(10.40 hodin)
(pokračuje Kopřiva)
Ochrana veřejných zájmů a respekt k právům jednotlivých občanů je jedním ze základních rysů demokratické společnosti, takže tyto výhrady zkrátka stále pokračují. Máme pocit, že ta diskuze byla zbytečně omezená jak na půdě tady Poslanecké sněmovny, tak i s dalšími dotčenými subjekty a zástupci občanské společnosti. Čili se domnívám, že je nutné, aby tady tyto argumenty od České komise pro UNESCO zazněly.
Ještě si dovolím zde přednést argumenty, které zaslal právě Svaz měst a obcí. Jeho zástupci se setkali u pana prezidenta. Nový stavební zákon, který právě projednáváme, i podle Svazu měst a obcí České republiky má mnoho sporných paragrafů. Jejich úpravy řeší Ministerstvo pro místní rozvoj formou poslaneckých pozměňovacích návrhů, právě jak už tady zaznělo. A ten obsah jsme vlastně znali až po tom předložení a nebyl prostor pro diskuzi nad nimi, i když zásadně ovlivňují tu předlohu, kterou zde projednáváme.
Jeden z návrhů například vrací zpět institucionální změnu v systému stavebních úřadů. Dle informací Svazu měst a obcí České republiky je právě tento návrh preferován i Ministerstvem pro místní rozvoj. Tento návrh je však ve zcela zásadním rozporu s dohodu, kterou svaz učinil i v přítomnosti pana předsedy vlády s paní ministryní Klárou Dostálovou. Tato změna bude znamenat přesun zhruba 10 tisíc úředníků pod státní správu nového úředního orgánu státní správy, tedy toho Nejvyššího stavebního úřadu. Navrhovaná změna bude také velice finančně náročná. Podle předběžných propočtů Ministerstva vnitra to budou desítky miliard korun. Bohužel jsem tedy také nezaznamenal, a stejně jako Svaz měst a obcí, nějaký konkrétnější odhad. Ale toto je skutečně alarmující.
K celkovému zrychlení stavebního řízení je zásadní digitalizace celého procesu stavebního řízení a ta bohužel doposud neproběhla, ale je zcela nezávislá na institucionální změně, takže ta by měla podle nás i podle svazu proběhnout dříve než tento přesun na ten velký centrální úřad.
Takže to byly jen některé argumenty, které sdílíme jak s Českou komisí pro UNESCO, tak se Svazem měst a obcí České republiky, ale i s dalšími nevládními organizacemi, spolky a sdruženími, které třeba ani neměly bohužel možnost se vyjádřit, a to bohužel nejenom kvůli těm platným opatřením v uplynulém roce, ale právě i třeba kvůli nižší otevřenosti vlády k této diskuzi. A koneckonců viděli jsme to tedy i tady v Poslanecké sněmovně omezením jak třeba projednáváním na výborech, tak koneckonců i dneska omezením té rozpravy. Takže já budu rád, pokud se ještě dnes tady o tom pobavíme, ty argumenty důkladně probereme, než se odebereme k závěrečnému hlasování. A teď nemluvím jenom o tom návrhu, o té předloze, jak je předložená, ale i o těch pozměňovacích návrzích, které, jak už jsem zmiňoval ve své řeči, mají velký dopad. A nejsem si jistý, jestli je jejich dopad řádně vyhodnocen a vydiskutován.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak já děkuji za dodržení času. A nyní se s přednostním právem přihlásil ministr kultury Lubomír Zaorálek, poté je připraven pan kolega Marek Výborný se stanoviskem poslaneckého klubu. Pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Mám zkušenost s minulými projednáváními stavebního zákona, že ďábel byl často skryt v pozměňovacích návrzích. Tady je jich samozřejmě velké množství, ale některé si myslím, mají větší váhu třeba proto, že byly podpořeny hospodářským výborem. Takže proto bych chtěl reagovat na to, co mi tam připadá zvlášť rizikové.
Já bych tady teď zmínil to, co se často - už jsem to tady vlastně říkal i minule, mluvil jsem o Úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy. A já bych teď na úvod připomněl článek 11 této smlouvy, ve kterém se Česká republika jako smluvní stát zavázala, že při respektování architektonického a historického charakteru dědictví bude podporovat využití chráněných budov s ohledem na potřeby současného života. Takže je možné adaptovat ty staré, nebo dokonce je potřeba ty staré budovy adaptovat na nové účely, pokud je to vhodné. Takže myslím si, že myšlenka ochrany architektonického dědictví má v sobě obsaženo to, že to má být opravdu k životu. To, co se ochraňuje, se nemá ochraňovat do podoby něčeho, co je pouze konzervou, ale má to mít v sobě nějaký život. Budova bez náplně umírá. Proto také jedním z cílů památkové péče je hledat a nalézat nový život budov.
Já mám příklad. V Ostravě třeba, v Dolních Vítkovicích, kde se zrovna tohle povedlo, tam, kde se kdysi těžilo uhlí a tavilo železo, tak tam celý ten prostor získal úplně novou funkci. A to je tedy cíl. Ten cíl je - a měl by to podporovat i ten zákon upravující památkovou péči, ale také ten nový stavební zákon. No, a já se přiznám, že to, co vyvolalo mou pozornost a obavy, je pozměňovací návrh, který nese číslo F25, který je pod číslem 7953. Tam vlastně, když si to přečtete, tak jedním hlavním prvkem toho návrhu je, toho pozměňovacího návrhu, je skutečnost, že obytná místnost nemusí mít okno. Že obytná místnost nemusí mít okno. To znamená, že ten pozměňovací návrh definuje pojem obytná místnost s požadavky na osvětlení a větrání, aniž by předpokládal, že ten prostor se bude odehrávat, nebo se bude provádět okny. Ono to tak vypadá, jako kdyby nás to vracelo zpátky do bydlení v jakési jeskyni, kde ten požadavek přirozeného osvětlení nepatří potom už k tomu, co je zásadní. Kdo se v minulosti setkal s požadavky památkové péče, tak ví, že tam často docházelo k tomu, že se říkalo, že například když někdo má dům na náměstí, chráněný, tak vlastně památková péče vylučovala prosvětlení půdní vestavby v tom památkově chráněném území.
Takže vás to může překvapit, že tady vystupuji takto, protože po přijetí tohoto pozměňovacího návrhu již tento požadavek památkové péče na stavební zákon nenarazí. Místnost bez oken je totiž princip, který by se tím zavedl. No, ale já si myslím, co bude výsledek téhle úpravy v reálu. Po nákladné, třeba i složité rekonstrukci ten nový vlastník neuvidí do náměstí. Klimatizace, umělé osvětlení mu umožní tento prostor sice využívat, ale otázka je, jestli je to ta hodnota, v které máme bydlení vytvářet. Když pohled - protože pohled tvoří také hodnotu bytu, že máte nějaký pohled někam. To bude muset kvůli tomu vylézt na komín nebo novou lávku třeba, aby viděl na náměstí. A otázka je, jestli je cílem naším zobytňovat prostory, které budou osvětleny pouze uměle a které ani přirozeně nevyvětráte. Tady si myslím, že to není v souladu s tím článkem úmluvy o ochraně dědictví architektonického, kde se mluví o potřebách současného života a skutečně vhodné adaptaci starých budov pro nové účely.
Já vím, že v tomto případě bylo stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj negativní. Ale tento názor bohužel už nezastává hospodářský výbor, který ten návrh podpořil. Takže moje už obavy, že ze stavebního zákona se stane norma, která má podle mě málo společného s nějakým uživatelsky opravdu přívětivým předpisem. Někde už jsem slyšel, že takový byt si nikdo nekoupí. Ale to je pak otázka, proč chceme takovou úpravu vůbec připustit. Já se obávám snahy za každou cenu zobytňovat prostory bez oken a s ohledem na kladný postoj hospodářského výboru, to pokládám za důležité zdůraznit, aby si to všichni uvědomili, že to není nějaká technikálie nebo nějaká technická norma, ale že to opravdu znamená zavedení principu "obytná místnost bez oken".
Myslím, že jsem svůj čas vyčerpal? Ještě ne? Ještě ne, takže můžu dokončit. ***
