(11.00 hodin)
(pokračuje Maláčová)
Již dnes se můžeme pyšnit více než 15 000 míst u více než 1 100 poskytovatelů dětských skupin a já osobně považuji za skvělou zprávu, že se nám z Národního plánu obnovy podařilo vyjednat na zřizování dětských skupin, respektive jeslí, 7 miliard korun. To znamená, každá obec, která bude chtít, tak bude mít neuvěřitelně dobré podmínky, a to jak formou státního stabilního financování na měsíční bázi, tak pokrytí veškerých nákladů na zřizování dětských skupin, respektive jeslí, ve výši 7 miliard korun. Zahrnuta do toho bude i rekonstrukce stávajících, což opětovně zajistí mnohem větší rozkvět této služby. Navíc je zde nastaveno tříleté přechodné období, aby byl dostatek času se plynule přizpůsobit novým podmínkám, jako je třeba snížení věku či úprava kvalifikace.
Proto vás, vážení kolegové, prosím o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni. Kolega Čižinský se přehlásil, dobře. Nyní paní kolegyně Richterová s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji moc za slovo. Já jsem se chtěla paní ministryně zeptat: zaznělo, že to je zákon, který je kompromisní, a to právě nevím, co je na tom kompromisního, a že v něm je zajištěno stabilní financování. Tam mám zásadní otázku - přece co se týče financování, tak v tom zákoně není upřesněno, kolik bude náš stát na dětské skupiny dávat. Připadá mi velice důležité, aby to tady, vážená paní ministryně, zaznělo, jak to přesně s tím stabilním financováním má být.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Paní ministryně se hlásí s přednostním právem, takže kolegyně Aulická ještě posečká. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Paní poslankyně neposlouchala, protože já jsem řekla, že to nemůže být nižší částka, než je ta současná, která je 9 900 korun. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní poslankyně Richterová, ještě jedna faktická poznámka. Máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Zákon ale tuhle částku neobsahuje, paní ministryně. Je to tak?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Sice nejsme v interpelacích, ale samozřejmě.
Poslankyně Olga Richterová: Já to jenom doplním. Jde přece o to, že musíme vědět, o čem hlasujeme. A když v tom zákoně ta částka uvedena není, tak je uvádění Sněmovny v omyl, když paní ministryně naznačuje, že to takto bude.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Paní zpravodajka má také přednostní právo, takže kolegyni Aulickou požádám o strpení. Slovo má zpravodajka, paní poslankyně Pastuchová.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Tak v návrhu, vaším prostřednictvím, pro paní poslankyni Richterovou, je napsáno, že částku určí vláda. A já si neumím představit jednu jedinou vládu, která by nedala takovou částku, která by ty dětské skupiny zlikvidovala.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášená paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Připraví se Jan Bauer. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegové, vážení kolegové, já možná jenom na to, co tady proběhlo, ta přestřelka s kolegyněmi a s paní ministryní, a to, prostřednictvím pana předsedajícího, na paní kolegyni Pastuchovou. Já si umím představit, že některá vláda může dát malé částky. Bohužel, umím si to představit, a to je to, co mě děsí.
Chtěla bych říci, že tento návrh zákona, ač z některých stran, asi převážně opozice, teď bude znít: proč to měníme, proč se snižuje věk, proč tam řešíme další opatření, hygienické věci a tak dále, tak je právě z toho důvodu, že když se v roce 2014 přijímal tento zákon, tak opravdu vznikal za doby, kdy byl velký nedostatek míst v systému v mateřských školách, a v době, kdy opravdu byl velký problém pro dvouleté a tříleté děti, protože se změnila rodičovská. Víme všichni, že opravdu většina rodičů se snažila dát ten rok a půl a pak s dvouletými dětmi nevěděli, kam s nimi, protože se chtěli vrátit do pracovního systému, v mateřských školkách pro ně nebylo místo a ani stát nedokázal v té době zabezpečit jiné věci.
Na druhou stranu se přijal zákon, který opomíjel jakékoliv hygienické podmínky, stravovací podmínky, personální věci, a nechalo se to prostě rozvolněné, tak aby si ten systém to upravil víceméně podle svého. Proto my, KSČM, jsme s tím měli velký problém, protože se jedná nebo mělo jednat o nejmenší děti, a myslíme si, že stát by opravdu měl mít dozor nad tím, jak je o ty děti pečováno, i když je to v soukromých rukách.
Určitě nemáme problém s tím, že dneska provozují dětské skupiny především soukromé subjekty, ať už třeba neziskové organizace, ale jsou to třeba i samosprávy nebo jiné formy státní správy, víme, že dětské skupiny jsou i při ministerstvech, ale tímto návrhem říkáme, že státu opravdu není jedno - a jsem ráda a jsem hrdá na to, že KSČM se podílela na původním návrhu - že péče o nejmenší děti by měla být opravdu především kvalitní, aby ani rodiče neměli strach, jak je o děti pečováno a postaráno.
Také konečně musíme přiznat v tom návrhu, že dětské skupiny mají být péčí o ty nejmenší. My jsme doslova skřípali zuby, když se hovořilo o spodní hranici věku, o půl roku dítěte. Je to opravdu asi na diskusi. Na druhou stranu víme, že individuální přístup v každé rodině je zcela jiný, a asi jsme si všichni vědomi, že půlroční dítě by nemělo být dáváno do dětské skupiny na dlouhou dobu. Mělo by to být jen na nezbytnou dobu, protože takhle malému dítěti je asi nejlépe s mámou nebo s tátou.
Na druhou stranu je potřeba zajistit i v rámci nějaké individuální záležitosti, aby i o tak malé dítě bylo kvalitně a dobře postaráno. Proto i my jsme ustoupili původně z toho požadavku, aby dětské skupiny byly pro děti od jednoho roku, a jenom doufáme, že mladší děti do jednoho roku tam budou dávány velmi zřídka. Na druhou stranu se na to myslelo i v počtu pečujících osob, tak jak je předloženo.
Také jsme chtěli říci, že věk, který je asi nejvíce diskutován, je připraven z toho důvodu, aby dětské skupiny víceméně nahradily to, co tady bylo v předchozích letech a co fungovalo, a to, aby se začlenily do celkového systému péče a potažmo poté dále vzdělávání v předškolním věku. Byly to takzvané jesle, o kterých si myslíme, že tady fungovaly opravdu velmi dobře. Bohužel, po roce 1990 se řeklo, že jesle nejsou potřebné, že rodiče budou zůstávat dlouho na rodičovské dovolené. Víme všichni, že ten trend, který třeba tady byl ražen v devadesátých letech, a bezmyšlenkovitě byly jesle likvidovány, rozprodávány samosprávami, a dnes ve velké míře, zhruba takových 15 až 20 let, mluvíme o tom, že tam, kde se jesle zachovaly aspoň v nějakém počtu, tak jsou dnes všichni šťastní, i když je musí většinou samosprávy dotovat ze svého, protože stát zcela zapomněl na to, že malé děti tady prostě jsou.
Proto i my tímto návrhem jsme chtěli jít tou cestou, která si myslím, že měla být původně v roce 2014, aby péče o malé děti byla zapojena i potom na systém předškolního vzdělávání, to znamená dětí od tří let, tak aby vlastně mohly vznikat třídy, ať už dětských skupin nebo jesle, záleží na tom, co dnes přijmeme, při současných mateřských školkách. ***
