(11.10 hodin)
(pokračuje Volný)
Kvůli tomuto kompromisu se některá řešení použitá v katalogu odchylují od české fytocenologické tradice, případně je šíře pojetí jednotek odlišná v různých skupinách biotopů. Na druhé straně však zohlednění fytocenologické klasifikace vhodné pro území České republiky v mnoha případech vedlo k tomu, že typy přírodních stanovišť programu Natura 2000 nejsou na jednotky katalogu jednoduše převoditelné jedna ku jedné.
Náplň katalogu tvoří biotopy, které jsou tradičně předmětem zájmu ochrany přírody, tedy částí světa zpravidla chápaná" - ne, ne, tedy "část světa zpravidla chápaná veřejností jako příroda. Ostatní biotopy, například urbanizovaná území, polní a lesní kultury nebo ruderální vegetace, jsou zahrnuty doplňkově, aby mohla být krajina mapována celoplošně. Na takové biotopy je sice vázán výskyt ohrožených organismů, ale ochrana přírody v současném pojetí je zde obtížně uskutečnitelná. Rovněž nebyly v katalogu zpracovány biotopy, které nelze definovat fytocenologicky, s výjimkou dvou jednotek zahrnutých do soustav Natura 2000 nebo Smaragd, a to jeskynních a štěrkových náplavů bez vegetace.
Do katalogu biotopů jsme se snažili zahrnout všechny fytocenologicky definovatelné biotopy spadající do uvedeného vymezení přírody, které se vyskytují na území České republiky. Mnohé z nich sice nejsou předmětem ochrany soustavy Natura 2000, ale jsou vzácné nebo ohrožené podle národních hledisek, případně se v nich vyskytují zvláště chráněné druhy, a proto zasluhují plnou ochranu.
Důležitým cílem při sestavování katalogu bylo vytvořit popisy klasifikačních jednotek srozumitelné širší přírodovědecké veřejnosti, tedy i mimo poměrně úzký okruh specialistů - fytocenologů. Nezbytným předpokladem pro porozumění a praktické používání katalogu však je dobrá znalost rostlinných druhů naší flóry, především cévnatých rostlin, a u některých biotopů také běžnějších mechorostů, zejména u pramenišť a rašelinišť, nebo keříčkovitých a lupenitých lišejníků. Katalog by tedy měl být dobře srozumitelný profesionálním i amatérským botanikům, studentům botaniky a i mnoha dalším absolventům nebo studentům fakult přírodovědeckých, pedagogických, lesnických, agronomických a životního prostředí.
Aby byla usnadněna orientace v navrženém systému biotopů pro ty odborníky, kteří jsou zvyklí pracovat s klasifikačním systémem fytocenologie nebo lesnické typologie, byly do katalogu zahrnuty podrobné převody. Kvůli různorodosti těchto klasifikačních systémů však převody nemohly být vždy zcela přesné nebo jednoznačné a mají pouze pomocný charakter. Pokud by uživatel narazil na nejednoznačnosti nebo rozpory mezi popisem biotopu a převodem na některý z uvedených systémů, je nutno za rozhodující považovat popis biotopu v textu katalogu.
Rozšiřující a doplňkové informace o biotopech České republiky nad rámec katalogu lze nalézt zejména v Přehledech fytocenologických jednotek, Moravec et al., 1995, 2000, Moravec, 1998, Husová et al., 2002, Neuhäuslová" - doufám, že to čtu správně - "2003, Chytrý, 2007b, 2009, 2011). V Geobotanických mapách Mirkyška et al., 1968, Neuhäuslová et al., 1998. V publikacích a managementu vegetace Michal N. Petříček, 1999, Petříček, 1999, Háková, 2003. V Květeně České republiky Hejný a Slavík, 1988 et seq., v Klíči ke květeně České republiky Kubát et al., 2002, a v knize Biogeografické členění České republiky Culek, 1996.
Terminologická poznámka - biotop, přírodní stanoviště a přírodní habitat. Katalog zpracovává především biotopy definované pomocí vegetačních typů rostlinných společenstev, ale kvůli návaznosti na soustavu Natura 2000 byly do systému zahrnuty i klasifikační jednotky vymezené abioticky." To asi nezvládnu. "Jednotky podobně pojatých systémů typizace přírody se ve střední Evropě tradičně označují termínem biotopy, Pott, 1996, Sádlo & Storch, 2000, Essl et al., 2002, Stanová & Valachovič, 2002. Ve slangu evropských ochranářských úředníků se však termín biotop používá spíše pro označení konkrétního přírodního území a směrnice 92/43/EC zavádí pro jednotky typizace přírody v angličtině termín natural habitat, zkráceně habitat. Do české legislativy byl natural habitat přeložen jako přírodní stanoviště, což je však nevhodné, protože v botanice a lesnictví se termín stanoviště běžně používá pro soubor převážně abiotických podmínek, v nichž se vyskytuje rostlinné společenstvo. Stanovištěm se rozumí hlavně půda a klima, ne však samotné společenstvo. Naopak natural habitat podle směrnice znamená hlavně rostlinné společenství, pochopitelně v kontextu svých abiotických podmínek a s navazujícím společenstvím heterotrofních organismů. Překladatel směrnice tedy přisoudil slovu stanoviště odlišný obsah od běžného použití. Botanici nebo lesníci zabývající se soustavou Natura 2000 jsou proto nuceni používat tento termín ve dvou různých významech. Aby se předešlo nedorozuměním, používá zpravidla okruh českých odborníků zabývajících se soustavou Natura 2000 termín habitat v češtině pro ty biotopy, které jsou předmětem ochrany v soustavě Natura 2000 (Härtel et al., 2009). V návaznosti na české legislativní texty jsou však v katalogu biotopů použity termíny přírodní stanoviště a prioritní stanoviště ve všech případech, kdy existuje legislativní návaznost.
Naopak byl z textu katalogu odstraněn termín stanoviště v původním botanicko-lesnickém významu, aby se předešlo možným nedorozuměním. Toto řešení je nutným kompromisem směřujícím k naplnění základního účelu této příručky, tedy k zabezpečení ochrany české přírody evropskou legislativou." Už ani přírodu si neumíme ochránit sami. "Terminologii použitou v katalogu biotopů lze tedy zjednodušeně shrnout takto: Základní klasifikační jednotka je v souladu se středoevropskou tradicí označována jako biotop. Některé biotopy nebo jejich skupiny, případně jejich části, jsou předmětem ochrany v soustavě Natura 2000. Tyto biotopy jsou rovny typům přírodních stanovišť v legislativní terminologii a neformálně se označují také jako habitaty.
Druhé vydání katalogu biotopů České republiky vzniklo z iniciativy náměstka ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Michaela Hoška. Zahrnuje v sobě klasifikaci biotopů a upravené texty prvního dílu, které byly výsledkem nesčetných diskusí s řadou odborníků a terénních mapovatelů, jmenovitě uvedených v prvním vydání. Druhé vydání navíc obsahuje údaje o rozšíření a další zkušenosti z terénního mapování biotopů, které jsou výsledkem práce několika stovek odborníků. Podkladová data pro stanovení typických druhů jednotlivých biotypů připravila na základě analýzy České národní fytocenologické databáze Ilona Knollová s technickou podporou Lubomíra Tichého. Údaje o výskytu mechorostů a lišejníků v biotopech doplnily a důkladně revidovaly Svatava Kubešová a Jana Kocourková. Převody lesních biotopů na jednotky lesnické typologie byly převzaty z prvního vydání, pro které je zpracoval Jaromír Macků ve spolupráci s Tomášem Vrškou a typology Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. ***
