(16.20 hodin)
(pokračuje Schillerová)
Tato deklarace je obsažena rovněž v důvodové zprávě, kde je zdůrazněno, že odpovědnost České národní banky za řádné plnění jejích zákonných cílů a úkolů zůstává úpravou nedotčena. Pokud by hypoteticky došlo, ať již v důsledku provedení investiční činnosti, či prostřednictvím využití jiného subjektu, k nežádoucím, a tudíž nepovoleným aktivitám, šlo by ze strany centrální banky o porušení zákona, ať již bude doplněno výslovné oprávnění dle navrhovaného zákona, či nikoliv. Jsem přesvědčena, že díky vládou navržené úpravě textace v zákoně bude naopak konání České národní banky v této oblasti transparentnější. Z těchto důvodu s druhým bodem pozměňovacího návrhu Senátu, který toto oprávnění ruší, nesouhlasím.
Třetí částí návrhu je zakotvení nového oprávnění pro Českou národní banku stanovit horní hranici vybraných úvěrových ukazatelů týkajících se spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí. Návrh reaguje na dlouhodobý apel ze strany České národní banky, aby získala pravomoc právně závazně regulovat úvěrové ukazatele u hypotečních úvěrů. Jedná se o nástroj takzvané makroobezřetnostní politiky, který centrální bance umožní plnit důležitý cíl, kterým je péče o finanční stabilitu. Současně je třeba vnímat tento nástroj také jako cestu, jak zajistit rovné podmínky na tuzemském trhu. Do budoucna totiž nelze vyloučit, že hypoteční úvěry budou poskytovány nebankovními poskytovateli či zahraničními subjekty v rámci jejich přeshraničních aktivit. Právní závaznost regulace hypoték je z tohoto pohledu zásadní podmínkou pro zajištění rovných podmínek na trhu. Chci, aby centrální banka měla účinné a tedy i efektivně vymahatelné nástroje jak ve vztahu k domácím, tak i zahraničním bankám či nebankovním poskytovatelům hypoték.
V neposlední řadě bych také ráda zdůraznila, že do návrhu byla oproti původnímu znění z minulého volebního období doplněna úleva pro mladé žadatele o úvěr do 36 let, pro které budou limity mírnější. Navíc Poslanecká sněmovna přijala pozměňovací návrh, který jsem i já podpořila, který umožňuje, aby v případě manželů či registrovaných partnerů stačilo pro aktivaci úlevy, aby měl pouze jeden z nich věk do 36 let. Jako matka a babička dobře chápu, jak je důležité zajistit bydlení pro mladé rodiny. Mladí žadatelé o hypotéky jsou specifickou skupinou, která na počátku ekonomické aktivity často disponuje nízkými úsporami a relativně nižšími příjmy a může tak být pro ně logicky složitější naplnit závazné úvěrové ukazatele. Tímto návrhem to zohledňujeme. Jednoduše řečeno chceme, aby byly hypotéky a s nimi vlastní bydlení pro mladé rodiny v rámci možností co nejdostupnější. Pokud se situace v budoucnu natolik zhorší, že Česká národní banka bude muset utáhnout šrouby, tak ať mladí mají alespoň trochu volnější podmínky.
S navrženým konceptem pravomoci v oblasti úvěrových ukazatelů se vedle úlevy pro mladé pojí ještě jedna úleva, respektive výjimka, tentokrát již plošná, nebo chcete-li objemová. K ní se pak váže třetí bod pozměňovacího návrhu Senátu, který tuto výjimku navrhuje zvýšit z 5 na 7,5 %. Jinými slovy, Senát navrhuje zvýšit objem úvěrů, u kterých nemusí být vůbec dodrženy stanovené úvěrové ukazatele. Navrhovaný vyšší podíl by však vedl ke snížení účinnosti navržené regulace a vytvářel by podnět pro Českou národní banku kompenzovat zvýšená rizika přísnějším nastavením parametrů. Připomínám, že v minulém volebním období byl rozpočtovým výborem schválen pozměňovací návrh, podle kterého měla být výjimka zvýšena ze 3 na 5 %. K tomuto návrhu jsme společně s Českou národní bankou zaujali souhlasné stanovisko, neboť šlo o zvýšení, které ještě zachovávalo funkčnost navržené regulace, a bylo proto zahrnuto do současné podoby návrhu zákona. Současně jsme ale jasně deklarovali, že výjimka na úrovni 5 % je již hraniční a nelze ji dále zvyšovat. Jinak nominálně se bavíme o částce zhruba kolem 20 miliard, dívám se na pana guvernéra, 20 miliard, těch 5 %.
Posledním bodem pozměňovacího návrhu schváleného Senátem je změna účinnosti na pevné datum, a to od 1. ledna 2022, která sama o sobě nepředstavuje zásadní problém, a to vzhledem k tomu, že navazuje na účinnost dočasně platné novely, která rozšířila obchody České národní banky. Nicméně návrh zákona obsahuje i další změny, které čekají s ohledem na délku tohoto legislativního procesu na schválení již několik let, dlouhých více než sedm let, a nevidím důvod pro to, aby bylo nabytí účinnosti dále odkládáno.
Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, na závěr jen zopakuji, že u tohoto návrhu jde o budoucnost této země a určité pojištění pro případné budoucí krize. Musíme být připraveni, proto prosím, aby Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni financí a místopředsedkyni vlády Aleně Schillerové. Nyní požádám pana senátora Vladislava Vilímce, aby se ujal slova. Po něm se připraví pan zpravodaj. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Vladislav Vilímec: Vážená paní místopředsedkyně vlády, vážený pane předsedající, vážený pane guvernére, vážené poslankyně a poslanci, Senát svým usnesením z 10. schůze konané 28. dubna 2021 vrátil návrh novely zákona o České národní bance, tedy sněmovní tisk 532, senátní tisk 77, Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy a zároveň mě pověřil, abych odůvodnil přijaté pozměňovací návrhy Senátem.
Chtěl bych především uvést, že Senát při projednávání novely zákona o České národní bance vzal v úvahu, že příslušný sněmovní tisk 532, tedy onen návrh, který zde projednáváme, byl předložen do Poslanecké sněmovny již 25. června 2019, za měsíc tedy uplynou od tohoto okamžiku rovné dva roky. Za ty dva roky se leccos stalo. Především vypukla covidová epidemie a v mezidobí došlo v reakci na tuto covidovou epidemii k určité novelizaci zákona o České národní bance a částečnému překlopení ustanovení z původního sněmovního tisku umožňujícímu České národní bance do 31. prosince 2021 k plnění svých zákonných úkolů obchodovat na finančním trhu s investičními nástroji a dalšími cennými papíry. Toto takzvané dočasné oprávnění bylo předmětem novely 192 z minulého roku, která vešla v účinnost 24. dubna 2020. Senát si byl vědom, že návrh zákona v podobě vzešlé z Poslanecké sněmovny rozšiřuje významně dlouhodobé pravomoci České národní banky, ať již v oblasti vzpomínané měnové politiky, tak i v oblasti takzvané makroobezřetnostní politiky. Novela umožňuje provádět obchody s dalšími nástroji finančního trhu a se všemi jeho institucionálními účastníky. To dříve nebylo možné.
Česká národní banka, a mluvila o tom paní ministryně, tedy získává nástroj, který dovoluje podobně jako některým centrálním bankám včetně Evropské centrální banky provádět případně i takzvané kvantitativní uvolňování. Je to nástroj, který dovoluje centrální bance jít za hranice tradiční měnové politiky prováděné prostřednictvím nastavení úrokových sazeb. Paní ministryně mluvila o tom, že je to návrh zákona, který byl velmi podrobně a dlouhodobě diskutován. Měla pravdu. Byl diskutován již v minulém volebním období jako sněmovní tisk 1009, byl diskutován v tomto volebním období, ale dodávám k tomu: škoda že u tak významné novely nebylo dosaženo ani v horizontu dvou volných období nějaké větší politické shody, jak koneckonců vyplynulo z hlasování v případě tohoto velmi důležitého zákona v Poslanecké sněmovně. ***
