(12.40 hodin)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je nyní pan poslanec Ondřej Profant s vystoupením v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Profant: Děkuji za slovo. Nebojte se, já vám nebudu číst žádné dopisy. Já se pozastavím podrobně nad tou digitalizací. Takže kdo chce podpořit digitalizaci, ať pozorně poslouchá a popřípadě mi na konci mé argumenty vyvrátí. Já bych se totiž rád pozastavil nad procedurou, kde je tedy přednesen návrh D1, původní sněmovní dokument 7861 kolegy Sadovského, a pak teprve a výlučně moje návrhy N9 a N22. Ty návrhy jsou podobné, mají stejný základ, ale v reálu v tom, jak se budou uplatňovat, se velmi liší. Jak jsem již řekl, jeden je takové šolíchání, aby se neřeklo, kde se řekne: tak to budeme dělat nějak elektronicky, a druhý jasně definuje současnou používanou praxi při plánování našich měst.
Nejprve si pojďme říct, co ty dva návrhy mají společného. Jsou tu tři základní body. Data se vyhotovují v elektronické podobě ve strojově čitelném formátu. Oba pozměňovací návrhy kromě vektorových dat nově připouštějí i rastrová data, což je důležité zejména u podkladových map, jako jsou třeba letecké ortofotomapy. Primární data samozřejmě zůstávají uložena ve vektorové podobě, tedy v podobě bodů, linií, ploch. Ta je snadněji strojově zpracovatelná, nicméně připouští se i podoba rastrová právě pro podkladová data. To znamená, abychom to uměli mít kvalitně ve vektorech, ale zároveň abychom si tam mohli dělat tu ortofotomapu, abychom to opravdu uměli promítnout do té krajiny nebo do těch současných prvků v té krajině.
Další styčný bod je, že oba pozměňovací návrhy navrhují, aby v jednotném standardu byla vyhotovována i územní opatření jakožto závazné nástroje územního plánování, které mají významný územní průměr. Tak, je to super, povedeme to a zároveň tam budeme mít i ty úpravy, což je samozřejmě úplně klíčové.
Třetí společný bod je zavedení požadavků na geodetický referenční, tedy souřadnicový, systém, který je v naprosté většině českých mapových děl systém S-JTSK, což je Křovákovo zobrazení, které vzniklo v první republice pro model tehdejšího Československa. Je velmi přesné pro území i dnešní České republiky.
Takže tyhle tři věci jsou samozřejmě super. Ale teď vám povím o tom, co v tom pozměňovacím návrhu D1 není a co velmi pravděpodobně neprojde při současném návrhu procedury. Protože jakmile ho schválíme, protože to samozřejmě posune lepším směrem, tak ten druhý návrh bude nehlasovatelný. Takže v pozměňovacím návrhu původní sněmovní dokument 8043 v proceduře označené N9 až N22 jsou navíc oproti D1 standardizování celé výkresové části i struktury textové části územně plánovací dokumentace, nikoliv jen vybraných jevů, což je podmínkou pro digitalizaci a strojovou podporu navazujících procesů informačních systémů veřejné správy. S tím, že standardizovaná má být datová struktura a věcný obsah, nikoliv grafické vyjádření standardizovaných částí. Tady se opět bavíme o tom, jestli plácáme barvičky na mapu, nebo v mapě máme vektorově zanesené ty reálné prvky, které tam chceme plánovat a řešit.
Další je lepší pojetí struktury standardizovaných částí obsahu územně plánovací dokumentace, zejména ploch s rozdílným způsobem využití. Navrhovaný systém umožní obcím, pro které je výhodné zachovat stávající členění ploch, s rozdílným způsobem využít toto zachovat (?), ale nebránit přitom těm obcím, které potřebují zvolit vlastní členění lépe odpovídající místním potřebám, použít členění vlastní. To znamená, respektuje ústavní právo obcí. Když obec potřebuje to mít jinak, typicky velká obec to potřebuje mít jinak než malá, tak to může zanést ve standardizované podobě a ve standardizovaném číselníku. To je velmi důležité.
Další bod. Navrhovaný datový standard umožní vytvářet jednotné přehledové analytické výstupy napříč územními plány díky povinné informativní jednotné klasifikaci, takzvaných společných kódů.
Celý pozměňovací návrh N9 až N22 je v duchu nejlepších principů digitalizace veřejné správy. Je to stejný princip, který známe z jiných procesů a agend. Často totiž provádíme takzvanou falešnou digitalizaci pouhým převedením papíru do PDF scanů bez zamýšlení nad procesem a strukturou dat. Tím správu nezefektivňujeme, někdy ji dokonce úřadům tímto komplikujeme. Stejně tak i u zaznamenávání jevů v území nesmíme zůstat pouze u naskenovaných map neboli takzvaného grafického znázornění standardizovaných částí. Pro skutečnou digitalizaci a zefektivnění procesů, porovnatelnost a interoperabilitu je nutné přejít k jednotné datové struktuře územně plánovací dokumentace. Její grafické znázornění pak bude jenom sekundární vizualizací jednotně uložených strojově čitelných dat, nikoliv primárním produktem. Takže výsledek tohoto je, že pokud to budeme mít ve správných datových formátech, tak například nebudou tak drahé ty zakázky na informační systémy, zatímco návrh, který tu je navržen v proceduře, vede k tomu, že to bude dražší, protože to nebude tak moc standardizované. A to znamená, budeme počítat s více nestandardizovanými prvky a s barvičkami v mapě. Budeme ukládat některá data jenom rastrově.
Cílem mého pozměňovacího návrhu je totiž stanovit jednotný datový standard pro digitální zpracování sledovaných jevů v územně plánovacích dokumentacích, takzvaných objektů jejich tříd strukturovaných podle sledovaných vlastností, nikoliv jednotný grafický standard falešně digitalizované územně plánovací dokumentace podle předepsané legendy.
Já vám přečtu to důležité, co to zavádí. Ono to zavádí plochy dle využití. Takže bydlení, rekreace, občanská vybavenost, veřejné prostranství, zeleň, dopravní infrastruktura, technická infrastruktura, výroba a skladování, těžba a tak dále. To je ten současný. Ale ten nový dovolí právě rozlišit to, co dnes nejde. Například rozlišit pražské Vinohrady od pražského Jižního Města. Tady právě máme to socialistické tradiční sídliště, kde se vzalo obrovské pole a zastavělo se paneláky. A v tom územním plánu je to dneska jako jedna barva. To znamená, všude se tam můžou stavět baráky, a tím pádem vy to sídliště můžete dále zahušťovat. Uprostřed toho sídliště můžete postavit domy a tak dále. A také se to občas děje. Například na sídlišti v Ládví o tom byl velký spor. Zatímco například Vinohrady jsou velmi kompaktní čtvrť zástavby, která je dnes téměř nepostavitelná, protože je nenaplánovatelná. Právě proto, že tam nesplníte některé věci. I když je zcela jasné, že tak občané žijí, je to správně a asi bychom to chtěli umět naplánovat. Protože proč bychom nechtěli umět postavit další Vinohrady. ***
