(12.30 hodin)
(pokračuje Volný)
Ekologie. Přirozeně eutrofní, vzácněji až mezotrofní vody, zejména mělká pobřeží rybníků, mrtvá ramena a aluviální tůně ve středně pokročilé až pokročilé fázi zazemňování, zamokřené terénní sníženiny, opuštěné pískovny a hliníky, lomová jezírka a pobřeží klidných úseků toků. Substrát dna je zpravidla bohatý živinami, hlinitý až jílovitý, vzácněji písčitý nebo štěrkovitý, na povrchu často se silnou vrstvou sapropelového bahna, případně nerozložené stařiny. Charakteristické je jen mírné kolísání vodní hladiny, ale v létě může nastat i krátké období bez vody.
Rozšíření. Po celém území České republiky s výjimkou vyšších horských poloh. Hojně a na velkých plochách se tyto rákosiny vyskytují zejména v rybničních oblastech - Třeboňsko, Českobudějovicko, Vodňansko, Písecko, Blatensko, Mariánskolázeňsko, Chebsko, Dokesko, Pardubicko, Českomoravská vrchovina aj. - a podél dolních toků větších řek - Labe, Vltava, Ohře, Odra, Morava, Dyje aj. Většina dílčích typů této vegetace je po celém území dosud hojná, k vzácnějším patří rákosiny s dominantním skřípincem jezerním a porosty s převahou přesličky poříční v litorální zóně rybníků. Velmi vzácné a maloplošné jsou porosty orobince stříbrošedého zjištěné zatím jen na Příbramsku a v některých oblastech moravských Karpat.
Ohrožení a management. Rákosiny eutrofních vod jsou ohroženy jednak přímým ničením mokřadních stanovišť - vysoušení, převod na ornou půdu nebo zavážení odpadem, jednak jejich degradací v důsledku regulace vodních toků a absence pravidelných povodní v záplavových oblastech, silné eutrofizace nebo příliš intenzivního či naopak chybějícího obhospodařování. K výrazně omezujícím zásahům patří hlavně plošné vyhrnování rybníků nebo jejich mělkých okrajů; některé typy rákosin však i po tomto zásahu velmi rychle regenerují. Pro většinu rákosin je nepříznivé dlouhodobé udržování vysoké vodní hladiny. Při něm na eutrofních stanovištích dochází k anaerobnímu rozkladu organických látek a tvorbě toxinů, které způsobují odumírání porostů. Rovněž je omezena semenná obnova porostů u druhů, jejichž diaspory masově klíčí na mokrém bahně. Porosty druhů jiných jsou naopak citlivé k vyschnutí nebo promrznutí substrátu. Management proto musí zohledňovat konkrétní typ rákosiny. V rybnících lze pro většinu porostů doporučit občasné snížení vodní hladiny ve vegetačním období a při vyhrnování bahna ponechání části porostů bez zásahu. U rákosin s tvorbou velkého množství stařiny je vhodná každoroční podzimní seč části porostů s odstraněním biomasy, jinak dochází k jejich řídnutí a rychlému zazemňování. Na stanovištích v říčních nivách s přirozenou záplavovou dynamikou není management nutný. V nivách regulovaných řek je problematický a spočívá hlavně v částečné obnově povodní.
Literatura. Balátová-Tuláčková, 1963, Neuhäusl, 1965, Hejný & Husák, 1978, Hanáková & Duchoslav, 2002, Šumberová et al., 2011a."
Prostřednictvím pana předsedajícího, k paní kolegyni Levové. Teď už to možná i zkusím.
"Struktura a druhové složení. Nižší i vysoké, ale často nezapojené rákosiny a porosty vysokých ostřic. Bývají dvouvrstevné až třívrstevné: horní vrstvu zpravidla tvoří jeden dominantní druh, kterým může být kamyšník polní kamyšník přímořský rákos obecný nebo skřípinec Tabernaemontanův, v nižších vrstvách se uplatňují různé mokřadní a ruderální druhy. Významnou diagnostickou skupinou jsou druhy snášející mírné zasolení půdy. Někdy bývá přítomno i mechové patro a v řidších porostech mělkých vod se mohou vyskytovat i vodní rostliny včetně parožnatek.
Ekologie. Břehy slaných nebo silně vápnitých potoků a tůněk, slaniska, slatiniště, příkopy, vlhké prolákliny a okolí návesních rybníčků. Někdy se porosty tohoto typu vyskytují dočasně po jedno nebo několik málo desetiletí na důlních výsypkách, v cihelnách, štěrkovnách a vápencových lomech. Výskyty jsou soustředěny do okolí minerálních pramenů a sušších oblastí, kde výpar z půdy převažuje nad zasakováním. Příznačné je silné kolísání vodní hladiny - přes zimu bývá půda zaplavena vodou, od jara do podzimu voda postupně opadá a často dochází k úplnému vyschnutí.
Rozšíření. Velkoplošně na lokalitě Soos u Františkových Lázní a dále na Žatecku, na slaniskách od Mostecka po Čelákovicko, ve slatinných oblastech středního Polabí, širokých nivách řek v Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském úvalu, v údolí Trkmanky a na Bzenecku. Dřívější rozsáhlé porosty kolem dnes vysušených slaných jezer u Čejče na Hodonínsku, Měnína u Brna a v povodí Srpiny na Mostecku téměř zanikly v 19. a začátkem 20. století.
Ohrožení a management. Biotop je ohrožen eutrofizací, převodem na ornou půdu, odvodňováním a sukcesí k vrbinám či uzavřeným rákosinám bez halofilních druhů. Prospívá mu časté narušování půdního povrchu nebo pastva, případně i občasné silnější disturbance. Nutné je udržování kolísavé výšky hladiny podzemní vody.
Eutrofní vegetace bahnitých substrátů. Struktura a druhové složení. Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty širokolistých bažinných bylin, vzácněji i nízkých travin. Strukturu porostu obvykle určují jeden až dva dominantní druhy. Místy lze nalézt i porosty s převahou jiných rostlin. Výskyt dalších druhů závisí na pokryvnosti dominant, zastínění a hloubce vody. Významně jsou zastoupeny obojživelné rostliny. V závislosti na výšce vodní hladiny vytvářejí morfologicky odlišné suchozemské a vodní formy. V zaplavených porostech se vyskytují okřehkovité rostliny. Naopak na obnaženém dně se na volných ploškách mezi dominantami často vyskytují rychle rostoucí jednoleté druhy. Některé dominantní druhy typické pro tuto jednotku zarůstají i pomalu až středně rychle tekoucí vody, ale tam se porosty svým vzhledem naprosto odlišují od porostů ve stojatých vodách a patří do biotopu V4.
Ekologie. Převážně mělké stojaté vody, zejména mrtvá říční ramena a tůně, mělké rybníky, rybí sádky, bažiny, odvodňovací příkopy, ale i okraje kanálů a řek s mírně tekoucí vodou. Vegetace vyžaduje kolísání vodní hladiny; stav s dlouhodobě hlubokou vodou je většina druhů schopna přečkat ve formě semen, oddenků nebo hlíz na dně nádrží. Substrát dna je obvykle hlinitý nebo jílovitý, na povrchu často se silnou vrstvou sapropelového bahna a dobrou zásobou živin. Porosty s bahničkou mokřadní lze běžně nalézt i na štěrcích a porosty se skřípinou kořenující a kamyšníky na píscích bez vrstvy bahna. Rozšíření. Po celém území České republiky od nížin do podhůří s koncentrací výskytu v rybničních oblastech a na dolních tocích větších řek. Vegetace s žabníkem kopinatým je vázána převážně na Polabí a Dolnomoravský a Dyjsko-svratecký úval. Výskyt porostů je soustředěn hlavně do jihočeských rybničních pánví. Vegetace se vyskytuje téměř výhradně v jihočeských rybničních pánvích a na Českomoravské vrchovině. Podobné rozšíření mají i porosty s dominancí jiných druhů například s Hippuris vulgaris, které se přirozeně vyskytuje jen na několika lokalitách v Dyjsko-svrateckém a Hornomoravském úvalu a ve středním a východním Polabí. Druh je však místy vysazován. ***
