Středa 12. května 2021, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Radek Vondráček)
7.
Návrh poslanců Lukáše Černohorského, Lenky Kozlové, Jakuba Michálka,
Ondřeje Polanského, Ondřeje Profanta a dalších
na vydání zákona o ochraně oznamovatelů
/sněmovní tisk 955/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 955/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Lukáš Černohorský. Ještě tu mám dodatečně omluvu. Omlouvá se pan poslanec Jiří Mihola, dnes od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych vás seznámil s poslaneckým návrhem zákona o ochraně oznamovatelů, který vám byl rozeslán jako sněmovní tisk 955 dne 23. 7. 2020.
Předně jsem rád, že se problematika oznamovatelů protiprávního jednání konečně dostala na dnešní schůzi a posuneme o kousek dál celý proces přijetí samostatné komplexní právní normy, která nastavuje jasná pravidla pro podávání oznámení o možných protiprávních jednáních a zavádí specifickou ochranu oznamovatelů před odvetnými opatřeními, která je často dostávají do existenčních problémů. Přitom lidé, kteří se rozhodnou oznámit závažné trestné činy, šetří státu až desítky miliard korun. Například ve známé kauze ROP Severozápad se škoda vyšplhá na 14 miliard korun. Klíčové dokumenty v této kauze doručil kriminalistům oznamovatel Leo Steiner, který pak čelil nátlaku, a musel dokonce změnit své zaměstnání.
Proč je vlastně nutné přijmout specifický zákon na ochranu oznamovatelů? Oznamovatel může být prakticky kdokoliv z nás, kdo se dostane do situace, kdy je svědkem nějakého závažného kriminálního činu a je postaven před nepříjemné rozhodnutí, zda o tom raději pomlčí s tím, že si ušetří řadu nepříjemností, anebo mu jeho svědomí nedovolí mlčet a rozhodne se to nahlásit i přesto, že mnohé riskuje. Takový oznamovatel se pak často strachuje o svou práci, čelí veřejné dehonestaci, šikaně i výhrůžkám. Odvetné kroky směřují leckdy také vůči jeho blízkým osobám a může rovněž docházet i k ničení majetku oznamovatele. Zastrašování má prostě mnoho podob. A to vše jen proto, že se oznamovatel rozhodl splnit svou morální i právní povinnost. Stát proto musí podpořit osoby, které se stanou svědkem závažné protiprávní činnosti a nechtějí tomu pouze přihlížet.
Pochopitelně se najdou i takoví, jejichž motivací není ochrana veřejných prostředků, někdy tak činí na základě konkurenčního boje, pomsty, nebo jsou i takoví, kteří záměrně oznamují nepravdivé informace a dopouští se tak trestného činu pomluvy. S tím vším si ale musí, a v některých případech i umí, legislativní návrhy úpravy poradit.
Oznamovatelé jsou nezastupitelnými pomocníky státu v boji proti korupci, a proto se Piráti dlouhodobě zasazují o jejich ochranu a podporu. Jejich význam se nezmenšil ani v dnešní koronavirové době, jelikož se objevují stále nové kauzy oznamovatelů v souvislosti s porušováním vládních nařízení v rámci boje s pandemií. I proto by vláda měla mít snahu tento zákon prosadit.
Důležitost přijetí zákona na ochranu oznamovatelů vyplývá i z požadavku Evropské komise, která se snaží standardizovat pravidla pro ochranu oznamovatelů, a proto na podzim v roce 2019 vydala závaznou evropskou směrnici, kterou členské státy mají povinnost zapracovat do své národní legislativy, a to nejpozději do 17. prosince 2021. V opačném případě mohou České republice hrozit sankce. Je zřejmé, že příští vláda již nebude mít možnost volby a tento zákon zkrátka bude muset přijmout. Jde ale o zbytečný odklad, který navíc nevysílá dobrý signál našim občanům. Samostatný návrh na ochranu oznamovatelů běžně funguje ve státech Evropské unie a je zaveden například na Slovensku či v Rumunsku.
Větší ochranu oznamovatelů má podle našeho záměru zajistit možnost anonymního podání oznámení o protiprávním jednání pouze s uvedením adresy pro doručování. Oznamovatel musí být následně vyrozuměn o tom, jakým způsobem byl jeho podnět vyhodnocen. Tato úprava výslovně zakazuje, aby vůči oznamovateli byly učiněny odvetné kroky, jako je psychický nátlak, veřejná dehonestace, šikana, účelové přeřazení na jinou pozici, nebo dokonce ztráta zaměstnání. Ochrana se navíc týká nejen samotného oznamovatele, ale rovněž jeho blízkých osob či například osoby, která se podílela na přípravě oznámení.
Oznamovatelům bude dále zajištěna aktivní podpora ze strany nezávislého profesionálního úřadu, profesionála, úřadu veřejného ochránce práv. Úřad bude v rámci své práce rovněž komunikovat s jednotlivými prošetřovateli, hodnotit oznamování na jednotlivých úřadech a povede komisi pro ochranu a podporu oznamovatelů složenou ze zástupců nevládních organizací, ministerstev, státního zastupitelství, akademické obce a podobně zajišťující poradenskou a vzdělávací činnost. Výhodou zapojení veřejného ochránce práv do ochrany oznamovatelů je vysoká nezávislost, která je podpořena důvěrou ze strany laické i odborné veřejnosti. Kancelář veřejného ochránce práv je již v současné době vybavena odborným aparátem napříč právními oblastmi, který by tak zajistil možnost fundovaného posouzení důvodnosti oznámení předběžně i po věcné stránce. Vzhledem k provázanosti praxe přijímání oznámení a poradenské činnosti je vhodné spojení i činnosti metodické při jednom orgánu.
Pokud to mám srovnat s vládním návrhem, který bude v následujících dvou bodech, tak tam je jako externí orgán zavedena agentura pod Ministerstvem spravedlnosti, která by měla být příjemcem jednotlivých oznámení a zároveň oznamovatelům poskytovat i poradenskou činnost. V případě ministerstva ale nelze mluvit o nezávislém orgánu. Rovněž pochybuji, že by budilo důvěru u samotných oznamovatelů, kteří by nebyli dostatečně chráněni ani motivováni podávat své svědectví do rukou politicky řízeného orgánu. Toto řešení je od počátku kritizováno i protikorupčními organizacemi, které k němu mají následující výhrady. Ministr bude jako člen vždy přímo spjat s politickou reprezentací státu, proto bude automaticky oslabena důvěra v jeho nezávislé vedení agendy oznamovatelů. Důvěra hraje zásadní roli při ochotě činit relevantní oznámení. Ministr bude rozhodovat o opravném prostředku proti rozhodnutí o přestupku, o obsahu spisu v přestupkovém řízení tak bude informován přímo člen vlády. To by podstatným způsobem zasahovalo do nezávislosti a snižovalo důvěru adresátů normy. Ministerstvo spravedlnosti jako předkladatel legislativní úpravy má rozsáhlou erudici v problematice ochrany oznamovatelů, nicméně nedisponuje dostatečně odborným aparátem napříč právní úpravou, aby mohlo kvalifikovaně věcně posuzovat jednotlivá oznámení. Státní zaměstnanci zodpovědní za agendu ochrany oznamovatelů nebudou efektivně chráněni proti systematizaci a můžou být tak pod tlakem politického vedení ministerstva. Jednoduše řečeno, oznamování nekalostí splní svůj účel pouze tehdy, pokud prošetřovatelé hodnotící oznámení budou nezávislí, a zejména pokud bude vybudována důvěra ve vztah k oznamovatelům.
Pane předsedo, můžu se zeptat, můžu už v tuto chvíli navrhnout sloučení rozpravy s bodem 8 a 9? Nebo se mám přihlásit do rozpravy?
Předseda PSP Radek Vondráček: Musí to zaznít podle mě v obecné rozpravě.
Poslanec Lukáš Černohorský: Tak v tom případě se ještě přihlásím s přednostním právem.
Předseda PSP Radek Vondráček: Tak já vám děkuji a poprosím, aby se slova ujal zpravodaj, a tím je pro prvé čtení pan poslanec Stanislav Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, dovolte, abych se rovněž vyjádřil coby zpravodaj zatím velice krátce k předloženému návrhu zákona, k poslaneckému návrhu zákona, tisk číslo 955, kterým je předkládán návrh, který je totožný s následujícími tisky a týká se ochrany oznamovatelů především v rámci pracovněprávních sporů. Přestože by se dalo o předloženém návrhu říci, že jde o pozitivní snahu zavést ochranu osob oznamujících protiprávní jednání, je tento návrh zcela v rozporu s (nesrozumitelné) pravidly a zcela opomíjí provázanost na stávající právní předpisy, které určitou ochranu již poskytují, jak vyplývá z důvodové zprávy. Vůbec jím není řešena případná novelizace těchto zákonů v návaznosti na předpokládaný návrh, ani v důvodové zprávě není zmínka o tom, zda předkládaný návrh je, či není v kolizi s těmito zákony.
Předkladatelé se v důvodové zprávě zmiňují o tom, že předložený návrh zákona vychází ze směrnic Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1937 o whistleblowingu, která má být do národní legislativy zapracována nejpozději do konce roku 2021, ale z předloženého návrhu tato skutečnost není zřejmá, a tedy že se jedná o transpozici citované směrnice. Je-li tedy cílem předkladatele transportovat směrnice Evropské unie do českého právního řádu, měla by být skutečnost v návrhu výslovně uvedena a text by měl být označen podtržením jako transpoziční a měla by být předložená i rozdílová a srovnávací tabulka - ta rovněž chybí.
V této souvislosti upozorňuji na skutečnost, že vláda ve svém stanovisku upozorňuje na to, že Ministerstvo spravedlnosti takový návrh zákona týkající se ochrany oznamovatelů již připravilo a předložilo jej do mezinárodního připomínkového řízení dne 30. června 2020, tedy dříve, než byl předložený vládou posuzovaný poslanecký návrh zákona. Ministerstvem připravený návrh zákona o ochraně oznamovatelů v plné míře potom následně implementuje zmíněnou směrnici EU 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Současně s návrhem zákona o ochraně oznamovatelů předložilo Ministerstvo spravedlnosti i návrh důvodového znění změnového zákona, který v potřebné míře upravuje ostatní, s ochranou oznamovatelů související právní předpisy. Tyto dokumenty jsou v připomínkovém řízení a před projednáváním vládní legislativní rady a ve vládě. Vedle této skutečnosti je zde ještě sněmovní tisk 799, návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele a o změně dalších souvisejících zákonů.
Předložený návrh lze tedy hodnotit vcelku jako nedokonalý jak věcně, tak legislativně a žádným způsobem nechrání identitu oznamovatele, neboť zřízený takzvaný prošetřovatel identitu oznamovatele zná, tedy není naplněna ochrana osobních údajů ve smyslu GDPR, přestože předkladatelé tvrdí opak. Plně se lze potom ztotožnit s důvody, které vláda uvedla ve svém negativním stanovisku.
Závěrem bych si dovolil tedy říci, že na uvedeném stanovisku s předloženým návrhem nedoporučuji vyslovení souhlasu, ale zmíněný návrh potom ještě řeknu v obecné rozpravě.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Zazněl tady návrh, já jsem to konzultoval, není nutné ho přednášet znovu, zazněl návrh, abychom sloučili rozpravu u bodů 7, 8 a 9. Opět jsem přivolal všechny kolegy a dáme jim možnost, aby zaujali svá místa, a je tu návrh na odhlášení. Všechny jsem vás odhlásil, prosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami.
Budeme hlasovat sloučení obecných rozprav u bodů 7, 8 a 9. Tak ještě pořád přichází další... Já myslím, že se počet hlasujících ustálil.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro sloučení rozprav? Kdo je proti?
Hlasování číslo 8, přihlášeno je 104, pro 95, proti 5. Návrh byl přijat.
Já vám děkuji. Tady pro tuto chvíli přerušuji bod 7.
Otevírám bod
Následující část projednávání bodu pořadu schůze
Aktualizováno 28. 7. 2021 v 8:43.
