(15.20 hodin)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Myslel jsem si, že kus historie, byť velice nepříjemné, je už dávno za námi, ale jak je vidět, tak Ústav pro studium totalitních režimů plní své zadání, plní své účely, a tak se vlastně místo těch, kteří by měli být oceněni, dočkáváme toho, že tady bez skrupulí jsou navrhováni k ocenění sprostí vrazi, lidé, kteří se dopouštěli násilné činnosti, neváhali loupit ve svůj osobní prospěch a dopouštěli se těch nejbrutálnějších vražd. Pro asi bratři Mašínové nemohli navštívit Českou republiku po roce 1993? Proč nemohli přiletět ani do Spolkové republiky Německo? To jsou otázky, které stojí nad hlubokým zamyšlením, toho, co jsme tady slyšeli z úst mého předřečníka pana Žáčka.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Zbyněk Stanjura, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vystoupení tří komunistických poslanců předcházelo mé faktické poznámce. Podtrhují jednu známou pravdu - bolševici se nikdy nezmění.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A než dám slovo... ještě je zde další faktická poznámka, pan poslanec Stanislav Grospič bude reagovat. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. A já bych vaším prostřednictvím svému předřečníkovi řekl: bolševici se dávno možná změnili a jsou dávno historií. A komunisté, kteří jsou členy Komunistické strany Čech a Moravy, ti se také asi nezmění, protože dokázali najít onu sebereflexi a odlišovat od toho, co je vražda, co je brutální vražda, co je zločin páchaný na lidském životě, a dokázali se od toho distancovat.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní ještě přečtu omluvy, které mezitím přišly. Od 13.10 do 16 pan poslanec Ondřej Profant ze zdravotních důvodů se omlouvá z dnešního jednání. Pan poslanec Radek Zlešák (Zlesák) od 14.30 hodin do 18 se omlouvá. (Hlasy z pléna: Zlesák.) Já jsem řekl něco jiného? Tak se omlouvám já. Pan poslanec Radek Zlesák, omlouvám se panu poslanci. Pan poslanec Špičák mění svou původní omluvu a omlouvá se od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček se omlouvá od 16 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů. Nyní je na řadě v rozpravě pan poslanec Pavel Růžička, připraví se paní poslankyně Jarošová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Růžička: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte, abych jménem svým a paní poslankyně Jany Černochové a pana poslance Jana Bělici navrhl na vyznamenání, a to medaili Za zásluhy, paní Mgr. Milenu Bačkovskou. Na Ministerstvu vnitra je zaměstnaná od roku 1999, v červnu roku 2004 byla ministrem vnitra jmenována do funkce vedoucí oddělení obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra. Tuto pozici zastává doposud.
Paní Mgr. Milena Bačkovská se dlouhodobě věnuje významným otázkám vnitřní bezpečnosti státu, zejména v oblasti právní úpravy nakládání se zbraněmi, v oblasti obecní policie, problematice zbraní a střeliva, je ústřední formativní osobností a má nezpochybnitelné zásluhy o úroveň české právní úpravy, a to především o vyváženost záruk bezpečnosti a efektivity v této regulace na jedné straně a ochrany individuálních práv a svobod na straně druhé.
Hlavně je pak třeba vyzdvihnout její úsilí, odbornost, koncepčnost, pokud jde o implementaci neslavné evropské směrnice o zbraních. Tuto mimořádně obtížnou transpozici se díky paní Mgr. Bačkovské podařilo v České republice v příkladné spolupráci s Poslaneckou sněmovnou realizovat v podobě, která z hlediska ochrany legitimních práv legálních držitelů zbraní, právní jistoty a současně ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti nemá jinde v Evropské unii v tomto nejlepším slova smyslu srovnání. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Opravuji došlé omluvy. Neomlouvá se pan předseda Sněmovny Radek Vondráček od 16 hodin, ale omlouvá se pan poslanec Stanislav Grospič do konce jednacího dne z osobních důvodů. Paní poslankyně Monika Jarošová je nyní na řadě, připraví se pan poslanec Řehounek. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Monika Jarošová: Dobré odpoledne, vážené dámy a pánové. Navrhuji na Řád bílého lva Ing. Vladimíra Remka. Odůvodňuji to: letos uplynulo 43 let od letu prvního československého kosmonauta do vesmíru. Vladimír Remek je do dnešní doby jediným Čechem, který tuto neobvyklou zkušenost má. Po náročné přípravě vzlétl do vesmíru v rámci programu Interkosmos 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Ve funkci kosmonauta-výzkumníka strávil mimo Zemi necelých osm dní. Na vesmírné stanici Saljut 6 pomáhal tamní stálé posádce a věnoval se vědeckému programu.
Tato událost měla a má dosud pro naši zemi veliký význam. Vladimír Remek se totiž stal prvním kosmonautem z jiného státu než z tehdejšího Sovětského Svazu a Spojených států amerických. Evropskou kosmickou agenturou je označován za prvního Evropana ve vesmíru. Díky letu Vladimíra Remka se tedy Československo stalo třetí zemí, jejíž občan podnikl cestu do kosmu. Mimořádný úspěch v oblasti vědy a techniky i přínos k proslavení naší vlasti ve světě se odrazil v obrovské popularitě Václava Remka. Antonín Mrkos po něm dokonce pojmenoval planetku číslo 2552, kterou v září 1978 objevil pozorováním z hvězdárny na Kleti, a přinesl mu několik vyznamenání.
O významu vesmírné mise i osobnosti samotného kosmonauta svědčí též ocenění z nedávné doby. V roce 2008 k třicátému výročí letu do vesmíru vyznamenal Vladimíra Remka Svaz letců České republiky. Navíc se toto výročí slavilo i v Evropském parlamentu a záštitu nad touto akcí převzala kromě Evropského parlamentu také Evropská komise nebo Evropská kosmická agentura.
Jako voják sloužil Vladimír Remek státu tři desítky let. Postupně prošel funkcemi od stíhacího pilota až po zástupce velitele letecké divize. Později působil na Velvyslanectví České republiky v Moskvě. V letech 2004 až 2013 zastupoval Českou republiku v Evropském parlamentu, kde patřil mezi známé a aktivní poslance. Jeho činnost se projevila například při vývoji evropského globálního navigačního družicového systému Galileo. Značnou měrou se zasloužil o umístění centrály Galilea do české metropole. Následující čtyři roky stál v čele českého velvyslanectví v Rusku.
Vladimír Remek je uznávanou osobností v České republice i ve světě. Svým historickým počinem i současným působením přispívá k rozvoji vědy a techniky a k proslavení naší země v zahraničí. Právě proto jsem přesvědčena, že by si za zvláště vynikající zásluhy o stát zasloužil Řád bílého lva. Ráda bych požádala prezidenta republiky, aby tento řád Vladimíru Remkovi propůjčil. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni. Nyní v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Jan Řehounek, připraví se pan poslanec Milan Pour. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Řehounek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátce okomentovat tři své návrhy. Budu se snažit být stručný, abychom tady nebyli kvůli mně dlouho. Prvním navrženým na Řád bílého lva je pan František Pecháček. Byl to významný činovník Československé obce sokolské a čelný představitel sokolského odboje v letech druhé světové války. Po první světové válce, kterou prožil na italské frontě, vstoupil do československé armády a vedl školu pro výcvik tělesné zdatnosti armády. Obdobnou školu pomáhal zakládat i ve Velké Británii.
Stal se rovněž členem gymnastického závodního družstva Československé obce sokolské, s ním získal v roce 1922 dokonce titul mistra světa. Později se stal vedoucím cvičitelské školy Československé obce sokolské v Tyršově domě a podílel se na výchově generace sokolů a sokolek, která obstála tváří v tvář dvěma totalitám. Pro olympijské hry v Berlíně 1936 připravil skladbu Sokolská brannost, která symbolizovala zásadní význam Sokola v branném systému Československé republiky. Byl i autorem nejslavnější sokolské skladby Přísaha republice, kterou v rámci X. všesokolského sletu v roce 1938 předvedlo na Strahovském stadionu 30 000 mužů jako nejsilnější demonstraci odhodlání národa bránit Československo. ***
