normálního přídělu peněz z rozpočtového určení daní.
Pak mi dovolte, abych tady kritizoval legislativu. My jsme tady udělali zákon 416 s poslaneckou iniciativou. Nemyslím si, že to je úplně šťastné. Já si myslím, že to jsou důležité věci. Už jsme ho i novelizovali, ale je to málo. Chybí nám zákon o liniových stavbách. Ten prostě není a nebude. Stavební zákon, já se k němu vrátím za chvilku, tam je to taky velký problém. Pak vidím problém v organizaci výstavby a investic v oblasti liniových staveb, a to jsou organizace, které se nazývají Ředitelství silnic a dálnic. Jsou nevýkonné, pomalé, úředníci jsou velmi úředničtí, protože se bojí, a oni vlastně ani moc nemohou riskovat nebo vyvíjet nějakou iniciativu tak, aby ta výstavba, příprava té výstavby se urychlila.
Takže není všechno tak růžové, jak na první pohled vypadá. Ale já chápu, že ty problémy tam jsou, nicméně to, co se plánovalo splnit, je tak na půl cesty, a myslím si, že možná je to i proto, že na to není dostatek času, protože pan ministr je prostě ještě ministrem průmyslu a obchodu. A tím ho tady vůbec nechci kritizovat, protože to není jeho problém, on byl pověřen panem premiérem. Je to problém pana premiéra a problém české vlády.
A teď mi dovolte se s vámi podělit ještě o jeden zážitek z poslední doby, který mě velmi překvapil. Možná byste si řekli, že jako opoziční zastupitel bych z toho mohl mít radost. Já vám řeknu, že nemám. A já vám řeknu, o co jde. My jsme tady schvalovali, jak bylo řečeno, jeden z nejdůležitějších zákonů České republiky pro toto období, nový stavební zákon. Pominu, jakým způsobem se dělala příprava toho legislativního procesu, kdo ho inicioval, na čí popud byly tlaky na to, aby se z toho stal státní úřad, to všechno pominu. Ale není to tak dlouho, co jsme tady o tom návrhu zákona hlasovali ve třetím čtení, a jaké bylo mé překvapení, když poslanecký klub, největší poslanecký klub, který má ministryni pro místní rozvoj, prostě tu ministryni přestal poslouchat. Prostě hlasoval proti ní v řadě případů.
A já říkám, že tohle není dobré. Protože kdo je garantem toho vládního prohlášení a vládního programu? No vláda a jednotliví ministři. A když prostě poslanci řeknou, že ne, tak jako říkám, nemám z toho radost, protože pak tu vznikne něco, co vzniknout vůbec nemělo, a ty následky mohou být docela nepříjemné pro nás pro všechny, protože jak já říkám, tak ďábel je vždycky ukryt v detailu. A ty pozměňovací návrhy nejsou tak nevinné, které se tady protlačily, jak by na první pohled vypadalo. To samé se stalo včera při třetích čteních, při zákonu o návykových látkách, kdy opět se situace opakovala, tentokrát s jiným ministrem. Fakt z toho nemám radost! Nekritizuji to. Jako opoziční poslanec bych mohl mít obrovskou radost, jak vám to nejde. Ale fakt nemám, protože to jsou nebezpečné věci. Ještě dovedu pochopit, když se neshodnete v koalici. Ale aby část koalice svého vlastního ministra tímto způsobem nepodporovala, mi připadá velmi nebezpečné. A něco to svědčí o stavu vládnoucí většiny v tomto parlamentu. ***
