(15.30 hodin)
(pokračuje Řehounek)
Po vypuknutí války se stal zemským velitelem odbojové organizace Obec sokolská v odboji a později organizace Jindra. Spolupracoval s parašutisty z Velké Británie a patřil mezi hlavní podporovatele atentátu na Reinharda Heydricha. Po zatčení odolával brutálnímu mučení, aniž by zradil své spolubojovníky. Jeho manželka Emílie, rovněž sokolská cvičitelka, byla zavražděna v Mauthausenu 26. ledna 1943, on sám na stejném místě 3. února 1944. František Pecháček celým svým životem naplňoval vlastenecké a sokolské ideály.
Osobně v osobě Františka Pecháčka spatřuji zcela mimořádnou osobnost našich dějin první poloviny 20. století. Sokol, vynikající sportovec, voják, autor nejslavnější sletové skladby, čelný představitel protinacistického odboje, který se nevzdal svých ideálů až do posledních okamžiků života. Tolik k osobě Františka Pecháčka.
Druhou osobou, kterou si dovoluji navrhnout na medaili Za zásluhy, je pan doktor Emil Martinec. Odborový přednosta doktor Emil Martinec se narodil 21. ledna 1869 v Horním Jelení ve východních Čechách, nedaleko mého rodného města Pardubic. Vystudoval práva na Karlově univerzitě a v roce 1895 vstoupil do služeb finanční správy a u okresních finančních ředitelstvích v Uherském Hradišti a Brně se věnoval zejména správě spotřebních daní, cel a monopolů.
Po vzniku samostatného československého státu byl již v listopadu 1918 povolán do služeb Ministerstva financí a pověřen organizací celní služby. Od počátku služby na Ministerstvu financí věnoval všechen svůj volný čas tvorbě nového celního zákona. Ten byl i díky jeho odbornému přesvědčování zákonodárců přijat a v roce 1927 vyhlášen i s prováděcím nařízením. Vznikl tak velmi moderní právní předpis, který položil základ celnictví Československé republiky, ochranu její ekonomiky i zahraničněobchodní činnost a vzor pro právní předpisy v této oblasti celého moderního světa. Cenných Martincových zkušeností bylo využito v době hospodářské krize, kdy bylo nutné regulovat zahraniční obchod takzvanou devizovou komisí, jejímž vedoucím byl od roku 1932. Od roku 1934 byl také vládním komisařem Československé obilní společnosti, a to i po jeho odchodu do důchodu koncem roku 1934. V osobě pana doktora Martince opravdu spatřuji zakladatele moderní Celní správy, kterou známe do dnešních dnů.
A poslední osobou, kterou si dovoluji navrhnout na medaili Za hrdinství, je Karel Bezdíček, rodák z obce Sezemice nedaleko Pardubic. Předkládám návrh na udělení In memoriam pro Karla Bezdíčka, praporečníka slavné roty Nazdar, která za první světové války bojovala na území Francie proti společnému nepříteli Čechů a Francouzů a nemalou měrou se tak zasloužila o vznik samostatného Československa. V bitvě u Arrasu 9. května 1915 v boji proti německému nepříteli praporečník Karel Bezdíček ve svých pouhých 27 letech padl.
Jenom v krátkosti životopis: Narodil se původně ve Vídni, ale do Sezemic se přestěhoval s rodinou již krátce po svém narození. Po vystudování se vydal po vzoru svého otce a ve stopách starších sourozenců na zkušenou zpět do Vídně a později do země, o které byl přesvědčen, že je zemí svobody, do Francie. To bylo v roce 1912. Již za svého pobytu v Paříži se zapojil do krajanského života a nezapomínal na svoji vlast, kde se stal třeba opravdu horlivým členem pařížského Sokola. Po vypuknutí první světové války bylo ve Francii rozhodnuto, že všichni cizinci mohou bojovat pouze v rámci francouzské cizinecké legie. Karel Bezdíček se rozhodl bojovat na straně Francie proti společnému nepříteli hned, jak bylo možné vstoupit do francouzské legie. Byl zařazen do 1. roty praporu C v rámci pochodového pluku cizinecké legie. Rota čítala cca 250 dobrovolníků a podle jejich sokolského pozdravu si získala i své označení roty Nazdar. V této rotě praporečník Karel Bezdíček působil až do své smrti 9. května 1915.
Už jenom na okraj: 10 let od výročí jeho úmrtí byl sdružením bývalých československých dobrovolníků při příležitosti 10. výročí bitvy roty Nazdar u Arrasu odhalen památník ve Francii, v místě bojů roty Nazdar u La Targette a Neuville-Saint-Vaast. Zároveň 10. května 1925 odhalila sezemická jednota Československé obce legionářské za podpory města Sezemice a dalších spolků praporečníkovi roty Nazdar Karlu Bezdíčkovi pomník.
Příběh předčasně ukončeného života Karla Bezdíčka je zároveň příběhem celé roty Nazdar, příběhem českých legionářů na západní frontě za první světové války. Jsem přesvědčen, že by medaile Za hrdinství Karlu Bezdíčkovi byla udělena po právu.
Děkuji za čas, který jste věnovali představení osob, které jsem navrhl, a děkuji za podporu mých návrhů.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Milan Pour je nyní na řadě v obecné rozpravě. Připraví se paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Pour: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych vás požádat o podporu při hlasování o návrhu na udělení státního vyznamenání medaile Za zásluhy v oblasti vědy významnému českému vědci a vysokoškolskému pedagogovi, profesoru doktoru přírodních věd Bohumíru Janskému, kandidátu věd. Česká geografická společnost navrhla státní vyznamenání tomuto významnému vědci, tento návrh na vyznamenání jsem si osvojil.
Dovolím si nyní stručně představit pana profesora Bohumíra Janského. Pan profesor Janský je v současné době pravděpodobně nejznámějším českým geografem doma i v zahraničí. Je prezidentem České iberoamerické společnosti a v letech 2014 až 2018 zastával funkci prezidenta České geografické společnosti. Do povědomí naší i zahraniční geografické komunity vstoupil zejména organizací dvou mezinárodních expedic, při nichž byly objeveny a poprvé zmapovány prameny největšího světového veletoku Amazonky. Výrazně se také se svým týmem prosadil i na území středoasijského Kyrgyzstánu v rámci dvou projektů české rozvojové spolupráce a projektu NATO, kde vedl mezinárodní tým badatelů. Za vědeckou činnost ve svém oboru obdržel v roce 2007 od prezidenta Peru jako první zahraniční vědec nejvyšší státní vyznamenání Za mimořádné zásluhy s právem užívat šlechtický titul komtur za dlouhodobou pedagogickou činnost na peruánských univerzitách a za výzkum pramenů Amazonky. V roce 2009 byl vyznamenán cenou ministra životního prostředí vlády České republiky za celoživotní přínos ochraně životního prostředí.
V rámci podpory významných vědeckých osobností, které mimořádně přispívají k odborné prestiži Univerzity Karlovy, profesor Janský v roce 2019 získal ocenění Donatio Universitatis Carolinae. Profesora Janského ocenil v roce 2001 i Národní výbor pro hydrologii při UNESCO udělením plakety Homo Barbatus za výsledky výzkumné činnosti na poli hydrologie a geografie a za propagaci české hydrologie v Jižní Americe a ve světě. Profesor Janský je v současné době také členem vědecké rady řady univerzit, například Univerzity Karlovy, Technické univerzity Liberec, Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze. Od roku 1990 absolvoval více než padesát přednášek na mezinárodních konferencích prakticky po celém světě a rovněž je autor či spoluautor mnoha desítek odborných publikací. Výsledky zahraničních projektů profesora Janského a jeho týmu byly kromě řady vědeckých článků a dvou knižních monografií prezentovány na výstavách, například v Křížové chodbě Karolina, na půdě Senátu České republiky, na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky, a v rámci tří dokumentárních filmů České televize. Portrét Bohumíra Janského byl také v roce 2018 zařazen do cyklu České televize GEN - Galerie elity národa. ***
