Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

333.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb.,
o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 961/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili 23. dubna letošního roku na 98. schůzi v rozpravě. Prosím, aby u stolku zpravodajů zaujaly svá místa ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, zpravodajka garančního výboru, výboru pro sociální politiku paní poslankyně Jana Pastuchová. Obě už svá místa zaujaly.

Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 961/3, který byl doručen 24. března 2021, a usnesení garančního výboru byla doručena jako sněmovní tisky 961/4 a 5.

Než budeme pokračovat v přerušené rozpravě, do rozpravy se s přednostním právem přihlásila paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Já jí chci udělit slovo, ale učinit tak nemohu, protože tady je opět nesmírný hluk. Požádám kolegy a kolegyně, aby své diskuse buď k minulému bodu, nebo bodu následujícímu v každém případě přenesli do předsálí. Rád bych, aby paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová měla dostatečně důstojné prostředí pro svůj diskusní příspěvek. Po ní je přihlášen pan kolega Čižinský. Ještě chviličku. Máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, velmi stručně připomenu, že se jedná v rámci této novely o průlom v zajištění systémové péče o nejmenší děti. Vytváříme základní síť služeb péče, která je státem garantovaná, kvalitní, dostupná, a to místně i finančně. Místa pro děti do tří let jsou totiž to, co v České republice reálně chybí a je velmi kritizováno všemi odborníky, protože právě kvalitní předškolní péče, která je dostupná pro všechny, je nejlepším receptem, jak sladit práci a rodinu a tím pádem i zvýšit porodnost v naší zemi. Dosavadní fungování dětských skupin se velmi osvědčilo, proto kvalitní základ přebíráme a dále rozvíjíme.

Dovolte mi připomenout, že to je velmi těžce vydřený kompromis jako málokterý z jiných vládních návrhů a celá novela funguje jako domeček z karet. Pokud se změní jeden parametr, může se rozsypat celá konstrukce tak, jako když z domečku vytrhnete právě tu spodní kartu.

Základní kameny tohoto návrhu zákona je stabilní národní financování zohledňující finanční náročnost péče. Myslím si, že je tu shoda, že dětské skupiny a pak nově jesle by neměly dostávat od státu nižší příspěvek, než je ten současný. Dále zastropování příspěvku od rodičů, které bude právě zajišťovat dostupnost pro všechny rodiny, nejenom pro ty vysokopříjmové. A pak samozřejmě věková návaznost na mateřské školky, tím si klademe za cíl vytvoření srozumitelného systému, který poroste s dítětem, to znamená odmalička jesle, poté mateřská škola, kde už bude probíhat vzdělávání, a pak na to navazující základní škola.

Již dnes se můžeme pyšnit více než 15 000 míst u více než 1 100 poskytovatelů dětských skupin a já osobně považuji za skvělou zprávu, že se nám z Národního plánu obnovy podařilo vyjednat na zřizování dětských skupin, respektive jeslí, 7 miliard korun. To znamená, každá obec, která bude chtít, tak bude mít neuvěřitelně dobré podmínky, a to jak formou státního stabilního financování na měsíční bázi, tak pokrytí veškerých nákladů na zřizování dětských skupin, respektive jeslí, ve výši 7 miliard korun. Zahrnuta do toho bude i rekonstrukce stávajících, což opětovně zajistí mnohem větší rozkvět této služby. Navíc je zde nastaveno tříleté přechodné období, aby byl dostatek času se plynule přizpůsobit novým podmínkám, jako je třeba snížení věku či úprava kvalifikace.

Proto vás, vážení kolegové, prosím o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni. Kolega Čižinský se přehlásil, dobře. Nyní paní kolegyně Richterová s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji moc za slovo. Já jsem se chtěla paní ministryně zeptat: zaznělo, že to je zákon, který je kompromisní, a to právě nevím, co je na tom kompromisního, a že v něm je zajištěno stabilní financování. Tam mám zásadní otázku - přece co se týče financování, tak v tom zákoně není upřesněno, kolik bude náš stát na dětské skupiny dávat. Připadá mi velice důležité, aby to tady, vážená paní ministryně, zaznělo, jak to přesně s tím stabilním financováním má být.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Paní ministryně se hlásí s přednostním právem, takže kolegyně Aulická ještě posečká. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Paní poslankyně neposlouchala, protože já jsem řekla, že to nemůže být nižší částka, než je ta současná, která je 9 900 korun. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní poslankyně Richterová, ještě jedna faktická poznámka. Máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Zákon ale tuhle částku neobsahuje, paní ministryně. Je to tak?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Sice nejsme v interpelacích, ale samozřejmě.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já to jenom doplním. Jde přece o to, že musíme vědět, o čem hlasujeme. A když v tom zákoně ta částka uvedena není, tak je uvádění Sněmovny v omyl, když paní ministryně naznačuje, že to takto bude.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Paní zpravodajka má také přednostní právo, takže kolegyni Aulickou požádám o strpení. Slovo má zpravodajka, paní poslankyně Pastuchová.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Tak v návrhu, vaším prostřednictvím, pro paní poslankyni Richterovou, je napsáno, že částku určí vláda. A já si neumím představit jednu jedinou vládu, která by nedala takovou částku, která by ty dětské skupiny zlikvidovala.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášená paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Připraví se Jan Bauer. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegové, vážení kolegové, já možná jenom na to, co tady proběhlo, ta přestřelka s kolegyněmi a s paní ministryní, a to, prostřednictvím pana předsedajícího, na paní kolegyni Pastuchovou. Já si umím představit, že některá vláda může dát malé částky. Bohužel, umím si to představit, a to je to, co mě děsí.

Chtěla bych říci, že tento návrh zákona, ač z některých stran, asi převážně opozice, teď bude znít: proč to měníme, proč se snižuje věk, proč tam řešíme další opatření, hygienické věci a tak dále, tak je právě z toho důvodu, že když se v roce 2014 přijímal tento zákon, tak opravdu vznikal za doby, kdy byl velký nedostatek míst v systému v mateřských školách, a v době, kdy opravdu byl velký problém pro dvouleté a tříleté děti, protože se změnila rodičovská. Víme všichni, že opravdu většina rodičů se snažila dát ten rok a půl a pak s dvouletými dětmi nevěděli, kam s nimi, protože se chtěli vrátit do pracovního systému, v mateřských školkách pro ně nebylo místo a ani stát nedokázal v té době zabezpečit jiné věci.

Na druhou stranu se přijal zákon, který opomíjel jakékoliv hygienické podmínky, stravovací podmínky, personální věci, a nechalo se to prostě rozvolněné, tak aby si ten systém to upravil víceméně podle svého. Proto my, KSČM, jsme s tím měli velký problém, protože se jedná nebo mělo jednat o nejmenší děti, a myslíme si, že stát by opravdu měl mít dozor nad tím, jak je o ty děti pečováno, i když je to v soukromých rukách.

Určitě nemáme problém s tím, že dneska provozují dětské skupiny především soukromé subjekty, ať už třeba neziskové organizace, ale jsou to třeba i samosprávy nebo jiné formy státní správy, víme, že dětské skupiny jsou i při ministerstvech, ale tímto návrhem říkáme, že státu opravdu není jedno - a jsem ráda a jsem hrdá na to, že KSČM se podílela na původním návrhu - že péče o nejmenší děti by měla být opravdu především kvalitní, aby ani rodiče neměli strach, jak je o děti pečováno a postaráno.

Také konečně musíme přiznat v tom návrhu, že dětské skupiny mají být péčí o ty nejmenší. My jsme doslova skřípali zuby, když se hovořilo o spodní hranici věku, o půl roku dítěte. Je to opravdu asi na diskusi. Na druhou stranu víme, že individuální přístup v každé rodině je zcela jiný, a asi jsme si všichni vědomi, že půlroční dítě by nemělo být dáváno do dětské skupiny na dlouhou dobu. Mělo by to být jen na nezbytnou dobu, protože takhle malému dítěti je asi nejlépe s mámou nebo s tátou.

Na druhou stranu je potřeba zajistit i v rámci nějaké individuální záležitosti, aby i o tak malé dítě bylo kvalitně a dobře postaráno. Proto i my jsme ustoupili původně z toho požadavku, aby dětské skupiny byly pro děti od jednoho roku, a jenom doufáme, že mladší děti do jednoho roku tam budou dávány velmi zřídka. Na druhou stranu se na to myslelo i v počtu pečujících osob, tak jak je předloženo.

Také jsme chtěli říci, že věk, který je asi nejvíce diskutován, je připraven z toho důvodu, aby dětské skupiny víceméně nahradily to, co tady bylo v předchozích letech a co fungovalo, a to, aby se začlenily do celkového systému péče a potažmo poté dále vzdělávání v předškolním věku. Byly to takzvané jesle, o kterých si myslíme, že tady fungovaly opravdu velmi dobře. Bohužel, po roce 1990 se řeklo, že jesle nejsou potřebné, že rodiče budou zůstávat dlouho na rodičovské dovolené. Víme všichni, že ten trend, který třeba tady byl ražen v devadesátých letech, a bezmyšlenkovitě byly jesle likvidovány, rozprodávány samosprávami, a dnes ve velké míře, zhruba takových 15 až 20 let, mluvíme o tom, že tam, kde se jesle zachovaly aspoň v nějakém počtu, tak jsou dnes všichni šťastní, i když je musí většinou samosprávy dotovat ze svého, protože stát zcela zapomněl na to, že malé děti tady prostě jsou.

Proto i my tímto návrhem jsme chtěli jít tou cestou, která si myslím, že měla být původně v roce 2014, aby péče o malé děti byla zapojena i potom na systém předškolního vzdělávání, to znamená dětí od tří let, tak aby vlastně mohly vznikat třídy, ať už dětských skupin nebo jesle, záleží na tom, co dnes přijmeme, při současných mateřských školkách.

Snažili jsme se to vykomunikovat i z toho důvodu, že bylo přislíbeno, že se zapojí i finance z projektů při Ministerstvu pro místní rozvoj tak, aby na zřízení těchto tříd pro takhle malé děti byly finanční prostředky, aby se o to navýšil rozpočet a aby de facto samosprávy nebo i soukromé subjekty, pokud by chtěly zřizovat dětské skupiny anebo se třeba i transformovat potažmo do dětských skupin a mateřských škol, tak aby na to ty prostředky mohly dostat přes ty projekty. Viděli jsme to jako velký návrat k systému, který by tady fungoval, a fungoval v předešlých letech a hlavně by odpadl ten velký argument toho, že třeba ve velkých městech by pak rodiče museli jezdit do jedné dětské skupiny a pak přejíždět do jedné mateřské školky jenom z toho důvodu, že mají děti v předškolním věku. Takto by se prostě budovaly třídy při mateřských školkách a víceméně ty děti by pak neměly žádné problémy přecházet do předškolního vzdělávacího systému, protože by to prostředí znaly, znaly by paní učitelky, znaly by ostatní personál, který tam je, a nedělalo by jim to žádné problémy. To byl ten hlavní fakt, který my jsme v té to novele zákona viděli.

Při projednávání nebylo opravdu jednoduché řešit určité oblasti a po tom, co se odehrávalo, myslím asi napříč politickým spektrem, jsme se dneska rozhodli, že podpoříme pozměňovací návrh paní kolegyně Kovářové. Jsou to dva pozměňovací návrhy. Jeden hovoří o tom, že vláda při rozhodování o částce, kolik bude dávat na dětské skupiny, bude přihlížet i k provozním nákladům celého toho provozu. Myslíme si, že to je logická věc a i ta částka, o které se vlastně doposud mluvilo, zhruba 7 500, tak doufáme, že opravdu to nikdy nebude nižší, že naopak by to mohla být jenom vyšší částka a že i by na to potom mohlo reagovat samotné Ministerstvo školství, protože tam si myslím, že víceméně ve financování a celém pojetí mateřských škol dlouhodobě zaspává.

Další pozměňovací návrh paní poslankyně Kovářové, který podpoříme, je výjimka pro malé obce. Je to z toho důvodu, že systémově, ať se vám to líbí, nebo ne, vláda, potažmo Ministerstvo školství s dalšími ministerstvy, nedokázaly reagovat především na poptávku a na problém toho, že na malých obcích neustále narůstá počet mladých rodin, malých dětí, a víceméně finance v rozpočtech byly opravdu malé na to, aby se jim pomáhalo zřizovat mateřské školky.

Také si myslíme, že dlouhodobě celý pohled na zřízení mateřských škol podle školského zákona by se měl otevřít, mělo by se o něm mluvit, měly by se řešit nebo přehodnotit určité hygienické parametry a jít takovou cestou, která by nebyla až tak problémová jak pro samosprávy, pro firmy a další, kteří by chtěli ty mateřské školy zřizovat. Říkám to především z toho důvodu, že když jsme měli kulatý stůl u paní ministryně Maláčové, tak tam byli zástupci dětských skupin z celé republiky a ač neměli třeba s personálním obsazením vůbec žádné problémy, protože tam v současné době mají v dětských skupinách opravdu vybavený, kvalitní personál, mají tam pedagogy, ale i chůvy a tak dále, tak ten největší problém viděli právě v tom, že když se budou transformovat, tedy část dětské skupiny, část mateřské školy, tak právě tak, aby splňovaly veškeré podmínky toho, aby se mohla zřídit ta mateřská škola.

Na minulém jednání pan kolega Čižinský hovořil o tom, že ve velkých městech jsou i dětské skupiny v bytech. Pro mě je tento fakt jenom důkaz toho, že ta podoba zákona schváleného v roce 2014 byla opravdu velmi rozvolněná a já se prostě s touto podobou nemohu ztotožnit. Chápu, že se bavíme o malých skupinách dětí, chápu, že dětské skupiny vznikaly pro potřeby rodičů, na druhou stranu si myslím, že je to právě chyba pohledu poslankyň a poslanců v té době, jak se mělo přistupovat k péči o děti, ale vnímáme i to - a myslím si, že asi tady všichni - že ti rodiče řeší, jak je postaráno a kde je postaráno o jejich děti, a že je to mnohdy velký problém právě u velkých měst. Protože když se třeba podíváme i v Praze, v jakých prostorách jsou mateřské školky, tak si myslím, že je to opravdu velký problém toho, že by se o tom mělo více hovořit z odborných pohledů, jak dál právě rozvolnit a i s těmi hygienickými normami řešit tu péči o nejmenší děti až do předškolního věku.

Chtěla bych vás požádat, ale vím - nebo vlastně nevím - jak by dopadla třeba i ta věková hranice, protože je tu další pozměňovací návrh na to, aby se zvýšil věk ne do tří let a přechod jednoho roku, ale do čtyř let a přechod jednoho roku - abyste tento pozměňovací návrh, myslím, že je také paní kolegyně Kovářové, nehlasovali, protože my jsme tím původním návrhem, který je, chtěli docílit, aby se ty děti opravdu vzdělávaly. Tím, že v tomto návrhu zákona není dáno, že dítě, které je starší tří let a ještě bude v té dětské skupině, tam není ten pedagogický personál, tak opomíjíme jedno ohromně velké dogma, jednu velkou pravdu, a to, že každé dítě od tří let má právo na vzdělání. A my jsme se nad tím vlastně u těch dalších věcí nezamysleli a ten parametr toho, že by tam pedagog měl být vždycky, když tam bude dítě od tří let, tam prostě není dán. A to si myslím, že za nás je to jeden velký důvod, proč - ač třeba v Senátu může dojít k úpravě, neříkáme, že ne - ale za nás si myslíme, že dítě, které je starší tří let, se má především vzdělávat. Menší děti samozřejmě potřebují jinou péči, ale je to z toho důvodu, že víme, co se odchytává v mateřských školkách, víme, jak pedagogové vnímají jednotlivé děti, jak s nimi pracují, co je potřeba, jak opravdu ve velké míře jsou zanedbány jednotlivé věci, které je potřeba v tom předškolním věku zachycovat a na které rodiče z logiky věci nejsou schopni reagovat, anebo je třeba prostě nevnímají. A v tuto chvíli si opravdu myslíme, že u dětí starších tří let by měl být člověk, který tomu rozumí. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Haně Aulické Jírovcové. Nyní máme dvě faktické poznámky, kolega Bauer posečká. Paní kolegyně Richterová, poté pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené kolegyně a kolegové, zůstanu u těch peněz, protože to je velice podstatné. Paní kolegyně Aulická zmiňovala 7 500 měsíčně, paní ministryně Maláčová 9 800 měsíčně, paní poslankyně Pastuchová neřekla žádnou částku s tím, že to určí vláda. Ale to přece takhle nemůže fungovat, protože my dobře víme, že potom vláda je schopna použít argument - bohužel ano - že mateřské školky mají nižší příspěvky na děti. Už se nezohlední to, že prostě ano, mateřským školkám by bylo třeba přidat, a bude reálně hrozit, že dětské skupiny zaniknou kvůli nedostatečné podpoře, že ta částka, kterou vláda ve vyhlášce schválí, bude přinejmenším pro určité regiony, tam, kde je poskytování péče dražší kvůli vyšším nájmům a vyšším platům, nedostupná. A proto se znova ptám - v tom zákoně to není, vy jste tady neřekli jednotnou částku, na které byste se jako ty tři strany, které to chtějí podpořit, shodly, a proto se ptám, jaká ta částka má být, vážená vládní koalice.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl, vaším prostřednictvím, reagovat na kolegyni Aulickou Jírovcovou. Já si myslím, že skutečně... já chápu ten váš postoj. Ten váš postoj v zásadě je, pošleme všechny děti do školek, co jen to půjde, a to je ta naše politika, to je vaše ideologie, že stát má prostě všechno převzít a dělat to sám.

Z mého pohledu tady vznikl funkční systém dětských skupin, který ke spokojenosti dětí i rodičů bez problémů funguje, a vy úplně zbytečně se ho snažíte teď nabourat a znemožnit například čtyřletým dětem chodit do dětských skupin. Podle mého názoru jediné, čeho docílíte těmi svými návrhy, ať už se jedná o přísnější hygienické normy, nebo přísnější pravidla ohledně věku, tak docílíte jenom toho, že ti rodiče, kteří záměrně chtějí mít děti v dětských skupinách třeba proto, že chtějí mít děti v menším kolektivu, tak jediné, co jim zbude, že se budou skládat sami soukromě na to, udělat si tu svoji dětskou skupinu bez podpory státu, která bude v těch bytech, bude s daleko horšími hygienickými podmínkami, protože tam samozřejmě to bude zcela mimo pozornost státu, a dosáhnete přesného opaku, než čeho jste chtěli dosáhnout.

Podle mého názoru je toto skutečně velmi nešťastný přístup a bouráte fungující systém, který ke spokojenosti desítek tisíc lidí v této zemi dobře funguje.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Vyvolal jste poznámku paní poslankyně Aulické Jírovcové. Kolega Bauer ještě posečká. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Budu reagovat ještě na pana kolegu Ferjenčíka. Já jsem to ale řekla, že ten zákon nevznikl za dobrých a kvalitních okolností, protože kdyby tady vznikl, tak by se nestalo - nebo kdyby se řeklo, že to bude pro ty nejpotřebnější, opravdu pro ty malé děti, které tam měly být maximálně do čtyř let věku, tak bychom se dnes o tomhle tom nebavili.

Ano, přijal se prostě v takových parametrech, které se rozvolnily, a ano, jsou tam dneska děti, které jsou i v předškolním věku a které podle nás, tím, jak je nastavena kvalifikace těch lidí, kteří tam jsou podle toho zákona, tak tam prostě nemají být. Je štěstí, že v některých dětských skupinách mají ty pedagogy. Ano, mají, mají vybavený ten personál, ale někde také ne. A nezlobte se, jestliže popíráme zároveň, tam, kde nejsou ti pedagogové, že dítě se od tří let nemůže vzdělávat, a na druhou stranu máme tady školský systém, kde vlastně funguje - a myslím si, já si za nimi stojím, za těmi mateřskými školkami, kde opravdu to kvalitní vzdělávání je, tak je potřeba to prostě řešit.

Ale nikdo tady nechce, abychom dělali těm rodičům problémy. Na druhou stranu, říkám vám otevřeně, že v tom předškolním vzdělávání není jenom, že se děti vzdělávají, ale odchytává se tam spoustu věcí, které bohužel ty rodiče prostě nedokážou odchytit, a je to ku prospěchu těch dětí. A na to bychom se opravdu měli zaměřit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a těch faktických poznámek je teď opravdu hodně. Kolegu Bauera, abych uklidnil, tak máme: Mikuláš Ferjenčík, Helena Langšádlová, Olga Richterová, Jan Čižinský, Marek Výborný. To jsou faktické poznámky v pořadí, jak jsou přihlášeni. Nyní kolega Ferjenčík.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já skutečně musím zareagovat. Proč to proboha nenecháte na rodičích, ať si vyberou, který systém jim vyhovuje? Vy si myslíte, že to byl historický omyl, jakým způsobem se tady zavedly dětské skupiny. Já si myslím, že to byla historické štěstí, které desítkám tisíc rodičů a desítkám tisíc dětí přineslo fungující systém péče. Máme obrovský ekonomický problém, že se nám nedaří zapojovat rodiče malých dětí do pracovního trhu, a ten systém normálně funguje a pomáhá jim, aby mohli pracovat nebo pracovat na zkrácené úvazky, a my jsme rádi, že tady ten systém je. My jsme rádi, že je tady svoboda volby, a moc bychom si přáli, aby toto bylo zachováno.

A to je to jádro našeho sporu ohledně tohoto zákona. My si skutečně nemyslíme, že má stát direktivně rozhodnout, jestli rodiče mají dát dítě do školky, do dětské skupiny nebo si ho nechat doma. Ať se rozhodnou svobodně rodiče, ať je přiměřená podpora pro všechny systémy, která odpovídá nákladům, a ať se především zohledňuje to, že pokud podporu ze strany státu neuděláme, tak rodiče se zařídí po svém, budou si dělat své soukromé dětské skupiny, a zase nám vypadnou další lidi z trhu práce úplně zbytečně místo toho, abychom dali tady pár tisíc korun na dětskou skupinu a umožnili bychom těm rodičům vrátit se do práce a i vlastně celý ten systém financovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kolega Ferjenčík dodržel čas. Ještě než budeme pokračovat, máme před sebou pět faktických poznámek a dvě přednostní práva, a to paní poslankyně Pekarové Adamové a paní ministryně Maláčové. Poznamenal jsem. Nyní paní poslankyně Helena Langšádlová s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Byla jsem u diskuse, když vznikaly dětské skupiny, vedla jsem komisi pro rodinu. Není to omyl, je to vhodná alternativa pro velkou skupinu rodičů a myslím si, že je naší povinností přijmout takové návrhy, které všechny dětské skupiny, které dodneška existují, zachovají.

Stát, když už nepomáhá, tak nemá alespoň škodit. Jsem přesvědčena, že některé návrhy, které tady dneska jsou od paní ministryně, a podotýkám, že návrh zákona byl podporován i paní ministryni Marksovou Tominovou a často jsme o tom hovořili, tak stát opravdu nemá aspoň škodit a nemá rušit tuto vhodnou alternativu pro velkou skupinu rodičů, která funguje. Měli by to být rodiče, kteří si vyberou vhodnou formu péče pro své děti. Nepodceňujme rodiče v tom, že si neumějí zjistit, jaké podmínky tam jsou, kdo se o jejich děti stará, jaký vliv to na ně má. Jsou to rodiče, kteří by měli být suverény v tomto rozhodnutí, a naší povinností je vytvářet jenom podmínky pro různé alternativy. Jsem přesvědčena, že mezi ty alternativy i do budoucna mají patřit dětské skupiny, tak jak je dneska známe, aby si rodiče - a právě rodiče - mohli vybrat vhodnou alternativu pro své děti.

Ostatně jsou na ministerstvech, jsou ve firmách, jsou v malých obcích a já považuji opravdu za zločinné myšlenky, že bychom měli omezovat jakoukoliv dětskou skupinu, která existuje, protože to v tu chvíli omezí nabídku pro rodiče, které je využívají. Byly to často komunitní skupiny, které iniciovaly a vybudovaly tato centra, a myslím si, že (jim) nesmíme házet klacky pod nohy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Olgy Richterové, připraví se k faktické poznámce Jan Čižinský. Počet faktických poznámek zůstává pět. Tak, máte slovo, paní poslankyně k faktické poznámce.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Jenom doufám, že potom paní ministryně zodpoví tu částku, protože to je naprosto zásadní. Ale přála bych si, aby to zodpověděla celá vládní koalice. Prostě bez toho se nedá zodpovědně o tom zákoně rozhodovat. Ale ještě jedna věc. Prosím, to, že se něčemu nějak nesmí říkat, neznamená, že to neprobíhá. Na co narážím? Na to takzvané vzdělávání.

Tady chci ve faktické poznámce jenom upozornit: je naprostá iluze, že by nějakou hranicí tří let věku, zapálením tří svíček na dortu, skončila výchova a začalo vzdělávání. Proboha, kolegyně a kolegové, to je fakt iluze. Právě proto je tak iluzorní oddělovat děti různého věku zákonem. Děti se vyvíjejí různě, jsou individuální, mají individuální potřeby, a proto potřebujeme různé, flexibilně se doplňující systémy péče.

A právě proto, že považuji za opravdu veliký omyl říkat, že v dětských skupinách vzdělávání neprobíhá, protože prostě do těch tří let věku samozřejmě probíhá, jenom se tomu dnes tak oficiálně nesmí říkat. Úplně stejně tak považuji za nesmyslné z toho vycházet, u nastavení toho limitu, když dítěti přestanou tři a začnou mu být čtyři, že už by nesmělo chodit do tohoto typu předškolního zařízení.

A řeknu ještě takovou perličku. Odkud je limit těch tří let věku? To pochází z Rakouska-Uherska. Tehdy se věřilo, že od toho věku se dá naučit lásce a úctě k císaři.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce.

Než udělím slovo kolegu Čižinskému, přečtu nejdříve omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 13 do 14 se omlouvá paní poslankyně Pavla Golasowská, od 9 hodin do konce jednacího dne Ivana Nevludová, od 9 hodin do konce jednacího dne Marian Bojko, od rána, tedy celý jednací den, Marian Jurečka, na celý jednací den také Lubomír Volný, od 10.15 do konce jednacího dne Radovan Vích, od 12.30 z pracovních důvodů do konce jednacího dne Monika Jarošová, další je Kateřina Valachová z celého jednacího dne z pracovních důvodů a paní ministryně Marie Benešová na celý dnešní jednací den. Tolik tedy omluvy.

A s faktickou poznámkou je přihlášen a udělím slovo panu poslanci Janu Čižinskému a předávám řízení schůze. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych rád zkusil trošku otupit hrany, protože máme docela dobrou situaci. Stojíme před rozhodováním, kdy ty pozměňovací návrhy jsou k dispozici, které tu situaci mohou zachránit. Prostě můžeme tam ty nejdůležitější schválit.

Já se bojím, že tady dochází k velkému nedorozumění. Dětské skupiny skutečně vznikaly a vznikají ve chvíli, kdy je nějaká skupina lidí, která to potřebuje, kdy je nedostatek v mateřských školách nebo kdy se skutečně jedná o skupinu lidí, kteří prostě potřebují jinou skupinu dětí, které potřebují takovouhle péči, a tu skupinu založili. Ale hlavním motorem většinou bývá nedostatek péče pro děti, prostě nedostupnost. Když se koukneme na mapu, kde dětské skupiny vznikají, tak je to naprosto evidentní. A já se strašně bojím, že tady několik z nás vychází z nějaké ideální situace, kdy stojí nějaká mateřská škola, která má hned vedle stavební pozemek, kde vzniknou jesle. Jenže taková situace prostě reálně, opravdu skutečně není.

To znamená, co si teď asi myslí lidé, kteří zřizují dětskou skupinu, když nás sledují? Ti lidé jsou v obřích problémech, většina z nich do toho vložila svoje prostředky, o ty peníze přicházejí, pomoc od státu je skutečně nedostatečná, a teď sledují, co se stane. A třeba konkrétně ten věk, tak to je pro ně prostě dramatické, protože oni tam mají sourozence a žádná maminka je nebude vodit na dvě místa nebo na tři místa, nebo bude, a strašně jí to zkomplikuje život.

Navíc určitě je mezi námi mnoho takových, jejichž právo na vzdělání bylo pošlapáno, prostě šli rovnou do školy. Já jsem jeden z nich. Nemyslím si, že to je úplně stěžejní. Stěžejní je, aby rodiny měly kam své děti dát a abychom nezničili fungující systém.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní má faktickou poznámku - přeji hezký den - pan poslanec Marek Výborný, připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, vaším prostřednictvím, na paní kolegyni Aulickou. Ono to tady zaznívalo, nezapomínejme na ty rodiče - proč musíme nebo proč máme ambici jako stát těm rodičům všechno pro pána krále diktovat od A do Z? Tady byl vytvořen nějaký funkční model dětské skupiny nebo dětských skupin a my ho teď chceme zcela zlikvidovat? Já to nepovažuji za moudré ani rozumné. Nechť v rámci toho, co skutečně chceme docílit, a ona to říkala paní kolegyně Aulická také, ideální sladění rodinného života, péče o dítě, výchovy dítěte a potom třeba i profesní dráhy a kariéry, tak nechme rodičům skutečně svobodnou možnost volby a to znamená ponechání funkčního modelu dětských skupin, který byl notabene vybudován s nemalými finančními náklady, který je nějakým způsobem financován a my ho tady teď bezprostředně ohrožujeme, ještě v době, kdy už tak ten systém dostal zásah díky dopadu covidu. Myslím, že to opravdu rozumné není a prosím, nemějme tu ambici, která bohužel z původního návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá - prostě dostat pokud možno ženy rychle do práce, aby platily daně, a výchovu nechte na státu. To já opravdu nepovažuji za rozumné, výchova má být primárně na rodičích a na rodině.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další faktická poznámka, paní poslankyně Hana Aulická, připraví se pan poslanec Radek Holomčík, potom Jana Černochová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím, na reagující kolegy a kolegyně. Mám pocit, že - já možná asi chápu, proč se to obrací, nebo spíš proč to prezentujete trošku jinak. Nikdo tady za KSČM nechce, aby byl nějaký problém v tom, že by se udělalo, že by rodiče neměli kam dávat své děti. Já se jenom zeptám, proč je pro vás třeba takový problém, že by se stávající dětské skupiny, a mají na to čtyři roky, mohly transformovat do dětských skupin a pro ty starší péče podle zákona o školství nebo školského zákona do mateřských školek? Proč je to takový problém? Opravdu nevnímám, že by tady někdo chtěl bránit tomu, aby děti měly péči, ať už pro ty menší, nebo pro ty starší. Ale bavíme se i o těch podmínkách a nikdo tady opravdu nechce bránit rodičům, aby si vybírali. A musím říci, že i na kulatém stole ty dětské skupiny, a myslím, že to bylo právě někde z Moravy, z Olomouckého kraje, samy řekly: My jsme to pochopili. A jediné, co chtěli, bylo: pomozte nám s tou transformací na mateřské školky. To bylo jediné.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další faktická poznámka - teď jenom přečtu pořadí: Jana Černochová, Jan Čižinský, Mikuláš Ferjenčík. Takže nyní má faktickou poznámku paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Paní ministryně tady neverbálně dává najevo, co si o tom, co tady říkají řečníci, myslí. Já bych jí tedy - má to kousek, její Ministerstvo práce a sociálních věcí je u mě na dvojce - tak, paní ministryně, klidně se nebráním tomu, přijďte k nám na radnici, řekneme vám, jak u nás fungují dětské skupiny v praxi, jak jsme řešili i situaci v souvislosti s covidem, kdy dětské skupiny tvořily nějakou alternativu k tomu, abychom byli schopni do nich umisťovat děti právě těch pomáhajících profesí. Já si tady také jako pamětnice této Sněmovny pamatuji tu diskusi s vaší předchůdkyní, s paní ministryní Tominovou Marksovou, která za dětské skupiny horovala. Mimochodem, paní Tominová Marksová je také z Prahy 2, takže určitě potvrdí to, že u nás ta praxe skutečně je dobrá, a nerozumím tomu, proč chceme rušit něco, co funguje. A jak už tady říkala celá řada mých předřečníků, přestaňme si hrát na sociální inženýry a přestaňme tady rozhodovat za rodiče těch dětí, kteří chtějí mít na výběr, chtějí mít možnost volby. Vy tady opět svazujete možnost jejich volby do něčeho, co oni prostě nechtějí. Nechtějí to ani oni, nechtějí to ani děti, nechtějí to ani příslušné samosprávy. Paní kolegyně Aulická Jírovcová je zastupitelkou města Mostu, takže předpokládám, že i ona má nějakou zkušenost s dětskými skupinami, a překvapuje mě, že proti nim takto bojuje. Mrzí mě to.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Čas. Nyní faktická poznámka, pan poslanec Jan Čižinský, připraví se Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Takhle: já to tady ale říkám po několikáté, že mnoho dětských skupin, které jsou právě v těch oblastech, kde jsou nejvíce potřeba, to znamená v husté zástavbě, nikdy nemohou splnit ty podmínky. Prostě nikdy je nesplní. Ony jsou třeba i ve velmi dobré lokalitě, jsou prostě v nějakém bytě, který třeba ústí do zahrady, ve vnitrobloku, nikdy tam nic nevyjde (?). A pokud projde, jak je navrženo to osvětlení a oslunění, tak se to zruší plošně. To i ty skupiny z Olomoucka nevědí, co se stane, bude to naprostá katastrofa. Tam přijde měření, bude se muset několik dní měřit, a zjistí se, že do toho bytu se vejdou tři děti. Takhle to probíhá, takhle to je realita. Ať si kdokoliv, kdo zřídil dětskou skupinu, si tam dá ten měřák, ať si to změří, stojí to několik tisíc korun, a zjistí, že je použitelný pás dva metry podél okna. To je prostě realita! Takže já se strašně bojím, že i ty dětské skupiny z Olomoucka vůbec nevěděly, o čem mluví.

A jak funguje nyní - a já teď budu mluvit úplně konkrétně - jak funguje městská část v centru města. Je nás tady několik a není to jenom Praha, prosím. Funguje prostě tak, když jí na tom záleží, že průběžně, neustále buduje ty kapacity, ale ve chvíli, jako třeba je teď, kdy je mnohem víc odkladů, kdy se přehlašují lidé právě třeba ze soukromých školek do státních a je nedostatek, tak potřebujeme zřídit rychle, akčně, třeba jenom na dva roky, dvě, tři dětské skupiny. To teď nebude možné. Takže my začneme budovat, když bude nedostatek, dobudujeme za pět let, pak už třeba zase nebude potřeba. To znamená, vy tady chcete úplně zrušit tu akčnost, a já nechci, aby ty děti chodily vždycky dětské skupiny. Jenom nechci jako všichni ostatní ty rodiče nechat ve štychu!

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další faktická poznámka - pan poslanec Mikuláš Ferjenčík a připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl reagovat na kolegyni Aulickou Jírovcovou. Vy říkáte, proč nám vadí ta transformace. Tady jde přece o to, že dneska ten systém bez problémů funguje a vůbec není důvod nutit všechny dětské skupiny absolvovat tuhle byrokratickou překážku - ještě ani nemají jistotu, že je vůbec Ministerstvo školství povolí. To je jedna věc.

Druhá věc. Mě by skutečně zajímalo, jestli když tady argumentujete nutností vzdělání, jestli jsou doložena nějaká data, že je problém v rámci přípravného ročníku školek s tím, že by děti z dětských skupin dělaly nějaké problémy ohledně schopnosti fungovat v kolektivu nebo zvládat ty věci, které zvládat mají. To by mě skutečně zajímalo, jestli je nějaký doklad toho, že je skutečně s těmito dětmi problém. Jsem přesvědčen, že žádný problém neexistuje, ostatně rodiče už dneska můžou ty děti vychovávat doma a nemá jim do toho stát co mluvit, a nechápu, proč bychom měli zbořit fungující systém dětských skupin a nutit je k nějaké byrokratické operaci, která navíc bude velmi náročná, co se týče třeba hygienických norem.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka - paní poslankyně Hana Aulická, připraví se pan poslanec Jan Bauer a poté pan poslanec Jan Jakob. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji moc, pane předsedající. Nejdřív tedy na pana kolegu Ferjenčíka. To je právě to, když se zaobíráte oblastí předškolního vzdělávání, tak byste měl vědět, že pokud je dítě v předškolním věku v dětské skupině, tak musí být přezkoušeno, ale paní učitelkou nebo dotčeným pedagogem z mateřské školy podle školského zákona. Tak to prostě, ano, je. Ano, je to tak. Bohužel to prostě je. A i vlastně děti, které jsou doma v rámci toho vzdělávání, tak mají být také přezkušovány. Takhle to prostě bohužel chodí.

A ještě na paní kolegyni Černochovou. Nebojuji proti dětským skupinám. My jsme bojovali v roce 2014, aby se takto nekvalitní zákon přijal právě bez těch parametrů, které jsme chtěli. My bojujeme jenom o to, aby se řeklo, že je potřeba začlenit dětské skupiny do stávajícího systému (péče) o malé děti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Jan Bauer a připraví se pan poslanec Jan Jakob, následně Mikuláš Ferjenčík a Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, milé kolegyně, kolegové, já bych chtěl fakticky zareagovat na většinu svých předřečníků. Musím říci, že mám docela dobrý pocit z toho, že pravděpodobně mám schopnosti mimořádně strhávat názorově lidi na svou stranu, protože jestli se dobře pamatuji, při prvním čtení jsem tady stál osamocen, maximálně se svými kolegy z Občanské demokratické strany, kteří jsme upozorňovali na to, že tenhle zákon je od počátku úplně nesmyslný, že se tady vůbec neměl objevit. Proto jsme navrhovali, aby byl vrácen do druhého čtení, proto jsme navrhovali a pověřovali, aby paní ministryně, nejlépe ve spolupráci s Ministerstvem financí, našla náhradní zdroje místo evropských peněz a aby s tímto návrhem, třeba nejlépe v devadesátce, přišla do Poslanecké sněmovny, aby nás tady neobtěžovala nesmyslným a likvidačním návrhem zákona, který opravdu ruší a likviduje dětské skupiny. Věřím tomu, že se setkáváte s úplně stejnými lidmi, s těmi zřizovateli, jako se setkávám já, a, vážená paní ministryně, prostřednictvím předsedajícího, oni jsou opravdu zděšeni. Oni mají do září říct rodičům, co se bude dít, jak to bude vypadat nebo nebude vypadat.

Nalijme si čistého vína. Ještě minulý týden tady kolovaly v kuloárech informace, že se zákon bude vracet do druhého čtení, protože žádný kompromis, o kterém tady hovoříte, prostě neexistoval a podle mého názoru ani neexistuje. Jsem rád, že v tom ODS nakonec nezůstává osamocena, která začíná tvrdit nebo začínáme tvrdit, že opravdu ten návrh je likvidační, že si nezaslouží, aby prošel touto Poslaneckou sněmovnou, a že si zřizovatelé dětských skupin zaslouží, aby pokračovali v tom, co jste tady vy, a to já uznávám, v těch předchozích volebních obdobích založili. Vůbec nechápu, jak Ministerstvo práce a sociálních věcí může likvidovat něco, kam jste za poslední roky nacpali miliardy korun! To je prostě neuvěřitelná věc.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Na faktickou poznámku nyní vystoupí pan poslanec Jan Jakob a připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se přiznám, že tady těm některým argumentům vůbec nerozumím. Chcete začlenit dětské skupiny do systému - ony v systému fungují, fungují řadu let. Já se chci připojit ke kolegům starostům. Když jsem se stal starostou před více než 10 lety v osmitisícových Roztokách, tak kapacity školek nebyly, a kdyby nebyly - a postupně nevznikaly, mnohdy i samy od sebe - dětské skupiny, tak bychom si s tou situací neporadili. Dneska už do městských školek, protože jsme zdvojnásobili kapacitu, se dostanou i dvouleté děti. Nicméně dětské skupiny u nás dál fungují a já nevidím důvod, proč by fungovat neměly. Rodiče, děti jsou tam spokojení. Někdo prostě chce, aby dítě chodilo do užšího kolektivu nebo aby tam chodilo se sourozencem nebo aby chodilo do takzvané lesní školky. Opravdu nerozumím tomu, proč chceme zničit něco, co perfektně funguje, a rodičům a dětem nedat tu možnost, aby si mohli vybrat.

Moc prosím a přimlouvám se, aby byly schváleny pozměňovací návrhy, které tuto situaci řeší, aby tady nedošlo k pošlapání práce spousty lidí, spousty učitelek a spousty investic. Moc děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Jenom přečtu pořadí, aby měli poslanci přehled. Následně Marek Výborný, Vlastimil Válek, Stanislav Juránek, Jan Skopeček a Jan Bauer. Jenom faktické poznámky jmenuji. Tak, pane poslanče, máte dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl reagovat na kolegyni Aulickou Jírovcovou ohledně toho přezkušování. Vždyť já proti tomu vůbec nic nenamítám. Já jsem se ptal, jestli je nějaká zkušenost z terénu, že děti, které buď jsou v pěti letech v dětské skupině, nebo nastupují do školky, do přípravného ročníku, z dětské skupiny, tak jestli je nějaká zkušenost, že tyto děti by byly ve svém vývoji nějakým způsobem opožděné, třeba oproti dětem, co tam jdou z domácí péče. To je to, co mě zajímalo, protože vy tvrdíte, že musíme nutně začlenit systém dětských skupin do systému školek, protože jinak ty děti budou nějaké nevzdělané, nepřipravené na to vzdělávání. Já si myslím, že to není pravda, že to není ničím podložené, a ptám se, jestli tady pro to máte nějaká data, nějaké doklady, které skutečně by dokázaly, že tady je nějaký problém, který jsme přehlédli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní na faktickou poznámku poslanec Marek Výborný a připraví se Vlastimil Válek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, vaším prostřednictvím, k paní kolegyni Aulické. Ano, o přezkušování máte pravdu, ale když citujete školskou legislativu, tak je potřeba být úplný. Týká se to pouze posledního předškolního rok, to znamená dítěte 5+, ano?, a ne mluvit všeobecně. To je jedna věc.

A druhá věc - ohledně toho původního plánu, já myslím, že to všichni nějak tušíme. Prostě paní ministryně musela řešit financování dětských skupin, které fungují. Jsou tady skutečně klíčovou součástí péče o dítě v předškolním věku a vznikla tady nějaká, podle mého názoru poněkud iluzorní představa, že Evropská unie zbaští ten fígl s tím, že dětské skupiny přemalujeme na jesle, a pak to všechno bude fungovat. Bohužel si myslím, že takto to opravdu fungovat nebude, že Evropská unie tento fígl nezblajzne, bohužel.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Vlastimil Válek a připraví se Stanislav Juránek, Jan Skopeček, Jan Bauer, Hana Aulická, v tomto pořadí. Takže, pane poslanče Juránku, pojďte. (Jmenovaný se diví, že už.) Ano. Ne, ne. Pardon, Vlastimil Válek. Pardon. (Poslanec Juránek reaguje: Čistě náhodou pan Válek není v sále, máte nakonec pravdu, jsem na řadě.) Čistě náhodou. Takže pozvánka propadá. A vystoupí tedy Stanislav Juránek. Tak jsem vás oslovil správně. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Juránek: Děkuju panu předsedajícímu, že vlastně odhadl momentální situaci takhle dopředu.

Jenom pro pořádek bych chtěl říct vůči svým předřečníkům, pro naprostý, jasný pořádek: my jsme zavedli povinnou školní docházku o rok dřív, než je první třída, a proto když budeme mluvit o nějakém přezkušování, budeme mluvit teprve od okamžiku, kdy je povinná školní docházka. Do té doby ta příprava je a měla by být v rukách rodičů a rodiče jako takoví - samozřejmě bychom jim měli poskytnout ty možnosti, máme skvěle vybavené mateřské školy a je to určitá nabídka, protože vzdělání v mateřských školách - a tady prosím odlište i ten termín mateřská školka, protože ze zákona, jestliže dáváme vzdělávání, tak vzdělávání jako takové se dává v mateřské škole - ale nikde není napsáno, že by museli rodiče tady toto vzdělání, protože toto vzdělání není povinné, že by je museli používat.

A z toho důvodu říkám, že se tady objevilo v době nouze, kdy byly problémy s tím, aby vůbec děti dostali do nějakých prostor, neměli jsme dostatek míst v mateřských školách, tak se tady objevila nádherná možnost, jak se ukázalo za tu dobu, a to dětské skupiny. Ukázalo se, že to perfektně umožňuje různé způsoby výchovy a vyhovuje to velkému množství rodičů. Já to beru v té škále, že je to veliká nabídka a že bychom neměli vůbec na dětské skupiny sahat.

Považuji za strašně důležité, abychom si to uvědomili, že tady je ta možnost. V okamžiku, kdy finančně tady tuto možnost zrušíme a budeme násilím rodiče nutit do nějakého neustálého systému, tak vlastně z hlediska svobody, z hlediska možností rozvoje dítě děláme špatný krok. Proto prosím, abychom když tak to řádně přepracovali. Ale myslím, že ani pozměňovací návrhy, které tam jsou, nestačí na to, aby tady tuto záležitost dobře vyřešily.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka, pan poslanec Jan Skopeček. Připraví se Jan Bauer. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já bych také chtěl vystoupit, jako kolegové, na podporu dětských skupin. A je potřeba říci, že tady se za evropské peníze pro jednou podařilo vybudovat něco smysluplného, co vláda chce bořit. Dětské skupiny vznikají tam, kde je po nich poptávka, jsou flexibilní a nahrazují vlastně neschopnost státu zajistit dostatek kapacit ve školkách, a my je tím, že paní ministryně tady přichází s takovou změnou, absolutně házíme přes palubu, protože pokud tento koncept paní ministryně projde, tak dětské skupiny, které dobře fungují, zlikvidujeme. My je prostě bereme jako alternativu ke školkám, které jsou v řadě měst přeplněné a kde prostě rodiče nemají jinou šanci než umístit děti v dětských skupinách.

Jsem přesvědčen, že je strašlivá škoda, pokud chce paní ministryně řešit financování tím, že z nich udělá jesle tím, že zastropuje věk dětí. Tím celá řada dětí z těchto skupin bude muset odejít. Často budeme rozdělovat různě staré sourozence, kteří dneska chodí do jedné dětské skupiny. Pro ty rodiče je to jednoduché a vůbec nechápu, proč paní ministryně s tímto přichází a likviduje věc, která vlastně vznikla proto, že stát není schopen zajistit dostatečný počet kapacit v mateřských školkách.

Rodičům nepomůže ani to zastropování (nesrozumitelné), protože zejména ve velkých městech to povede k zániku mnoha dětských skupin. Spousta dětských skupin prostě není schopna naplnit ty nové požadavky na vzdělání personálu nebo na další technické požadavky. To je prostě něco, kdy házíme klacky pod nohy skupinám, které dobře fungují. Rodiče vědí, že to funguje, posílají tam své děti, a my chceme být papežštější než papež. (Předsedající: Čas.) Paní ministryně tady funguje jako klasický socialista. (Předsedající: Pane poslanče, prosím, čas.) Co funguje, zreguluje a zadupe je do země. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Chtěl bych vás poprosit, víte, že jsem benevolentní, jednu dvě věty navíc ano, ale pak už... (Rozruch v pravé části sálu.)

 

Poslanec Jan Skopeček: Pane předsedající, my jsme zase benevolentní v tom, že tu není žádný ministr.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: No ale to se mě nějak netýká. Když mě k tomu vyzvete, tak samozřejmě zjednám pořádek. Mám to brát tedy jako... to? Ale prosím vás, já bych chtěl obhájit tady paní ministryni Maláčovou, protože mě upozornila, že si potřebuje jít na hygienickou pauzu krátce. Takže benevolentní je do té míry, a já jsem jí to povolil. Můžeme vyhlásit... Dobře. Poprosila mě o hygienickou pauzu. Paní poslankyně, prosím. Takže v tomto jsem benevolentní. (Ministryně Maláčová se vrátila do sálu.)

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, to je chvályhodné, určitě všichni pro to máme pochopení. Na druhou stranu, víme všichni, kolik má vláda České republiky ministrů, a to, že tady v pátek ve 12 hodin ministři vlády České republiky nechtějí pracovat a nechali tady jednu ministryni, to není náš boj.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To máte úplnou pravdu. Jenom jsem chtěl tedy říci k panu poslanci Skopečkovi, že paní ministryně Maláčová mě požádala, že si potřebuje odskočit na technickou pauzu. A opravdu, nesměšujme to s dvouminutovým limitem. Víte, že nic proti vám nemám. Prosím, dodržujme ty dvě minuty. Dělám jenom svoji práci, prosím. Tak vám dám malý prostor.

 

Poslanec Jan Skopeček: Vůbec nevyčítám nikdy žádnému z ministrů, který tady sedí hodiny, že si odskočí. To považuji za naprosto normální a nezpochybňuji to. Já mluvím o té prázdné lavici tady za mnou.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jasně, tak pojďme. Znovu vás jenom prosím, dělám svoji práci. Jsou to dvě minuty, ať se nám to nezvrtne. Pojďme to dodržovat. A když bude mít kdokoli z vás námitky proti nepřítomnosti ministra, hned vyhlásím pauzu po dohodě s vámi. Žádný problém to není. Takže pojďme, pan poslanec Jan Bauer, připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, milé dámy a pánové, jenom poznámka k mému předřečníkovi, kolegovi Jakobovi, prostřednictvím předsedajícího. Se vším s vámi, pane kolego, souhlasím, protože i ten váš pohled komunálního politika do téhle věci je velmi vhodný.

Jenom jsem chtěl upozornit na jednu drobnou, ale možná podstatnou věc. Žádný z těch 28 pozměňovacích návrhů, přičemž i já tam mám jeden, nevylepší ten špatný zákon, který ve své podstatě bude likvidovat dětské skupiny. To si myslím, že je ten největší problém, na který jsme tady od počátku upozorňovali.

A chtěl bych říci, že jsme připraveni podpořit prakticky všechny pozměňovací návrhy, které povedou k vylepšení toho paskvilu. Na druhou stranu, nebudeme v žádném případě zákon jako takový podporovat, a prosím všechny, kteří si myslíte, že nějakým pozměňovacím návrhem vylepšíte tento návrh zákona nebo tuto novelu zákona - mýlíte se, není to pravda. Tento zákon nesměřuje k ničemu jinému, ať už s nebo bez pozměňovacích návrhů, že se budou likvidovat dětské skupiny v České republice.

Jediná možnost, co se s tím dá dělat, je, aby si paní ministryně Jana Maláčová ve spolupráci s paní ministryní Alenou Schillerovou sedly v rámci prázdninových debat nad rozpočtem České republiky roku 2022 a vyčlenily v nějaké kapitole státního rozpočtu nutné peníze na to, aby dětské skupiny v současné podobě mohly dále fungovat, v nezměněné podobě, a aby prostřednictvím národních zdrojů nahradily chybějící peníze, které do budoucna nebudou zdrojem financování dětských skupiny z Evropského sociálního fondu. To je jediná legitimní možnost, jak tento problém vyřešit.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Hana Aulická a připraví se pan poslanec Jiří Bláha. Zatím je to poslední faktická poznámka. Prosím.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já na svého kolegu pana Bauera, vaším prostřednictvím. To je právě ten problém, proč my ten zákon potřebujeme: protože v tuhle chvíli, pokud si, ať v jakékoli podobě, nezměníme tu možnost, aby z národních fondů šly peníze, tak příští rok přestanou z Evropy téct peníze a my se dostaneme do systému, že stávající dětské skupiny mají prostě smůlu a nebudou financovány. Proto je potřeba ta legislativa a nedělejme tady iluze a neříkejme našim občanům, že to prostě tak není. To je ta realita. Takže spíš se budeme bavit o té podobě, v jaké se asi přijme, a otázka je, jestli se to dá ještě stihnout, nebo ne.

A ještě na kolegy, kteří hovořili v rámci školství. Já jsem řekla, že se jedná o ten poslední předškolní rok. A miluju úplně to, jak se v Poslanecké sněmovně vždycky všechno schválně otočí a podá se to tak, jak je potřeba určité straně.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy pan poslanec Jiří Bláha a mám tady další přihlášky, takže bude to Olga Richterová a následně Mikuláš Ferjenčík. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl podpořit v tomto případě opozici a chtěl bych navrhnout, abychom se nad tím opravdu zamysleli. Máme tady soukromé školství, máme tady soukromé zdravotnictví, máme tady soukromou sociální péči, všechno to funguje a funguje to společně a dohromady, tak nedovedu si představit, proč bychom nemohli mít společné školky, jesle, dětské skupiny. Je to o tom přemýšlení jenom a nazývání věcí pravými jmény. Jestli si vezmeme státní zaměstnance, kteří v tento okamžik budou v těch jeslích, tak ti odvádějí do státního rozpočtu rozhodně méně než lidi zaměstnaní v dětských skupinách. Zrovna tak to je se ziskem, s daněmi a se vším, co přichází od těchto dětských skupin.

Takže pojďme si to dát na nějakou misku vah a pojďme říct, co je lepší, a hlavně co je lepší pro lidi, abychom opravdu našli ten kompromis. A mně se zdá, že máme závod v tom, abychom to co nejrychleji odhlasovali a co nejdříve zajistili. Máme ještě před sebou čtyři měsíce? A v okamžiku, kdy myslím, že se společně dohodneme a společně to připravíme, tak to má smysl. V tento okamžik je to rozdělené na dva tábory, a proto navrhuji, pojďme ten zákon, pokud někdo uzná za vhodné, vrátit do druhého čtení a opravdu ho prodiskutovat. Je na to stále čas. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Olga Richterová a připraví se Mikuláš Ferjenčík. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já nevím, jestli to je tak jasně patrné, ale my jsme tady v obrovské shodě všichni, že chceme podpořit fungování zařízení předškolní péče. Zaznívají tady jasná slova, že podporujeme státní financování. Ať prostě nezastíráme, že jde o základní infrastrukturu státu. Tak jako máme například podporu pro domovy pro seniory, jak máme podporu pro školky, tak ať myslíme i na zařízení pro nejmenší děti, že to musí být součást základního státního financování. A v této poznámce to chci vyzdvihnout, že to tady opakovaně zaznívá, takže není žádný problém, že by tato Sněmovna nebyla ochotna podpořit jasné státní financování pro dětské skupiny. Tahle cesta je námi všemi, jak to tady zní, podporovaná. Takže proč prosím se drbat takhle pravou rukou za levým uchem a tvářit se, že musíme přelakovat dětské skupiny na takzvané jesle, abychom část financování sehnali z Evropské unie, když potřebujeme dvě věci: deklarovat se jako stát, že to prostě platíme my, jako platíme školky, a za druhé zvážit, kolik je ta částka, protože prostě školky bohužel jsou dlouhodobě podfinancované, co se týče platů učitelek, které tam pracují, co se týče toho, že by menší děti ve školkách měly mít menší skupiny - prostě by mělo být méně dětí na jednu paní učitelku. A tenhle klíčový moment bychom měli řešit. Proto jsem se ptala na tu konkrétní částku paní ministryně, proto se na to znovu zeptám - jak máte spočítané, kolik má stát péče o dvouleté dítě, aby byla kvalitní.

A ještě poslední věc - problém s transformací na mateřské školky u některých dětských skupin je prostě proto, že to musí Ministerstvo školství zařazovat do sítě a že tam jsou vyšší hygienicko-technické nároky (Předsedající: Čas.), že tam jsou problémy.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní poslanec Mikuláš Ferjenčík a následně s přednostním právem paní poslankyně Pekarová Adamová. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl reagovat na kolegyni Aulickou Jírovcovou. Bohužel ji zde nevidím, tak snad mě poslouchá prostřednictvím obrazovek někde v útrobách Sněmovny. Ona se pozastavovala nad tím, že údajně byl překroucený její výrok ohledně vzdělávání dětí, ale já si to nemyslím. Myslím, že jsme všichni debatovali korektně. Nám přijde prostě nepochopitelné, proč ve chvíli, kdy tady není povinná školní docházka mezi třetím a pátým rokem, z jakého důvodu chce tato vládní koalice zakázat dětem mezi třemi a pěti lety docházku do dětských skupin. Dokonce já osobně si myslím, že není důvod jim to zakazovat až do nástupu do školy - prostě ať se rodiče rozhodnou, jestli chtějí mít dítě doma, v dětské skupině nebo ve školce, rozhodnou se sami, svobodně, co jim vyhovuje. Ještě ten bonus je to, že dětská skupina se dá zřídit rychleji, takže v místech, kde není kapacita škol, se dají udělat dětské skupiny. Pak je tam spousta souvislostí, například právě s těmi zmiňovanými sourozenci, kdy jsou děti dva a čtyři roky, maminka by chtěla nastoupit na částečný úvazek do práce a my jí zakážeme, aby obě ty děti posílala do jednoho zařízení. Úplně nesmyslně komplikujeme lidem život.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem paní poslankyně Adamová Pekarová a připraví se s přednostním právem paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené poslankyně, poslanci, čas, který tady už diskutujeme, ukazuje, že napříč politickým spektrem panuje jedna shoda a velký cíl, aby služby péče o nejmenší děti v České republice byly pokud možno co nejvíce dostupné. Cesta, která ale podle každého z nás k tomu vede, se v některých případech trochu liší.

Já si pamatuji debatu, když tento zákon, který tady teď novelizujeme, vznikl, a pamatuji si také to, že opravdu to bylo považováno napříč spektrem za obrovský úspěch, protože po mnoha letech, kdy si rodiče dětí mohli o dostupnějších službách, kvalitních službách péče o mladší tří let v České republice nechat jenom zdát, se konečně začal opravdu budovat systém, který do dnešního dne stál tuto zemi a případně zdroje z evropských peněz miliardy korun - hovoří se o 8 miliardách, což nejsou vůbec malé peníze - a který naštěstí za ta léta opravdu setrvale rostl a nabízel rodičům a dětem tu službu, kterou oni potřebují, pokud chtějí kloubit péči o nejmenší a návrat do zaměstnání či jakékoli další své povinnosti.

A teď, tímhle přístupem, který předvádí současná vláda, zejména paní ministryně Maláčová, dochází k tomu, že by ten úmysl, aby tento cíl byl naplněn, mohl být ohrožen. Je to podle klasického hesla, že se může podařit s vaničkou vylít i dítě, a toho se obáváme. Je tady totiž zcela jasný požadavek a potřeba zajistit dlouhodobou udržitelnou strukturu financování dětských skupin. To nikdo nerozporuje, to vůbec není něco, co bychom sami necítili jako potřebné.

Na druhou stranu ale místo toho, aby došlo k úpravě zákona, která právě na tento nedostatek a tuto řekněme skulinu do budoucích let, kdy už nebude tolik snadné získávat i pro Českou republiku z evropských peněz možnost financovat tento typ služby, nejenom je zřizovat, ale i provoz, tak místo toho, abychom tuto skulinu vyplnili a vyřešili tento problém, paní ministryně přichází s robustnějšími změnami, které v mnohých případech jsou zcela nadbytečné a v mnohých případech naopak ohrožují už stávající skupiny, jejich existenci, a můžeme se dopustit toho, že místo toho, abychom je udrželi při životě, tak zaniknou. Tak to zkrátka je, říkají to provozovatelé těch skupin napříč zemí. Není to něco, co bychom si tady vymysleli, ale je to přímo odezva z praxe, zpětná vazba.

Proto si myslím, že bychom se měli všichni, a zejména ministerstvo, snažit o opravdu minimalistickou novelu, která nebude mít ambice měnit to, co funguje, zasahovat do toho, co se osvědčilo za těch více než sedm let, ale bude mít tendenci opravdu jenom tu skulinu, tu jednu záležitost vyřešit, napravit, a všichni by byli spokojeni. Věřím tomu, že by takový zákon tady prošel jako nůž máslem, jak se říká - byla by to debata, která by byla možná třeba o nějakém dílčím detailu, ale rozhodně by nebyla tak košatá a rozhodně by nebyla tak rozhořčená. Zcela oprávněně rozhořčená je, protože já si myslím, že jestliže si tady všichni dáváme ten cíl, a to jest širší, dostupnější nabídka kvalitní péče o děti, tak se k němu nedá dojít tou cestou, která je nastíněna. Skutečná možnost volby pro rodiče menších dětí v České republice v mnoha regionech a pro mnohé existuje stále ještě více na papíře a v nějaké teoretické rovině než v té praktické. Není to tak hrozné, jako to bylo před mnoha lety, to se určitě shodnu se všemi, kteří se tomu věnují a zabývají se touhle problematikou, ale pořád tady ještě máme hodně co napravovat.

Co se týče možnosti dostat dítě do školky, do této vzdělávací služby, která by měla být dostupná i dětem minimálně od tří let, ale pokud možno třeba i mladším, tak je to stále otázka regionu, ve kterém žijete, není to otázka toho, jestli to dítě máte a stát vám garantuje, že se o takovouto službu postará. Zkrátka existují místa, kde i dvouleté dítě bez problému umístíte, a naopak, kde u čtyřletého jste rádi, že se to vůbec podaří. A tady tato nerovnost přístupu k této základní vzdělávací službě, která v České republice funguje po mnoho desetiletí, je jedním z důvodů, proč jsme se jako zákonodárci už před mnoha lety snažili vyřešit ten problém a dětské skupiny, které skloubily právě tenhle řekněme věkový charakter, kdy některá dítka narozená ke konci roku v září a dále mají ten problém větší, jiná nikoliv, tak jsme se snažili toto vyřešit. Povedlo se alespoň částečně a zároveň to řešilo nedostatečnou nabídku jeselských zařízení. A paní ministryně se teď rozhodla, že vlastně dětskou skupinu přejmenuje na jesle, aby se to mohlo vydávat za něco úplně nového, abychom mohli slýchat teď v předvolební kampani: Já jsem něco nového zařídila, provedla, ale je to ve své podstatě jenom kosmetická změna názvu a důležitá a mnohem zásadnější je ta debata o těch podmínkách provozování takovéto služby.

Jak je tady vidět i v debatě, která už proběhla, je tady zřejmý, dá se říci ideový spor, spor toho, jestli stát má opravdu tolik zasahovat do volby rodičů, jestli on je ten, který má všechno ve škatulkách přísně změřit a vlastně si to nalinkovat, jak to jemu vyhovuje, anebo jestli důvěřujeme lidem, rodičům, že oni chtějí pro své děti to nejlepší a pohlídají si, aby ta služba skutečně byla dobrá, aby se v ní dítěti nestávala žádná újma, aby o něj bylo dobře pečováno, bylo dobře rozvíjeno včetně právě třeba toho vzdělávání, které tady je také často skloňované. A já jsem zastánce toho druhého přístupu. Prostě věřím tomu, že drtivá většina rodičů chce pro své dítě jenom to nejlepší, že se stará o to, aby mu v těch službách byla poskytována dobrá péče, že si to hlídá a že vlastně tímhle systémem kontroly od samotných uživatelů té služby, od těch, kteří ji poptávají, dochází k tomu zkvalitnění.

Samozřejmě si můžeme říci, že na všechno tady máme mít úředníka, hygienu a toho drába, který na všechno dohlédne, a určitě do určité míry, a nechci to teď úplně bagatelizovat, to nutné je, to se shodneme. Není to jenom otázka trhu, který to vyřeší, určitě je to i o tom, aby tady prostě nějaký minimální standard zaručený byl. Ale nelze to přešvihnout, lidově řečeno, přepísknout právě s tím přístupem a myslet si, že jedině tak, kdy všechno bude jasně dané, v zákoně napsané a popíšeme kvůli tomu více stran v zákoně, tak to bude pak mnohem a mnohem lépe fungovat. To tak skutečně v praxi být ani vůbec nemusí.

Já tedy chci dosáhnout cíle, který si myslím, že máme všichni, a to je právě dostupnost kvalitní péče o děti ve všech regionech tak, aby si rodiče skutečně mohli vybrat, aby to byla možnost jejich volby. A já absolutně nechci brát rodičům možnost volby nechat i pětileté, čtyřleté dítě v dětské skupině, protože k tomu mohou mít mnoho důvodů, ať už je to to, že mají i mladší dítě ve skupině, a logisticky, organizačně zvládnout jedno dítě dávat do jedné služby a jedno do druhé, jedno do dětské skupiny, nebo druhé do školky, je pro ně komplikací. A pokud chceme rodičům umožnit, aby skutečně pro ně návrat do práce byl snazší, aby to mohli skloubit třeba s částečným úvazkem, který bychom mimochodem také měli mnohem více podpořit - my se tady o to dlouhodobě snažíme, TOP 09 spolu s dalšími tady předkládala novelu už v tomto volebním období několikrát a zase se to nepodařilo, protože prostě jsou pro to nějaké častokrát nesmyslné důvody, překážky, které vládní strany úplně nechtějí odhlédnout - tak pokud chceme, aby to pro rodiče takto fungovalo, tak prosím přijměme pozměňovací návrhy, kterých se tady k tomuhle návrhu zákona sešlo hned několik, a opravdu, mnohé z nich mají jediný cíl, který jsem tady už několikrát zopakovala.

Pokud jsou tyto pozměňovací návrhy těmi, které mohou ten návrh dostat do rovnováhy, do toho, že bude zaručeno jak financování, kvalita, tak ale také právě šíře dostupnosti, flexibilita, možnost zachovat dětskou skupina tak, jak ji dnes známe, tak jak ji známe jako kvalitní službu, pak teprve bude moci mít tento návrh naši podporu jako celek. Já si neumím představit, že osekáme všechno, v zákoně to dáme do té škatulky a řekneme si: Teď to bude lepší. Já si naopak umím představit, že díky prosazení, pokud by se k tomu dospělo - a vím, že k tomu vede hodně klopotná cesta, původně paní ministryně chtěla vracet návrh zase zpátky do druhého čtení, zase z toho ustoupila, nevím, jak to teď nakonec tedy vůbec má šanci dopadnout, to opravdu netuším - pokud se nepodaří některé z těch změn, alespoň některé, nejlépe všechny do návrhu zákona dostat, tak jsme se jenom podíleli na tom, že vylijeme s vaničkou i dítě, a toho já se účastnit skutečně nechci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Alena Gajdůšková, s přednostním právem se připraví paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jenom pro historickou pravdu musím reagovat na slova paní Adamové Pekarové, protože zde v České republice, tehdejším Československu, péče o nejmenší děti a předškolní věk byla velmi a velmi vysoce vyvinuta a byla v takovém rozsahu, který my bychom možná dneska ani nechtěli, protože existovaly týdenní jesle a tak dále. A byly to pravicové vlády a pravicové strany, které to v devadesátých letech úplně zlikvidovaly, a byla to sociální demokracie, která zavedla dětské skupiny, o které tady v této chvíli bojujete.

Paní ministryně určitě řekne, že nelikvidujeme dětské skupiny, jenom je potřebujeme trošičku pozměnit, jenom tam chceme nastavit jiné podmínky. A rodič si vybere, samozřejmě že si rodič vybere, ale povinností společnosti je zajistit skutečně adekvátní podmínky pro děti i pro rodiče, a pak rodič ať si vybere. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Pekarová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Tak když už jste se, paní kolegyně, prostřednictvím předsedajícího, pustila do toho historického exkurzu, který si myslím, že je celkem zbytečný, tak přece jenom nemohu nezareagovat na to, že byly pravicové vlády a tak dále. Já v té době tahala kačera, takže upřímně řečeno s tím nemám vůbec nic společného. Ale to, že třeba interní jesle, kde ty děti fakt byly celý týden a s rodiči se viděly jenom o víkendu, byly zrušené, to vůbec nepovažuji za něco, nad čím bylo potřeba plakat. To si tedy fakt myslím, že pro nikoho moc dobré nebylo.

Naopak to byla třeba naše vláda - my jsme byli součástí jenom jedné vlády - která třeba v případě ústavní péče o nejmenší děti nastartovala trend a změnu, aby kojenecké ústavy právě pro ty úplně nejmenší byly transformovány, a ten trend byl nastaven z hlediska pěstounství a podobně. Bohužel, za dvou vlád, které byly s vaší účastí, naopak a s vaším řízením Ministerstva práce a sociálních věcí jsme se v tom moc daleko neposunuli. Kdyby to tak, jak to tehdy bylo plánované, tak už od roku 2013 takovéhle služby tady ani nejsou, co se týče kojeneckých ústavů.

Ale zpět k jeslím. Já si pamatuji, když debata s paní - tehdy ještě docela čerstvou - ministryní práce a sociálních věcí paní Maláčovou začínala, že jsem jí říkala velmi dobře míněnou, přátelsky míněnou radu, že to přejmenování jesle způsobí debatu, která zakryje podstatu toho návrhu, že to je vlastně zbytečné bavit se o názvu, který se tady nějakou dobu zažil - prostě dětská skupina už dneska má své místo v paměti lidí - a že se odvine pozornost jinam. A přesně k tomu také dochází. Ne ve všech případech, ale v mnohých ano.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Jan Čižinský a připravena je paní ministryně Jana Maláčová. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych vaším prostřednictvím se skutečně rád zeptal paní poslankyně: pojďme tady dát na stůl ty nedůstojné podmínky. V dětských skupinách je kolem 16 000 dětí a myšlenka, že někde 16 000 dětí úpí ve sklepě, prostě není pravdivá. Jestli byl jeden nebo dva případy, kdy to bylo v nevhodných podmínkách - možná, ale tady opravdu není žádné vězení, kam lidé chodí dát do hladomorny svoje děti. To opravdu není pravda. A kvůli několika málo případům hodit do koše ten systém je špatně. Vy tady říkáte, že zajistíme podmínky, ale já tady prostě říkám: ty skupiny, a konkrétně ve velkých městech, přestanou existovat, nebudou moci existovat, protože prostě osvětlení vyjde na dva metry kolem okna. Tak to je.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem paní ministryně Jana Maláčová.

Přečtu rychle dvě omluvy. Pan poslanec David Kasal se omlouvá mezi 12. a 14. hodinou z důvodů návštěvy lékaře a pan poslanec František Vácha se omlouvá mezi 12. a 14. hodinou z rodinných důvodů. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Jsem ráda, že po více než hodině můžu na všechny ty věci tady reagovat. Co se týká pana poslance Čižinského: pane poslanče, my jsme vám ten pozměňovák - osvětlení - napsali a bude podpořen, protože to chtějí téměř všichni. Takže nebojte, nemusíte tady s tím neustále vystupovat, bude podpořen, chceme to podpořit všichni.

Co se týká poznámky paní poslankyně Pekarové Adamové. Já si pamatuji, když v roce 2018 tady Poslanecká sněmovna velkou většinou schválila zrušení nároku na místo v mateřské školce pro dvouleté děti. Já jsem si to nedávno nechala vyjet, to steno, a všichni tady tenkrát pod vedením Václava Klause mladšího horovali za jesle. Dvouleté děti prý nepatří do školky, ale do jeslí. Přišli jsme s návrhem jeslí, teď je to zase špatně, protože jesle ve vás evokují nějaký bývalý režim, který byl špatně, a proto se to nesmí jmenovat jesle.

Já vám řeknu něco ke statistikám. Podle různých průzkumů veřejného mínění to je rodičům úplně jedno, jak se to bude jmenovat, pouze chtějí, aby to byla dostupná služba. A všichni ti, kteří říkali: Nechte rodičům možnost volby: já bych vám přála být v postavení normálních rodičů, nedostat dítě do školky a platit za dětskou skupinu 8 000. Tomu říkáte možnost volby, pane poslanče Ferjenčíku, paní poslankyně Pekarová Adamová? Vy tomu říkáte - 8 000 až 10 000 tisíc - dostupná služba a možnost volby? Nechte rodičům možnost volby? Jako jste... omlouvám se, ale žijete v normálních podmínkách? Zvlášť když máte dvě děti? Myslíte si, že je to normální a za podmínek, kdy stát do toho dává 10 000 každý měsíc na každé dítě? To mi chcete říct, že skutečné náklady na to místo v dětské skupině jsou 18 000, někdy i 20 000 na jedno dítě? A ty pečovatelky tam berou minimální mzdu? (Zvýšeným hlasem.) Tam je někde problém, takže to není funkční systém. Je to ve většině případů funkční systém, ale není to celkově funkční systém, protože to není dostupné.

Navíc těch dětských skupin je jenom 1 100 v České republice. Když jsme zřizovali v roce 2015 ten systém, tak odhad byl mnohonásobně vyšší. A prosím, nepodsouvejte mi, že chceme dětské skupiny likvidovat. Skutečně nechceme. Skutečně nechceme! Vždyť já jsem byla také u jejich zrodu. Já jsem jako ředitelka odboru na Ministerstvu práce a sociálních věcí provozovala tři dětské skupiny a troufám si říct, že málokdo ví, jaké jsou tam problémy. Je pravda, že velká část dětských skupin funguje výborně, jsou velmi přátelští, ale také jako ministryně práce a sociálních věcí mám na stole trestní oznámení, když zřizovatel má nekalé úmysly, nemyslí to dobře s těmi dětmi a nemyslí to dobře s rodiči. A pak tam není žádný sankční mechanismus, není tam možnost nějaké ochrany. Pokud se z toho, z těch dětských skupin - a bohužel, takoví zřizovatelé jsou - udělá byznys, tak je to prostě špatně pro rodiče a špatně i pro ty děti a není tam možnost opravy. Takže neříkejte, že to perfektně funguje, protože vždycky se dá něco zlepšit. Vždycky se dá něco zlepšit!

A ještě vám něco řeknu: 60 % těch dětských skupin nepoužívá název dětská skupina. Jmenují se jesličky, školička, školka, klubík, koutek a podobně. To znamená, není to o tom názvu. Pro mě osobně nedává smysl vymlouvat se na režim, který trval čtyřicet let, a děláme to posledních třicet. Proč se to nemůže jmenovat jesle? Je to jednoslovné, lidé tomu rozumí, je to dostupná, kvalitní služba a jmenuje se to ve všech cizích jazycích. Předškolní péče o nejmenší děti se jmenuje jesle v angličtině, v němčině, ve francouzštině, ve všech skandinávských zemích - tak v čem je problém?

A jestli je to jenom o tom názvu, tak se pojďme o tom pobavit, ale pro boha živého, prostě my se tady snažíme nastavit srozumitelný systém. Vždyť většina z vás je z velkých měst. Dneska je obrovský problém v tom, že ani tříleté děti se nedostanou do školky, a není to chyba toho, že my transformujeme dětské skupiny na jesle. Problém vězí v úplně v jiné příčině, v tom, že obce nezřizují mateřské školky. A my jim teď těmi jeslemi chceme ulevit, protože jim vezmeme ty dvouleťáky, aby tam byl prostor na tříleté děti.

75 % - pětasedmdesát procent - dětí v dětských skupinách je pod tři roky. Věděli jste to? My to říkáme na výboru pořád: 75 % procent dětí v dětských skupinách je pod tři roky. Takže skutečně problém je v nedostatečné kapacitě mateřských školek, a když zřídíme jesle, kde bude dostatek peněz, a já to paní poslankyni Richterové řeknu poněkolikáté: já si myslím, že jakákoliv částka pod 10 000 je likvidační. To znamená, že já budu prosazovat pro dětské skupiny minimálně 10 000 korun jako státní příspěvek.

A říkali jsme si to i s některými kolegy a kolegyněmi zde, ať už na půdě výboru, nebo v kuloárech, že osobně jsem dospěla za těch několik málo měsíců k tomu, že se tam měla ta částka dát do zákona. Měl se tam dát například dvojnásobek normativu mateřské školky nebo dvě třetiny minimální mzdy. My jsme byli i připraveni ten pozměňovací návrh připravit. Ale nikdo nechce dětské skupiny likvidovat, opravdu, tomu věřte, naopak. S těmi zkušenostmi, které na ministerstvu máme, s těmi znalostmi a daty, které na ministerstvu máme, chceme pomoci vytvořit srozumitelný a pro všechny rodiče dostupný systém, protože těch několik tisíc měsíčně, to není dostupná věc. To je téměř dvojnásobek toho, co lidé průměrně platí za bydlení, takže se na tom musíme shodnout.

V České republice skutečně, skutečně chybí základní síť péče o nejmenší - jesle do tří let a mateřské školky. Sama, když jsem před... a to už je taky... čtyřmi lety nebo třemi lety chtěla dostat dítě do školky, bylo to na Praze 8, tak mi bylo doporučeno, ať si prodloužím rodičovskou do čtyř let svého dítěte. Neuvěřitelné! Neuvěřitelné - místo toho, abychom společnými silami zapracovali na tom systému, aby si lidé skutečně mohli vybírat, protože cílem návrhu o jeslích je nastavit takové podmínky jak zřizovatelům, tak rodinám, aby nemusely hledět na peníze a skutečně se svobodně rozhodly, co chtějí dělat, jestli chtějí pečovat výhradně doma, nebo slaďovat práci a rodinu.

My jsme také v posledních dvou letech velmi poctivě diskutovali se všemi zřizovateli dětských skupin a těm je to v podstatě také jedno, jak se to zařízení bude jmenovat. Není to pravda, že jsme vzali návrh a pouze jsme ho přejmenovali. My jsme snížili věk dětí, my jsme zavedli na základě zkušeností z posledních šesti, sedmi let sankční mechanismus, zavedli jsme průběžné vzdělávání, snažíme se zvyšovat kvalitu pečujících osob, i když přiznávám, že ta změna je s otazníkem. Za mě jako za ministryni sociálních věcí ale můžeme o tom diskutovat, koneckonců nikomu to v tuto chvíli nevadí, není to zmiňováno. Myslím si, že je důležité, aby, pokud zřizovatel neplní podmínky, které jsou dané zákonem, tak aby tam byla možnost okamžitě stopnout financování, protože to je jediná možnost, jak si vynutit kvalitu.

A ještě jednou: důležité je, aby jesle vznikaly v podstatě v každé obci, při každé mateřské školce, a je to jedno, jestli to zřídí přímo obec, nebo jestli to bude nezisková organizace tak jako u dětských skupin, ale aby tam bylo stabilní financování ze státního rozpočtu, a jsem ráda, že se nám na tu rekonstrukci nebo výstavbu podařilo vyjednat z Národního plánu obnovy 7 miliard korun. Skutečně si od toho slibujeme, že jesle budou vznikat jako houby po dešti, že vytáhnou dvouleťáky z mateřských školek a v mateřských školkách bude pak prostor na ty děti starší.

Poslední poznámka: pokud budeme mít základní síť, tak zde nebude prostor pro byznys. Nejsem proti soukromým zřizovatelům a privatizaci, nicméně, měli jsme to minule při třetím čtení, že už se nám to velmi neosvědčilo u seniorů, v péči o seniory, protože tím, že jsme vpustili soukromé subjekty do péče, tak se ta síť ani nerozšířila, ani nezkvalitnila, ani nezlevnila, a myslím si, že v podstatě nelze ani očekávat, že tomu tak bude u dětských skupin.

Ještě poslední poznámka, omlouvám se: pokud se nám nepodaří příspěvek na dětské skupiny nebo jesle zastropovat, budeme mít také obrovský problém s hospodářskou soutěží, protože z pohledu veřejného financování je skutečně neslučitelné, aby stát dával tak obrovské peníze do fungování nějaké sítě. A říkám, že dnes je to 9 900, zhruba, ono je to podle docházky, asi většina z vás ten systém zná. To znamená, když onemocní dítě, tak o to se ta částka snižuje. A my to měníme v této novele zákona, to je taky důležité říci. Nicméně pokud dáváte tak obrovské peníze do toho a zároveň zřizovatel může vybírat od rodičů neomezené finanční prostředky - a sami víte, že ty extrémy jsou i 15 000, i 15 000 - tak je to pak porušení hospodářské soutěže, mohlo by to mít fatální dopad na fungování zákona jeho účinnost jako takovou.

Takže prosím, pojďme to vrátit zpátky do reality. Nikdo to nechce likvidovat, nikdo je nechce likvidovat. My se snažíme vytvořit systém, který bude fungovat pro všechny. Cílem je ulevit mateřským školám, a nikoli likvidovat dětské skupiny. Velmi mě to mrzí, že se to tak politizuje. Opravdu mě to velmi mrzí, ale jsem přesvědčena, že jsme se v rámci současných možností snažili vytvořit nejlepší možný systém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vystoupení paní ministryně vyvolalo mnoho faktických poznámek. Přečtu pořadí, abyste měli přehled, vážení kolegové. Takže Mikuláš Ferjenčík, Jana Černochová, Jiří Bláha, Vlastimil Válek, Olga Richterová, Marek Benda. Takže pořadí pojedeme. Jako první vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, máte dvě minuty, a připraví se paní poslankyně Jana Černochová, všechno faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych nejprve upozornil paní ministryni, že se může hlásit k faktickým poznámkám jako všichni ostatní, tak aby tady pak nemusela brečet, že se hodinu nedostala ke slovu. Můžete se přihlásit jako všichni ostatní. Tak to jenom na úvod.

Každopádně bych vás poprosil o nějaké racionální zdůvodnění toho vašeho socialistického nesmyslu, že pomáháte rodičům tím, že jim zastropujete částku, co můžou zaplatit za tu dětskou skupinu. Vždyť výsledkem je, že ta služba prostě nebude! Je to úplně jednoduché: ve chvíli, kdy rodič díky tomu, že dá dítě do dětské skupiny, může brát normálně třeba průměrnou mzdu v Praze, což se bude blížit 40 000 korunám měsíčně, tak bude velmi přemýšlet o tom, že 8 000 nebo 9 000 je pro něj přijatelná částka, aby do té práce mohl chodit, aby mohl normálně se živit a platit nájem. A vy tím, že to zastropujete, tak některé ty služby, které budou nákladnější, prostě nebudou existovat, a tím pádem rodiče tam ty děti nebudou moci dát nebo je budou dávat do soukromých školek ještě za víc peněz, a nikomu tím nepomůžete. Tak řešte, prosím, to, jestli, jakým způsobem se nakládá s penězi v těch skupinách, ale vzhledem k tomu, že jsou to neziskovky, tak asi nikdo z toho ve velkém rejžovat nebude. Každopádně řešme náklady těch skupin, ale ty jsou třeba ve velkých městech diametrálně odlišné od malých obcí. Prostě někde ty peníze jsou potřeba, nebo třeba chtějí rodiče mít tu skupinu o menším počtu dětí, jsou ochotni si za to připlatit a nevidím žádný důvod jim to zakazovat. A zdůrazňuji, i pro lidi s průměrným platem to je služba, která může být zajímavá. Chtějí třeba nějakou speciální péči pro svoje děti a nechme to proboha na nich. Vždyť oni jsou snad schopni se rozhodnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Jana Černochová. Jenom upozorňuji, že paní ministryně se už také přihlásila na faktickou poznámku, ovšem až po Markovi Bendovi tím pádem v pořadí. Tak prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju, pane místopředsedo. Velice telegraficky: Paní ministryně, to muselo být mrzuté, když nevzali vaše dítě na Praze 8 a odpověděli vám, jak odpověděli. Hádejte, kdo tam byl v koalici? ČSSD s ANO. Jinak nevím, kde berete informaci, že nechceme jesle? My jesle chceme, já dokonce na Praze 2 mám dvoje jesle! Ale chci i ty dětské skupiny a mám dětské skupiny. A dokonce i paní Gajdůškové už to tady říkám asi potřetí, dokonce i na Praze 2 máme mateřskou školku, která má internátní charakter, kam dávají děti zejména pracovníci ve službách, kteří pracují v nemocnicích, pracují u policie, pracují u armády a kteří mají směnný provoz. Takže nechte to skutečně na zástupcích samospráv, kteří vědí, co v jejich obci požadují rodiče, co tam požadují i co jim chybí z hlediska nějakých demografických vývojů. A netvrďte nám, že nechceme jesle, že snad nechceme ani to slovo používat. Já jsem hrdá na to, že jesle na dvojce jsme nikdy nezrušili, že u nás byly celou dobu, a že dokonce poptávka po jeslích byla taková, že jsme museli hledat další prostory, kde bychom mohli udělat druhou pobočku těch jeslí tak, aby jedny byly v Londýnské ulici a druhé byly v Malé Štěpánské. A znovu opakuji: Pokud se chcete, paní ministryně, poradit s někým, kdo má dlouholetou praxi, jak to funguje v praxi, a ne pouze za ministerským stolem, přijďte na Prahu 2, já vám mileráda ty věci vysvětlím, mileráda vám ty věci ukážu a budu doufat, že to ve vás zanechá pozitivní následky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Jiří Bláha a připraví se Vlastimil Válek. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych rád ubezpečil paní ministryni, samozřejmě chápu její slova, úplně chápu její slova, protože máme tady možnost evropských peněz. Ale přece nic nebrání tomu, abychom ty jesle zřídili. Pojďme je zřídit jako alternativu pro ty lidi, kteří opravdu nemají peníze, a na druhou stranu ponechat dětské skupiny, ale ponechme je v té zjednodušené verzi, protože samozřejmě jesle mají dle předpisů nějaké zákonitosti, musí dodržet miliony a miliony předpisů a oprávnění a tak dále a tak dále.

Osobně si myslím, že je to ta správná alternativa k tomu, aby právě ty dětské skupiny vykrývaly to, když je nedostatek něčeho. A ono si to vedle sebe to místo najde. Budeme mít jesle, kam se budou hlásit ti lidé, kteří nechtějí platit dětským skupinám, a na druhé straně budeme mít dětskou skupinu, která když si neobhájí své místo na slunci, tak zkrachuje. Ale prosím vás, ponechme jim přibližně stejné finanční možnosti, protože dneska třeba ve školství to je tak, že soukromé střední školy nebo učňáky dostanou na učitele daleko méně než na státní. Pro mě to je nepochopitelné, diskriminující, a přitom nabízejí často i lepší péči.

Takže pojďme vytvořit vedle sebe subjekty a já věřím tomu, že to dopadne dobře. Věřte tomu, že peníze, které vložíme navíc do dětských skupin, se nám právě vrátí na daních a na odvodech za normální zaměstnance. Když budeme mít stále více státních zaměstnanců, bude ve státní kase stále méně peněz, protože za zaměstnance dostaneme do kasy méně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Vlastimil Válek a připraví se paní poslankyně Olga Richterová, stále faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já se snažím sbírat informace. Zadání, když jsem jel na tuto schůzi, od naší šéfsestry, bylo jasné: Prosím tě, Vlastíku, ať nezlikvidují dětské skupiny - Erno, zdravím. Totéž bylo zadání od našich sestřiček, od našich doktorek, prostě z toho důvodu, že řada z nich má děti v dětských skupinách. Pokud je zruší, přestanou chodit do práce, protože ty děti nemají kam dát. Jestli toto je cílem, prosím, tak to tady nahlas někdo řekněte, kdo tento cíl má, je to jednoduché, je to na férovku. Mně to zjednoduší život, až se vrátím, můžu říct: Ti, ti a ti nechcou, abyste chodili do práce, zrušili dětské skupiny.

Z mého pohledu je mi prostě jedno, jestli dítě chodí do kvalitní dětské skupiny, nebo do kvalitní dětské školky. Chci, aby byly dostupné jak školky, tak dětské skupiny. Tam, kde mohou být dětské skupiny, podporujme je. Tam, kde mohou být školky, podporujme je. To, co chci, je, aby se ty ženy, které mají děti, mohly vrátit do práce, mohly dělat to, co je živí, a přitom mohly dát děti tam, kde jsou v bezpečí a kde je o ně postaráno. Já jsem si stoprocentně jistý, že jsou to jak dětské skupiny, tak školky. Nechápu tu diskusi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí Olga Richterová, připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Mám několik konkrétních otázek k tomu, co říkala paní ministryně, proto v této faktické.

Paní ministryně zmiňovala nějaká trestní oznámení, tak by mě zajímalo, kolik jich je.

Zmiňovala, že některé dětské skupiny platí minimální mzdu. Opět bych žádala o doložení tohoto tvrzení, kolik takových dětských skupin skutečně máte, protože já o žádné takové nevím.

Stejně tak by mě zajímalo, kdo zřídí jesle, o kterých mluvíte, protože tam jsou náklady na vybudování. Takže jak zohledňujete, že bude potřeba podpořit tuto vstupní investici, ty náklady na vybudování?

Když je nedostatek školek, jak jste říkala, paní ministryně, tak proč zakazovat starším dětem být v dětských skupinách?

Co se týče toho osvětlení - fajn, to je důležitá nová informace, že je shoda na odstranění toho nesmyslu s osvětlením, ale bude tam i jistota, že nebudou muset být třeba dobudované ty protipožární podlahy a podobně? Zase - transformace na školky, kterou doporučujete, je obtížná, protože jsou tam další a další podmínky.

Poslední otázka: Celkové náklady na provoz dětské skupiny se liší podle regionu a podle velikosti skupiny. Je prostě trošku provozně nákladnější mít ty skupiny malé.

Tohle všechno musí být zohledněno ve vámi prosazovaném zastropování. Máte to zohledněno?

Takže když to shrnu, máme tady úplně konkrétní otázky. Ta diskuse je věcně k tomu, aby se nezrušila služba, která funguje, a cílem je, aby jesle mohly vznikat, jesle při školkách jsou dobrý nápad, ale stejně tak aby zůstaly dětské skupiny, dětské skupiny třeba při nemocnicích nebo domovech seniorů, které nabízejí zaměstnankyním zejména těchto zařízení velkou flexibilitu a podporu. A třeba to, aby se toto nezrušilo, je mým cílem.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Marek Benda a následně na faktickou poznámku paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové, opravdu jenom ve faktické. Já jsem do téhle debaty nechtěl moc zasahovat, ale když jsem zaslechl ten vysloveně ideologický projev paní ministryně o tom, jak musí všechno řídit stát za každou cenu, jak jsme udělali obrovskou chybu, že do péče o seniory byl vpuštěn soukromý sektor, a jak je nezbytně nutné, abychom soukromý sektor vyháněli i z péče o děti, a do toho věty jako "jesle při každé školce", tak to je, ano, samozřejmě dávná Marxova představa, kterou se pokoušeli naplnit v Sovětském svazu, že děti je třeba sebrat z domova a vychovat státem. Tuto představu pokládám za velmi mylnou, velmi nešťastnou. Já si myslím, že děti mají být vychovávány prioritně svými rodiči, mají být prioritně v péči svých rodičů, nejčastěji maminek, ale v mnoha případech i tatínků, že je úplně nesmyslné vytvářet systémy, které budou děti co nejrychleji vytrhávat z rodinného prostředí. Ano, samozřejmě, jsou rodiče, kteří mají nějaký zájem na tom, mají zaměstnání, nemají chuť se starat o dítě, mají zaměstnání, ve kterém by delší výpadek znamenal ztrátu profese nebo něco podobného. Ale opravdu se pokoušejme spíše o to, abychom podporovali výchovu v domácnostech, zejména malých dětí do dvou, do tří let. Prostě není normální vychovávat v kolektivních ústavech takhle malé děti.

Takže všechny ty argumenty, které tady zaznívají od paní ministryně, jak potřebujeme všude zavést jesle, jsou opravdu argumenty z minulého století a z minulého režimu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka paní ministryně Jany Maláčové. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji. Víte co, mě velmi mrzí, že kvůli tomu, že tady vedeme nekonečný ohňostroj faktických poznámek, které de facto s projednávaným zákonem nesouvisejí, tak dětské skupiny opravdu zase nebudou vědět, na čem jsou.

Velmi mě mrzí poznámka pana poslance Ferjenčíka, který jednou větou vybízí k věcnosti a druhou větou mě uráží. Takhle se daleko nedostaneme.

Co se týká paní poslankyně Černochové, že ona chce jesle. Vy jste v koalici se SPOLU s paní poslankyní Pekarovou Adamovou. Ta zase jesle nechce, tak se, prosím vás, domluvte a dejte mi pak vědět, jak budete hlasovat. Jedna jesle chce, druhá nechce, a člověk aby tomu rozuměl. Hlavně že jste SPOLU.

A co se týká pana Ferjenčíka, já vám to spočítám. Pokud jsou průměrné náklady na provoz dětské skupiny na jedno místo pro dítě 11 000 korun a my počítáme s příspěvkem od státu minimálně 10 000 korun, tak pak to zastropování dává smysl, protože když půjdeme na příspěvek státu 10 000 a zastropování 4 000, tak mi prosím vás vysvětlete, jak je to pro ty dětské skupiny likvidační. V Praze stojí v průměru jedno místo v dětské skupině 12 000 korun. Pokud dostanou 10 000 od státu a 4 000 bude maximální příspěvek od rodičů, tak mi, prosím vás, vysvětlete, jak je to likvidační. Není to likvidační, není to likvidační, ještě jednou, to není likvidační. Všichni budou mít prostor pro to, aby svůj provoz ufinancovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jedna faktická poznámka - pan poslanec Jiří Bláha a potom s přednostním právem je připravena paní poslankyně Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Já bych jenom prostřednictvím pana předsedajícího poprosil paní ministryni - opravdu v tento okamžik čím rychlejší rozhodnutí, tím větší nejistota pro ty dětské skupiny, ale pro cokoliv. Pojďme to opravdu společně dát dohromady, a hlavně vzkázat dětským skupinám: Nic se vám nezhorší, hledáme lepší podporu pro vaše fungování. Samozřejmě zároveň s tím můžeme ubezpečit veřejnost, že jesle budou, a to bude ten jasný vzkaz. To, jestli o tom rozhodneme dnes nebo za měsíc, není důležité. Důležité je to, že lidé na tom konci budou vědět, že se v tom vyznají, že se v tom vyznáme i my jako politici, protože teď se v tom často ztrácíme, a hlavně, že nám jde o konečný výsledek.

A chtěl jsem říct ještě jednu věc - mám na to minutu, stihnu to rychleji: opravdu to, že někde ty dětské skupiny nefungují, jsou ve špatných podmínkách, tak za to může někdo, kdo je povoloval. Ta kritéria jsou dosti tvrdá a dosti jasná na to, aby to všude fungovalo skvěle. Je to jenom o těch dohledových orgánech, o tom městě, o zřizovateli toho města nebo orgánů, které mají dohlížet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem paní poslankyně Věra Kovářová a připraví se pan poslanec Jan Bauer. Tak prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nejprve bych ráda načetla legislativně technickou úpravu, a to pro případ, že budou přijaty pozměňovací návrhy B4 i B7. Pokud bude přijat B4 i B7, je nutné formulaci "§ 20d odst. 1 ve znění pozměňovacího návrhu B4" upravit takto: V § 20d odst. 1 písm. a) se text "§ 20a odst. 1 písm. a) a b)" nahrazuje textem "§ 20a odst. 1 písm. a), b) a d)". Podstata těchto úprav spočívá v legislativně technickém propojení obou pozměňovacích návrhů, respektive v doplnění odkazu i na písmeno d) § 20a odst. 1, které je doplňováno do § 20a (?) v pozměňovacím návrhu B6. Tolik tedy legislativně technická úprava.

A nyní mi dovolte, abych se za klub Starostů a nezávislých také vyjádřila k tématu dětských skupin, respektive jeslí. Ráda bych připomněla, protože jsem zde byla v době, kdy se dětské skupiny schvalovaly, byla jsem velkou podporovatelkou vzniku dětských skupin, a tak bych ráda připomněla, proč vlastně dětské skupiny vznikaly. Vznikly jako určitá alternativa pro ty rodiče, většinou tedy maminky, které se chtěly nebo musely z finančních důvodů vrátit do práce, také pro studentky, pro firmy a ministerstva, a zároveň představovaly i určitou alternativu k mateřským školám, a to z toho důvodu, že menší kolektiv, adaptace na mateřskou školu, a místo právě našly v dětských skupinách děti, pro které byl velmi nevhodný velký kolektiv dětí v mateřské škole.

Dalším důvodem, pro který se tento návrh prosazoval, bylo umožnit předškolní zařízení i v malých obcích, kde si obec nemohla zřídit mateřskou školu - buď neměla peníze na tak velkou investici, nebo měla málo dětí a tím by neufinancovala provoz. A třetím, velmi závažným důvodem bylo přechodně a částečně pomoci řešit nedostatečnou kapacitu mateřských škol ve velkých městech a jejich okolí. Bylo to řešení přechodné a skutečně částečné. Ovšem ta doba, o které jsme si mysleli, že se postaví kapacity mateřských škol, tak ta se prodlužuje na další desítky let, protože se ukazuje, že přesun obyvatel je tak mimořádný, a především malých, respektive mladých rodin s malými dětmi, že obrovský nedostatek mateřských škol a kapacit v určitých regionech - a tam je prostě potřeba, aby to zaznělo, v určitých regionech - přetrvává i nadále.

Musím říci, že zde zaznělo, že některé pozměňovací návrhy nejsou úplně dobré nebo že to nezmění nic na té situaci. Myslím, že výhrady k zákonu zazněly. Proto bych vás ráda požádala spíše o pozměňovací návrh, který může vytrhnout trn z paty s financováním dětských skupin, respektive jeslí, to ještě nevíme, a to je výše částky ze strany státu, respektive ze státního rozpočtu. Důvod, proč jsme podali tento pozměňovací návrh, je následující - že původně měly být jesle financovány ze státního rozpočtu pouze na základě normativu, a to na platy a mzdy, a tím by se dostaly do velké nevýhody ve srovnání s mateřskými školami, kde ten pilíř je normativ na platy a mzdy a dále další provozní náklady, které hradí obec, která ty peníze ovšem dostává de facto ze státního rozpočtu na základě počtu dětí v mateřské škole. A proto jsme zavedli do tohoto pozměňovacího návrhu právě ten pilíř, který říká, že stát bude financovat i ty další provozní náklady, nejenom mzdy a platy. Jsem ráda, že na tomto pozměňovacím návrhu je shoda, protože to umožní větší flexibilitu příspěvku právě od státu.

Dalším pozměňovacím návrhem, který dáváme, je, že by byly zachovány dětské skupiny až do školní docházky v malých obcích. Tyto obce investovaly relativně velké peníze v řádech milionů v každé obci do opravy nějakých starších budov a zřídily si dětskou skupinu právě proto, že chtěly, aby měly předškolní zařízení na svém katastru, aby nemuseli rodiče vozit děti někam jinam, a většinou také proto, že se děti nedostaly do mateřských škol v okolních obcích. Pevně věřím, že pochopíte naléhavost této situace a že podpoříte i tento pozměňovací návrh.

Zde se vyvinula velká debata o tom, zda je vhodné zastropovat věkovou hranici na tři roky, a také zde zaznělo, že chceme, aby všichni rodiče měli možnost dát své dítě do předškolního zařízení. Bohužel ta situace - a teď mi věřte, že znám dobře regiony, kde je nedostatečná kapacita mateřských škol a ty dětské skupiny vlastně pomáhají rodičům, aby měli kam dát dítě do předškolního zařízení. Jasně se například ukazuje - paní ministryně, řeknu jeden velmi zajímavý případ, a není ojedinělý. Nový Knín je nedaleko Prahy ve středních Čechách. Investoval velké peníze do výstavby velké základní školy, kde v podstatě rozpočet města vykrvácel, a ještě předtím vykrvácel na velkých investicích do kanalizace. V okolí Nového Knína se neuvěřitelným způsobem staví a ty rozparcelované pozemky jsou tam již řadu let. A teď došlo k tak závažné situaci, že díky dětským skupinám, které jsou v okolí Nového Knína, tam chodí děti vesměs od tří let a odebírají děti, respektive pomáhají městu Nový Knín v tom, že je kam dát děti do předškolního zařízení. V momentě, kdy se ten věk zastropuje na třech letech, tak de facto ta obec nemá kam dávat děti a podle zákona musí zajistit předškolní zařízení od tří let. Bohužel, ve vedlejších obcích taková zařízení neexistují a nemá smysl ty děti vozit někam daleko. Paní ministryně, to je spíš prosba, protože my situaci v těch regionech, kdo to zná, Pražáci, střední Čechy, v okolí Brna, dnes už i v okolí Olomouce, začíná se to objevovat i třeba v okolí Pardubic.

Já chci jenom poprosit o zvážení, zda by nebylo možné, protože počet odmítnutých žádostí o místo v mateřské školce stále stoupá. Před pár lety to bylo 29 000, loni to bylo 33 000 a letos to pravděpodobně ještě narůstá. A tím to není, paní ministryně, otázka nebo výtka na vás. Tam se ptám, proč Ministerstvo školství už dva roky nevypsalo žádný dotační titul na výstavbu mateřských škol, přestože ví, že ta nedostatečná kapacita je obrovská. Je to tedy 30 000 dětí, které nemohou nebo se nedostanou do mateřské školy. Proto spíše prosba: Nebylo by možné ještě nějakým způsobem zvážit posunutí hranice na čtyři roky, tak jak to má v pozměňovacím návrhu myslím že kolegyně Golasowská, a to na nějakou přechodnou delší dobu, tak aby bylo možné ty děti dávat do dětských skupin? Protože jinak nebudou mít rodiče kam ty děti dát. A jestliže hovoříme o tom, že chceme, aby maminky měly možnost volby jít do práce, ať už z jakýchkoliv důvodů, tak toto je okamžik, kdy zkrátka a dobře se do práce nedostanou, protože nemají místo v předškolním zařízení.

Já jsem se ještě dívala - o tom, jak jste hovořila, kolik dětí, v jakém věku je v dětských skupinách. Máte pravdu, že do tří let, do dvou let je 16 %, do tří let 48 %, čili to máme asi těch 64 (hovoří směrem k ministryni Maláčové), ale tady mám jiné údaje. Nicméně do pěti let, to znamená od tří do pěti, je to 31 % dětí v dětských skupinách. To znamená, to jsou ty, které se pravděpodobně do školky nedostanou. Čili vidíme, že dětské skupiny se osvědčily. Vy chcete sice vytvořit nějaký systém, ale bohužel ten systém vystaví některé rodiče tomu - a není jich málo - že nebudou mít možnost dát dítě do mateřské školy. Čili moje prosba zní: Prosím pěkně, zkusme ještě se zamyslet nad tím, zda posunout tu věkovou hranici, na určitou dobu aspoň, nebo prostě to zvednout tak, aby bylo dostatek míst v předškolních zařízeních pro všechny děti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dobré odpoledne všem. Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní je přihlášen pan poslanec Ferjenčík s faktickou poznámkou. Pak bychom se dostali k řádným přihláškám. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl ještě reagovat na paní ministryni. (Poslankyně Kovářová hovoří s ministryní Maláčovou.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Poprosím klid u stolku zpravodajů, ať...

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Já jsem chtěl ještě reagovat na paní ministryni. Mám za to, že jsem ji neurážel. Já jsem pouze její návrh označil za socialistický nesmysl. To jsou dvě různé věci. Jedna věc je osoba a druhá věc je návrh té osoby. A skutečně, když paní ministryně předloží socialistický nesmysl, tak není nic urážlivého na tom, tento socialistický nesmysl takto pojmenovat. Problém toho návrhu je ten, že paní ministryně zakazuje lidem používat nějakou službu. Úplně třeba opomíjí, že některé dětské skupiny musí z těch peněz, které vybírají, i financovat například rekonstrukci prostor, takže ty náklady mají daleko větší než dětské skupiny, kterým prostory postavily například obce. V takovém případě samozřejmě jim nebude stačit ta průměrná částka, kterou tady operujete, a vy tyhle skupiny prostě zlikvidujete. Ještě ony si na to často braly úvěry, teď je prostě zlikvidujete a ještě se tváříte, že to děláte kvůli těm rodičům, abyste jim pomohla. A proto říkám, že to je socialistický nesmysl, a stojím si za tím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ještě se přihlásila s faktickou poznámkou z pléna paní poslankyně Kovářová a pak vidím paní ministryni. Prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Já bych chtěla reagovat tady na poznámku paní ministryně o tom, spíše otázku, proč se prodávají pozemky. To známe již z případu nedostatku kapacit základních škol. Tyto problémy vznikly bohužel, bohužel již v roce řekněme 2000. Pokud máte územní rozhodnutí, někde i stavební povolení, už se s developerem těžko zpětně dohadujeme. Ty chyby se dělaly, to je pravda, ale ta situace je kritická a v kritické situaci je potřeba přijmout takové řešení, aby se ta krize vyřešila. Pokud to neuděláme a nepomůžeme těm obcím, tak to bohužel dopadne na rodiče a děti.

Ještě ohledně toho financování. Když se podíváte na různé dětské skupiny v různých místech, v podstatě příspěvek od rodičů se tvoří trhem, respektive kupní silou v dané lokalitě. Zkrátka a dobře, v různých lokalitách jsou různě vysoké nájmy a to je ten důvod - a je to stejné jako s nedostatkem kapacit v mateřských školách, je to prostě výjimečně regionální. Čili tam je potřeba, pokud ještě bude o tomto debata, zajistit to, aby tam, kde jsou školky s nejvyšším příspěvkem od rodičů, tak tam je zřejmě i také nejvyšší poptávka po těch službách, aby bylo možné, aby zůstaly zachovány - to za prvé, a aby se nestávaly takové případy, jako v Novém Kníně, že pokud tam bude zastropováno ve věku tří let, tak ty dětské skupiny skutečně zaniknou, protože tam chodí děti od tří let. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ještě se mi s faktickou poznámkou hlásila paní ministryně. Než jí dám slovo, seznámím Sněmovnu s omluvenkou. Paní poslankyně Levová se omlouvá z dnešního jednání z osobních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Já už to nechci prodlužovat, nicméně na pana poslance Ferjenčíka. Pokud to, aby si mohli rodiče s dětmi dovolit jesle nebo dětskou skupinu, považujete za socialistický nesmysl, tak byste si měl trošku ty hodnoty srovnat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To jsme vyčerpali faktické... Nevyčerpali. Pan poslanec Ferjenčík se hlásí s faktickou poznámkou. Já poznamenám, že na 13.10 máme pevně zařazený bod. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jenom jsem proti tomu, abyste zakázala rodičům posílat do dětských skupin děti ve věku tři až pět let. Stejně tak jsem proti tomu, abyste zakázala rodičům zafinancovat svoji dětskou skupinu dobrovolně ze svých peněz, tak aby tam mohli posílat své děti. To je to, proti čemu se vymezuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji A nyní by se tedy dostalo slovo na pana poslance Bauera ve zbylém čase. Pokud jej vyčerpá, tak ho přeruším a samozřejmě bude moci navázat, až bude tento bod znovu otevřen. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, kdybych se nedral o slovo prostřednictvím faktických, tak bych se nedostal ke slovu prakticky vůbec, a já jsem si toho vědom, že za minutu nebo za dvě minuty končíme projednávání, protože máme pevně zařazený bod, tak toho využiji za prvé k tomu, že bych chtěl podal návrh na opakování ve druhém čtení. To je za prvé z mých úst, a i z úst mých kolegů z Občanské demokratické strany. Naše postoje a naše názory na projednávání této novely už zazněly a já bych si možná v tom zkráceném čase dovolil jenom zopakovat - asi to nezvládnu úplně celé, ale přesto.

Postoj Občanské demokratické strany k novele zákona o poskytování služeb v dětské skupině je od začátku zcela jednoznačný a opakovaně ho tady veřejně říkáme. To jste slyšeli v prvém čtení, ale i dnes na jednání ve druhém čtení, ale samozřejmě během projednávání na výboru pro sociální politiku. Máme za to, že tento návrh se vůbec neměl dostat do legislativního procesu. Zasloužil si být vrácen vládě k přepracování, to jsme také navrhli, a to k takovému, aby řešil čistě a výhradně financování dětských skupin poté, co nebude možné na jejich vznik a další rozvoj využívat evropské zdroje. A já už jsem to tady dnes také jednou řekl: je mi velmi líto, že jsme v tomto návrhu zůstali osamoceni a že tento návrh nenašel během hlasování v prvním čtení žádnou významnější podporu.

Na druhou stranu je pro nás úplně nepředstavitelné, že tu vláda v přímém přenosu likviduje jednu z mála věcí, která v posledních letech pomohla tisícovkám rodin, a která navíc vrací do státní kasy prostředky, které do ní stát vkládal, protože dětské skupiny rozvázaly ruce tisícovkám rodin s malými dětmi po celé republice a umožnily tím návrat jejich rodičů do práce.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já jsem vás nechtěl přerušovat před tím, když tady byl hluk, nicméně nyní určený čas vypršel, takže musím přerušit tento bod. Děkuji paní navrhovatelce, paní zpravodajce, a nyní tedy otevírám bod, který máme pevně zařazený na tento čas, což je bod číslo

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 28. 7. 2021 v 8:43.