(16.30 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Senát velmi podrobně ten návrh zákona projednával a rozhodl se vrátit tento návrh zákona se čtyřmi pozměňovacími návrhy. O většině z nich mluvila paní ministryně financí. Já bych chtěl ale zdůraznit, že to nejsou návrhy, které by zásadním způsobem narušily záměr spojený s předložením tohoto návrhu zákona. Kdybych je měl okomentovat nějakým jednodušším způsobem, tak bych možná zvolil termín určité legislativní pojistky vedoucí k předběžné opatrnosti při nakládání rozšíření pravomocí do budoucnosti, které tímto návrhem zákona Česká národní banka získává.
Senát se především domnívá, že je určitě z legislativního hlediska vhodné s ohledem na platný zákon 192, aby tato nová norma nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2022, a to s ohledem na již zmíněnou novelu zákona 192, která předpokládá nebo poskytuje takzvané dočasné oprávnění České národní bance obchodovat na finančním trhu do 31. 12. 2021. Je přece logické, když něco končí 31. 12. 2021, tak nová norma, dokonce rozšiřující možnost České národní banky obchodovat s investičními instrumenty včetně pohledávek, včetně devizových hodnot či drahých kovů, aby takové dlouhodobé pověření nabylo účinnosti 1. ledna 2022.
Je to legislativně seriózní přístup. Každý další přístup považuji z legislativního hlediska za velmi nešťastný. To je předmětem čtvrtého bodu pozměňovacího návrhu Senátu.
Pokud se týká odkazu na zákaz měnového financování, tak Senát doporučuje, aby v textu nového zákona bylo ponecháno úplně stejné ustanovení, jako je tomu nyní v platném zákoně číslo 192, zdůrazňující, že tímto oprávněním není dotčen zákaz měnového financování. Vím, že to vyplývá i ze Smluv o fungování Evropské unie, že i bez toho bychom mohli výkladem dovodit, že je zakázáno měnové financování, a samozřejmě včetně přímého nakupování Českou národní bankou státních dluhopisů, to bychom mohli dovodit, ale nevidím jeden jediný důvod, proč by to tam napříště nebylo, vždyť je to obsaženo ve stávající úpravě, kterou taky tato vláda prosadila.
Víte, všechno má svůj význam. I tato zmínka, tento odkaz má v případě bankovního sektoru svůj symbolický význam. Je to prostě určitá právní jistota a neztotožňuji se ani s paní ministryní, ani s panem guvernérem, pokud k této věci vystoupí, že by naopak tato zmínka mohla navodit dojem, že se to týká pouze § 32. Není tomu tak. My jsme v Senátu velmi, velmi důsledně dbali na to, aby tyto pozměňovací návrhy byly z legislativního hlediska naprosto, naprosto čisté.
K vypuštění bodu 16, respektive oprávnění, nového oprávnění České národní banky zakládat právnické osoby, byť za účelem plnění zákonných úkolů: tady bych chtěl pouze dodat, že podobný návrh se zde projevil, nebo byl načten i v Poslanecké sněmovně a získal poměrně velkou podporu. Víte, důvodová zpráva se této možnosti věnuje poměrně podrobně a to o něčem svědčí. Na jedné straně hovoří o tom, že se jedná o změnu formální, změnu v zásadě nepodstatnou z hlediska právního výkladu, protože Česká národní banka již teď má majetkový podíl v některých institucích, které se zabývají prováděním platebního styku se zahraničím, přesně podle výkladu toho zákona, stávajícího zákona o České národní bance. Důvodová zpráva také odkazuje na některé případy z minulosti, které ale jsou již dávno zkonzumovány, kdy Česká národní banka svého času měla podíl, dokonce stoprocentní podíl, v takzvané České finanční, což byla společnost z období transformace, která již dávno zanikla. Nevidím důvod, proč bychom teď otevírali dveře k tomu, aby Česká národní banka výslovně mohla, byť za účelem plnění svých úkolů, a to bychom mohli vést tady dvouhodinovou debatu, co se pod tím všechno myslí, aby mohla zakládat právnické osoby, aby v budoucnosti prostě na Českou národní banku byly napojeny různé satelity. Jsem přesvědčen, že tomuto máme zabránit.
Já se nedomnívám, že by o to usiloval pan guvernér České národní banky, o zakládání nějakých dalších právnických osob, ale nevíme, jak bude Bankovní rada vypadat za pět nebo za deset let, a pokud tento bod nevypustíme, tu možnost tam necháme, tak s velkou pravděpodobností, já dokonce dodávám hraničící s jistotou, za pět nebo šest let budeme mít kolem České národní banky řadu různých společností, byť založených za účelem plnění úkolů České národní banky. Z tohoto důvodu Senát navrhuje vypustit tuto novou nebo tu vyslovenou možnost, kterou přináší tato novela zákona.
Co se týká posledního návrhu, ten byl možná asi mediálně nejvíce prezentován. Jedná se o mírné - podtrhuji mírné a dávám dva vykřičníky - navýšení takzvaných nadlimitních úvěrů u hypoték v situaci, pokud Česká národní banka by skutečně využila svého oprávnění daného tímto zákonem a vydala by opatření obecné povahy, limity těch tří úvěrových ukazatelů, ale to navýšení z 5 % na 7,5 %. Tady musím říci, a stojím si za tím vyjádřením, které jsem uvedl v Senátu, že se nejedná o 20 miliard, ale podle vývoje nově poskytovaných spotřebních úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí, ať již za první čtvrtletí, nebo teď za poslední měsíc, se dostáváme někde maximálně k hranici 10 miliard, a to ani nepřekračujeme. Co je cílem toho mírného navýšení? Dát možnost komerčním bankám, aby mohly posoudit individuálně schopnost žadatelů o úvěr splácet hypotéky svými risk managementy, nebo oddělením risk managementů, a je to i reakce na doposud velmi zodpovědné chování komerčních bank. Proto když jsem si přečetl, jaká je úroveň takzvaných nesplacených úvěrů nebo nevýkonných úvěrů v oblasti hypoték, tak je to pouze 0,8, respektive 0,88 % ze všech úvěrů. To znamená, nemusíme mít obavy, že by komerční banky tento prostor nějak zneužívaly. Je to opatření ve prospěch možností komerčních bank individuálně posoudit, zvláště v situaci, kdy jak víme, jdou ceny nemovitostí nahoru, to bude určitě potřeba, a je to opatření i ve prospěch žadatelů o hypotéky. ***
