(15.10 hodin)
(pokračuje Kantor)
Čili já osobně jsem použil u obhajoby toho pozměňovacího návrhu takový výraz: jestliže tam máme danou v zákonu autoagresi nebo heteroagresi, to jsou prostě označení, která mohou vést až k diskriminačně laděnému vzniku určité poruchy autonomního spektra čili PAS fobii.
Původní návrh brání i osobám, které se starají o takové nemocné, k nezbytné podpoře. Co se týče neúměrné finanční zátěže, tam prostě nemusí být uvedeno, tam může být naše definice, protože tam nemusí být uvedena autoagrese či heteroagrese, ale může tam být právě ta naše definice, protože nižší zákonná norma může umožnit - a myslím si, že by to bylo daleko, daleko vhodnější - umožnit použití nižších, použití mezinárodně uznávaných standardů, ať je to DSM-5, to je teď mezinárodně akceptovaný manuál, který rozlišuje tři stupně péče, DAS-S, který hodnotí míru postižení velmi podrobně ve čtyřech oblastech života, a WHODAS 2.0, který navrhuje nový diagnostický manuál. Čili posudkoví lékaři by měli na základě nižší zákonné normy dost možností, aby si vytvořili systém, který by vyhovoval.
Potom si myslíme, že velmi nepříjemná podmínka je tam "zavedené léčby", protože to je zase krok zpět z toho našeho pohledu, protože to může být interpretováno zúženě jako psychiatrická medikace, a tou cestou psychiatrie v současné době opravdu - jenom touto cestou - nejde. Takže proto navrhujeme podmínku zrušit. K těm financím: v databázi posudkové služby z roku 2018, to je jediná veřejně známá databáze, je mapa autismu třetího a čtvrtého stupně. Tam je 3 356 osob čili v žádném případě to není těch 5 000, to je prostě nadsazené číslo, anebo to vychází z nějakých dat, která má k dispozici Ministerstvo práce a socialistických věcí. Z nich se dá očekávat, že někteří dávku mají - další třeba nebudou vykazovat projevy náročné na péči a už auto mají nebo nemají řidičák, čili opravdu se ten počet sníží na počet udaný tady kolegou Kaňkovským.
Takže ještě úplně závěrem, že nelze snižovat v relativním nastavení kritérií pro výběr uchazečů, ale mělo by se jednat o spravedlivé nastavení výše poskytovaných dávek tak, aby vyšlo na ty, kdo na to mají nárok, na všechny stejně. Děkuji mockrát za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda se chce vyjádřit k pozměňovacímu návrhu Senátu zpravodajka garančního výboru, což byl výbor pro sociální politiku, paní poslankyně Dražilová? Nemá zájem o vyjádření. Já tedy otevírám rozpravu a do rozpravy se s přednostním právem přihlásil pan místopředseda Tomio Okamura.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jsem za SPD rád, že se Poslanecká sněmovna konečně věnuje tělesně postiženým spoluobčanům. Podpora zdravotně postižených spoluobčanů je totiž jedna z důležitých programových priorit SPD a vždy podpoříme jakékoliv pozitivní návrhy. V prvé řadě největším problémem invalidních občanů je extrémně nízký příjem. Velká část našich postižených spoluobčanů žije v podstatě pod hranicí chudoby, žije přímo v bídě. Pochopitelně to nejsou jediní důchodci, kteří bez vlastní viny žijí v bídě. Řešením pro všechny důchodce je minimální důstojný důchod v takové výši, která by zajistila důstojný život.
SPD návrh na minimální důchod podala a bylo by dobré, kdyby se nám ho podařilo alespoň projednat ve Sněmovně a veřejně o něm diskutovat. Evropští Piráti prosazují minimální zaručený příjem pro všechny občany, tedy i pro všechny flákače a nepřizpůsobivé, kteří nikdy nic pro druhé ani pro stát neudělali, a velká část ani nic neudělá, pokud tím nemyslíme fetování či kriminální činnost. Faktem je, že nepřizpůsobiví a drogově závislí samozřejmě bezpracný příjem vyžadují. V každém případě nejsou Piráti jediní, kdo tento model prosazují, ale zvažovaly ho i další partaje, jako například ČSSD.
Pokud tady Piráti, STAN nebo sociální demokraté pokrytecky prohlásí, že o nepodmíněném příjmu zatím jen diskutují, pojďme se zeptat, zda není daleko aktuálnější diskuse o návrhu zákona z pera SPD o minimálním důstojném důchodu na hranici minimální mzdy, což je cca 15 000 měsíčně pro ty, kdo celý život pracovali a platili si sociální pojištění, nebo pro lidi, kteří z důvodu opravdu těžkého zdravotního postižení prostě pracovat nemohou, i kdyby chtěli, protože za důchody do 15 000 se opravdu nedá vyžít. A tento návrh zákona z pera SPD, který mimochodem platí v mnoha západních vyspělých zemích, tady ve Sněmovně už leží dva roky bez zájmu ostatních politických stran. Samozřejmě od té základní důstojné minimální částky na hranici chudoby výše by to bylo zásluhově. A jak jsem zdůraznil, pro ten minimální důstojný důchod je potřeba, aby bylo potřeba dodržet podmínky, o kterých jsem hovořil, takže by se to v žádném případě netýkalo nějakých nepřizpůsobivých.
Další problém našeho sociálního systému je skutečně neuvěřitelná byrokracie, která ztěžuje přístup k pomoci těm, kdo ji skutečně potřebují, a naopak ti, co na ní parazitují, umějí s pomocí nejrůznějších neziskovek byrokracii obejít. A tak tu máme krom jiného i zdravé invalidní důchodce z řad nepřizpůsobivých, na což poukazuje řada občanů, a naopak zoufalé skutečné invalidy, kteří se nějaké podpory nemohou domoci. Řešení tohoto problému už ovšem nezvládne jednoduchá zákonná norma. Je třeba udělat audit všech předpisů, které řeší přiznání invalidních důchodů, analyzovat je, najít problematické části a najít samozřejmě potřebná řešení.
Ne vše je samozřejmě jen problém legislativy. Slyšel jsem od lidí i příběhy o tom, že tu a tam lze invalidní důchod koupit. Dokonce v jednom městě prý bohatá menšinová rodina koupila invalidní důchod synovi k narozeninám.
Vážené dámy a pánové, z pohledu výše uvedených problémů mi připadá opravdu nedostatečné, že tu řešíme jen výměnu průkazek, zatímco na skutečné problémy, které spoustu lidí opravdu drtí a drží je v bídě a nouzi, prostě čas ve Sněmovně není. Je to skutečně tragické a ostudné. Tím v žádném případě nezlehčuji ten zákon, který tady projednáváme ohledně průkazek, a za hnutí SPD říkám, že hnutí SPD podpoří senátní verzi. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Do rozpravy je jako další přihlášena paní poslankyně Pastuchová.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mně by snad nikdo nemohl nařknout z toho, že bych diagnóze PAS nebo že jsem se tomu nevěnovala i v minulém volebním období. Nicméně pan poslanec Kaňkovský, vaším prostřednictvím, zde zmínil dopis od paní ministryně, který nám všem poslala, ale zmínil jste jenom finanční část, na kterou upozorňuje, a já si myslím, že ta není až tak podstatná, protože toto měřit penězi se opravdu nedá.
Ale vlastně v tomto jejím dopise, který jsem si opravdu několikrát četla, a tentokrát s některými věcmi musím souhlasit, je vlastně to, že objektivně prokázané projevy chování náročné na péči má opravdu každý pacient s poruchou autistického spektra, tedy by to spadlo opravdu si myslím na všechny tyto pacienty. A píše zde také, že je posudkově medicínsky vágní a jen velmi obtížně uchopitelné. S tím se tedy ztotožňuji. ***
