(15.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Tady pan poslanec Bartoš řekl takovou větu, že tato vláda už nic nového nepřináší. Rozumíte, je to tedy ten klíčový důvod, že už nic nového nepřináší tato vláda? To má být důvod k tomu, abychom dneska tady trávili čas hlasováním o nedůvěře vládě? Přitom stejně tak pan předseda Bartoš řekl, že nedůvěrou práce nekončí. To je zajímavá myšlenka. To znamená co? Že kdybychom tedy tu nedůvěru dostali, tak že se máme tvářit jako by nic a pokračovat, že se nic neděje? Nebo jak to bylo myšleno? Rozumíte, mně jde o to, jestli opozice, když se k tomuto uchýlila, jestli věděla, co dělá. Co vlastně opozice chce dneska? Kromě toho samozřejmě že tepe vládu. To je dobře, to tady slyšíme ze všech stran. Ale co je cílem toho cvičení? Kam to cvičení mělo mířit? Kdyby ta nedůvěra třeba byla opravdu vyhlášena, co by se pak dělo? Ví to někdo? Jestli to nikdo neví, tak to je pěkný hazard tedy. Tak se tady prostě jako vyhodí vláda a něco se bude dít.
Slyšel jsem takovou úvahu pana poslance Jurečky, který tady dlouho mluvil, že by měla být sestavena nějaká pestrobarevná vláda, na které by se také všichni nějak podíleli, nebo něco takového. To je jako legrace, nebo jenom chiméra pana Jurečky? Nebo to myslí někdo vážně, nebo si to někdo z vás umí představit, že by se prezident ujal role sestavování pestrobarevné vlády, do které byste vy dostávali... To je přece úplně směšné. To je úroveň představy, se kterou se do toho šlo?
(Reaguje na poznámku z lavic opozice, že také kdysi iniciovali odvolání vlády.) Samozřejmě vy máte asi na mysli odvolávání vlády, kdy byla odvolána vláda za předsedy Topolánka. Absolutně, já jsem si toho samozřejmě vědom. A dokonce vám rovnou řeknu, že to byla tehdy chyba, kterou jsme udělali. Samozřejmě že jsme udělali chybu. A víte proč? Protože nám potom klesly preference, protože jsme zjistili, že když se udělá úřednická vláda, tak potom za to zaplatíte a ty volby prohrajete. Dokonce si myslím tím pádem, že jsme vám předvedli, jak to nefunguje. Tak jste si z toho mohli vzít poučení a mohli jste si říct, že tohle se prostě nevyplácí. Proč mi to připomínáte? Vám se to mělo připomenout. Vy jste si na to měli vzpomenout, že tady už dvakrát se stalo to, co vy děláte. Že byla vyhlášena nedůvěra... (Směje se. Potlesk poslanců vládní koalice.) Zkuste mi ještě něco podobného připomenout, já vám to ještě lépe vysvětlím.
Prostě tohle je dokonalý příklad toho, co my jsme provedli, jak se to prostě nevyplatí. Tak mi odpovězte na otázku, proč to tedy opakujete, když si to dokonce, jak vidím, pamatujete? Já tomu nerozumím. Tak vám to tedy vysvětluji ještě jednou. Nevyplácí se to. Takže vy jste šli do akce, která je neúspěšná v obou ohledech. Kdyby se nedůvěra vyhlásila, tak jste to vlastně takto projeli, jak jste mi tady ukázal, a kdybyste neuspěli, tak je to vlastně také porážka. Vysvětlete mi, proč opozice jde do operace, v níž prohrává na obě strany? Já tomu nerozumím. Byl bych rád, kdybyste místo toho tepání vlády, které vám jde dobře, vysvětlili, o co vám vlastně jde a proč jste to spustili. Proč se tím máme tady v tomhle horkém dni celý den zabývat?
Já bych měl teď pravděpodobně jako ministr té vlády říkat, co všechno dělám, jak je to nenahraditelné, a že když teď bude nedůvěra, tak se to všechno sesype. Ale já nevím, jestli to někoho zajímá. Já mám totiž pocit, že v tomhle hlasování o nedůvěře vůbec o vládu nejde. Mám pocit, že jde o opozici. Ona je hlavním tématem. Nemám pravdu, že jde hlavně o vás? Že ten hlavní problém prostě je v tom, že lidi se bohužel starají o svoje zaměstnání a starají se o zdraví a vy potřebujete připoutat jejich pozornost. Tak tady musí zaznít několik superradikálních názorů a vlastně jde o to, kdo z vás bude mít dneska tady prim. Nejde o to víc než o tu kritiku vlády? Chápete, je to tak opravdu, že mám něco vysvětlovat, nebo teď vlastně na tom vůbec nezáleží, co dělám jako ministr, ani moji kolegové, na tom moc nezáleží. Protože jde vlastně o něco jiného. Jde o to, že vy tady teď předvedete několik vystoupení, ve kterých půjde o to, kdo bude mít nejsilnější slova. Takže vlastně to všichni tuší. Jsme před těmi volbami a to je zřejmě smysl toho cvičení. Tak mi vyvraťte, že to není pravda. Z toho vás tedy podezírám, to tady rovnou říkám.
No a víte, je tady jedna věc, která mě mrzí, a to je to, že my vlastně ještě z té krize nejme úplně venku. Řeknu vám několik problémů, které mi připadají docela vážné, a skoro bych si přál, aby místo toho, abyste se tady předháněli v tom, jak to vláda všechno zpackala, kdybychom uvažovali o tom, co si s tím počneme. Třeba to, že jsme tady společně dali dohromady s vámi pandemický zákon, protože jste nám nechtěli schvalovat nouzový stav, tak jste nás k tomu donutili, abychom dali dohromady pandemický zákon. A teď po posledních výrocích Nejvyššího správního soudu prostě zjišťujeme, že ten pandemický zákon nepostačuje. A teď si představte, co se stane, když se v září ta pandemie vrátí, což nemůžeme stoprocentně vyloučit. Tak přece to není zas taková dneska zábava, abychom si tady hráli nějaká cvičení. My bychom měli na tohle reagovat a měli bychom být schopni se o tom bavit. Když jste řekli, že nemůžeme používat nouzový stav, a tvrdilo se, že pandemický zákon to nahradí, a teď to vypadá, že ne, tak máme vážnější problémy.
Máme problém třeba naočkovat lidi, přesvědčit je, že to stojí za to. A to bychom skoro spíš měli dělat společně, než se tady přetahovat a dokazovat, kdo má silnější výrazy. Měli bychom se dohodnout na tom, že je tady nějaký postup, který by bylo dobré v té zemi držet. Měli bychom se snažit, aby mu lidé důvěřovali, a měli bychom se snažit, abychom se připravili na to, co kdyby se to nedej bůh na podzim vrátilo. Tohle je možná vážnější než všechny volby. Přece to nechceme zažít znovu?
Teď jsem slyšel, četl, výrok Nejvyššího správního soudu, ve kterém se píše o těch základních školách, že ani ty nemáme právo uzavřít. Chápete, to můžete stokrát tady říkat, že jsme neschopní. Ale jak jsme měli vědět, že když to ta vláda v dubnu minulého roku nechala, tak že to prostě za rok najednou Nejvyšší správní soud rozhodne, že to myslel jinak? Pro mě je dneska dost těžké čekat, nebo se srovnávat s tím, jak nám Nejvyšší správní soud rozmetává to, co... chápu, že už asi právníci pokládali za bezpečné, ale zdá se, že to nestačí. Ale opakuji, to není jenom nějaká prázdná disputace. Tady jde o to, že jestli něco nevymyslíme, tak se nám může stát, že budeme najednou v září bezbranní. A my bychom se měli o tomhle bavit. My nejsme za vodou. Já vím, že to teď vypadá lépe, zaplať pánbůh a jsem tomu strašně rád, ale nejsme za vodou.
Nebo propadneme tedy jako tomu, že jsme před těmi volbami, ale potom pánbůh ochraňuj obyvatele této země. Proto mi připadá, že není tak jedno, co se tady dneska děje. A proto mi vadí, když je to prostě neplodné, když mi to připadá, že to nikam nevede. Že místo toho, abychom hledali dohodu na věcech, které jsou důležité, tak místo toho tady posloucháme samozřejmě celou sérii věcí, které víceméně už známe. Já nepopírám chyby vlády, nepopírám nedokonalost, vím, že máte v řadě věcí třeba i pravdu. Ale jde o to, jestli má smysl tohle cvičení, když ve skutečnosti tady je opravdu role státu, která v této chvíli pořád ještě je strašně významná jak v oblasti ekonomiky, tak v oblasti ochrany zdraví. A prostě mi připadá, že takovýmto cvičením, které nemá smysl, které nemá cíl, se to prostě strašně všechno znejisťuje. I ten občan se znejisťuje. Nebo jestli máte pocit, že má radost z toho dnešního jednání, tak se pletete.
Protože mně prostě připadá jako hlavní problém to, nad čím by se tady dneska měl někdo zamyslet. Neúspěchy vlády? Já bych tady mluvil dneska o neúspěších opozice. Dnešek je o problému opozice a o vážných neúspěších opozice. Zamyslete se nad tím. Opozice má velkou a významnou roli v parlamentním systému. A je strašně důležité, jak opozice tuto roli plní. A ještě důležitější to je v době, kdy je právě taková krizová situace. Strašně záleží na tom, co děláte. Jestli se scházíte na Karlově mostě a budete tam zase pořádat nějaké hody a podobně. Strašně důležité je, co v té Sněmovně říkáte. Když nám v jednu dobu nutíte, abychom uvolňovali, a když uvolníme, tak nás tlučete po hlavě, že jsme uvolnili. Chápete, není možné to tady takhle vypouštět. A dnešek je podobných gejzírů plný, které jsme tady slyšeli už mnohokrát. A vy víte dobře, že já jsem politik, který se bude vždycky bavit s každým, kdo přijde. A je tady takových víc v té vládě, o kterých jsem si jist, že jsou s vámi připraveni vést rozhovor. Dneska je doba taková, že bychom si měli uvědomovat, co nás ještě čeká. Proto říkám, že by i opozice měla zvažovat své neúspěchy a poučit se z nich, než bude pozdě. (Potlesk z řad poslanců vládní koalice.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Stále ještě nejsme v rozpravě, takže není možno přímo reagovat. S přednostním právem se přihlásil ještě pan vicepremiér Hamáček. Prosím máte slovo. ***