(16.10 hodin)
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedla ze Senátu vrácený vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o České národní bance.
V úvodu bych nejprve ráda zdůraznila potřebu předkládaný návrh zákona přijmout, protože jde o dlouhodobou legislativní snahu v této oblasti. Jak už jsem zmiňovala v rámci dosavadního projednávání, tato novela je jedním z nejpodrobněji diskutovaných návrhů, a to jak v odborných kruzích za účasti řady zákonodárců, tak také v mediálním prostoru.
Samotný legislativní proces této předlohy započal již v minulém volebním období. Tehdy se ale nepodařilo projednání v Poslanecké sněmovně dokončit, nicméně její potřeba rozhodně nezmizela. Zcela jistě si proto zaslouží, aby byla schválena. Ale především již první týdny koronakrize loni na jaře jasně ukázaly, že nástroje obsažené v této novele jsou opravdu potřeba. Je evidentní, že došlo k uklidnění subjektů na finančním trhu, a pozitivní dopady byly patrné i na trhu s českými státními dluhopisy, z čehož benefitujeme všichni, nejen naše vláda, ale především naši občané. Považuji tedy za naprosto zásadní, aby byl návrh zákona schválen a postoupen panu prezidentovi.
Jde o poměrně těžké a vysoce odborné téma. Mluvíme o nástrojích centrální banky, měnové či makroobezřetnostní politice, a přitom jde o věci v konečném důsledku velice blízké každodennímu životu. Centrální banka především pečuje o stabilitu cenové hladiny a ceny jsou něco, s čím se všichni potkáváme dnes a denně. Stejně tak finanční stabilita může být pro řadu našich spoluobčanů abstraktní a také těžko uchopitelné téma. Ale v předloženém návrhu je ztělesněna pravidly pro poskytování hypotečních úvěrů a hypotéky jsou téma blízké pro velkou část našich občanů. Dovolím si také připomenout, že úvěry na bydlení naprosto dominují všem bankovním úvěrům, tedy mluvíme o velké části bankovního byznysu.
Před vámi tedy leží návrh, který má vazbu na klíčové aspekty dalšího fungování ekonomiky naší země. Není unáhlenou či snad zbrklou reakcí, ale dobře promyšleným souborem opatření, která opravdu musíme mít v zásobníku pro případ, že budou někdy v budoucnu potřeba. To považuji za nezbytné připomenout hned v úvodu.
Nyní mi dovolte zmínit se o jednotlivých částech zákona a zareagovat na odpovídající body pozměňovacího návrhu přijatého Senátem. (Odmlka kvůli přetrvávajícímu hluku v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, paní vicepremiérko, a požádám poslance a poslankyně o klid, a to včetně vašich stranických kolegů. (Ministryně Schillerová s pousmáním: Děkuji, pane místopředsedo.) Vidím, že kolegové přesunou své diskuse do předsálí. Můžete pokračovat.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo. Tou první je rozšíření okruhu nástrojů měnové politiky a okruhu subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu. Místo rozšíření bych ale správně měla mluvit spíše o standardizaci. Navrhujeme takovou úpravu, která je běžná u řady centrálních bank ve vyspělých tržních ekonomikách a odpovídá pravidlům zakotveným ve statutu Evropské centrální banky. Cílem je umožnit České národní bance potřebnou volnost ve volbě protistran a instrumentů, se kterými obchoduje v rámci plnění svých zákonem stanovených úkolů. Bez ohledu na to, zda bude schváleno znění Senátu, nebo znění Poslanecké sněmovny, jde o velmi důležitou část novely.
Jak jsem již zmínila v úvodu, navrhované rozšíření již České národní bance umožnila krizová novela z jara loňského roku, tedy od počátečních fází koronavirové krize, ovšem pouze na omezenou dobu do konce tohoto roku. Efekty této krizové novely se dostavily velice rychle. Došlo k uklidnění trhů, které zjistily, že případě potřeby může naše centrální banka včas a adekvátně zasáhnout. Nebylo ani potřeba skutečně realizovat konkrétní obchody. Již to, že mohou proběhnout, totiž přináší kýžený stabilizační efekt. A proč je to tak důležité? Protože na trzích bez zbytečné nervozity a nejistoty je snadnější získat financování, a to nejen pro občany a firmy, ale i pro stát. Jsem velice ráda, že se i díky zklidnění trhů daří financovat veřejné finance hladce a za nízkou cenu.
Dovolím si jeden příklad za všechny. Šestileté státní dluhopisy jsme schopni umístit na trhu za průměrný úrok 1,14 % a ušetřené peníze můžeme letos využít při boji s pandemií. Navíc po roce 2021 budou z této novely těžit i budoucí vlády. Protože v případě loňské krizové novely šlo o rychlé nouzové řešení, byla dohodnuta omezená účinnost pouze do konce roku 2021, jak už jsem uváděla. Nicméně až do konce mandátu této vlády bude mít Česká národní banka všechny potřebné nástroje k dispozici. Já však považuji za nezbytné přijmout trvalé řešení, které zajistí, aby byly tyto nástroje centrální banky k dispozici i v dalších letech, tedy i za budoucích vlád. I ty se budou financovat na trhu a budou moci benefitovat z jeho stability, stejně jako celá ekonomika. A také budou mít pojistku pro případ, že nás někdy v budoucnu potká další krize a potenciální nejistota na trzích. To je přece správné a odpovědné jednání. Je to jako pojištění domu, také nechceme čekat, až bude voda stoupat, ale pojistíme se dopředu. Nečekáme povodně, ale chceme mít jistotu, že když náhodou přijdou, bude existovat řešení. Děláme to pro budoucnost a stejně tak tomu je s tímto návrhem zákona. Je důležitý pro budoucnost této země, je právě tím správným a dlouhodobým řešením. A dovolte mi znovu zopakovat, že navrhujeme pravidla, která jsou standardním rámcem fungování centrálních bank na vyspělých trzích.
První bod pozměňovacího návrhu Senátu se týká právě této oblasti. Konkrétně Senát navrhuje doplnění ustanovení o obchodech České národní banky o explicitní konstatování, že není dotčen zákaz měnového financování. Toto doplnění je však nadbytečné, protože zákaz měnového financování platí vždy pro jakoukoliv činnost České národní banky, což je potvrzeno i tím, že vychází přímo z článku 123 Smlouvy o fungování Evropské unie, tedy z aktu vyšší právní síly, než jakou má zákon o České národní bance. Navíc doplnění Senátem navrženého konstatování do předmětného ustanovení by bylo kontraproduktivní, neboť by mohlo vést k výkladové nejasnosti, proč je uvedeno pouze na jednom místě zákona, a ne na ostatních místech, která hovoří o dalších instrumentech České národní banky.
Další částí návrhu zákona, která byla dotčena pozměňovacím návrhem Senátu, je oprávnění České národní banky založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu nebo v ní nabýt účast. Zde musím znovu zopakovat, že cílem vládního znění této novely bylo nikoliv fakticky měnit, ale naopak reflektovat skutečný právní stav, který již dnes umožňuje České národní bance nabývat účast právnické osobě pro plnění svých úkolů, ale je to nutné dovozovat výkladem. Proto bylo přistoupeno k explicitní právní úpravě v zákoně tak, aby bylo jeho znění jasnější, a tedy i srozumitelnější. A to by mělo být cílem i zákonodárce. V diskusích se opakovaně skloňovala otázka vhodnosti a potenciálních rizik zakládání právnické osoby ze strany České národní banky. Opět musím zopakovat, že tyto obavy jsou liché. Návrh zákona obsahuje jasné omezení participace na jiné právnické osobě tím, že je možná pouze a výlučně k podpoře plnění úkolů České národní banky. Zde platí obecný princip, že Česká národní banka zůstává plně odpovědná za to, aby prostřednictvím účasti právnické osobě nepřekročila jí svěřené pravomoci. ***
