(9.30 hodin)

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Já budu tedy kratší, než jsem původně předpokládal, po dohodě s paní ministryní. Jenom bych představil pár svých pozměňovacích návrhů.

Pan ministr Zaorálek, tady již minule říkal, že jeden z návrhů, který mám, je reforma památkové péče, která podle mě je naprosto nezbytná, pokud chceme provádět reformu stavebního práva. Ve velkém se to dotýká - potřebujeme reformu archeologie. To je jeden z návrhů, který tam máme. Můžou se samozřejmě vyskytovat nějaké legislativní nedostatky. Pokud to samozřejmě neprojde jako pozměňovací, tak předpokládám, že to předložíme pravděpodobně v následujícím volebním období jakožto větší novelu, předpokládám, že ve spolupráci s ministerstvem, protože se jedná o docela rozsáhlou novelu, která je z roku 1987, a i přes drobné novelizace, které tam byly prováděny, už neodpovídá té moderní době.

Kromě tohoto velkého pozměňovacího návrhu je tam ještě několik menších. Jedná se například o pozměňovací návrh pod číslem 8026, který se týká předkupního práva státu pro přednostní koupi kulturních památek. Tohle přednostní právo státu na koupi je rozšířeno na všechny kulturní památky ve znění § 2 odst. 1 v případě zamýšleného prodeje s tím, že aby bylo možno uplatnit to přednostní právo státu na koupi kulturních památek, musí být vztaženo k věci tak, je-li pojímán předpis soukromého práva. Jde-li o převod v případě vlastnictví mezi blízkými osobami a tak dále, na to se to nevztahuje. Jedná se velmi často o problematiku, kdy nějaký developer vlastní nemovitost, kterou přivádí postupnými kroky do dezolátního stavu, a ve chvíli, kdy už se blížíme do fáze, kdy by mohly nastat podmínky pro případné vyvlastnění této památky, tak se zničehonic stane to, že je převedena na nějaké jiné eseróčko, nějakou jinou firmu a další. V tomto případě by bylo možné, že by Ministerstvo kultury nebo daný subjekt, který o to žádá, mohl převzít tuto památku do své péče a získat ji. To by měl umožnit tento pozměňovací návrh.

Když jsem ještě nebyl v Poslanecké sněmovně, tak jsme se tímto problémem zabývali i v rámci Ostravy, kde máme komplex budov Textilia-Ostravica, v rámci kterých jsou dvě budovy památkově chráněné, jedna bohužel ne. Ve chvíli, kdy se k nemovitostem dostala nechvalně známá společnost Amádeus Real, v jejíchž rukou se povedlo tuto památku začít silně znehodnocovat, kdy začala mizet okna, do nemovitosti začalo zatékat, byla zničena střecha a další věci, tak začala různá správní řízení a další tahanice, které bohužel v některých případech neskončily prakticky doteď. Ta památka stále není opravená. Byly tam provedeny různé zajišťovací práce, ale v mezičase již mohlo dojít k nabytí této památky například městem Ostrava. Ono sice došlo k nějakým nabídkám, ale v tomto případě byla ta částka, která byla požadovaná majitelem, tak nadhodnocená, že to samozřejmě pro zastupitelstvo nebylo akceptovatelné, aby tuto památku převedli do svého vlastnictví.

Obdobným způsobem se tady můžeme s chováním různých developerů setkat v různých městech, a proto jsem právě předkládal tu velkou novelu památkovou péče, v rámci které docházelo i k navyšování různých finančních sankcí pro majitele. V tuto chvíli jsou ty sankce neadekvátně nízké, protože pokud máte například v Praze či v Ostravě někde v historickém centru lukrativní pozemek s budovou, kdy, když se vám povede ji dostat do takového stavu, že je odejmuta památková ochrana, najednou máte pozemky v řádu stovek milionů. Proto pro vás vlastně nějaká pokuta ve výši 200 000, 300 000 korun není vůbec problém. V tomto případě dochází k tomu, že ti developeři velmi jednoduše tyto památky nejrůznějšími způsoby devastují. V navrhované změně, v pozměňovacím návrhu je Ministerstvo kultury určeno tím, koho je potřeba oslovit v případě, že chcete vlastně prodávat tuto památku, tak před tím, než ji provedete, potřebujete informaci od ministerstva, zdali si ji tedy nechce přednostně koupit. Pokud ano, tak by mělo vycházet z toho, že samozřejmě bude koupena za odpovídající cenu, a následně bude památka zajištěna s tím, že ji stát může případně opravit a začít využívat tak, jak potřebuje.

S tímto souvisí i úprava § 15, to je pozměňovací návrh číslo 7945. § 15 je opatření k zajištění péče o kulturní památky. Tento návrh přináší institut známý z § 135 stavebního zákona, který dává stavebnímu úřadu pravomoc nařídit vlastníkovi stavby neodkladné odstranění stavby a zabezpečit její odstranění, pokud jsou ohroženy životy nebo zvířata tím, že předmětná stavba hrozí zřícením. V tomto případě jsou orgány památkové péče povinny chránit veřejný zájem na jiném úseku veřejné správy s tím, že samozřejmě jejich úkolem není, aby docházelo ke znehodnocení a odstranění této stavby, ale naopak k jejímu zachování. Orgány památkové péče by v případě využití tohoto institutu měly využívat shodnou úpravu ve stavebním zákoně s tím, že ale jejím hlavním účelem bude oprava a zachování toto památky. Vzhledem k širokému rozpětí druhu předmětů ochrany dle památkového zákona, kdy se v řízení před orgánem památkové péče může jednat nejenom o budovy, ale i o obrazy, sochy, gotické madony, může se jednat například i o lokomotivy nebo zámecký areál nebo areály industriálního charakteru, musí být osoba, která provádí nutné zabezpečovací práce, vymezena v těchto paragrafech obecně, aby bylo možno pro toto opatření podřadit v úvahu předcházející odborné profese.

Pozměňovací návrh dále přináší zapojení dotčených orgánů do řízení o uložení nápravného opatření, a to formou závazného stanoviska dle § 149 správního řádu při stanovení zásady koncentrace běžné ve stavebním zákoně. Pro zajištění nemovitostí by mělo tedy poskytovat finance Ministerstvo kultury ve shodě s průřezovou dohodou ústředních orgánů státní správy a Kanceláře veřejné ochránkyně práv (veřejného ochránce práv), která reaguje na obdobný výše citovaný institut ve stavebním zákoně. Poskytování prostředků k tomuto účelu by mělo být formou vratné dotace. To znamená, že Ministerstvo kultury by rozhodnutím o poskytnutí dotace určilo příslušnou obec nebo kraj, jejíž orgán památkové péče vydal rozhodnutí o uložení povinnosti v první instanci jako příjemce prostředků, a odeslalo je tedy příslušné obci. Obec by tyto prostředky přijímala jako prostředky státního rozpočtu. Program, který bude upravovat pravidla poskytování těchto dotací, stanoví mimo jiné požadavek na prokázání skutečného vymáhání takto vynaložených prostředků uplatněného vůči vlastníkovi ze strany obce. Postup v tomto případě vychází z § 7 a 19 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že součástí tohoto návrhu je i úprava vyvlastnění kulturní památky, která je tedy nejzazším a mimořádným nástrojem památkové ochrany.

Jde-li o legitimitu vyvlastňování kulturních památek, lze poukázat na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž je vyvlastnění opatřením, kterým lze ospravedlnit ochranu kulturního dědictví, a to zejména potřebu jeho zachování a udržitelného využívání. Jedná se o situace, kdy není sporu o tom, že určitý statek má kulturně-historickou hodnotu, což platí zejména v případě, kdy je statku poskytnuta ochrana jako kulturní památce na národní, nebo dokonce mezinárodní úrovni, a především není možné zajistit zachování statku jinak než vyvlastněním. Tento návrh neodporuje institutu vyvlastnění ustanovením Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konstrukce institutu vyvlastnění umožňuje jeho využití až v případě, že byly orgánem památkové péče bezvýsledně podniknuty zákonem předpokládané kroky k ochraně předmětné památky. Vlastníkem vyvlastňované kulturní památky by se stal stát. Vyvlastnění bude procesně podřízeno obecné normě, to znamená zákonu č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, zákon o vyvlastnění, ve znění pozdějších předpisů. (Předsedající: Váš čas, pane poslanče.) ***




Přihlásit/registrovat se do ISP