(15.00 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Za podobně důležitou změnu považuji podporu rodin, které se starají o blízkého s těžkou demencí a s těžkou poruchou mobility. Tohle byly ty dva stěžejní návrhy kromě ještě některých dalších změn, které jsme připravovali, a já to tady řeknu, s Ministerstvem práce a sociálních věcí, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí na tom intenzivně spolupracovalo. Takto byl potom návrh přijat, ten komplexní pozměňovací návrh, který jsme představili s kolegyní Gajdůškovou, byl přijat ve třetím čtení a takto ten návrh odešel do Senátu.
My jsme bohužel věděli už v rámci přípravy na třetí čtení, že formulace, která směřuje k podpoře autistických osob, s poruchou autistického spektra, není úplně ideálně legislativně pojata, a to v tom ohledu, že ta formulace, která tam byla navržena a byla schválena, diskriminuje určitou část těch nejtěžších postižení. To znamená, že se dostáváme do situace, kdy bychom nově podpořili zhruba 500 rodin, které se starají o stavy autistické s nejtěžším postižením, ale bohužel určitou část osob, které mají také velmi těžké postižení, ale nevejdou se do té formulace tak, jak jsme ji tady schválili, tak tyto rodiny by na ten příspěvek na motorové vozidlo dosáhnout nemohly.
Vím, že to je vždycky o finančních prostředcích, že to není úplně jednoduché rozhodování, ale jsem přesvědčený, že pokud chceme skutečně pomoci rodinám, které mají velmi těžký úděl, protože starat se o těžkého autistu je skutečně úděl, který si mnozí z nás nedokážeme úplně ani představit. Proto jsme potom společně se senátory, ať už je to kolega Lumír Kantor, nebo kolegyně Šárka Jelínková, Miluše Horská, Anička Hubáčková, jsme jednali s Ministerstvem práce a sociálních věcí o úpravě té formulace, která původně zněla - autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými závažnými a objektivně prokázanými projevy autoagrese a heteroagrese přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu.
Skutečně jsme to konzultovali s řadou odborníků z oboru dětské psychiatrie a dalších, ale také jsme to konzultovali s Ministerstvem práce a sociálních věcí a projevili jsme velkou snahu najít kompromisní řešení tak, aby skutečně ty nejtěžší stavy byly podpořené a aby tam nedocházelo k diskrepanci, kdy některý ten postižený, který nemá projevy autoagrese nebo heteroagrese, ale má jiné závažné poruchy chování, například těžko koordinovatelnou mobilitu nebo vysokou hlučnost v rámci nekontrolovaných akustických projevů, tendence k sebeobnažování, k dotýkání druhých osob a další sociálně nevhodné jevy, které vylučují rodině toho svého blízkého vozit v hromadné dopravě, aby skutečně to spektrum podpořených osob bylo širší a bylo nediskriminační.
Musím říci, že Senát se ztotožnil s tím návrhem, který pak finálně představili kolegové zmínění senátoři, a velkou většinou tento pozměňovací návrh v Senátu prošel. A já bych zde chtěl požádat vás, milé kolegyně a kolegové, abyste se ztotožnili s tím, s tou verzí Senátu, která odstraňuje diskriminaci směrem k rodinám starajícím se o těžké stavy, poruchy autistického spektra, protože pokud chceme těmto rodinám skutečně pomoci a pokud chceme naplnit i závazek vlády, a to už té předchozí vlády a poté i vlády této, která se zabývala pomocí rodinám s autistickým spektrem opakovaně a přijala k tomu i velmi závažná usnesení, tak abychom toto usnesení z roku 2019, ke kterému se vláda přihlásila, tak abychom skutečně to naplnili.
Vím, že se vůči tomu velmi ostře ohradila paní ministryně Maláčová, všichni jste od ní obdrželi dopis, kterým vás seznamuje s tím, že to budou významné finanční náklady nad rámec původně schválené verze, ale já tady chci říci, že na jedné straně chápu paní ministryni, že musí hlídat rozpočtové náklady, na druhé straně zrovna u ní mě to trošičku překvapuje, protože ona velmi ráda rozdává. A tady se ptám, proč zrovna rodinám s poruchou autistického spektra nechce přiznat nediskriminační náhradu.
A co mě velmi mrzí, je fakt, že paní ministryně v rámci toho dopisu použila několik argumentačních faulů. Musím se tady o některých z nich zmínit. Paní ministryně v tom dopise zmiňuje, že by těch původně uvažovaných 500 osob nebo 500 podpořených rodin narostlo až na 5 000. Tady, pokud se podíváme do statistik - ono ty statistiky ohledně osob s poruchou autistického spektra jsou u nás pořád poměrně kusé, ale pokud se podíváme do oficiálních statistik z hlediska České správy sociálního zabezpečení a podíváme se na příspěvek na péči u těchto postižených ve třetím a čtvrtém stupni, což se dá říci, že lícuje s tou nejtěžší skupinou osob, tak těch osob rozhodně není 5 000, jak to paní ministryně navrhuje, a hlavně, některé tyto rodiny už na základě stávající podoby zákona na příspěvek na pořízení motorového vozidla mají nárok, protože spadají do kategorie mentálního postižení. To znamená, že ten desetinásobný nárůst rozpočtových nákladů, o kterém se zmiňuje paní ministryně, je výrazným způsobem přestřelený, a mě velmi mrzí, že se paní ministryně k takovémuto argumentačnímu faulu vůči těmto rodinám dopustila. Myslím si, že to je škoda, protože jestliže se vláda zavázala - a já věřím, že toto je nepolitické téma, že podpora rodin s poruchou autistického spektra je obsažena v podstatě ve všech volebních programech - tak si myslím, že by bylo dobře, kdyby paní ministryně skutečně tento svůj názor změnila a abychom se zde dohodli na tom, že podpoříme těch zhruba 1 800 rodin, protože to je to reálné číslo v první fázi, kdy tam bude určitý náraz, pokud by tato změna prošla.
A potom se bude jednat o několik desítek, maximálně stovek za rok. To znamená, my potřebujeme, aby v první verzi prošlo těch zhruba 1 800 rodin, a dále už se to bude týkat každý rok pouze několika desítek nebo stovek rodin, kdy to budou noví pacienti s těžkou poruchou autistického spektra.
Milé kolegyně, kolegové, já vás chci závěrem zdvořile požádat o to, abyste skutečně zvážili podporu senátní verzi, která rozšiřuje to spektrum, dává tam formulaci, která je i odborně z mého pohledu správnější, a věřím tomu, že z hlediska i těch kritérií jak posoudit správně, která osoba do toho spadá, že na to máme zkušenosti i právě z posuzování příspěvku na péči. Určitě se o tom zmíní ještě pan kolega Lumír Kantor a věřím tomu, že určitě Lékařská posudková služba a Česká správa sociálního zabezpečení i v rámci podzákonných norem jsou schopny správně odlišit, které ty rodiny skutečně příspěvek na pořízení motorového vozidla potřebují a které nikoliv. Děkuji vám za pozornost a věřím, že dokážete i tuto moji argumentaci přijmout, a podpoříte senátní verzi zákona. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Pane poslanče, já vám děkuji a poprosím, aby se slova ujal pan senátor Lumír Kantor.
Senátor Lumír Kantor: Pane předsedo, milé dámy a vážení pánové, já bych jenom pár slov k tomu našemu Senátem vrácenému návrhu zákona podle senátního tisku 76, zákon č. 329/2011, o poskytování dávek osobám se zdravotním pojištěním, uvedl k vyčerpávajícímu přehledu, který pan poslanec Kaňkovský uváděl: ze 75 senátorů 28. dubna... ze 75 senátorů a senátorek bylo pro pozměňovací návrh, náš pozměňovací návrh, 68 osob, 7 se zdrželo, proti nebyl nikdo.
V podstatě to vychází z nové definice, kdy vypouštíme takové to pro nás diskriminační určení ohledně projevů agrese, čili autoagrese nebo heteroagrese. Z mého pohledu tam jde o to, že se vynechávají nemocní, kteří mají i jiné projevy než autoagrese nebo heteroagrese, a přesto v městské hromadné dopravě nebo ve vlaku může být jejich přítomnost velmi nepříjemná pro všechny tři strany - jak pro nemocné, tak pro pečovatele a lidi, kteří je doprovází a jsou vystaveni dennodennímu tlaku péče o takové osoby, tak i pro cestující.
Jsou to ty stavy obtížně usměrnitelné úzkosti, poruchy chování v rámci mentální retardace, která často doprovází nebo může doprovázet poruchu spektra anebo nekontrolovatelné akustické projevy, doteky ostatních a tak dál. ***
